Kundalini a ......mimozemská síla (1)

Pronikání do tajů gnosticismu může být jednou z nejobjevnějších činností naší doby a zcela určitě je to činnost, která je jednou z těch složitějších.

Jelikož byli gnostikové potlačeni už ve 4. století n.l., existuje celá řada dezinformací ohledně jejich učení. V moderním bádání ani v útržkovitých materiálech, které se dochovaly z minulosti, totiž neexistuje žádný jasný a konzistentní souhrn gnostických názorů.

K nejasnostem ještě navíc přispívá fakt, že gnostikové byli zasvěcenci mysterijních škol, a jakožto zasvěcenci byli vázáni slibem mlčenlivosti ohledně mnoha věcí, které zažili. Naštěstí se toto mlčení netýkalo úplně všeho.

Znalost těla

Nejproblematičtější záležitostí při studiu gnosticismu je otázka sexuálních praktik. Provozovali gnostikové sex nebo ne?

Podle některých zpráv byli gnostikové asketickými jedinci, kteří odmítali svět jako konstrukt pseudostvořitele, Jehovy, jenž byl podle nich mimozemským božstvem neboli Archónem. Dnes se již všeobecně uznává, že obvinění z odmítavého postoje ke světu gnostikům dost dobře přisuzováno být nemůže a bylo by správnější spojovat ho s potměšilými křesťanskými ideology, kteří „heretikům“ nenávist k tělesnostem lživě připisovali, čímž vlastně pouze chytře odvraceli pozornost od svého vlastního znechucení přírodou a lidskou tělesností.

Jeden z gnostických badatelů, M. A. Williams, věnoval vyvracení dezinformací o gnosticích, jejich názorech a praktikách, celou knihu.

V této publikaci s názvem Rethinking 'Gnosticism' (Přehodnocení „gnosticismu“) uvádí, že gnostikové měli daleko k tomu, aby pohrdali tělem. Mnohem pravděpodobnější podle něho je, že „to bylo právě lidské tělo, v němž mohli nalézt tu nejlépe viditelnou stopu božství v materiálním světě.“ (s. 117)

Po pečlivé analýze textových odkazů a důkladném, řádek po řádku provedeném prozkoumání polemik Křesťanských otců proti gnosticismu, dospěl Williams k závěru, že „známá klišé o takzvané gnostické nenávisti, pohrdání a nepřátelství vůči tělu a tělesnosti absolutně nemají šanci uspět jako interpretace toho, co originální zdroje doopravdy o dané problematice uvádějí.“ (s. 137)

Williams dále prohlašuje, že gnostikové byli hluboce oddáni léčbě jak sebe samých tak ostatních a „na to, co se dalo udělat pro transformaci somatické zkušenosti, měli daleko optimističtější náhled“ než jejich myšlenkoví odpůrci. (s. 137)

Podle některých zdrojů, z nichž většina je odsuzujících, praktikovali gnostikové rituální orgie, při kterých měli požívat tělesné tekutiny jako posvátné substance.

Popis ze všech nejutrhačnější pochází od Epifania (376 – 406 n.l.), lovce heretiků, který infiltroval sektu Ophitů – „uctívačů hadů“.

Pak o nich tvrdil, že… uctívají hada, protože právě hada učinil Bůh původcem gnose (tj. vědění) lidstva. Ialdabaoth [gnostický výraz pro Jehovu, falešného boha stvořitele] si nepřál, aby si lidstvo pamatovalo cokoliv o Tvůrcích (Eónech), Kosmických matkách ani Kosmických otcích shůry.

Byl to had, který tím, že pokoušel naší pramáti a praotce, vlastně způsobil jejich gnosi; to on naučil první lidi našeho rodu všem vědomostem obsaženým v Mystériích pocházejících shůry. (Citace z díla Jane Doresseové, The Sacred Books of the Egyptian Gnostics).

Zde je typický příklad toho, jak gnostický mýtus převrací židovsko-křesťanskou tradici: had je tu dobrodincem a nikoliv škůdcem.

• - Jak si ale tato pasáž poradí ve vztahu ke gnostickému popisu zlých mimozemšťanů, reptiliánských Archónů, kteří se vměšují do záležitostí lidstva?

• - Jsou tito kořistničtí reptiliáni pouhými stínovými verzemi jiné, hadu podobné síly, která naopak koná v našem zájmu a pro naše dobro?

Toť záludné otázky.

Odpověď na ně se, jak se zdá, skrývá ve skutečné povaze sexuálních praktik gnostiků.

Magna Mater

Není pochyb o tom, že některé gnostické sekty byly asketické a pokud šlo o sexuální styky, zastávaly naprostou abstinenci.

