LINGUA GENESIS III. (2)

V egyptské mytologii se velké božské matce Neith (známá také jako Net) připisuje úloha tkát na stavu hmotu svým člunkem. Konceptuálně je struna chápána tak, že zakouší řadu vibrací, přičemž každá je vnímána jako odlišný druh částic. Podobně jako u teorie strun či torzní teorie, se v dogonské tradici objevují tyto vibrace uvnitř prvotního vejce a Dogoni je charakterizují hvězdou se sedmi paprsky, které se šíří prostorem vejce, až nakonec proniknou ven. Tento akt průniku, jejž Dogoni považují za osmé a vrcholné stádium prvotního vejce a za iniciační stav nového vejce, je definován jako konceptuální bod, v němž je vysloveno dokonalé Slovo. Jak u Dogonů, tak i v teoriích moderních astrofyziků tato za sebou následující vejce utvářejí membrány, které konstituují tkanou osnovu hmoty. Proto tedy dogonští kněží přirovnávají proces, během něhož je utvářena hmota, k aktu „spřádání slov“^[12] (větné stavby).

U kořenů Yggdrasilu sedávaly tři přadleny, Norny:

„Vím, jasan kde stojí,
Yggdrasil jménem,
vysoký strom,
zrosený vlhce,
stále zelený,
nad Urdinou studní.
Odtud vláha
v údolí padá.
U studně tři děvy,
divů znalé,
sídlí v obydlí
u kořene stromu.“^[13]

Jméno Ig-dur-as-il lze přeložit jako „Velké věčné světlo Boží“.^[14] Norny jsou dísy, „panny“, známá trojice „dobré myšlenky“, „dobrého skutku“ a „dobrého slova“, tři sudičky: Urd („Osudová“), Verdandi („Stávající se“) a Skuld („Co musí být“), které zastupují minulost, přítomnost a budoucnost. Lze je přirovnat i ke třem královnám, strážkyním krále Artuše. Jejich úkolem je tkát wyrd (pavučinu osudu) a pokaždé, když se přetrhne, někdo zemře. Ve středověké angličtině existovalo slovo wird, werd (dnešní podoba je weird a má vztah k něčemu, co

bylo způsobeno magií, čarodějnictvím nebo jde o něco nadpřirozeného), jdoucí nazpět až k prastarému wyrd, podobné germánskému *wurdi- „osud, náhoda“, odtud starosaské wurđ, „osud“, ve staré hornoněmčině wurt, stará severština znala urðr, odvozeno ze základu *werþan- „přihodit se, stát se, nastat“.^[15] Staří Skotové měli werd sisteris, do středověké angličtiny přešlo wyrde systeres, Shakespeare použil weyard/weyward sisters, když v Macbethovi mluví o čarodějnicích. Dísy se podobají duchům strážným zvaným fylgjur; oba typy bytostí byly později srovnávány s dobrými i zlými anděly.

Dogonská kosmologie^[16] začíná u boha Amma, který byl stvořitelem Universa, a jeho vejce, prvotního těla, které mělo existovat ještě před stvořením universa a prý se v něm skrývala všemožná semena a projevy budoucího stvoření. Z dochovaných kreseb a jiných uměleckých ztvárnění kmene Dogonů máme povědomí o tom, jak vypadalo Ammovo vejce – jako kužel. Ve skutečnosti připomínají obrázky Ammova vejce vědecký diagram horizontu událostí černé díry – astronomický útvar, o němž vědci říkají, že velmi věrně naznačuje podobu ještě nezformovaného universa. V dogonských mýtech se vypráví, že uvnitř tohoto prvotního vejce Ammův pohyb vytvářel spirálu, o níž se Dogoni zmiňují jako o zrychlené kouli.

Když Amma rozbil vejce universa, vytvořil se vír, který roztočil a rozptýlil prvotní hmotu všemi směry – hmotu, z níž měly posléze vzniknout všechny galaxie, hvězdy a planety. Mýty vyprávějí, že planety byly vyvrženy ven jako jílové kuličky a slunce líčí jako hliněný hrnec vypálený za vysoké teploty. V jednom mytologickém příběhu se říká, že slunce je obklopeno spirálou s osmi zákruty – jde o sdělení, které anticipuje osm separátních solárních zón, které identifikovala až moderní věda. Mýty správně popisují měsíc jako mrtvé suché těleso, a znovu potvrzují přiřazený symbolismus jílu ve vztahu k nebeským tělesům tím způsobem, že ho přirovnávají k vysušené hlíně.

