NARUŠITELÉ (12)

Mimozemská technologie

Co jsou to UFO? Jsem si dobře vědom toho, že bez odpovědi na tuto otázku hrozí, že jakékoli, byť sebepodrobnější pátrání zmýlí čtenářova očekávání, což samozřejmě nemám v plánu. Je třeba přiznat, že přes všechny naše možnosti přístupu do tajných archivů nám zajaté mimozemšťany nikdo neukázal a vrak mimozemské lodi držet v rukou také ne. Přesto se nám podařilo některé věci zjistit. Zde je historie, kterou jsme vyprávěli plukovníku Alexandru Kopejkinovi, který, jak jsem se již zmínil, byl v 80. letech jako vojenský pilot zodpovědný za sběr informací o UFO v Moskevském vojenském okruhu. Dne 9. srpna 1986 jižně od Voroněže byl zjištěn neidentifikovaný létající objekt. Alexandr Nikolajevič okamžitě vyletěl na své stíhačce, aby jej zachytil. Úkolem bylo pokusit se zaregistrovat parametry létajícího objektu. Podle pilota objekt dostihl poměrně rychle a pak se stalo něco neuvěřitelného:

"Připadal jsem si jako pokusný králík", řekl Alexandr. "Nebyl to strach, ale něco nevysvětlitelného. Byl to spíš pocit deprese, protože jsem všechno dělal jako robot: díval jsem se na UFO bez mrknutí oka a pilotoval letadlo. A kdyby narazilo do země, nejspíš bych se do něj taky pustil. Byl jsem úplně ochromený. Nemohl jsem ani nic hlásit na zem. Snažil jsem se stisknout tlačítko vysílače a pot ze mě lil, jako bych zvedal stokilovou činku a táhl ji do kopce. Stačilo se jen dotknout tlačítka".

S neuvěřitelným úsilím se pilotovi podařilo dostat letadlo z anomální zóny zpět na letiště. Po jeho hlášení velitelům bylo do Borisoglebska, kde sídlil letecký pluk, dopraveno sofistikované vybavení, aby se pokusilo podivný objekt zaregistrovat. Jen o několik dní později se UFO objevilo znovu a bylo podrobně zachyceno. Podle plukovníka Kopejkina šlo o následek výbuchu bomby. UFO totiž představovalo velký plazmový útvar. Ale co je nejdůležitější, bylo v něm nalezeno tělo mimozemšťana! Pro tuto skutečnost neexistovalo žádné vysvětlení, a tak se objevila nová verze. Tím tělesem mohlo být letadlo neznámého původu a plazma byla schránkou umělého původu. Právě taková schránka dávala létajícímu stroji skutečně nadpřirozenou rychlost a manévrovací schopnosti a zároveň byla ideální obranou. Vzpomeňte si na tragické pokusy našich pilotů o jeho proražení. Tento závěr však vyvolává nové otázky. Problém spočíval v tom, že všechny předchozí vědecké studie existenci plazmatu v zemské atmosféře popíraly. Požádal jsem o vysvětlení doktora technických věd Borise Sokolova.

"Mnoho vědců se snažilo pochopit, na základě jakých fyzikálních jevů se mohou světelné objekty vznikající z plazmatu vznášet v atmosféře. Není to v rozporu se známými fyzikálními zákony?",  řekl mi Boris Alexandrovič. "Ústav fyziky, radiotechniky a radioelektroniky Akademie věd SSSR, který tehdy vedl akademik Vladimir Alexandrovič Kotelnikov, se touto otázkou vážně zabýval. Nakonec však dospěli k neuspokojivému závěru - moderní věda dnes nedokáže vysvětlit, jak se tyto plazmové objekty tak impozantních rozměrů objevují v naší atmosféře".

Dnes totiž existuje více než dvacet různých teorií a hypotéz vysvětlujících tento jev. Lze je sjednotit do čtyř hlavních skupin:

• První z nich jsou přirozené plazmové útvary.

• Druhou skupinou je umělé plazma, látka vytvořená člověkem jako výsledek vědeckých a technických experimentů.

• Třetí skupinou je výsledek činnosti mimozemských civilizací, mimozemské inteligence, nějaké vyšší moci.

• Čtvrtou skupinou je existence paralelních světů ve Vesmíru.

