MKUltra, BIOLOGICKÉ ZBRANĚ, KYBERNETICKÉ MUTACE, DÁLKOVĚ OVLÁDANÍ OTROCI A ŘÍŠE ZOMBIE (7)

ONR tomu říká 3D tisk neboli aditivní výroba, také inkrementální nebo přírůstková výrobní technologie, kterou vylíčil Puharichův žák Gene Roddenberry ve své přelomové televizní sérii Star Trek. Namísto sestavování, řekněme, lodního šroubu, jak vysvětluje ONR, kdy jde o odebírání materiálu, jako třeba při obrábění, je objekt vytvořen pokládáním souvislých vrstev materiálu – takto jejich fúzováním dohromady na atomové úrovni,^[60] dokud není celý projekt dokončen. Každá z těchto vrstev může být považována za úzce rozříznutou horizontální sekci daného objektu.

Když ve Star Treku Scotty potřebuje novou součástku pro svůj warpový pohon, namačká jednoduše do lodního počítače čárový kód a o pár hodin později na něj už čeká hotová, vystavěná počítačem z atomů. Podle Roddenberryho bude tato technologie dostupná nejdříve za 250 let, ale ONR je mnohem optimističtější. Vedle předjímání blízké budoucnosti tímto způsobem se předpovídá, že „ať už to budou [příjemci] dividend na finančním trhu nebo následek kulturní změny“, tak „příštích 30 let přinese dramatické zvýšení naší schopnosti tisknout součástky na vyžádání“.^[61] Roddenberry, který – vedle svého vztahu se vždy pochybným Puharichem – si nechával od něho radit při psaní svých scénářů, ale možná ještě pochybnějším poradcem, pokud je to vůbec možné, byla Rand Corporation…^[62].

Mutující baktérie

Nedošlo k tomu někde v útrobách nyní už navždy zapečetěných podzemních citadel národního socialismu, třebaže není pochyb o tom, kde se tato metateze odehrála. Všechno to začalo na univerzitě ve Wisconsinu skoro deset let před vypuknutím II. světové války, zdánlivě předtím, než bylo možné byť jen vytušit náznaky další světové války. Původní bakteriální kmeny dodal Baldwin do Fort Detricku právě z univerzity ve Wisconsinu, která je pravděpodobně také odpovědná za převoz své malé válečné kořisti přes oceán do Porton Downs.^[63]

Armáda zničila všechny záznamy o tom, co se dělo ve Fort Detrick v letech 1942–1955 a je příhodné, že každý, kdo by o tom mohl něco říct, je už mrtvý. Ale poznámka z 19. února 1943, nacházející se v archivu Baldwinových písemností, zmiňovala objednávku dr. Fildese na šarži spór B. subtilis. Sir Paul Fildes byl hlavním bakteriologem britského programu biologických zbraní.

Imperiální volbou původního kmene baktérií byl zjevně B. subtilis var. niger, jemuž říkali „rudý kmen“.^[64] Jde však jen o nesprávný název podle taxonomické klasifikace, možná i záměrně. Nejpřesnější označení této baktérie je B. atrophaeus var. globigii, jejíž nejbližší známý příbuzný kmen je Bacillus subtilis.^[65]

B. subtilis se také nazývá „bacil senný“, protože se běžně nachází v gastrointestinálním traktu přežvýkavců jako je skot; jde o zvíře, u nějž dochází v Americe za posledních padesát let k alarmujícímu zvýšení úmrtnosti a chirurgickému mrzačení. Nikdo nebyl nikdy přichycen při činu a u těchto zvířat obvykle chybí krev, různé vnitřní orgány i řitní otvory…

Wikipedie o B. subtilis říká, že jde o „jednoho z bakteriálních šampionů co se týče produkce vylučovaného enzymu“. Nehledě na baráž extrémně komplikovaných mikrobiologických testů a skutečnost, že mezi nimi nemůže dojít k nějakému snadné výměně DNA, pak onen „vojenský kmen“ lze odlišit od B. subtilis jen jeho černou barvou, připomínající inteligentní „olej“ z Akt X…^[66].

