Mysterium tunguzské katastrofy (6)

       V tomto seriálu se zaobíráme novými podněty, okolnostmi a zjištěnými skutečnostmi týkající se známého Tunguzského meteoritu. Není bez zajímavosti, že se závěry tohoto výzkumu se s námi dělí vědecký pracovním prestižní Ruské Akademie Bezpečnosti, plukovník a  prof. Valerij Uvarov. V této části se soustředíme na očitá svědectví této události a rozvineme celou řadu nových indicií. Jednou věcí je to co říkají legendy a to co se přes propasti času podaří vydedukovat z různých nálezů a analýz, které jsou však v těchto případech velmi často silně subjektivní povahy. Jedním z prvních přímých účastníků záhadné sibiřské katastrofy se kterými se Uvarov setkal byl pan G.K. Kulesh.  Další informace v následující reportáží.

       Kulesh se v inkriminovanou dobu nacházel na meteorologické stanici nedaleko města Kirensk ve vzdálenosti asi 460 kilometrů od místa Tunguzské exploze. Onoho inkriminovaného dne 30. června byl v době mezi 07.15 hodin až 08.00 hodin pozorován severozápadním směrem nevšední jev. I když Kulesh sám předmětnou událost nespatřil přesto jeho informace jsou velmi cenné. Měl totiž popis události hned z první ruky od svých kolegů na pracovišti. Informace jsou hodnotné také z toho důvodu, že je podávají profesionálové - meteorologové. Následují skutečnosti tak jak je v inkriminovanou dobu Kulesh obdržel:

       "Okolo 07.15 hodin se na severozápadním obzoru objevil ohnivý pilíř, který měl jakoby tvar oštěpu. Když se tento světelný úkaz ztratil ozvalo se pět silných, ale krátký hromových ran, které následovaly rychle po sobě. Připomínalo masivní výstřely z děla ale několika násobně silněji. Pak se nad daným místem objevil velmi masivní mrak. Poté asi za 15 minut bylo opět slyšet ony prapodivné intenzivní hromové rány a pak za dalších 15 minut se to všechno ještě jednou opakovalo. Jeden z meteorologů, velmi inteligentní člověk se zkušenostmi v armádě napoítal celkem 14 ran ve třech sériích".

       Velmi mnoho osob bylo schopno popsat ohnivý pilíř, ale dunivé rány popisuje a nebo si na ně vzpomíná masivní množství účastníků Tunguzské události. Tak například rolníci z vesnice Korelinaya, která se nachází asi 21 kilometrů od Kirenska a je v podstatě nejbližší lokalitou kde bylo hovořeno s přímými účastníky události, popisují jak se během ohlušujících ran silně chvěla země a na mnoha místech se vysypaly i okenní tabule.

        V archivech v bývalé Irkutské výzkumné observatoře pro magnetické anomálie a meteorologické jevy vyšetřovatelé Akademie Bezpečnosti objevili poznámky psané jakýmsi A.K. Kokorinem jenž byl pozorovatelem na meteorologické stanice u řeky Kezhma ve vzdálenosti zhruba 600 kilometrů od místa exploze. Co však při studiu zdejšího materiálu vyšetřovatele nesmírně zaujalo byla zmínka, která jednoznačně upozorňovala na to, že v inkriminovanou dobu nebyl ve vzduchu pouze jeden "ohnivý pilíř". Materiál naznačuje, že okolo 07.00 hodin se z místa pozorovatele směrem na sever objevily ve vzduchu dvě gigantické ohnivé koule. Visely ve vzduchu asi 4 minuty a poté zmizely. Na to začaly již zmíněné ohlušující exploze, jejichž zvuk se šířil od sevru k jihu. Zcela na začátku ovšem bylo slyšet velmi pronikavý hvízdavý zvuk a teprve asi po 5 minutách se začaly objevovat hřímající detonace, které se v několika sekvencích opakovaly. To všechno se udalo již za plného denního světla.

