MAGICKÁ TEORIE, ANEB KDYŽ JE MOŽNÉ ZCELA VŠECHNO (4)

Hovořit o „kontrakcích“ tedy bude mít smysl jen tehdy, když po porovnání s měřítkem nebo hodinami zjistíme jiné hodnoty, než předtím. Ale v případě, že všechno bude kratší (nebo rychlejší), a to včetně měřících přístrojů, ztrácí tento pojem smysl, protože: podle čeho (v porovnání s čím) budeme určovat? Stejně nesmyslné je hovořit o „zakřivení prostoru“. Zakřivit lze jen předměty; prostor zde slouží pouze k tomu, abychom to mohli popsat. Jistěže si lze představit i zakřivené vztažné systémy, důkazem jsou délkové a šířkové stupně. Užíváme jich proto, že jsou pro kulovou plochu praktičtější než „karteziánský“ systém. Ale ani opilci při rovníkovém křtu nikdy netvrdili, že existují „ve skutečnosti“. Tvrzení, že prostor je zakřivený není pouze mylné, ale nemá vůbec žádný smysl (tak jako tvrzení, že „není zakřivený“). Ještě nesmyslnější (pokud vůbec lze nesmyslnost stupňovat) je pokoušet se zakřivit i čas. Ale stupňuje se to ještě dál: například Hawking se velice snaží vnutit svým čtenářům „imaginární čas, který probíhá kolmo k reálnému“.

Jak prosím? On sice uznává, že je to „těžko pochopitelné“ … „především s imaginárním časem bude mít čtenář této knihy patrně největší potíže. Ale není opravdu důležité přesně pochopit, co to je. Je jen nutné vědět, že imaginární čas se liší od takzvaného reálného času.“   No to jsme zas jednou měli z pekla štěstí. Hawkinga patrně dosud nenapadlo, že se zmíněný problém netýká čtenářů, ale jeho samotného. Nebo je to jednoduše všechno nesmysl. Teorie relativity patrně dostala svůj název podle toho, že věci realtivizuje natolik, že lze tvrdit téměř cokoli. Přitom ale přesně ty pojmy, které jsou kvůli své povaze doslova relativní (jako prostor a čas) považuje za tak absolutní, že se najednou dají ohýbat a stlačovat. K tomu patří i dogmatická absolutnost rychlosti světla. Smysluplnost celku pak odpovídá žertovné otázce: „Jaký