Místo fakt byla veřejnosti předložena informace, která ji měla přesvědčit, že impérium hledá vhodnou baktérii využitelnou jako marker pro Bacillus anthracis, aby se mohly rozběhnout testy v polních podmínkách. Nic by nemohlo být absurdnější. B. anthracis je flobertka. Japonci ji v třicátých letech a počátkem čtyřicátých let s malým nebo nulovým účinkem použili proti Číňanům v Mandžusku. Je smrtelná pro zvířata, nikoliv pro lidi. Podobně jako Blome, s nímž s vyměňovali informace, zjistili i Japonci, že dýmějový mor je daleko účinnější.^[67]

V roce 1944 bylo již možné léčit B. anthracis penicilinem.^[68] Ve skutečnosti Fildes s ní už v letech 1942-43 provedl testy v polních podmínkách na ostrově Gruinard, nacházejícím se severozápadně od pobřeží Skotska. Nakazil pět milionů kusů dobytka [baktérií] B. anthracis, a tak je připravil ke shození na Německo. Odhady ukazovaly, že tento „zákusek“ vybije 30 % německého dobytka.^[69].

Jenže Fildes se nikdy nedostal k tomu, aby shodil na Němce své antraxové dobytčí zákusky. Není pochyb o tom, že nejvyšší spojenecké velení si bylo dost dobře vědomo faktu, že by na to Blome škodolibě reagoval, tentokráte s Hitlerovým požehnáním, a použil by dýmějový mor, který by zabil více než 30 % populace Velké Británie… Forenzní důkazy použité bakteriology pro taxonomickou identifikaci kmene z Fort Detricku naznačují, že baktérie při testech ve Fort Detrick, Porton Down, Edgewood a Dugway Proving Ground znovu a znovu mutovala.^[70]

Ti nejlepší bakteriologové z Ameriky i Británie, kteří byli po ruce, na tom museli pracovat dnem i nocí. Po válce musela CIA vyhodit svého hlavního bakteriologa Franka Olsena z okna přímo před Madison Square Garden, aby toto tajemství uchovala. Během války bylo impérium při boji s národním socialismem na hranici mezi životem a smrtí. Program biologických zbraní byl právě tak důležitý jako projekt Manhattan, nebo možná i víc. Hledali zbraň, s níž by bylo možné vyhrát.

Je doloženým faktem, že bakteriologové kultivovali ty kmeny, které vykazovaly zvýšenou míru sporulace.^[71] Je tomu tak tehdy, když jisté druhy baktérií, téměř výlučně grampozitivní, nejsou schopné tolerovat své prostředí a vyčerpají všechny možnosti se přizpůsobit, pak začnou vytvářet endospory.

Tato baktérie se dělí uvnitř své buněčné stěny. Jedna strana pak absorbuje tu druhou. To, co tam zůstane, je nezničitelný mnohovrstevný obal obsahující genetický materiál, cytoplasmu, nezbytné enzymy a vše ostatní, co je potřebné k udržení aktivity, která je nyní deset milionkrát pomalejší než metabolický proces rostoucích baktérií.

Když umírají mateřské buňky, buněčná stěna degraduje a uvolňují se endospory. To se nazývá sporulace. Jsou-li podmínky endospory příznivější, nepřechází úplně do dormance, vyčká na změnu a proces transformace se obrací zpět k vegetativním buňkám.^[72] Nikdo netuší, jak dlouho může baktérie přežít jako endospora. Objevila se tvrzení, že došlo k oživení endospor starých čtyřicet milionů let.^[73] B. subtilis je neoddiskutovatelně světovým šampionem ve sporulaci…

Patogen vyměňující si geny

Bakteriologové vždy považovali gramnegativní baktérie za schopné sporulace, protože postrádají vnější kapsulu nezbytnou k tvorbě endospor. Ovšem nedávno byl analyzován vzorek odpadních vod z úpravny a čističky splašků v Saku v Japonsku a zjistilo se, že se v něm nachází baktérie vytvářející endospory, z nichž se vyvinula S. marcescens se signaturou červeného pigmentu prodigiosinu.^[74]

