MAGICKÁ TEORIE, ANEB KDYŽ JE MOŽNÉ ZCELA VŠECHNO (6)

Vítězné tažení populární vědou nastoupily až od roku 1967 poté, když jim Američan John Wheeler dal dnešní jméno. Hawking míní: „Byl to geniální tah. Zásluhou tohoto pojmu zakotvily černé díry v mytologii science fiction, což současně probudilo vědecký výzkum, protože zde bylo pojmenováno to, čemu do té doby scházelo vhodné označení. Význam vhodného pojmenování ve vědě nelze podcenit.“  V tomto případě jsem s Hawkingem výjimečně zajedno. Když Mitchell a Schwarzschild přišli se svými domněnkami Obecná teorie relativity tu ještě nebyla. Objevila se právě včas, aby mohla „vysvětlit“, jak jsou ubohá světelná kvanta zajata „v silně zakřiveném časoprostoru“. A opět jednou „prokázal“ domnělou teorii dosud nikdy nepozorovaný fenomén.

Tvrdí se, že v „černé díře“ musí být hmota natolik slisovaná dohromady, že atomová jádra prakticky leží na sobě. Pak zde ovšem nezbývá žádné místo pro elektrony „přeskakující z jedné dráhy na druhou“. Co se vlastně má stát se zachyceným světlem, o tom ještě nikdo nepřemýšlel. Ale to je stejně jedno – „černé díry“ v praxi stejně nelze pozorovat, takže je možné „postulovat“ libovolné události. V tom se podobají císařovým novým šatům, které také vidí jen ten, kdo v ně věří. Okolnost, že svědomitý astrofyzik může uvést spoustu důvodů, proč taková nahuštění nemohou vzniknout (tlak plynů a záření, odstředivá síla, silná magnetická pole atd.), tak či tak padá ze stolu. Hawking, stejně jako jeho kolega Carl Sagan (a Jiří Grygar), není svědomitý vědec, ale mediální hvězda, jejíž povinností je starat se o senzace. Nebo se o to přinejmenším snažit.

Poté, když příznivcům „černých děr“ konečně došlo, že v nich hmota stále jen mizí, aniž by se kdy znovu objevila, vynalezli tzv. „bílé díry“, z nichž hmota musí opět vystoupit. Jak se tam dostane? Úplně jednoduše: „paralelními vesmíry“, „červími dírami v časoprost