Mystérium Golgotské

S ohledem na nadcházející Vánoční svátky se pokusím vysvětlit jak to je s Golgotským mystériem a dvěma Ježíši.
Lidská duše je rozdílná od astrálního těla, je to podstata vnitřního života druhého lidského principu; je to jiskra z původní božské mateřské prasíly budhické, jiskra z Duše Božské Matky. Astrální tělo je nástrojem lidské duše. Duše má tři oblasti:

1. duši rozumovou, jejiž vykoupení spočívá ve spojení s Duchem Svatým a začíná již na cestě Budhově
2. duši cítivou, jejiž vykoupení začíná na cestě Kristově
3. duši vědomou, jejiž vykoupení je spojeno s principem Božského Otce

Golgotské mystérium se připravovalo během Árijské kultury:
1. V průběhu Staroindické kultury se reinkarnoval bílý Adam jako Krišna. Setkáváme se zde i s reinkarnovaným černým Adamem - Ramou, jako s vůdcem severského proudu astrálního. Tímto setkáním je dán podklad k vývoji kultury Perské a Egyptské. Nastává duchovně duševní oplodnění obou fyzických blíženců, bílého a černého Adama v éterické oblasti.
2. Druhá kultura Arijská je kultura Staroperská. Jejím vůdcem je reinkarnovaný černý Adam v postavě Zarathustry.
3. Další Egyptsko-babylónská kultura je pod taktovkou bílého Adama jako zasvěcence a velekněze Isidiných mystérií Hermesa Trismegistose. Zde se setkává bílý Adam a bílá Eva v mystériu Osira a Isidy a v záři mystéria Hora se vyvíjejí vztahy pro Golgotské mystérium.
4. Do čtvrté Latinsko-řecké kultury spadá Golgotské mystériu.

Aby se nám podařilo pochopit toto mystérium, které nebylo myslím nikde zveřejněno, rozdělím ho do několika samostatných etap. Každá navazuje na předchozí a člověku se pouze tají dech nad dokonalosti Stvořitele:

I.

Setkáváme se zde ještě s bílým Adamem jako zasvěcencem eleusinských mystérií a s černým Adamem jako vůdcem tehdejší školy filosofické Aristotelem. Linie bílého Adama se vyvíjí v okruhu platoniků. Linie černého Adama v okruhu aristoteliků.

II.

V době Golgotského mystéria zrozují se oba Adamové současně jako dva Ježíšové. Oba se zrozují z rodu Šalamouna. Šalamoun měl dva syny Davida a Nathana. Jimi se rozděluje původní linie na dvě linie:
Na kněžskou linii Nathanskou a královskou linii Davidovu. Ježíš linie Nathanské se zrozuje jako bílý Adam v Nazaretu a proto jej nazýváme Ježíšem Nazaretským. Tento byl nositelem Krista, Slunečního Božství kosmického, v němž je vtělen Pravzor boholidství.

Druhý černý Ježíš, který byl v minulosti Zarathustrou a vůdcem Perské kultury, vtěluje se v Ježíši betlémském a je nositelem individuální moudrosti lidské, kterou vyvíjel v důsledcích své minulosti jako Zarathustra , mistr Staroperské kultury. Zarathustra vyvíjel moc časného éterického těla a propracoval hvězdnou moudrostí Ducha Svatého tělo astrální. Zarathustra vedl Persko-chaldejskou kulturu, která měla za účel, aby duchovní lidské Já nabylo vládu nad tělem éterickým. Proto byly v této době objeveny zákony lidské anatomie a její souvztažnosti se silami astrálního těla hvězdného. Zarathustra i Hermes pronikli k jádru planetárního života a proto chápali a viděli Krista jak jako sluneční Bůh se blíží k Zemi.
Každý z nich nazval Krista jménem své vlastní kultury, neboť jej viděli každý v té oblasti, ve které byli zasvěceni. Zarathustra ho viděl v éterické oblasti a nazval ho Ahura Mazdao, Hermes viděl Krista v astroéterické oblasti a nazval ho Horus.

III.

