Mayský faktor (4/60)

Tento materiál je završením mé více jak třicetileté výzkumné činnosti, kterou jsem směřoval k pochopení vysoce transcendentního poznání starobylého mayského národa. Během tohoto období jsem měl tu čest se setkat se skutečně hlubokou moudrostí prolnutou bezhraniční svobodou a hlubokým uměleckým vyjádřením lidského života.

Materiál „Mayský Faktor“ má pro mne velmi ojedinělý význam, neboť jak se zdá, podařilo se mi v něm vyjádřit na jednu stranu poznání tak vzdálené naší současné myšlenkové racionalitě a světonázoru, ale na druhou stranu přece jen v podobě srozumitelné, přístupné a sdělné.

Prostřednictvím tohoto materiálu si kladu cíl umožnit ostatním zkrátit cestu vedoucí k tomuto druhu poznání. Jsem přesvědčen, že toto ohnisko spirituální inspirace umožní každému hledajícímu čtenáři podstatným způsobem zkrátit čas v jeho hledání a nacházení toho úžasného, čím mayská kosmologie zcela jistě je. Nezapírám, že mám osobně k tomuto starobylému etniku v mnohém hodně blízko.

Byl jsem počat v Mexiku i když jsem se narodil ve Spojených Státech. Prvních pět let svého života jsem strávil opět v Mexiku. Od samého počátku mého života mne doprovázely velmi zajímavé synchronicity. Tak například své dětství jsem strávil v mém bydlišti v Mexico City, a to v ulici, která se jmenovala Tula. Nádherné na tom je zjištění, že Tula neboli Toltécky Tullan je název místa, ke kterému směřuje původ mayského národa.

Rok 1953 byl v mnoha ohledech naprosto revolučním obdobím. Byl uskutečněn objev lidského genetického kódu, byly objeveny Van Allenovy radiační pásy obklopující naší planetu a já jsem se poprvé setkal s mayskou kulturou. Bylo to ve chvíli, kdy mne otec vzal s sebou na návštěvu do Antropologického muzea v Mexico City. Zde jsem poprvé spatřil množství fantastických uměleckých předmětů včetně kamenného aztéckého kalendáře.

Byl jsem šokován jeho precizností a hloubkou vnitřní harmonií. Pamatuji se, že jsem odcházel jakoby ve snu. Jako bych plaval vedle svého těla. Ale přiznám se, že to nebylo nic v porovnání s tím, když jsem poprvé spatřil obrovskou pyramidu v Teotihuacanu, „místě, kde bohové se dotýkají země“. A pak jsem se jí dotkl a bylo to jako by mým tělem projel elektrický proud. Nemohl jsem odolat a kráčel schod za schodem stále výš.

A tak, když jsem vylezl na vrchol pyramidy Slunce a podíval se směrem k vzdáleným modravým horám na horizontu, procítil jsem někde hluboko ve svém nitru intenzivní touhu poznat a pochopit Ty, kteří toto vše vybudovali. Toužil jsem velmi silně a nepřipustil jsem si žádnou jinou možnost. A tak jsem si na tomto místě dal svatý slib, že se dotknu toho nejskrytějšího tajemství bájného mayského národa.

Další impuls přišel v tom samém roce na podzim. Nacházel jsem se ve veřejné knihovně města Rochester v americké Minesotě. Probíral jsem se zde knihami, když si mou pozornost přitáhly dva spisy:

• „Tertium Organum“ od P. D. Ouspenského

• „Starověcí Mayové“ od Sylvanuse Morley Griswolda

První kniha obsahovala závratný popis nekonečného množství paralelní světů. Nastartovala ve mne transcendentní kvality mého vědomí (které se mi později tolik hodily) nebo došlo k probuzení mé buňkové paměti? Nevím, dodnes to nevím. A Morleyova kniha o Mayích ve mne aktivovala cosi podobného, ale v těsné souvislosti s pozemskými podmínkami. Každopádně ve mně zanechala hluboký dojem.

Kniha obsahovala fotografie živých Mayů, unikátní antropologické popisy, a to především ve vztahu k mongolské rase (ani laik nemůže tuto podobu přehlédnout), popisy starověkých chrámů a obrovských soch z kamene. Ovšem nejvíce ze všeho mne na obsahu této knihy zaujal mayský číselný a matematický systém. Rychle jsem se ho naučil, jelikož byl nesmírně jednoduchý na pochopení a zapamatování. Tečka byla jednička, čárka byla pětka a prstenec symbolizoval nulu, (viz. obr. vlevo).

