Na příjmu je dr.Michael Cremo (3)

Kdy se poprvé objevil moderní člověk v oblasti Řecka? Víme toho hodně o klasické řecké civilizaci, ale co před tím? Ve spise „Timaios“ se vypráví, jak slavný řecký zákonodárce Solon navštívil Egypt. Zde měl možnost diskutovat s jedním z egyptských kněží o starověké historii Řecka. Solon knězi vyprávěl o Phoroneusovi a Niobe.

Podle některých starověkých řeckých spisovatelů byl Phoroneus prvním člověkem na tomto území a Niobe byla jeho manželkou. Solon také zmiňuje Deukalióna a Pyrrhu. Deukalión a jeho manželka Pyrrha byli údajně jedinými lidskými pozůstalými po povodni, kterou podle řecké mytologie rozpoutal Zeus.

Podle této legendy oba dva lidští zástupci provedli jakousi depopulaci této země tím, že oba dva hodili přes rameno dozadu kamenem matky Země. Z kamene, který hodil Deukalión, se stali muži a z kamene který hodila Pyrrha, se staly ženy.

A my všichni jsme jejich potomci. Tak jak Solon vyprávěl tyto legendy, říká se, že egyptský kněz se neudržel a začal se smát. Nakonec Solonovi pověděl, že se lidé v místě, kde se nachází Řecko,  nacházeli i ve velmi pradávných dobách.

Tato zem, řekl kněz, ve skutečnosti prošla mnohokrát ohněm i povodněmi v dobách mnohem, mnohem starších s tím, že Řekové zaznamenali pouze povodeň v řadě poslední.

Současní vědci tvrdí, že nejstarší důkazy o lidské přítomnosti v Řecku lze nalézt v oblasti, která se nazývá Petralona. Zde byly nalezeny lidské kosti a artefakty, které patřily starověké formě Homo sapiens, který zde žil v období před 200 000 až 5000 roky (viz. obr. vlevo). Ovšem pokud vezmeme slova onoho egyptského kněze vážně, pak je zřejmé, že hovořil o období podstatně starším.

Řecký vědec, který ohlásil objev v oblasti Petralona, se jmenoval A. N. Poulianos (viz. obr. vpravo). Ten později ohlásil další nálezy, které byly ještě podstatně staršího data. Možná, že se to bude zdát na první pohled hodně neuvěřitelné, ale tyto následující objevy byly datovány do období před dvěmi miliony až pěti miliony let.

Na internetových stránkách „Muzea Antropologie“ v Perdikkas lze mimo jiné nalézt i tyto informace:

„V roce 1977 majitel parkoviště Isaak Pandelidis nedaleko obce Perdikkas zcela náhodně nalezl zbytky jakéhosi velkého zvířete. Informoval řeckou Antropologickou společnost, která vyslala na místo svého pracovníka antropologa dr. Arise Poulianose, který zde provedl podrobné šetření. Nakonec vyšlo najevo, že se jedná o skelet mamuta „Archidiskodon merclionalis o stáří přibližně tří milionů let."

Dalším detailním výzkumem nálezu se zjistilo, že vůbec nejde o kompaktní celistvou kostru zvířete, jelikož kosti byli různě přeházené. Antropologové došli k závěru, že toto zvíře bylo nejdříve zabito lovci a rozporcované bylo snědeno s tím, že různě rozházené kosti zůstaly na místě až na kly, které se v místě nálezu ani nikde v okolí nenacházely. Bylo zřejmé, že kly si lovci nakonec odnesli s sebou.

Zajímavý na tomto nálezu je ovšem fakt, že společně s kostmi mamuta bylo na místě nalezeno asi třicet různých nástrojů převážně z křemene, které byly použity ke stažení zvířete. Kostra tohoto mamuta je dodnes k vidění v již uvedeném antropologickém muzeu v Perdikkasu.

Proč na tento nález upozorňuji? Protože v době, kdy žil tento mamut, tedy před třemi miliony lety, hominidé, což je skupina, která zahrnuje také tzv. „moderního člověka“, prostě nemohla existovat. Tedy alespoň podle soudobé tradiční vědy.

V této době bychom mohli hovořit tak maximálně o přítomnosti nějakého předchůdce člověka, jakým byl např. Australopithecus. Jeho typickými anatomickými znaky byly dlouhé ruce s výrazně zakřivenými prstními kostmi, což naznačuje, že tyto formy předchůdců člověka používaly horní končetiny tak jako opice.

