Mayský faktor (3/60)

Slovo „maya“ je velmi preferované nejen v oblasti Indie. Je to zvláštní, jelikož jde o poměrně velmi specifický výraz, který by měl být spíše regionálního charakteru. Nicméně opak je pravdou, jak dokladuje světová historie:

• Pokladník slavného faraona Tutanchamona se jmenoval „Maya“, zatímco egyptská filozofie zná velmi dobře termín „Mayet“, který znamená „univerzální světový řád“

• V řecké mytologii se vyskytuje sedm Plejád, což jsou dcery Atlase a Pleinone a sestry Hyády. V prostředí těchto sedmi známých hvězd se také nachází ta nejjasnější, která se nazývá „Maia“

• Jeden z jarních měsíců, který u nás v České republice známe pod jménem „květen“ (pozn. red.), se na mezinárodní scéně nazývá „máj“ nebo „mai“. Jde o odvozený název od římské bohyně „Maia“, velké bohyně jara, která je dcerou Faunuse a manželkou Vulcana

To všechno není zcela jistě náhoda. Jednotlivé indicie jsou mezi sebou vzájemně propojeny a vytvářejí globální kaleidoskop logických a významných souvislostí. Pokud se vrátíme do Střední Ameriky, domova Mayů, zjistíme, že je tento název odvozen od slova „Mayab“, což je termín pro poloostrov Yucatan, který se svého času stal klíčovou základnou a bio-regionálním domovem Mayů.

Přesto všechno, anebo možná právě proto přetrvávají tyto otázky:

• Kdo byli Mayové?

• Proč se jméno spojené s touto středoamerickou civilizací objevuje na mnoha jiných místech světa?

V prostředí ortodoxní vědy stále přetrvává poměrně módní antropologické dogma, které říká, že Mayové byli součástí velké skupiny původních nativních obyvatel amerického kontinentu, kteří během poslední doby ledové, tj. zhruba před 12 000 lety, překročili Beringovu úžinu, aby se nakonec usadili v prostředí Střední Ameriky.

Jenže ve skutečnosti je příchod této civilizace a v podstatě i její původní domov zahalen větším tajemstvím, než by se na první pohled mohlo zdát. Poměrně jednoznačným způsobem o tom hovoří zakódované informace, jež jsou součástí starodávných spisů „Popol Vuh“ a „Chilam Balam“. Tyto materiály shodně hovoří o místě zvaném Tula, kde prý v míru a harmonii žili otcové a matky amerického národa Mayů.

Ve skutečnosti se hovoří o čtyřech verzích Tuly, tzv. „čtyřech Tulane“. V souvislosti s tímto aspektem se hovoří o čtyřech místech:

• Východu (viz. Tulan)

• Západu (viz. Tula)

• Nebeském světě (tam, kde sídlí Bůh)

• Spodním světě (viz. Xibalba)

Při bližším prozkoumání tohoto textu zjistíme, že „čtyři Tulane“ představují pohyb Slunce po obloze z východu na západ, stejně tak jako jakýsi vyšší a nižší svět. Zjistilo se také, že mayský pojem „Tula“ nebo také „Tollan“ označuje jak centrum transcendentních sil, tak i zcela reálné fyzické místo. Proto se na tomto místě nabízí poměrně logická otázka. Co když „Tula“ (Tollan), resp. „Tulan“ popisuje proces transcendentního vzestupu k bodu průchodu do „jiného světa“?

Na tomto místě je určitě zajímavé poznamenat, že schéma, kterým Mayové popisují svůj původ, resp. svůj původní domov, se nápadně podobá interpretaci severoamerického indiánského kmene Hopiů. V tomto ohledu se zcela jistě vyplatí věnovat zvýšenou pozornost těmto otázkám:

• Jaké světy mají na mysli představitelé mayské civilizace?

• Jedná se o jakási první stádia vývoje inteligentního života na naší planetě podle evolučního schématu, který je na hony vzdálený našim ortodoxním představám?

• Nebo jde o popis kosmických událostí mimo naší planetu?

Ponechme zatím tyto otázky připravené k zodpovězení a podívejme se na mayskou civilizaci ještě trošku jiným pohledem. I když to nemusí být hned na první pohled patrné, mayská civilizace je jednou z největších civilizací, které kdy vzkvétaly na Zemi. Dodnes existuje neuvěřitelné množství starobylých měst a chrámů rozptýlených skrze džungle Yucatanu a vysočiny Guatemaly. Dodnes můžeme obdivovat monumentální pyramidy, elegantně uspořádaná náměstí a krásná obřadní centra zdobená velkými kusy tepaných kamenů, jež jsou celé pokryty hieroglyfickými nápisy.