       Jiný pozorovatel pan T. Naumenko dokonce pozoroval jednu z koulí přímo v letu. Těleso prý bylo větší jak měsíc v úplňku a v jedné chvíli tato koule přeletěla z profilu přes sluneční kotouč. Ale našli se i další jedinci, kteří viděli letět po obloze zvláštní objekt. Byli to například pozorovatelé z vesnice Alexandrovka v jižní části Altaje ve vzdálenosti asi 1500 kilometrů od epicentra výbuchu. Zajímavé svědectví týkající se i elektromagnetické podstaty objektu podává Ivan Nikanorovič Kudriatšev z vesnice Alexandrovka:

        "Dne 30. června 1908 bylo jasno a já jsem seděl u okna. Nedaleko vesnice se nachází poměrně vysoká hora (v anglickém jazyce: Mount Gliaden). Slunce již vyšlo nad obzor, ale stále bylo zastíněné výše uvedenou horou. Najednou se na obloze objevila jasná koule, která rychle nabývala na velikosti a jasnosti. Co se velikosti týče blížila se objemu měsíce v úplňku a letěla severozápadním směrem. Po obloze se pohybovala velmi rychle. Za ní se objevovala zřetelná bílá kouřová clona. Jakmile se jmenovaný objekt objevil na obloze celé místo okolo koule bylo osvětlené velmi zvláštním a nepřirozeným světlem. Dokonce jsem spatřil něco co bych přirovnal k "vlnivým zábleskům". Neslyšel jsem v této chvíli žádný zvuk, ale nepřirozené kolísající světlo způsobovalo úzkost".

         V roce 1921 byl k případu Tunguzské katastrofy vyslechnut D.F.Landsberk z Kaňsku, který podal další zajímavé skutečnosti:

       "V jisté chvíli jsem uslyšel podivný zvuk a ucítil žár, který přicházel z nebe. Na obloze jsem spatřil kouli o velikosti asi poloviny měsíčního kotouče s mírně modravým zabarvením. Letěla velmi rychle směrem od Filimonova k Irkusku. Ono modravě zabarvení fakticky vytvářely nezřetelný pás, který se tahl po obloze jako stopa ve směru letu té koule. Nejsem schopen sdělit jak dlouho jev trval, ale všeobecně to bylo velmi krátké. Byla zcela jasno."

        Ve stejné době bylo letící těleso pozorováno i v oblasti Krasnojarska asi 60 kilometrů severně od Minusinska, které se nacházelo asi 930 kilometru od epicentra exploze. Zajímavé ovšem je, že zde viděná trajektorie letu tělesa vůbec neodpovídá informacím od pozorovatelů z jiných míst. Předmětný objekt byl prokazatelně také spatřen v oblasti Nižneje Ilimskoje ve vzdálenosti asi 418 kilometrů od epicentra výbuchu, objekt byl spatřen také nad vesnicí Preobrazenka v oblasti Nižnije Tunguzsky. Všechny tyto objekty (a je nyní jedno zda šlo o jeden a ten samý a nebo jich bylo více) měly jeden cíl a tím byla pozdější Šiskovova a Kulikovova zóna výbuchu a Voroncevův kráter!!!

        Velmi precizní analýza a následný obraz složený ze svědeckých záznamů jasně ukazuje, že objekt (nebo objekty), které byly pozorované v různých částech tajgy nemohly být meteority. Později se vědci Akademie Bezpečnosti přiklonili k názoru, že nešlo o jeden objekt, ale že se na obloze pohybovalo více stejných objektů.  Tyto objekty se pohybovaly po různých trajektoriích, ale k jedinému geografickému bodu. Vědci a výzkumníci byli tímto zjištěním doslova šokováni.

       Je velmi známým faktem, že se meteorit pohybuje skrze atmosféru velmi rychle. V podstatě jde o vteřiny (rychlost 6 až 22 kilometrů za vteřinu). Pohybuje se šikmo k zemskému povrchu podél rovné trajektorie, vytváří kouřovou stopu, která se může protáhnout do délky 200 až 300 kilometrů, přičemž se během několika minut rozptýlí do atmosféry.