Tato baktérie byla schopna hydrolyzovat vařené maso; jinými slovy řečeno, rozložit ho a rozštěpit na další složky tak, že reaguje s vodou. Jsou to náznaky prozrazující, že šlo o S. marcescens, jenže u žádné baktérie rodu Serratia (rod gramnegativních pohyblivých bakterií z čeledi Enterobacteriaceae) nebyly nikdy nalezeny žádné endospory. Ty jsou charakteristické pro rod Bacillus, který je vždy hojně přítomen v tancích v úpravnách odpadních vod,^[75] zejména B. subtilis, využívaný k normalizaci pH odpadních vod.

Při srovnávacích testech byly použity jako kontroly S. marcescens a B. subtilis a byla nalezena mysteriosní baktérie označená za nový poddruh S. marcescens; začalo se mu přezdívat KREDT. Jde o první zaznamenaný případ Enterobacteriaceae, velké rodiny extrémně nebezpečných patogenů, k níž naleží jak S. marcescens, tak i Yersinia pestis, kdy došlo k tvorbě endospor. Má se zato, že se tak stalo kvůli přítomnosti vysokých koncentrací magnesia a křemičitanů v upravené vodě, takže S. marcescens si dokázala vyměnit geny [se zástupcem rodu] Bacillus…^[76].

B. subtilis může být jedním z bakteriálních šampionů v produkci vylučovaných enzymů, ovšem už Blome dobře věděl, že nehraje stejnou ligu jako S. marcescens. Tato B. marcescens vytváří narůžovělý olejnatý film objevující se v koupelnách, které se pravidelně neprovádí desinfekce. Kdekoliv je vlhkost, příhodná teplota a nedostatek čerstvého vzduchu, a nezáleží na tom, jak extrémní jsou ostatní podmínky prostředí, tam S. marcescens nejen přežívá, ale i roste. Prosperovala dokonce v desinfekčních prostředcích, antiseptikách, dvakrát destilované vodě i v krvi člověka.^[77]

Při kultivaci s teplotou kolem 37° Celsia je S. marcescens bledě bílá. Pokud má dostatek živin, je intenzita rudě pigmentovaného prodigiosinu v jednotlivých buňkách regulována populační hustotou, čímž se prodigiosin samotný stává tím, čemu mikrobiologové říkají autoinduktor. Autoinduktory regulují v baktériích expresi genů. Má se zato, že baktérie využívají autoinduktory stejným způsobem jako hmyz feromony. V obou případech se konstituuje jazyk vyjádřený chemickou manipulací na molekulární úrovni, kde se koordinuje hromadná inteligence úlu nebo včelstva. Věda v tomto případě odkazuje na quorum sensing.^[78]

Byly napsány tucty teoretických prací na téma používání prodigiosinu u S. marcescens jakožto prostředku pro quorum sensing. A tucty dalších byly napsány o využití quorum sensing v robotice. V uplynulém roce 2006 byla na konferenci v San Francisku s názvem „Bio Micro and Nanosystems“ dodána stočtyřstránková prezentace pod názvem "Swarm intelligence for cooperation of bio-nano robots using quorum sensing".^[79]

Chemická manipulace v přírodě

O patogenech je známo, že napadnou tělo hostitele molekulární manipulací chemických látek. Nejextrémnějším případem je houba Ophiocordyceps unilateralis, o níž se někdy mluví jako o zombie houbě, protože svého hostitele, totiž mravence, promění v zombie, které žije jen proto, aby posloužilo životnímu cyklu svého parazita. Takový mravenec zanechá svého života v kolonii ve stromech, aby se vydal na vlhká temná místa v půdě dešťového pralesa, jako by byl sám houbou. Nakonec vyleze na větev, sevře kusadly list a umírá s tím, jak houba pronikne do hlavy a dojde ke sporulaci.