Právě v kontextu s těmito nádhernými zříceninami je několik věcí, které by nás měly překvapovat. Jde především o jejich izolovanost. Ve srovnání s ostatními kulturami je umělecký styl starých Mayů prostě jedinečný. Izolovaná kultura v džunglích Střední Ameriky se nám jeví jako cizí a velmi vzdálená. Při pohledu na pyramidální věže a nekonečné množství velmi složitých hieroglyfů se nám tato kultura jeví jako jistý druh tajemství, které má své nezaměnitelné místo v lidských dějinách.

Dávno po vrcholu kultury Egyptské se na zcela jiném místě našeho světa náhle objevuje civilizace neméně monumentální. Ale ještě mnohem dramatičtěji než její vzestup na nás působí její náhlé zmizení. K tomuto jevu dochází kolem roku 830 n.l. a to po 500 až 600 letech intenzivní kreativní činnosti tohoto zvláštního národa. Všechna centra i ta největší byla ponechána na milost a nemilost místní džungli.

Mnozí citliví jedinci naší generace podvědomě tuší, že to, co se tenkrát odehrálo, nějakým bizarním způsobem souvisí s událostmi, které jsou součástí naší blízké budoucnosti. O to více se vrací stále dokola otázka. Co se tenkrát stalo? Ortodoxní přístup naší oficiální vědy se snaží mnohé z otazníků překrýt různými hypotézami, které vidí příčinu v dlouhodobém suchu, epidemiích nebo dokonce jakési vnitřní krvavé revoluci. Ve skutečnosti ovšem neexistuje žádný přesvědčivý důkaz pro tento typ tvrzení.

Mimo tyto hypotézy však existuje ještě jedno vysvětlení, které je však pro ortodoxní tradiční vědecký přístup zcela iracionální povahy. Je možné, že Mayové tak učinili zcela vědomě s nějakým vyšším záměrem? Pakliže alespoň náznakem připustíme tuto myšlenku, pak se musíme zeptat - proč? Mohou nám při řešení této hádanky nějakým způsobem pomoci hieroglyfické platformy zanechané ve velkých městských centrech? Mohou nám pomoci matematická a astronomická data, která Mayové ve svých sídlištích zanechali?

Pokud by Mayové opustili pouze svou architekturu, byla by na tom jejich civilizace obdobně jako ta Egyptská, Řecká, dynastie Gupta v Indii, civilizace stavitelů chrámů na Jávě, civilizace Tang v Číně nebo dynastie Heian v Japonsku. Ale v případě Mayů šlo evidentně o něco více. Vzpomeňme jenom na jejich vědecký potenciál, který povýšil nauku o harmonii na tu nejvyšší možnou úroveň, které kdy nějaká historická civilizace dosáhla.

Zcela samostatným fenoménem je jejich přístup k měření času prostřednictvím několika samostatných a zcela nezávislých kalendářů, které se opíraly na svou dobu o skutečně neuvěřitelné astronomické výkony. Tato civilizace byla schopná vypočítat délku oběhu Země kolem Slunce na tisícinné místo za čárkou. V kontextu s tím zní spor Giordana Bruna s Vatikánem, ke kterému došlo o mnoho set let později, velmi tragickým způsobem.

Navíc evidentně byli schopni měřit čas prostřednictvím lunárních cyklů a zatmění. Jejich kalendáře jsou také synchronizovány se synodickou rotací Merkuru, Venuše, Marsu, Jupiteru nebo Saturnu. Podle některých nalezených artefaktů dokázali Mayové zaznamenávat časové cykly zpět do minulosti, a to do doby neuvěřitelných 400 milionů let dozadu. Jejich matematický systém se jeví jako fantasticky pružný a jednoduchý.

Zjistilo se také, že jejich kalendářní systémy se nějakým zvláštním způsobem vztahují k jejich civilizačnímu původu a také k jejich náhlému zmizení kolem roku 830 n.l. A tím se opět dostáváme ke klíčové otázce. Kam zmizela mayská civilizace po roce 830 n.l.?

Jistě, některé z mayských rodin zůstaly, ale existuje zcela evidentní rozdíl mezi původní mayskou civilizací a jejich zbytky v 10. stol. n.l. Je tedy velký rozdíl mezi Velkou Mayskou Říší před rokem 830 n.l. a tzv. „Novou Mayskou Říší“ v dobách následujících, která našla svůj definitivní konec ve chvíli španělské kolonizace.