       Situace je taková, že do určité doby vědci tvrdili, že v naší věci jde o jeden objekt, ale sbírka objektivních tvrzení očitých svědků ukazují na to, že na obloze se nacházelo několik objektů a to na různých trajektoriích letu z odlišných směrů. Ale co je nejvíce poutavé, je skutečnost, že tyto objekty na obloze různě manévrovaly což přísně odporuje domněnce, že by mohlo jít o komety a nebo meteorit.

       Je jasné, že tisíce pozorovatelů si nemohlo splést to co na obloze ve skutečnosti viděli. Bylo bezmračné ráno, jasná obloha. Je to sice zvláštní, ale sice je taková, že tyto energetické útvary byly nejprve vystřeleny "ústředním zařízením" a poté se pomocí vzájemné koordinace seskupily nad jedním místem. Teprve poté ohromnou rychlostí vyrazily jako shluk proti padajícímu skutečnému meteoritu. Tyto poslední závěry tvoří z událostí předcházející finální explozi skutečně tajuplnou hádanku.

       Následuje výňatek výpovědi dalšího očitého svědka, který v inkriminované době žil ve vesnici Moga v oblasti Nižnye Tunguzky asi 300 kilometrů od epicentra exploze. Část výpovědi je citací z knihy výzkumníka Yury Sbitneva:

        "Když si vzpomínám na tu dobu pamatuji se, že mi tenkrát bylo jedenáct let. V ten den jsem vstával velmi brzo. Bylo jasné počasí bez mraků. Náš dům s pozemkem stál na kopci a stojí tam dodnes. Opravoval jsem kosu.  Když jsem udeřil do kosy měl jsem dojem jako kdyby jako kdyby zvuk přicházel odjinud. Zarazilo mne to v činnosti, ale v tu chvíli jsem uslyšel hrozný rámus. Obloha byla jasná a já neměl tušení odkud ten hluk pochází.  Nebyla žádná bouřka.

       Ale najednou se na obloze ukázalo druhé slunce. Jeho jas mne udeřil do očí. Nemohl jsem se dívat. Utíkal jsem domů, ale to nové slunce zářilo přes okno a jeho světlo se pohybovalo přes kamna. Okna našeho domu byly orientovány na východ a jih, ale jedno malé okno bylo směrem k severozápadu a právě skrze toto okno ono "slunce" zářilo a barvilo bílou stranu velkých ruských kamen do karmínové barvy. Postupně se toto světlo přestěhovalo k východu ale tam svítilo obyčejné sluneční světlo, které proudilo jinými okny do domu.

       Já jsem se díval na odraz plamenné barvy na kamnech , byl jsem ve velkém údivu jelikož jsem nikdy nic podobného nezažil. Pamatuji se, že do toho bylo stále slyšet ohlušující hřmění. Dědeček, který seděl u kamen se modlil a vyzýval zbytek rodiny aby se modlili také jelikož zřejmě nastal konec světa. V jistém okamžiku burácivý zvuk přešel v nepřetržité ječení a plápolavá koule plná ohnivého světla se ve svém pohybu po obloze zastavila. Visela nehybně na obloze jako slunce a stalo se tak těsně nad západní obzorem. Bál jsem se podívat ven z okna ale na kamnech jsem zjistil, že se světlo přestalo pohybovat. Pak najednou z ničeho nic z klidového stavu přešlo do ohromné rychlosti. Světlo se doslova mihlo po místnosti a "slunce" bylo pryč. Hřímající zvuk byl hrozný. Země se třásla. Já jsem ležel na podlaze a viděl jsem jak se třesou sklenice na stole. Děda ležel také na zemi a byl bledý v obličeji. A pak se světlo srazilo s jiným světlem. V tom okamžiku jsem spatřil, že všechno bylo nějak jinak barevné. Klasické barvy se ztratily a na místo nich nastoupily barevné odstíny, které jsem nikdy neznal. To trvalo pouze chvilku".

-pokračovaní-