MUSOLLINIHO ROSWEL: CO PROZRAZUJÍ KDYSI TAJNÉ PŘEDVÁLEČNÉ DOKUMENTY?

Přestože události kolem Roswellu v Novém Mexiku před šedesáti lety jsou celosvětově známé, nešlo o první kdy byla údajně nalezena havarovaná mimozemská kosmická loď, kterou vládní úředníci zatajili. Přesto je její existence mimo Itálii prakticky neznámá, přestože existuje množství ověřených dobových dokumentů potvrzujících sestřelené UFO před druhou světovou válkou. Aby byla dlouhá a poněkud složitá historie tohoto blízkého setkání druhého druhu čtenářům Atlantis Rising přístupná, slouží k objasnění jejího vývoje v období trvajícím téměř sedmdesát let chronologický nástin sestavený z různých svědectví. Začněme od začátku.

Dne 13. června 1933: Nedaleko města Maderno v severoitalské Lombardii havarovalo kruhové plavidlo připomínající dvojici talířů spojených vnějšími okraji. Objekt vyrobený z tenkého, stříbřitě šedého kovu má v průměru přibližně padesát metrů a tloušťku necelých sedm metrů. Hřbetní dvojramena nebo anténám podobné prvky směřují opačnými směry z deltovitého uspořádání uzavřeného průhledným puchýřem. Dvě trubice jsou spojeny v místech, kde se konstrukce svažuje vzhůru z ploché spodní strany, která je sama o sobě zavěšena dalšími dvěma páry podlouhlých detailů. Po obou stranách horní poloviny plavidla se v přímé linii táhne jedenáct průzorů. Dalších osm se objevuje na jeho spodní části, opět po obou stranách, ale uprostřed jejich linie je na jedné straně přerušena trojicí oválných okének v něčem, co vypadá jako obdélníkový poklop. Dalších šest menších vejčitých oken nebo světel je umístěno na obou koncích plavidla, které při havárii utrpělo rozsáhlé škody. V objektu nebyli nalezeni žádní cestující.

Několik svědků události ji nahlásí místním úředníkům, kteří se obrátí na své nadřízené v Miláně, aby jim dali instrukce. Vládní úřady v Římě jsou upozorněny a během několika hodin vydá „přísně tajné“ (riservatissima) příkazy nikdo jiný než hlava státu. „Na příkaz Il Duceho Benita Mussoliniho“ jsou vydány tři samostatné telegramy oficiální fašistické agentuře Stefani v Miláně, které požadují, aby úřady okamžitě ‚zotavily‘ zřícené plavidlo, přemístily je na bezpečné místo mimo dosah veřejnosti a zavedly přísnou cenzuru všeho, co s havárií souvisí.

Dne 14. června 1933: Oddíly Mussoliniho nejdůvěrnějších stoupenců Černé košile prakticky obsadily Maderno, aby, jak píše badatel Alfredo Lis-soni, postupovaly podle protokolu „senátorského dopisu, který podrobně popisoval strategii, jež měla být dodržena po obnovení plavidla, tj, cenzura novin, zatčení očitých svědků O.U.R.A. (fašistickou tajnou policií), vypracování řady konvenčních vysvětlení UFO (tj. balóny, meteory atd.), která měla být podávána veřejnosti prostřednictvím astronomické observatoře Breda v Miláně.“ Trosky z místa jsou v přísném utajení převezeny do nedalekého hangáru na letišti Sesto Calende v oblasti Varese v Ticinu, které je pak pod přímou kontrolou generála Itala Balba, šéfa Aeronautica Regia, italského letectva.

Dne 15. června 1933: Mussolini se na tajné schůzce se svými náčelníky štábů dozvídá, že objekt vyzvednutý před Madernou se nedá srovnat s ničím, co mají ve svém arzenálu nebo dokonce na rýsovacích prknech. On i oni se domnívají, že jde o vzorek vynikající technologie provozované cizí mocností, pravděpodobně nepřátelskou vůči Itálii, který se porouchal při operačním testu nad Lombardií. Očití svědci incidentu si shodně vzpomínají, že objekt se před srážkou se zemí pohyboval rychlostí daleko převyšující rychlost všech známých letadel, a to v naprosté tichosti.