Zarathustra se provtělil v době Golgotského mystéria v královské linii rodu Davidova jako betlémský Ježíš. Byl nositelem zralého těla duchovní moudrosti , které se nazývá Nirmankája. V tomto těle se soustřeďuje veškerá světová moudrost, nabytá zkušeností magického výcviku Staroindické i Staroperské kultury i poznáním ahrimanských mocností, které jsou stínem vrženým slunečním božstvím. Staroindická kultura nerozlišuje astrální svět od éterického tou měrou, jako Staroperská. Teprve Staroperská kultura označuje lucifersko-ahrimanské bytosti astrální sféry jako božstva temnoty.
Proti slunečnímu božství Ahura Mazdao stojí astrální svět v čele s Ahrimanem a Luciferem, kteří žijí ve stínu Měsíce a libují si v astralitě.

IV.

Bílý Ježíš je znovuzrozeným bílým Adamem a Hermem, zasvětitelem kultury Egyptské. Tento ve všech svých obdobích šel linií kněžskou. Byl bílým mágem a nestaral se o království Země nýbrž o království Boží. Proto jeho tělo nebylo proniknuto astrálními silami a zůstávalo věčně mladé. Působily v něm ještě síly logogenetických praéterů almického těla prarodičů.
V těle Nathanského Ježíše působily regenerační síly almické, které připravovaly proměnu fyzického těla v Alma schopností k Logogenezi.
V těle Zarathustrově působila Nirmankájická moudrost, která však v nevyvinutém astrálním těle byla zakalena lidským rozumem kámamanasickým a tvořila tělo zvané Kalma. Toto Kalma bylo zbytkem původního těla astrálního blíženectví mezi černým Adamem a černou Evou.
V Nirmankájickém těle působí moudrost Ducha Svatého přijatá od sv. Rišiů a zdokonalena Zarathustrou a pak Budhou. Toto tělo činilo Ježíše Zarathustrova největším zasvěcencem jeho doby a schopným chápat Golgotské mystérium a účastnit se ho.

V.

Obě Evy byly rovněž vtěleny v době Golgotského mystéria . I ony prošly řadou inkarnací , při nichž bílá Eva byla většinou velekněžkou různých mystérií minulosti a černá Eva povětšinou královnou v různých kulturách.
Bílá Eva se znovuzrozuje jako matka Nathanského Ježíše Nazaretského, černá Eva jako matka Ježíše Zarathustrova Betlémského.
Matka Ježíše Nathanského měla rovněž almické tělo prarodičů a proto byla schopna logogenetického početí Slovem Božím. Odtud pramení učení o neposkvrněnosti Marie.
Matka Ježíše Zarathustrova měla tělo Kalma z rajské doby svého astrálního blíženectví s černým Adamem. Nemohla tedy být matkou Ježíše Nathanského, jelikož byla blíženkou černého Adama a je nyní blíženkou černého Ježíše Zarathustrova.
Oba Ježíšové vnášejí do kultury Kristovy síly svých starých zasvěcení. Vše, co zbudovali v minulosti, působí nyní v této inkarnaci ve zralé moudrosti Zarathustrově a v mladé duchovní a láskyplné bytosti Ježíše Nathanského , z něhož vyzařuje věčná Láska, která působí silami Alma.
Tím se stává právě Ježíš Nathanský nositelem slunečního Božství Kristova. Vůdčím principem jeho života je Láska a srdce má nadvládu nad rozumem. Proto staví nauka Ježíše Krista zákon Lásky na lidskou zdánlivou spravedlnost starožidovského Jahve.
Ježíš Kristus přináší zákon Všelásky a zavrhuje rozumový soud spravedlnosti, ukazuje nám oběti mystéria Golgotského. Má li být vykoupeno smrtelné, nezáleží na tom, jestli toto časné bude umučeno a zemře, jen když věčné zvítězí. Všechny žádosti a sobecké pudy, všechny přestupky zákony a karma sobectví a materialismu se spojují ve zvířecím lidství pudové oblasti astrální. Kristus vtěluje do srdce Ježíše hvězdný oheň Svatého Grálu.

VI.