Existuje například sekta, od níž pochází channelingový materiál známý jako Knihy Ieou (tj. nikoliv ty z Nag Hammádí) – jde o útržkovitou sbírku učení o posmrtném životě. Tato gnostická skupina se domnívala, že má posvátnou zodpovědnost uchovat ezoterické vědomosti týkající se „Pokladnic světla“ (Treasuries of the Light) a „Příjemců“ (Receivers), laskavých spirituálních entit a průvodců, se kterými se setkáme po smrti.

Tajemný materiál v Knihách Ieou obsahuje i stručný odsuzující výlev namířený proti ostatním gnostickým sektám, které praktikují sexuální magii. Pokud si chtěli Hlídači Knih Ieou uchovat znalosti, kterých se jim dostalo, museli striktně praktikovat sexuální zdrženlivost.

Toto ostré vyjádření nesouhlasu jedné gnostické sekty vůči druhé je v dochovaných gnostických materiálech něčím výjimečným.

Společně s Williamsovu pečlivou dekonstrukci odmítavého postoje ke světu („proti-vesmírného dualismu“), který byl gnostikům přisuzován, jsem se i já osobně pokoušel jednoduchým způsobem prokázat, že gnostická vize života – jež byla soustředěna na Sofii, božstvo vtělené na Zemi – byla taková, že ze zásady nemohla pěstovat či podporovat pohrdání vůči materiálnímu světu, smyslovému světu a lidskému tělu. Vše, co si gnostikové myslili a vše, co učili, záviselo na přímém spojení s Bohyní Sofií, jejíž jméno znamená moudrost.

Toto se týkalo Mystérií obecně a gnostických zasvěcenců zvláště. Sofia byla kosmickou verzí Magny Mater, Velké Matky, uctívané mnoha starověkými náboženstvími.

Dokonce i Církevní otcové, kteří gnostiky zatracovali jako jedince s nenávistným postojem ke světu, sami potvrdili, že Mystéria – ve vší své rozmanitosti – byla pokud šlo o konsekraci zasvěcenců Velké Matce naprosto jednotná.

Historikové náboženství se shodují, že pohanská spiritualita zahrnovala posvátnou sexualitu, orgie a posilující obřady skrze sexuální jógu. (Ohledně postavy Máří Magdalény a jejího vztahu k posvátnému sexu více informací v článku Ta, která pomazává.)

Tantrické sekty v Indii představují paralelu vůči Ophitům – a to tak podobnou, že Epifanova zpráva by mohla klidně popisovat i tantriky.

Tantrici (neboli tantrikové) jsou experimentálními mystiky, kteří probouzejí „hadí sílu“, kundalini, ukrytou v lidském těle, za účelem dosažení kosmického vědomí a vzbuzení siddhis – okultních sil. Je více než pravděpodobné, že gnostikové měli při svých sexuálních orgiích stejný cíl.

Pak je ovšem jasné, že mytický had uctívaný Ophity nemůže být ztotožňován s reptiliánskými kořistníky popisovanými v gnostických textech a svitcích od Mrtvého moře.

Je daleko pravděpodobnější, že ophitský had není mytickou verzí hada z ráje, ale je totožný právě s kundalini, hadí silou dřímající u kořene páteře v nitru lidského těla. Jestliže je to tak, pak sexuální orgie gnostiků rozhodně nesloužily pouze k rozkoším a požitkářství (i když ani ty při nich nebyly vyloučeny!).

Ve skutečnosti sloužily k uctívání nadpřirozené síly, která dřímala v jejich vlastních tělech.

Slovo „orgie“, v řečtině „orgia“ znamená prostě jenom „práci, oživení“. Oživení (orgia) hadí síly bylo obřadem vybuzení kundalini, a to shodně jak v tantrické tak i v gnostické tradici.

Evangelium podle Filipa obsahuje skandální pasáž popisující Ježíše, kterak líbá na ústa Máří Magdalénu. Je to rovněž jeden z textů z Nag Hammádí, který přináší ten nejexplicitnější popis sexuálních orgií, ale v symbolickém jazyce – v jazyce zasvěcenců, chcete-li.

V textu je prohlašováno, že veškeré zlo světa je tvořeno konfliktem mezi pohlavími, ale tento problém je možné překlenout rituálem tělesného znovuspojení. (Viz komentář překladatele, Wesleyho W. Isenberga, v knize The Nag Hammadi Library in English, 1990, s. 139). Akt posvátného spárování se koná ve „svatební komnatě“ zvané nymphion. Je ale rovněž možné, že tento nymphion je samotným aktem vytvořen (viz níže).

Rituál zahrnuje světlo a i sama síla kundalini je spojena se slabou září mléčné bílého světla, které je tvořeno elektrizující vlnou extáze proudící páteří.