Je známo, že v pozemských podmínkách může plazma existovat pouze v laboratorních podmínkách, v plazmatronech, při ultravysokém tlaku a teplotě. Vesmír je jiná záležitost, kde jsou pravidla hry jiná. Koneckonců vzdálené hvězdy jsou plazma. Zdá se, že obraz se vyjasňuje a takzvaná UFO nejsou jen přirozené plazmové útvary vyrážející z Vesmíru. Proč tedy armáda na tomto problému tolik trvá? Připomeňme si, že např. UFO je v některých případech pevné těleso obklopené plazmou! Konkrétně plazmový obal umožňuje tělesu pohybovat se na Zemi nedostupnou rychlostí. Zde je názor vědce Vladimira Dmitrijeviče Rusanova:

"Pokud plazma obalí ne celé letadlo, ale alespoň některé jeho části, problém superrychlosti by mohl být vyřešen. Takové projekty se samozřejmě čas od času objevují, ale pokud vím, nikomu se nepodařilo žádný z nich realizovat, ani prototyp".

Tak proto se armáda tak urputně honí za UFO! Odpověď je jednoduchá - vypůjčit si technologie. Stačí si uvědomit, jak nepředvídatelně se moderní vojenská technika začíná chovat pod vlivem anomálních kosmických jevů. Rozpad nebo úplné selhání řídicích komunikačních systémů, podivné chování lidí, kteří zažívají ochromení vůle, nepohodlí, dokonce fyzickou bolest. A to je ta nejlepší zbraň. Letecké a kosmické jevy, které lze interpretovat jako UFO, mají soubor určitých vlastností a obsahují know-how, které lze při důkladném studiu využít pro vojenské účely. Hledání nových zbraní založených na kosmických technologiích zahájil na počátku dvacátého století Nikola Tesla, významný srbský fyzik, který emigroval do Spojených států. Dodnes nikdo neví, jak se tomuto muži, jehož život je obestřen aureolou tajemství, podařilo objevit a vymezit dodnes nepochopené fyzikální zákony.

Dokumenty potvrzují, že pracoval na vývoji "paprsku smrti". Základem této superzbraně byl právě princip získání kontroly nad plazmou. Znamenalo to, že silný sloupec žhavé látky mohl zničit jakýkoli objekt bez ohledu na jeho sílu nebo objem, a to na vzdálenost stovek kilometrů. Tesla postavil své experimentální zařízení v Colorado Springs na počátku dvacátého století. Jak v roce 1908 informovaly místní noviny, hřmění z jeho testů bylo slyšet až 22 kilometrů daleko. Elektrické jiskry prskaly i z jeřábů a koně dostávali elektrické šoky přes kov, podkovy a předměty na vodítku. Tesla snil o vytvoření superzbraně, která by omezila nesmyslnou bojovnost lidstva. Ale ať už se zklamal ve svých idealistických názorech, nebo si uvědomil skutečnou sílu nové zbraně, nezanechal potomkům žádné stopy o tajemných smrtících paprscích, které zůstaly. Sergej Donatovič Sněgirev, doktor fyzikálních a matematických věd, profesor, ředitel "Federálního státního vědeckého ústavu" a stálý člen "Federální agentury pro vědu a inovace", nám řekl:

"Tesla o tomto konkrétním výzkumu nezanechal žádné poznámky. Těžko říci, zda záměrně nechtěl nic zanechat pro potomky, nebo zda všechny výpočty prováděl v hlavě. Nemůžeme ani říci, zda jeho výpočty o množství energie potřebné k využití paprsku byly správné...".

Na počátku dvacátého století došlo na Sibiři k výbuchu nebývalé síly. Dlouho se věřilo, že do oblasti spadl obrovský meteorit. Existuje však verze, že záhada tunguzského jevu nesouvisí s ničím jiným než s testováním "paprsku smrti" Nikolou Teslou. Podle Vladimíra Leonťjeviče Frolova, doktora fyzikálních a matematických věd, bylo prokázáno řadou experimentů, že je plazma nestabilní. Pod vlivem silného záření je turbulentní. A pak se silný proud rádiových vln může rozpadnout na vlákna, která, i když nejsou příliš silná, mohou nekontrolovatelně spálit některé místo na Zemi. K nalezení stop po použití této zbraně byly do tajgy postupně vysílány expedice. Jedné z takových výprav se na příkaz Sergeje Pavloviče Koroljova zúčastnil i budoucí kosmonaut Georgij Michajlovič Grečko. "Výbuch byl tak silný, že celou Zemi obletěla vzdušná vlna zvláštního zemětřesení," jak vzpomínal kosmonaut. Byl šokován tím, co slyšel od očitých svědků, i tím, co viděl na vlastní oči:

"Místní obyvatelé říkali, že několik dní obloha zářila tak, že se v noci daly číst noviny. Padlo třicet kilometrů lesa, stromy byly mohutné a v jejich kořenech uvízly obrovské kameny. Zdálo se, že je všechny někdo vyvrátil a odhodil. V okruhu patnácti kilometrů od epicentra ležely svými kořeny směrem do středu. Zdálo by se, že když sledujete směr, kterým stromy ležely, dojdete ke středu, kde by měl být obrovský kráter nebo spáleniště. Našli jsme stromy, které zde rostly před výbuchem a rostly i po něm. Z některých z nich jsem dokonce udělal řezy".