Musollini je obzvláště znepokojen, protože právě vynaložil značnou část státního rozpočtu na to, aby se jeho Aeronautica Regia stala nejsilnější leteckou zbraní na světě, která se zdá být objektem Maderno náhle zastaralá. S typickou rozhodností neztrácí čas a okamžitě vytváří přísně tajnou studijní komisi, která má důkladně prozkoumat sestřelené plavidlo a reprodukovat je nebo „zpětně zkonstruovat“ pro italský vojenský pokrok. Kabinet je nazván RS/33 („Research-Espionage/1933“) a sídlí na prestižní římské univerzitě La Spezia, kde mu šéfuje jeden z největších géniů moderní vědy Guglielmo Marconi, nositel Nobelovy ceny a všeobecně uznávaný vynálezce rádia. „Mezi členy kabinetu,“ uvádí Lissoni, ‚byla řada nejuznávanějších italských akademiků, členů Královské italské akademie věd,‘ včetně proslulého turínského astronoma Gina Cecchiniho. Marconiho politickým asistentem, který zajišťoval cenzuru a podporoval dezinformace veřejnosti, se stal Tommaso David s krycím jménem „De Santi“, jeden z předních italských špionů, který se až do konce druhé světové války věnoval významné špionáži.

Dne 20. června 1933: Navzdory snahám RS/33 o oficiální utajení se zpráva o havárii letadla Maderno nějakým způsobem dostane do novin Cronaca Prealpina ve Varese, které zprávu zveřejní, ale dojdou k závěru, který Mussolini a jeho vojenští poradci nesdílejí; objekt totiž dokazuje, že „formy života na Marsu byly v kontaktu s lidmi na Zemi“. Davidovi, podezřelému z „úniku informací“, jeho nadřízení nekompromisně řeknou, aby „držel jazyk za zuby ohledně aktivit kabinetu RS/33“. Vyhoví mu a zajistí, aby se o incidentu s Madernem od nynějška nepsalo ve všech italských novinách.

Leden 1936:  Po co nejlepší rekonstrukci objektu Maderno a téměř tříletém vyšetřování dospějí vědecky vyhranění členové RS/33 ke konečnému hodnocení. Své zkoumání zahájili s předpokladem, že „velivolvi sconoscuti“ neboli „neznámý letoun“ je příkladem „tajné, nové západní zbraně“, ale nakonec dospěli k závěru, že nebyl vyroben žádnou průmyslovou mocností na Zemi, nýbrž byl vyroben nesmírně nadřazenou civilizací z jiného světa. Bohužel technologie, kterou objekt představuje, je vzhledem k jeho mimořádně pokročilé sofistikovanosti a rozsahu jeho trosek do značné míry nerestaurovatelná.

Mussolini s úlevou zjistí, že jeho nové letectvo nebylo překonáno žádným pozemským soupeřem, osvobodí uvězněné očité svědky a rozhodne se pro politiku postupného zveřejňování informací o vesmírné lodi, čímž přivykne veřejnost na možnost existence návštěvníků z jiných planet, aniž by riskoval náhlou masovou hysterii. Od té doby se v italském tisku stále častěji objevují zprávy o pozorování UFO a o velké „možnosti“ inteligentního života jinde ve vesmíru. Respektované noviny jako Gronaca Prealpino, Italia, L'Italiano, a dokonce i oficiální publikace fašistických mládežnických organizací Balilla začínají psát, „že již existovala telepatická komunikace s Marťany, neboť právě za takové byli v té době ‚mimozemšťané‘ považováni“, jak uvádí Lissoni.

