V tajuplné gnostické tradici (M-Istery tradice), jež tvoří pozadí k záhadě v Rennes, nalézáme víru v okřídleného, nádherného a láskyplného Dobrého Hada, jenž se nazýval 'Usmiřovatel', 'Vykupitel', 'Anděl Úsvitu' (Jitřenka) a jako Akh byl 'Duchem Veškerého Vědění'. Jeho jméno je Nous nebo Chnoubis. Ve své knize Secret Teachings of All the Ages / Tajná učení všech věků,18 Manly P. Hall poznamenává: "Pro gnostiky byl Kristus zosobněním Nous, Božské Mysli". Dále podle gnostiků Kristus vycházel z vyšší či hyper duchovní sféry. Sestoupil do těla Ježíše při křtu a znovu ho opustil při nebo před Ukřižováním. Gnostici měli rádi hru slov. Vezměme například slovo Nazarene. Někteří lidé věří, že slova Naaseni a Nazarene mají svůj původ ve slově nazar, což znamená uchovávat, střežit, chránit a ze slov naas nebo nahash, hebrejsky had. Hebrejské slovo pro duši je nashamah. Lingvisticky jsou podobná a tedy zaměnitelná. Proto je Ježíš líčen jako dobrý člověk moudré hadí duše, který ochraňuje a předává kosmické vědění. Mnoho lidí může udivit zjištění, že kdykoli se v 'M-Istery' tradici objeví příběh Chnoubise, dozvídáme se o svatém místě či útočišti popisovaném v podobných termínech jako je popisován Eden (jemuž Katarové říkali AMOR), včetně Sloupu či Stromu Života. Vestálky byly provdány za ducha Říma prostřednictvím umělého falu ve svatyni Palladium.19 Palladium původně náleželo Panovi. Znamenalo AMOR.
Symbol Chnoubise
Příběhy vypravují, že Chnoubis nebo jeho Sloup oplývali nejenom fenomenální schopností převést duše z jedné dimenze do druhé, ale dokonce také dokázali provrtat díry do kosmu a vytvářet 'chodby' či 'vstupní brány' propojující vzdálené oblasti vesmíru se Zemí!
Dnes fyzikové tyto 'díry' nazývají červími děrami či hvězdnými branami. Jak mohly proboha prastaré národy znát takové technologie? To je další z velkých záhad (M-Itsteries) tohoto příběhu. Platón řekl, že pokud bychom mohli vidět Zemi z dálky, vypadala by jako pyramida o dvanácti hranách čili dodekaedr/dvanáctistěn. V gnostické tradici je Chnoubis strážcem této dvanáctistěnné pyramidy obepínající Zemi.
Egyptský písař bohů Thoth představil jako první koncept dvanáctistěnné Planetární Mřížky. Také je mu v egyptské tradici připisováno vynalezení magie a písma. Zednáři navíc říkají, že Thoth ovládal všechno tajné vědění zachycené na 36 535 svitcích, které byly ukryty pod nebeskou klenbou. Thoth je popisován ve stejných termínech jako Chnoubis. Je zčásti člověk, zčásti had, zčásti pták.
Thoth jako pták-had-člověk se svým sloupem podpíraným lvy nalevo v pozadí.
Thoth či Myšlenková Planeta je dalším jménem pro Nous nebo Nousphere a Egypťané věřili, že zapouzdřovala Zemi. Je také zdrojem jména Ch-nou-bis. Tato zvláštní vědecká znalost byla obsažena v tom, co doktor Carl Gustav Jung nazýval "kolektivním nevědomím" lidstva. Kolektivní nevědomí může být chápáno jako "globální mozek" lidstva nebo "duchovní internet".
CONSOLAMENTUM
Ač to může znít neuvěřitelně, gnostikové vnímali brány vedoucí do vyššího světa lásky vytvořené Chnoubisem jako "díry v kosmu" ala králičí díra z knihy Alenka v říši divů od Lewis Carrol, což byl literární pseudonym oxfordského matematika Charlese Lutwidge Dodgsona (1832-1898). Alenka v říši divů byla jeho mistrovským dílem okultní fikce, které vypráví o dobrodružstvích malé dívky v iluzorním světě pod zemí či v jiné dimenzi. Alenka přistane v této "říši divů" poté, co propadne 'dírou' nebo jámou, když pronásleduje králíka nebo zajíce.