To znamená, že v tomto případě můžeme hovořit pouze o obrovské explozi, která se neodehrála na povrchu Země, ale v atmosféře. Proto má hypotéza o testu supervýbušné zbraně, bez ohledu na její exotický charakter, právo na existenci. Nicméně stejně jako verze o přistání obrovské meziplanetární lodi. V každém případě, když Sergej Pavlovič Koroljov přijal zprávu o expedici, byla jim položena i tato otázka. "A když jsme Koroljovovi podávali hlášení," pokračuje Georgij Michajlovič Grečko, "o tom kolik kilometrů jsme urazili, kolik všelijakých vzorků jsme nasbírali, zdvořile vyslechl a pak se zeptal: "Našli jste kousek lodi?" Bohužel jsme nic takového nenašli." Záhada tunguzského meteoritu stále není rozluštěna. A verze o zkoušce plazmové zbraně Nikoly Tesly také žije dál.

Pokud jde o "mimozemská plavidla", tajná skupina "Generálního štábu pro studium UFO" měla informace o desítkách případů, kdy svědci tvrdili, že viděli podivné létající stroje. Naprosto fantastický příběh nám vyprávěl kapitán 1. stupně, docent Vaginak Grigorjan. Uvádím přesný přepis jeho vyprávění, abych nezkreslil podstatu ani v detailech. Námořní důstojník totiž tvrdí - viděl skutečnou mimozemskou loď:

"V červenci 1980 ve Středozemním moři jižně od Korsiky, na palubě výcvikové lodi "Smolnyj" jsem dohlížel na praktický výcvik kadetů na horní palubě a měl jsem možnost pozorovat níže nakreslený objekt, dokonce jsem se díval binokulárním dalekohledem s 20násobným zvětšením. Objekt jsme pozorovali asi 20 minut. V dalekohledu jsem ho viděl dobře - klasickou "misku" se dvěma nohama. Horní část vypadá jako padák, spodní část spíše jako úhelník. Z velké vzdálenosti je samozřejmě těžké hovořit o konkrétních rozměrech. Barva byla žlutočervená. Z objektu vycházelo stálé světlo. To vše viděl nejen velitel, strážní důstojník a signalista, ale také asi 50 kadetů".

Navzdory velkému počtu svědků, kteří objekt viděli, však byly obrazovky radarů prázdné. A takových případů je dost. Námořníci tedy viděli jakýsi fantastický přírodní přelud. Existuje však i jiná verze. Objekty mohly mít nějaké unikátní vlastnosti, které je učinily pro přístroje neviditelnými. A "neviditelnost" už není přelud, ale technologie. Právě této vlastnosti UFO si odborníci všimli jako první. "Nezaznamenali jsme odražený paprsek," řekl nám veterán sovětské námořní rozvědky Igor Makximovič Baranov. "

"Měli jsme dojem, že pole, jímž je neidentifikovaný létající objekt obklopen, pohlcuje elektromagnetické záření a nedovoluje paprsku, aby se odrazil, zatímco plazmový povlak umožňuje objektu pohybovat se nepředstavitelnou rychlostí".

Fantastické? Vůbec ne. Vždyť právě princip pohlcování elektromagnetických paprsků "spatřený" při studiu fenoménu UFO se později stal základem pro přísně tajnou technologii "Stealth" a umožnil Američanům sestrojit pro radary neviditelná letadla. Hyper-rychlost neidentifikovaných létajících objektů v plasmovém obalu přiměje naše konstruktéry tento princip okopírovat. Příkladem je slavná super-rychlá raketa "Squall". Pravda, tajemstvím super-rychlosti "Squallu" nebyl plazmový obal, který se zatím nepodařilo vytvořit, ale jeho cenově dostupná obdoba - vzduchová dutina, která raketě umožnila letět rychlostí, která byla pro jiné rakety nemožná. Ale to není všechno... Pokud je UFO polem plazmatu, mohlo by být ještě děsivější zbraní.

"Letecké a kosmické jevy, které lze interpretovat jako UFO, disponují komplexem určitých nových vlastností," říká plukovník Alexandr Alexandrovič Plaksin, "jako know-how, které by při určitém využití mohlo vést k jejich uplatnění, včetně vojenských účelů".