„Nikdo se výslovně nezmiňoval o událostech v Lombardii, ale ve všech těch novinách najednou proniklo podezření, že by mohl existovat mimozemský život.“

Mezitím se kabinet RS/33 stává první vládou sponzorovanou organizací na světě pro studium neidentifikovaných létajících objektů, který následujících devět let zkoumá pozorování a shromažďuje údaje. Sám Marconi, ačkoli se vyhýbá všem zmínkám o stále utajovaném incidentu s Madernem, veřejně prohlašuje, že pevně věří v existenci mimozemských civilizací „mnohem vyspělejších, než je ta naše“.

Dne 17. srpna 1936: Memorandum RS/33 hlásí „pozorování létajícího doutníku nad oblastmi Benátek a Mestre“. Je popisován jako „torpédovitý“ a doprovází ho dvě létající koule, z nichž jedna „připomínala planetu Saturn“. Italský stíhací letoun vyslaný k zachycení objektů je snadno překonán narušiteli, kteří jsou graficky znázorněni v umělecké rekonstrukci na dvoustránkové příloze memoranda RS/33. Krátce po setkání v Benátkách a Mestre se Mussolini setkává se členy RS/33, jak dokládá písemný program jednání „Camera dei Deputati“ neboli Komory poslanců, aby projednali zveřejnění incidentu z poloviny srpna.

Léto 1938: Po třech letech dokumentování „velivoli non identificabili“ neboli „neidentifikovatelných letadel“ má milánský Prefettura, úřad civilního guvernéra, devět telegramů, které hlásí „létající disky“ a „létající doutníky“ v regionu. 22. září 1938 Adolf Hitler je během své státní návštěvy Itálie osobně informován Mussolinim o „velivoli non identificabili“ v naději, že němečtí vědci mohou zpětně zkonstruovat vrak letadla Maderno, k němuž mají výhradní přístup, ačkoli jako italský státní majetek zůstává uložen v hangáru na lombardském letišti Sesto Calende. Mussolini přiměl RS/33, aby předala své spisy, filmy, fotografie a ilustrace Němcům, jejichž experimenty s létajícími talíři, které údajně dosáhly na konci druhé světové války výjimečných výsledků, mohly přímo vycházet z italské spolupráce.

Dne 22. února 1941: V reakci na tvrzení prezidenta Franklina Roosevelta, že Itálie a Německo mají vůli a schopnost napadnout Severní Ameriku, Mussolini sděluje Federaci fašistických bojovníků:

„Spojené státy budou mnohem pravděpodobněji napadeny nikoli vojáky Osy, ale méně známými, i když poměrně bojovnými obyvateli planety Mars, kteří se snesou z vesmíru ve svých nepředstavitelných létajících pevnostech.“

Domníváme se, že tehdy žertoval s odkazem na nechvalně proslulé rozhlasové vysílání Orsona Wellese „Válka světů“, které dva roky předtím vyvolalo paniku u amerických posluchačů. Vzhledem k Duceho úzké spolupráci s RS/33 však možná myslel něco úplně jiného. Duben 1945. Když spojenecká vojska vtrhnou na sklonku druhé světové války do severní Itálie, ředitel Moretti, který má na starosti letiště Sesto Calende, spálí hangár ukrývající vrak Madernova UFO, aby zabránil jeho pádu do rukou nepřítele. Nejprve důstojníci SD (Sicherheitsdienst, německá bezpečnostní služba SS) prohledávají popel hangáru a hledají cokoli, co by mohlo požár přežít. Brzy je následuje zpravodajský personál amerického letectva. Není známo, zda Němci nebo Američané našli něco cenného. Při větším požáru, který zachvátí Třetí říši, je většina materiálů RS/33 zničena.

Březen 1996: Boloňský deník Il Resto del Carlino obdrží 34 fotokopií stran tajných vládních zpráv dokumentujících pozorování UFO nad Itálií v letech 1933 až 1940. Popis blízkého setkání s jedním z válečných letadel Regia Aeronautica má přes sebe velkými písmeny napsáno: „Ducemu nic neříkejte!“. Redaktor novin anonymně zaslaný spis rozmetá jako zjevný podvod. Během následujících tří let přicházejí podobné fotokopie do mnoha předních italských novin, z nichž žádné tyto materiály nezveřejní.