Jeskyně v oblasti Petralona

Někteří ortodoxní vědci spekulují nad tím, že výše uvedený mamut mohl zemřít přirozeným způsobem a nějaké primitivní formy opočlověka použily kámen jako nástroj k rozporcování tohoto zvířete. Pakliže bychom tuto teorii přijali, museli bychom zároveň přijmout skutečnost, že australopithecus byl schopen opustit africký kontinent. Jenže ti samí vědci, kteří přišli s výše uvedenou teorií, jsou zároveň přesvědčeni o tom, že první forma předvěkého člověka, která opustila africký kontinent, byl Homo erectus, který ovšem vstoupil do své existence někdy před dvěma miliony let..

Na druhé straně existují nezanedbatelné důkazy o tom, že člověk tzv. „moderního typu“ existoval v oblastech jižní Evropy již v době pliocénu. Některé důkazy pochází i z nedaleké Itálie. Na konci 19.stol. italský geolog G. Ragazzoni učinil kosterní nálezy anatomicky odpovídající kostře „moderního člověka“ v neporušené vrstvě podloží odpovídající pliocénu a to v oblasti Castenedolo. Podrobnější informace jsou uvedeny v „Commentari dell Ateneo di Brescia“ ze 4. dubna 1880.

Další podobná kostra „moderního člověka“ byla nalezena ve vrstvě pliocénu nedaleko Savony, jak je uvedeno v bulletinu z roku 1871 zasedání "Mezinárodního kongresu pravěké antropologie a archeologie" v Bologni. Jiné nálezy koster „moderního člověka“ dokladující jeho přítomnost v pliocénu byly nalezené i na jiných místech Itálie, jak se můžeme dozvědět ze zápisu „Mezinárodního kongresu o pravěké antropologii a archeologii“ v Budapešti.

Ale vraťme se zpátky do Řecka. V této zemi došlo k nálezu uměle poškozených kostí zvířete, které sahají ještě hlouběji na časové ose v kontextu s objevem v Perdikkasu. V roce 1870 v oblasti zvané Pikemi nalezl baron von Ducker kosti zvířat, které byly identifikovány jako části kostry vyhynulého divokého koně „Hippariona“. Jednotlivé kosti vykazovaly jednoznačný zásah a bylo zřejmé, že se kdosi snažil z jednotlivých kostí získat kostní dřeň.

Všechny kosti vykazovaly stopy po úderech tvrdými předměty. Neuvěřitelné ovšem na tomto případu je skutečnost, že fosilie vyhynulého koně vykazovala stáří minimálně pět až osm milionů let, což je období raného miocénu.

Dodnes jsou k dispozici podrobné informace z výzkumu tohoto nálezu, které lze najít ve sborníku ze zasedání „Mezinárodního kongresu pravěké antropologie a archeologie“ v Bruselu z roku 1872 a to na str. 104 – 107 uvedeného sborníku. Von Ducker oznámil, že kameny, které byly nalezeny na místě, nesly stopy zřetelného opracování tak, aby se daly dostatečně dobře držet v ruce.

Samozřejmě i zde může někdo tvrdit, že za vším stojí opočlověk typu Australopithecus, ale jednoduchým soudným úsudkem je zřejmé, že takové tvrzení je prostě nesmysl. Dokonce i v Egejském moři existují důkazy o přítomnosti „moderního typu člověka“ již v miocénu. Mám na mysli případ, který pochází z oblasti Dardanelského průlivu nedaleko starobylého města Troje.

V „Journal of Roxal Anthropological Institute of Great Britain and Ireland“ (1874, roč.3, str.127) píše Frank Calvert (viz. obr. vlevo) toto:

„Měl jsem to štěstí, že jsem objevil v okolí Dardanel přesvědčivé důkazy o existenci člověka „moderního typu“ z období miocénu….. Ve skalních vrstvách, které odpovídají tomuto časovému období v geologické hloubce 800 metrů, jsem extrahoval fragmenty kostí buď „dinoteria“ (vymřelý druh slona), nebo mastodonta.

Na konvexní straně jsou zřetelně patrné zásahy neznámým předmětem vedené umně tak, aby kosti podélně praskly a obnažila se kostní dřeň. Na místě jsem také nalezl poměrně velké množství vločkových pazourků. Do některých kostí byly dokonce vyryté jakési symboly, či jednoduché kresby.“

Nález z oblasti Dardanel nám zcela zřetelným způsobem ukazuje na přítomnost „moderního typu člověka“. V tomto krátkém pojednání jsem zmínil některé nálezy z oblasti Itálie, Řecka a dokonce i z oblasti Egejského moře a Dardanel. Ano, onen egyptský kněz, který hovořil se Solonem, měl pravdu. Měl zřejmě přístup ke starobylým egyptským záznamům, které dokumentují pohyb inteligentního typu člověka v oblasti Řecka z dob mnohem starších, než by se nám vůbec mohlo zdát.