A pak tu byly názvy číselných hodnot:

• „kin“ – 1

• „vinal“ – 20

• „tun“ – 400

• „katun“ – 8000

• „baktun“ – 160 000

Doslova celé hodiny jsem strávil nad knihou výzkumníka Morleye. Poprvé jsem se v jeho publikaci setkal s otevřeným schizmatem, který se nedokázal vypořádat s tím, jak mohla civilizace, která žila v podstatě na úrovni doby kamenné, disponovat tak špičkovou technologií, znalostmi metalurgie a schopnostmi vytvořit tak skvostnou a extrémní harmonickou rezonanci v jejich architektuře.

Morley napsal svou knihu v roce 1947. Od té doby se tradiční věda stala mnohem arogantnějším společenstvím, které bohužel odmítá otevřít oči a podívat se do těch míst, kde by muselo uznat svou omylnost a nedokonalost.

Toto všechno byly pro mne silné impulsy, které mne přivedly k tomu, že tajemství mayské kosmologie se pro mne stalo nejdříve nesmírně silným koníčkem, kterému jsem věnoval prakticky všechen svůj volný čas již ve svém dětství a v době dospívání. Později jsem absolvoval studium historie umění na Univerzitě v Chicagu.

Bohužel v této době Univerzita nenabízela výuku předkolumbovského umění. Musel jsem se tedy v tomto ohledu spolehnout na zdroje univerzitní knihovny, stejně jako na studijní materiály, které mi byly s laskavostí zapůjčeny v „Art Institute“ v Chicagu. A samozřejmě jsem byl v tomto ohledu vděčný i svému muzeu v Mexico City.

A tak jak jsem se stále větším zápalem studoval mayskou kulturu, začínal jsem chápat proč tak doslova magicky právě tato starověká civilizace k sobě přitahovala archeology z celého světa. Byla to její neuchopitelnost, která tak dráždila vědecké ego, jež toužilo jednou provždy pokořit tento kulturně antropologický oříšek.

V pozdější době mne mimo Morleye velmi oslovil ještě jeden výzkumník, archeolog a spisovatel i vynikající interpret mayské kultury. Tento člověk se jmenoval J. E. S. Thompson. Vynikající jsou především dvě jeho monumentální práce, a to „Písmo svaté – mayské hieroglyfy“ a „Katalog mayských hieroglyfů“.

Velmi dobré jsou ale i jeho obecnější texty jako „Vzestup a pád mayské civilizace“. Thompson byl jedním z mála archeologů, který se dokázal povznést nad aroganci moderního intelektualismu. Vždy mne fascinoval jeho následující výrok:

„Věda velmi dobře ví, že Bůh existuje. Bohužel se ho skrze svou ďábelskou posedlost racionalitou nikdy nedokáže dotknout.“

Thompson velmi dobře upozorňuje na fatální paradox náhlého zmizení původního mayského národa na konci devátého, resp. desátého století. A Morley k tomu dodává:

„Je skutečně těžké uvěřit, že civilizace tak silných základů a sofistikovaného vědomí by v průběhu jednoho jediného století zanikla v totální destrukci své vlastní společnosti. Něco takového je prostě nemožné.“

Pod tíhou nekonečného množství informací, které jsem načerpal dosavadním studiem a pod světlem inspirace Morleye a Thompsona, jsem byl během léta roku 1964 připraven znovu navštívit Mexiko. Cestoval jsem autem, tak jako kdysi s mým otcem, který mne poprvé vzal k památkám posvátné civilizace mayské.

Určitě nebylo náhodné, že jsem si s sebou na tuto cestu vzal knihu spisovatele Laurette Séjourne, která se nazývá „Kosmický Quetzalcoatl“. Tento spis byl velikým kontrastem k publikacím mnoha různých archeologů, a to z jednoho prostého důvodu. Séjourne vzal zcela vážně obrovský duševní a duchovní potenciál mayské civilizace. Prostě mu uvěřil. Přijal ho.

V úvodu výše uvedené knihy je zajímavý citát vynikajícího historika náboženství Mircea Eliade, který říká:

„Kultura jakéhokoliv národa je organická jednotka a jako taková musí být zkoumána z jejího středu a nikoliv z jejich periferních oblastí.

Quetzalcoatl, Opeřený had, Xochicalco, 10 stol. n.l.

Z tohoto bodu Mircea Eliade hluboce vibroval s mými vlastními pocity. Svůj praktický výzkum jsem započal v energo informačních polích uprostřed starověkých akupunkturních bodů mayské civilizace. V Tule a Xochicalco hluboko v mexické vysočině. A bylo to Xochicalco, kde jsem poprvé pocítil něco zvláštního. Něco, co mne naplnilo znepokojujícím pocitem jakési předtuchy nebo hluboce vnořené vzpomínky do mého vědomí.