Rok 1999: Anonymní šiřitel dokumentů RS/33, jemuž se vyhýbá mainstreamový tisk, je neochotně předkládá jako poslední možnost prominentnímu italskému ufologickému časopisu La Visita Extraterrestre. Redaktor Giorgio Bongiovanni předává materiály neapolskému ufologovi Umbertu Telaricovi, který naznačuje, že jsou pravděpodobně všechny „falešné“. Dr. Roberto Pinotti - sociolog s magisterským titulem z Florentské univerzity, bývalý důstojník NATO v italské III. raketové brigádě a konzultant výzkumné skupiny SETI - však obdrží spis s originálními zprávami RS/33, u nichž prověřil jejich původ. Podle Antonia Garavaglii, chemika z Coma, inkoust a papír dokumentů odpovídají oficiálním vládním záznamům z poloviny až konce 30. let 20. století a jsou datovány.

Povzbuzen Garavagliovými zjištěními hledá Dr. Pinotti další podpůrné důkazy. Vyhledá staršího Faustina V., který krátce před svou smrtí vypovídá, že jako mladý muž byl v roce 1936 očitým svědkem „létajícího doutníku“ a jeho kulovitého doprovodu, který nad Benátkami energicky, ale beznadějně pronásledovali italští stíhači. Dr. Pinotti rovněž potvrzuje někdejší existenci RS/33, když Marcello Coppetti, renomovaný vědec a bývalý přítel italského ministra obrany Legoria, zdokumentoval „kabinet“ již v roce 1978, tedy osmnáct let před odhalením RS/33 v roce 1996.

Dne 9. října 2000 Alfredo Lissoni, redaktor Giornale dei Misteri, dostává sdělení od bezejmenného odesílatele dokumentů RS/33. Nepodepsaný dopis vysvětluje, jak se autor dostal k materiálům o UFO od rodinného příbuzného, který sloužil v tajném kabinetu. Dále naznačuje, že anonymitu si vyžádala jeho bývalá hodnost ve fašistickém diplomatickém sboru, kde byl v době, kdy neznámý pisatel působil jako mladý italský konzul v Šanghaji těsně před druhou světovou válkou, spolupracovníkem italského ministra zahraničí Ga-leazza Ciana, Mussoliniho zetě. Násilné antifašistické nálady od doby po tomto konfliktu by anonymního odesílatele vystavily příliš velkému osobnímu riziku. Naznačuje, že jako starý muž, kterému už nezbývá mnoho času, chce důležité dokumenty RS/33 odkázat potomkům, dokud je ještě čas.

Skeptici sice jeho materiál odmítají jako neuvěřitelnou mystifikaci, ale za více než deset let, kdy se snažil tyto zprávy zveřejnit, mu nepřinesl ani slávu, ani bohatství. Bylo chemicky prokázáno, že inkoust a papír, z nichž se skládají, pocházejí z období a vlády, jichž se jejich texty týkají. RS/33 skutečně existovala a přinejmenším jedno z hlášených pozorování UFO bylo nesporně potvrzeno žijícím očitým svědkem. Vyšetřovatelé s působivými akademickými referencemi Dr. Roberta Pinottiho jsou přesvědčeni, že dokumenty jsou autentické. Skutečnou záhadou zde není jejich původ, ale to, odkud se vzal podivný objekt, který havaroval v severní Itálii, a co ho přivedlo k pádu čtrnáct let před roswellským incidentem.

Ačkoli spolu tyto události zdánlivě nesouvisejí, zdá se, že mají ještě zlověstnějšího společného jmenovatele: obě se staly obětí vládní cenzury a dezinformací, které přetrvávají dodnes.