Katarové měli velmi zvláštní nápady ohledně toho, jak se napojit na AMOR - mnoho z nich bylo v příkrém rozporu s Římskou Církví. Katarové věřili, že klíčem k uskutečnění spojení s AMOR je porozumět základům, tedy chlebu a vínu, svátosti oltářní neboli Eucharistie a Svatému Grálu.
V křesťanské teologii doktrína říká, že hmota chlebu a vína existuje, po požehnání církevním funkcionářem, bok po boku hmoty těla a krve Krista, ale nemění se v něj. Jinými slovy, představa, že chléb a víno jsou tělem Krista, je tímto činí.
Oproti tomu, podle Církve Lásky je pojídání chleba představující při svátosti oltářní pojídání symbolického těla Krista, či pití jeho krve (kterou zastupuje víno), kanibalismem. Koneckonců, jestliže si myslíte, že pojídáte tělo Krista, pak tak opravdu činíte.
Pro Katary chléb a víno Eucharistie představuje mnohem vědečtější učení. Transsubstanciace (čili proměna) byl termín používaný římskými katolíky a ortodoxními východními církvemi pro popis transmutace jednoho elementu v druhý.
Toto tajemství, známé Katarům jako consolomentum (nebo cons-element-um), bylo uchováváno utajeno či skryto 'Církví v Církvi'. Katarové věřili, že člověk vstupuje do království Boha skrze svou duši. Aby toho dosáhl, musel "ascèse" neboli stoupat vzhůru - tím, že se odpoutal od hmotného světa.
"Ascèse" ho připravilo pro křest, Spasení bylo nalezeno skrze "consolament." Sloučení duše (kha) a ducha (akh). Toto byla jediná eucharistie Katarů. Znamenala dobrovolné vzdání se těla a připoutanosti k věcem tohoto světa.
Je zajímavé, že slovo ascend, čili stoupat, pochází z asc nebo ask, žádat si něčeho, a scandere, stoupat nebo šplhat. Hora, kterou se Katarové neúnavně snažili objevit skrze Janovo evangelium a vyšplhat na ni, byla Hora Spasení korunovaná Žebříkem do Nebe.
Církev Lásky se lišila od Říma různými způsoby. Řím trvá na tom, že mostem do Nebe je Krucifix: zkrvavený Kristus na Kříži. Katarové zavrhli rituál Mše a hanobili Krucifix jako nástroj mučení, podle nich je to symbol Rex Mundi, nikoli znamení Života.
Cesta do Země Amor vedla skrze prvky Eucharistie proměněné na krev Krista uvnitř jich samých. Transsubstanciace pochází z latinského trans, přes, a substantia, substance. Tato substance proměňovala lidi v bohy, jak popsal Ježíš ve svém výroku: "Není to napsáno ve vašem zákoně. Já jsem řekl, vy jste Bohové."
Tato substance - proměněné elementy, zachycené Svatým Grálem - převedla lidi přes vody života do Země Amor. Touto substancí jsou podle mě Blue Apples / Modrá Jablka.
Jak si asi umíte představit, pro organizaci založenou na myšlence, že Ježíš byl synem Boha, který sestoupil na Zem a zemřel za naše hříchy na Kříži, a že abychom získali věčný život, vše, co musíme udělat je věřit v Krista a vzdávat hold Papežovým knězům každý týden, učení Katarů představovalo celkem významnou hrozbu pro rodící se katolickou církev.
Zatímco Církev Římská a Církev Lásky používaly podobnou terminologii - Eucharistie, transsubstanciace, Přijímání - jasně pro ně tato slova znamenala různé věci. Narozdíl od Katarů, Církev Římská rozhodně nevyprodukovala substanci, která člověka proměňovala ve vyšší bytost. Nebo, jestliže ano, řekla o tom jen hrstce lidí.