Dogonská kosmologie nám říká, že Universum spočívá na principu blíženeckého zrodu, ale také že tento proces stvoření počal s rozbitím spojení mezi Ammou a Zemí, incestem, který měl za následek zrození jedné jediné bytosti, Šakala. Toto zrození bylo vnímáno jako narušení řádu Universa, a Šakal se tak stal symbolem jak neuspořádanosti, tak i Ammových veškerých obtíží. Dogoni říkají, že voda je božským semenem, jež vstoupilo do dělohy země, oplodnilo ji a zrodilo dokonalý pár blíženců – totiž Nummo – slovo, jež je v řeči Dogonů synonymem vody. Jako se říká, že slunce obklopuje osm spirál uvádějících ho do základního pohybu, tak Dogoni říkají, že spirála mytologického Slova Ammova obdařila tuto dělohu plodivými silami.

Prvním dokonaným dílem Ammovým, jež vystoupilo z vesmírného vejce, bylo semínko nazývané "po" – struktura, která, podobně jako atom, je považována za prazákladní stavební kámen hmoty. Podle dogonské mytologie je po obrazem samotného stvořitele. Ammova stvořitelská vůle byla skryta uvnitř tohoto po. Mýty rovněž říkají, že po je obrazem původu hmoty – že veškerá hmota je tvořena postupným přidáváním podobných elementů, počínaje "po". Zjevná podobnost mezi po a atomem se potvrzuje mytologickým popisem vnitřní struktury "po".

Dogonská kosmologie popisuje po jako složeninu ještě menší skupiny elementů nazývaných semena sene, jež se spojují dohromady v centru po a pak jej obklopí tak, že křižují všemi směry, aby vytvořily svazek. Dogonské popisy chování sene jdou důsledně ve stopách atomové teorie, a umožňují nám tak identifikovat sene jako mytologický protějšek protonů, neutronů a elektronů. Dogonská mytologie nám dokonce nabízí i zobrazení sene, jež tvoří čtyřlistý květ – stejný základní tvar, jaký má typický orbit vyznačený elektronem, když obíhá jádro atomu.

Vědecký popis protonů a neutronů nám říká, že se každý skládá ze tří kvarků. Víme také, že kvantové experimenty odhalily více než dvě stě různých druhů kvarků. Tato zjištění jsou v naprostém souladu s popisem Dogonů stran složení hmoty na této úrovni, třebaže zjištění Dogonů jsou často značně specifičtější než ty, k nimž dospěla naše věda.

Dogonské mýty tvrdí, že semena sene „vyrážejí jako klíčky“ z 266 základních semen či projevů – semena lze chápat jako mytologický protiklad kvarků v kvantové teorii. Víme, že vědci rozlišují kvarky na základě vlastnosti nazývané spin, což jest pojem, který nám v podstatě říká, jaké jsou rotační vlastnosti částice. Mytologický popis Dogonů líčící klíčení semene sene říká, že se skládá ze čtyř hrotů tvaru okvětních lístků, z nichž každý reflektuje (v míře možné pro dvojrozměrný nákres) rotační vlastnosti jedné ze čtyř kategorií spinů.

-pokračování-

---------------------------------------------------------------

ODKAZY:

[12] Laird Scranton: The Cosmological Origins of Myth and Symbol: From the Dogon and Ancient Egypt to India, Tibet, and China. Inner Traditions 2010, str. 29n.

[13] Edda. Argo, Praha 2004, str. 30.

[14] Harold Bayley: The Lost Language of Symbolism: An Inquiry Into the Origin of Certain Letters, Words, Names, Fairy-Tales, Folklore, and Mythologies. Barnes & Noble, Inc., New York 1912, str. 355.

[15] Holub-Kopečný a Bartoš uvádějí ruské korpeť ve významu „seděti na (ševcovském) verpánku, dřepěti nad něčím“, jemuž odpovídá české nářeční krpět, „čuměti, postávati“. Ve slovenském dialektu nacházíme pro opadavý jehličnatý strom „modřín“ slova lerpán, lerpám, lerbán, verpán, verbán, erpán. Pohádková postava švícka je ústřední a točí se kolem ní mnohý děj, a je to on, kdo je odpovědný za to, že se „věci dávají do pohybu“, tzv. „prvotní hybatel Díla“.

[16] Laird Scranton, John Anthony West: Sacred Symbols of the Dogon: The Key to Advanced Science in the Ancient Egyptian Hieroglyphs. Inner Traditions 2007, str. 47n.