V případě parazitických červů Spinochordodes tellinii a Paragordius tricuspidatus to funguje tak, že svého hostitele, kterým je cvrček nebo kobylka luční, donutí skočit do vody, kde se utopí. Červ pak vyleze z plovoucí mrtvolky hmyzu a odplave pryč, aby si našel samičku k páření. Studie o P. tricuspidatus ukázaly, že produkuje efektor, což je malá molekula, jejímž prostřednictvím manipuluje s centrálním nervovým systémem cvrčka. S. tellinii reprodukuje proteiny využívané v signálních dráhách hmyzu. Tyto chemické signály, jimiž parazit napadne tělo svého hostitele, se nazývají mimetické molekuly.^[80]

Vědecké studie ukázaly, že komáři přenášející Plasmodium falciparum, parasitického prvoka způsobujícího malárii, mají nejenom zesílené predátorské smysly, ale je třikrát pravděpodobnější, že budou přitahováni pachem člověka.^[81]

Toxoplasma gondii je parasitický prvok způsobující toxoplazmózu, nemoc rozšířenou po celém světě. Odhady naznačují, že je nakaženo přes 30 % světové populace. Bylo zjištěno, že T. gondii pozměňuje chování nakažených hlodavců, svého zprostředkujícího hostitele, který využívá jako vektor, aby se zvýšila šance, že hlodavce sní kočka, cílový hostitel a také jediné zvíře, v němž se dokáže pohlavně rozmnožovat. Nakažení hlodavci ztrácejí veškeré zábrany před kočkami, svým největším přirozeným predátorem.

U lidí je infekce prvokem T. gondii držena na uzdě imunním systémem a toxoplazmóza se obvykle neprojeví (je asymptomatická). Jenže studie ukázaly silnou korelaci mezi touto nemocí a schizofrenií. Některé studie naznačily, že ženy s toxoplazmózou budou daleko pravděpodobněji podvádět své manžele, muži zase budou agresivnější, a obě pohlaví budou mít pomalejší reakční dobu.^[82]

Baktérie mohou manipulovat se svým hostitelem ještě daleko subtilněji. Subtilis latinsky znamená „být jemný, být exaktní“ nebo „být puntičkářsky pečlivý, striktní a precizní“. Bakteriologové mají nyní podezření, že mikrobiom v žaludku člověka může vlastně diktovat vzory chování u svých lidských hostitelů, což bude mít pravděpodobně za následek to, že baktériím dopřejeme jejich oblíbené a potřebné živiny…^[83]

-konec-

---------------------------------------------------

ODKAZY

[60] Dr. Lawrence C. Schuette: 3-D Printing Offers Unlimited Potential for Navy. Navy Live (The Official Blog Of The United States Navy), May 18, 2013. Viz http://navylive.dodlive.mil/2013/05/18/3-d-printing-offers-unlimited-potential-for-navy/.

[61] dtto.

[62] Abrams Hap: The Rand Corporation. Opsec News, 3/14/2013. Viz http://www.opsecnews.com/the-rand-corporation/.

[63] Henry Gibbons: Genomic Signatures of Strain Selection and Enhancement in Bacillus atrophaeus var. globigii, a Historical Biowarfare Simulant. Results. Historical investigations of BG provenance, 25 Mar 2011. Viz http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0017836.

[64] dtto.

[65] Ibid., Bioinformatic analysis of sequence data.

[66] Srv. San: Lingua Genesis IV, viz http://www.okultura.cz/WordPress/lingua-genesis-iv/.

[67] Nicholas H. Bergman (editor): Chalenges To The Norm. Bacillus anthracis and Anthrax, (2011). Viz https://books.google.com/books?id=ZvoB2V8mEmgC&pg=PT449&lpg=PT449&dq=Bacillus+anthracis+japanese&source=bl&ots=2wREDKqrNb&sig=JcFlqmsgd_8sdG21PC3BU5k93ak&hl=en&sa=X&ved=0CDcQ6AEwBGoVChMIrdzQm8fkyAIViVg-Ch2A8glF#v=onepage&q=Bacillus%20anthracis%20japanese&f=false.

[68] CDC. A History of Anthrax. Centers for Disease Control and Prevention, September 1, 2015. Viz http://www.cdc.gov/anthrax/resources/history/.