Jiným jménem pro Katary bylo 'Albigensians' (bílí nebo čistí). Pozoruhodně, Al znamená Bůh nebo Všechno. Gen je kořenem gene (angl. gen), jako v DNA, Sian je foneticky Sion nebo sun / slunce.
Kataři byli odsouzeni Koncilem v Tours v roce 1163 jako kacíři a propagandistická válka proti katarské konkurenční ideologii vypukla. Propaganda však nedokázala Katary odradit. Církev se snažila zmírnit své ohrožení nejprve vysláním poslů, kteří měli diskutovat a obracet na víru.
Když její nejlepší vyslanci nedokázali převrátit kacíře z Církve Lásky na svou víru, Římská Církev povolala nájemného francouzského 'ostřelovače' Simona de Montford, aby tyto lidi vymýtil a zajistil jí tak přežití a ustanovení sebe sama jako jediné (krví zbrocené) ruky Boží.
V letech 1209-1249 byla první evropská genocida proti Katarům řízena Papežem Innocentem III a koaličními silami zahrnujícími francouzské katolíky. S příslibem duchovních odměn výměnou za krev Katarů vyslal 30 000 ranařů do Midi a blízkého Languedocu s úkolem vymýtit Církev Lásky.
První zastávka (a nejpodivnější epizoda) této výpravy se odehrála ve městě Beziers, kde žilo 222 Katarů v populaci tisíců katolíků. Když Papežova armáda dorazila na místo, občané odmítli otevřít brány. Sekeru třímající řezníci oslovili místní - všechny katolíky - a pod hrozbou smrti a upálení v pekle požadovali, aby buď opustili město nebo jim vydali Katary.
Obyvatelé Beziers se rozhodli zůstat a bránit Katary. Jeden místní komentátor píšící v roce 1213 řekl, že by raději "zemřeli jako kacíři, než žili jako křesťané". V den slavnosti Máří Magdaleny, 22.července, Papež nařídil vyhubení každého muže, ženy a dítěte za branami města Beziers.
Jeden zodpovědný bojovník se prý otázal svého velitele, jak mají rozpoznat Katara od Katolíka. Odpověď byla přímá a mrazivá:
'Zabijte je všechny. Bůh si ty svoje pozná.'
Za rozbřesku tohoto osudného letního rána se nahrnulo 7 000 žen, dětí a starců ke kostelu Máří Magdaleny na mši. Muselo být obtížné slyšet slovo Boží za zvuku Papežových seker štípajících dřevěné dveře uzavřené na závoru v zadní části kostela. Po více než 700 letech, příšerné zvuky mečů a seker narážejících na maso a kosti stále zaznívají v uších citlivých lidí. 20 000 lidí bylo v té době zabito, aby pomohli zachovat nadvládu Církve Římské. Stovka nevinných byla zabita na každého Katara.
Příštích čtyřicet let byli Katarové štváni, mučeni, upálováni na hranici a brutálně vražděni zabijáky najatými Církví. Využívala psychologických strategií při vedení války - k obrácení křesťana proti křesťanu, souseda proti sousedovi, a dokonce bratra proti bratru v krvežíznivé kampani, která pokračovala s Inkvizicí. Odhady umisťují počet zavražděných mužů, žen a dětí mezi 300 000 a 1 000 000.
Všechny zprávy o krveprolití přinesly neuvěřitelné svědectví. Katarové snad nikdy neukázali obavy, strach nebo dokonce bolest, ani v případech nejodpornějších ukrutností, které na nich byly páchány. Říkalo se, že jejich příklad přiměl mnohého bojovníka k hluboké duchovní proměně. V pozdějších letech, při obléhání Montsegur - posledního útočiště Katarů - válečníci ve skutečnosti konvertovali ke Katarismu a bojovali po boku Katarů.
Co mohli Katarové znát, že to způsobilo tuto duchovní transformaci?
Jaký křest mohl proměnit chladnokrevného, sekeru třímajícího vraha ve světce bojujícího za nové království?
Odpověď se skrývá v Modrých Jablcích z Rennes.
(c)2007 Translation: Alhambra
Přejímání textu se souhlasem redakce