Aby se mohlo Golgotské mystérium naplnit, bylo nutné k vykoupení lidstva, aby se spojily původní blíženecké páry fyzických blíženců v jednom fyzické těle, tak jak tomu bylo v ráji. Bylo to nutné jako symbol budoucího spojení zralých sil Země se Sluncem pátého dne kosmického dne Panny, se sluncem Nového Jupitera.
Jak odloučení Slunce od Země mělo vliv na rozdělení čtyřmonády ve dvojmonádu , a jako odloučení Měsíce od Země mělo vliv na rozdělení dvojmonády fyzických blíženců v samostatné jedince, tak sestoupení sil slunečního Božství Kristova potřebovalo , aby zde vznikla dočasně novodobá dvojbytost fyzických blíženců doby Golgotského mystéria, a aby se pak trvale oddělila , až bude každý z blíženců oplodněn svatým Grálem krve Kristovy a přijme sílu k vykoupení své duše a vědomému splynutí se Sluncem kosmu Panny.
Když bylo Ježíši Nathanskému dvanáct let, putoval se svými rodiči do chrámu v Jeruzalémě. Rovněž tak Betlémský Ježíš , znovuzrozený Zarathustra , přišel se svými rodiči do Jeruzaléma. Oba Ježíšové se setkali. Přitažlivostí fyzického blíženectví vystoupil Zarathustrův Ježíš z těla a vstoupil do fyzického těla bílého Adama - Ježíše, kde se spojil s jeho éterickým nesmrtelným tělem budhickým.
Než se toto stalo, Ježíš Nazaretský ignoroval veškerou moudrost a žil pouze duchovní láskou. Nebyl pravým židem, nesplácel zlo zlem, nemyslel na světské věci a celou svou bytost obracel k Bohu Slunce, ke Kristu. Proto byl mnohými lidmi považován za omezeného člověka, jelikož nebyl rvavý a hádavý a neměl nic z oněch bojových sil charakterizující astrální mužství.
Když inteligence Zarathustrova vstoupila do éterické oblasti Nathanského Ježíše, nastala úplná změna v tomto Ježíšově duchovním organismu. Zarathustra i Hermes byli velcí zasvěcenci a bílí mágové. Znali zákony božské moudrosti a lásky. Oba znali zákony kabaly a Hermes na své smaragdové desce upozornil, že fyzické tělo je ovládáno zodiakem a nitro našeho těla a tělo astrální je ovládáno organizací planetární.
Zarathustra pochopil příčiny propadnutí a zmizení Atlantidy následkem nesprávného používání elementární černé magie živlů. Zasvěcení staroegyptské nakonec v sestupu sil této kultury propadlo černé magii elementární v důsledcích zneužití astrální magie sexuální.
Tak náhle osvícený lidský rozum Ježíšův mohl čelit moudrosti zákoníků. Změna byla tak pronikavá, že ho nepoznávala vlastní matka. Ježíš po návratu domu se vydal studovat staré kultury do Indie a Tibetu, kde v některých chrámech jsou zápisy o Ježíšově přítomnosti. V budhických chrámech s hrůzou viděl, že místo božských bytostí Dévů sestupují na indické oltáře abnormální bytosti Persie.

VII.

Zajisté nás bude zajímat, jak se vyvíjely osudy jednotlivých rodin. Tuto zvláštní situaci vyřešila Prozřetelnost jednoduše. Po nějakém čase muselo tělo Ježíše Zarathustry bez éterického těla zemřít. Zanedlouho zemřel otec Ježíše Zarathustrova. Taktéž v této době zemřela matka bílá Maria Ježíše Nathanského. Josef pěstoun Ježíše Nathanského pojal za manželku vdovu černou Marii, matku Ježíše Zarathustrova .
Abychom v tom měli jasno:
Byl jeden Ježíš, bílý, ve kterém žije duchovně černý Ježíš . V černé Marii, která je nyní pěstounkou Ježíše Nathanského působí bílá Marie, která pečuje o to, aby černá Marie pochopila Ježíše Krista. Taktéž Josef působí v duchu žijícího Josefa.

Ať nám zní předešlé odstavce jakkoliv absurdně, došlo ke zpětnému kyvu lidského kyvadla dějin. Trvalo stovky milionů let, kdy jsme trhali lidskou čtyřmonádu na kusy a klesali do hmoty. Stvořitel ve své velkorysosti stvořil pro nás hmotu, jako nejzašší mez odloučení od Boha. Pak již následuje pouze vápenaté ztvrdnutí těla, o které se snaží abnormální bytosti. Kristus ve své milosti právě spojením těl v dvojmonádu pohnul kyvadlo dějin opačným směrem, tj. k Bohu. Samozřejmě bude trvat zase miliony let, než vytvoříme opět dvoj nebo čtyřmonádu. Nezapomínejme, že nejsme v tomto úkolu sami, pomáhají nám stovky hierarchických bytostí se shovívavým úsměvem našeho Otce.