[69] R. C. Spencer: Bacillus anthracis. National Center for Biotechnology Information, U.S. National Library of Medicine. J Clin Pathol, Mar 2003, 56(3), str. 182-187. Viz https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1769905/.

[70] Henry S. Gibbons: Genomic Signatures of Strain Selection and Enhancement in Bacillus atrophaeus var. globigii, a Historical Biowarfare Simulant. PLoS ONE 2011, 6(3): e17836. Viz https://doi.org/10.1371/journal.pone.0017836.

[71] dtto., Discussion.

[72] Sporulation. World of Microbiology and Immunology. 2003. Encyclopedia.com. 27 Oct. 2015. Viz http://www.encyclopedia.com/.

[73], R. J. Cano, M. K. Borucki: Revival and identification of bacterial spores in 25- to 40-million-year-old Dominican amber. Science 1995, 268: str. 1060–1064. Viz https://www.sciencemag.org/content/268/5213/1060.

[74] Bindu Ajithkumar, Vasudevan P. Ajithkumar, Ryozo Iriye, Yukio Doi and Tadashi Sakai: Spore-forming Serratia marcescens subspsakuensis subsp. nov., isolated from a domestic.wastewater treatment tank. International Journal of Systematic and Evolutionary Microbiology, 2003, 53, str. 253-258. Viz http://ijs.microbiologyresearch.org/content/journal/ijsem/10.1099/ijs.0.02158-0?crawler=true&mimetype=application/pdf.

[75] dtto.

[76] dtto.

[77] A. Hejazi, F. R. Falkiner: Serratia marcescens. Vol. 46., 1997, str. 1. Viz http://jmm.microbiologyresearch.org/content/journal/jmm/10.1099/00222615-46-11-903?crawler=true&mimetype=application/pdf.206 –S. Chandrasekaran: Swarm intelligence for cooperation of bio-nano robots using quorum sensing. Bio Micro and Nanosystems Conference, 2006. BMN ’06, 15-18 Jan. 2006. Viz .

[78] Quorum sensing je proces, jehož prostřednictvím mezi sebou bakterie komunikují. A to tak, že produkují a rozpoznávají signální molekuly známé jako autoinduktory. Tyto autoinduktory koordinují bakteriální genovou expresi a regulují buněčné procesy. Ovlivňují také virulenci, což je schopnost mikroorganismů vyvolávat infekci. Výzkumy ukazují, že bakteriální druhy s nefunkčním quorum sensing vykazují méně vážné infekce. Viz rovněž Lenka Matějová: Komunikace v mikrobiálním světě: Jak a proč si bakterie povídají, https://www.vscht.cz/popularizace/doktorandi-pisou/paldrychova.

[79] S. Chandrasekaran: Swarm intelligence for cooperation of bio-nano robots using quorum sensing. Bio Micro and Nanosystems Conference, 2006. BMN ’06, (15-18 Jan. 2006. Viz http://ieeexplore.ieee.org/xpl/login.jsp?tp=&arnumber=4129442&url=http%3A%2F%2Fieeexplore.ieee.org%2Fxpls%2Fabs_all.jsp%3Farnumber%3D4129442&.

[80] D. G. Biron: Behavioural manipulation in a grasshopper harbouring hairworm: a proteomics approach. The Royal Society. Published 22 October 2005. Viz http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/272/1577/2117.

[81] Meera Senthilingam: Malaria bug may give mosquitoes a super sense of smell. New Scientist, 15 May 2013. Viz https://www.newscientist.com/article/dn23543-malaria-bug-may-give-mosquitoes-a-super-sense-of-smell/.

[82] Toxoplasma Gondii. Parasites In Humans; Find The Nastiest Parasites In Humans. 2010. Viz http://www.parasitesinhumans.org/toxoplasma-gondii.html.

[83] Vic Norris: Hypothesis: Bacteria Control Host Appetites. Journal For Bacteriology. American Society For Microbiology, 2013. Viz http://jb.asm.org/content/195/3/411.full. Viz rovněž https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2016/cislo-5/za-vsechno-nemuze-mikrobiom.html.