V textu je explicitně uvedeno, že světlo halí a chrání partnery spojené v posvátném sexuálním svazku: „Mimozemské síly nevidí ty, kteří jsou oděni dokonalým světlem, a tím pádem je nedokážou v ničem omezovat. Při obřadu posvátného spojení jsou jeho účastníci tímto světlem chráněni.“
(Evangelium podle Filipa, pasáž 70)

Nymphion bylo kódové označení světelné kapsle – jakési ochranné aury, která byla rituálním stykem generována.

Uvnitř takto vytvořené kapsle zasvěcenci přemůžou vliv Archónů, kteří nám do myslí vkládají omyly a vyhrožují, že se zmocní našich těl – je ale třeba poznamenat, že gnostikové trvali na tom, že hrozba nežádoucího proniknutí Archónů do lidských bytostí na tělesné úrovni je samotnými Archóny úmyslně přeceňována. Je tomu tak proto, aby nás donutili uvěřit, že nad námi mají větší moc, než jakou sami tvrdí, že mají!

Jeden z takových omylů se týká vzkříšení (resurrection):

Ti, kteří říkají, že nejprve zemřou a poté znovu povstanou, jsou na omylu. Pokud totiž nejprve neobdrží vzkříšení ještě za života, pak po smrti už nedostanou nic.
(pasáž 72)

Toto je klíčovým gnostickým učením, které je stanovené tak, aby dokázalo nesprávnost židovsko-křesťanské víry v posmrtný život. Tato víra je dnes drahá milionům lidí, ale gnostikové ji považují za blud, který do našich myslí vpravila mimozemská síla – Archóni.

Gnostické učení také představuje jasné poselství naší schopnosti vstoupit hluboko do biologických tajemství přírody, neboť tvrdí, že vzkříšení můžeme zažít ještě před tím, než zemřeme.

Toto tvrzení má samozřejmě řadu paralel v asijských tantrických učeních. V tradicích hinduismu i Tibetu prý dokáží zkušení jogíni dosáhnout kompletní regenerace těla a sami se oživit; proto když zemřou, tak vlastně nezemřou v běžném slova smyslu. (Viz např. legendární příběhy Tulku Thondupa v jeho knize Masters of Meditation and Miracles).

Čím více tak člověk srovnává gnosticismus s šaivismem, hinduistickou Tantrou, tantrickým buddhismem a dzogčhenem, tím pravděpodobnější se mu jeví skutečnost, že gnostikové byli mahasiddhové, velezkušení jogíni – protože mistrovsky vládli hadí silou.

Techniky psychosomatického prosvětlování vybuzením síly kundalini nefungovaly v gnosticismu osamoceně, avšak dozajista byly ústředními prvky jejich praktik.

Alain Danielou načrtává blízkou paralelu mezi řeckými extatickými kulty boha Dionýsa a jihoindickými drávidskými kulty boha Šivy.

Danielou cituje Epifanovo očité svědectví gnostických orgií a při té příležitosti poznamenává, že gnostické učení o sexuální magii se „velice podobá ideji šaivismu.“ (s. 223)
Podobně i Sir John Woodroffe, velký propagátor hinduistické tantry na Západě, přímo porovnává gnostické uctívání Magna Mater s tantrickým zbožňováním Devi Šakti – „Mateční Síly.“

Tvrdí, že ve starověkých Mystériích, stejně jako v indických tantrických kultech, bylo účelem sexuálních obřadů probudit božské síly dřímající v těle:

Starověkým rysem této víry [tantrismu] a shodně i rysem přináležejícím starověkým Mystériím je rozdíl, který tantrismus činí mezi zasvěcenci, jejichž Šakti je probuzená (tj. před-Buddhy) a Pašuy – neprobuzenými, neprosvětlenými, „zvířecími“ osobami, neboli „materialisty“, jak je nazývali gnostikové.

To Přírodní, jež je projevem Matky Přírody, a Spirituální, neboli Matka tak, jak je Sama Sebou a v Sobě, jsou jedním, ale pravdu, že jde o jednu a tu samou věc, rozpozná pouze zasvěcenec.
(Šiva a Šakti, s. 88)

V této pasáži Woodroffe píše o tom, jak je Dlouhověká Sofia, identická s „Matkou Přírodou“, vtělena v přírodním světě, ale zároveň nevtělena – a zůstává pouze „Sama se Sebou a v Sobě“ – z toho důvodu, že Sofia zůstává Dlouhověkým elementem Pleromy (Veškerenstva) i přesto, že se transformovala do planety Země.

Tato prohlášení nevycházejí z pouhých spekulací lidského rozumu, ale z přímého zakoušení samotných kosmických sil, jež jsou v nich popisovány.

-pokračování-