Takto probíhají tajné závody ve zbrojení již několik desetiletí. Jeho peněžní náklady však byly fantastické. Dokonce i nejbohatší země světa - Spojené státy, musela udělat obrovskou diverzi. Možná právě součástí tohoto manévru byl kdysi známý americký program "Strategická obranná iniciativa". V těch letech však málokdo tušil jeho skutečný účel.

"V osmdesátých letech udělali Američané mohutný technologický skok," řekl mi Vjačeslav Alexejevič Nikonov, předseda "Komise pro mezinárodní spolupráci a veřejnou diplomacii", "především díky dnes již zapomenuté "Strategické obranné iniciativě" Ronalda Reagana neboli systému Hvězdných válek. Tehdy bylo vynaloženo asi 60 miliard dolarů, což je obrovská částka. Výsledkem byla absence jakéhokoli systému strategického obranného programu ve Spojených státech. Nicméně nepopiratelné úspěchy v mnoha oblastech vědy a techniky byly nepopiratelné." Právě na počátku 80. let byl v Americe vytvořen systém replikující ničivý účinek UFO. Staví se na Aljašce, protože v případě jaderné války by se většina sovětských raket řítila na území USA přes severní pól.

Systém, oficiálně oznámený jako vědecký objev, je v roce 1997 utajen. "Američanům se podařilo vytvořit instalační systém typu HAARP, o němž se tvrdí, že je to čistě výzkumný program ke studiu zemské ionosféry," řekl nám plukovník Alexandr Alexandrovič Plaksin. 

"Ve skutečnosti jde o vysokofrekvenční ohřívací stojan obrovského výkonu, který umožňuje vytvářet rozsáhlé plazmové útvary ohřevem ionosféry silnými svazky rádiových vln. To umožňuje jednak měnit dráhy šíření rádiových vln potřebných pro kosmickou i vojenskou komunikaci, a také ničit mechanicky prolétající objekty, například balistické rakety za letu...".

Podle neoficiálních zpráv se jeden z testů tohoto zařízení časově shodoval s havárií amerického raketoplánu Columbia. Existují dokonce matematické výpočty potvrzující souvislost mezi těmito událostmi. Dnes je instalace typu HAARP uvedena do provozu, ale zapnout ji na plný výkon se, její tvůrci obávají. Ukázalo se, že síla UFO není jen ničivá - je nekontrolovatelná. Ruský ohřívač ionosféry - Sura je naší odpovědí na HAARP. Jeho výkon je podstatně nižší než u jeho amerického protějšku. Byl zázrak, že ho naši vědci dokázali zachránit během krize v 90. letech. I nyní se o tomto stroji mluví krajně neochotně. Právě s testem HAARPu souvisí série katastrof v roce 2002, kdy došlo k silným zemětřesením, která nebyla seismickými přístroji zaznamenána. Italové například stále nemohou najít vysvětlení, proč se objevil tajfun, který sužoval jejich zemi a který podle meteorologů prostě neměl být. Ale i tak jsou jak americký HAARP, tak ruská "Sura" více než jen zbraně. Koneckonců tato zařízení umožňují pochopit zákony nové fyziky.

Možná, že znalosti získané z těchto zařízení zaručí přežití lidstva na Zemi. Zatím jsme však pro ně našli pouze vojenské využití. Jak může nekontrolované testování HAARPu skončit? Podle mnoha vědců představují tyto technologie velké nebezpečí, protože důsledky jejich testů dosud nebyly prozkoumány.

"Pokud se HAARP "zapne" na plný výkon, může dojít k různým geo-anomáliím, a to až k otřesům geomagnetického pole Země, inverzi magnetických pólů," pokračuje Plaksin Alexandr. "To může mít za následek přírodní katastrofy - tajfuny, tornáda, které nelze řídit jako řetězovou reakci. Navíc by existovala reálná možnost globální katastrofy, až po vychýlení Země z její oběžné dráhy."

Nakolik jsou takové obavy opodstatněné, těžko říci. Je však nepopiratelným faktem, že mnozí vědci se dnes díky tomu, že se zabývají problematikou UFO, přiblížili k hranici, za níž by tajný závod ve zbrojení mohl představovat hrozbu pro život na planetě. Koneckonců systém typu HAARP není nejnovějším vývojem americké armády. O podobných domácích systémech není prakticky nic známo. Bylo by naivní se domnívat, že nám byly ukázány všechny dokumenty a že jsme se dozvěděli o všech programech.

-pokreačování-