NEBEZPEČNÁ CESTA K PROBUZENÍ (10)
Cesta do chrámu tajemství
"Chrám tajemství se nachází na vysoké hoře a cestu vedoucí k chrámu pokrývají trny. Neuchopitelná, tajemná výška hory je důvodem, proč mnozí lidé pochybují o existenci Chrámu tajemství. Někteří to považují za pohádku, někteří to považují za starý mýtus a jiní se domnívají, že je to pravda. U vchodu na úzkou cesty stojí Ignorance se svými sestrami Hloupostí a Leností. Vyprávějí poutníkům strašlivé příběhy a popisují strašlivá dobrodružství, se kterými se poutnící setkají, pokud se po této cestě vydají. Tak mohou přimět líné lidské bytosti a ustrašené lidské bytosti k návrartu zpět.
Existuje několik lidských bytostí, jimž se Ignorance marně snaží své podvody prodat. Vylezou první část trnité strmé cesty a když jsou asi v půli cesty nahoru, dosáhnou náhorní plošiny, na které najdou Chrám sebelásky. Vedle tohoto chrámu stojí Chrám sebestřednosti, pýchy a vše to znám a tam nabízejí poutníkovi pohár, z něhož se plnými doušky napije svého vlastního Já a tak se stane otráven sám sebou, svým vlastním “Já”.
Tito poutníci jsou tak otráveni sami sebou, že si představují, že jejich chrám, Chrám sebelásky je oním Chrámem tajemství a že nad ním už ale vůbec nic není. Nápis na tomto chrámu, Chrámu sebelásky zní takto: Svatyně moudrosti světa. Touha, vášeň a beznaděj jsou služebníky kněží v chrámech. Nicméně srdce těch, kteří hledají pravdu, však nenajdou v této skutečnosti žádné uspokojení a budou pokračovat v hledání. Několik tisíc kroků od tohoto chrámu najdete velmi odloučenou malou chatu, obývanou poustevníkem, s nápisem nad dveřmi: Rezidence pokory.
Muž, který zde žije, vede poutníka k rezidenci pokory, která jej zase vede k Sebeuvědomí. Tato Božská krása se stane poutníkovou společnicí a spolu s ní si podmaní nepřístupnou horu. Kdo se snaží dosáhnout Chrámu tajemství bez této Božské krásy, může být snadno sveden Sebeláskou a v důsledku toho bude následovat špatnou cestu. Jeho lačná chtivost po poznání jej povede k Chrámu zvědavosti. Obyvatelé tohoto chrámu jsou: Podvod, Svádění a Klam, zakladatelé většiny tajných společností a lidské bytosti, které při hledání pravdy a Chrámu tajemství budou, pokud se připojí k těmto tajným společnostem, zbaveny schopnosti duševního vidění. Pak jsou vedeni na vrchol hory, kde spadnou do propasti nebo do labyrintu nebo bludiště, ve kterém budou chodit v kruzích po věčné časy, aniž by nalezli pravdu.
Jen pokora je nejlepší průvodce. Sama o sobě povede uchazeče k Učiteli všech tajemství. Tento Mistr učitel je čistá vůle. Tato čistá vůle se stane přítelem nejvyššího poznání a dá vytvořit poutu věčného spojení [Božská vůle]. Znalost účinků Věčného světla zbožnosti přítomného ve všech stvořených bytostech je dle teorie Pravou magií. Koncepce tohoto Světla, nebo přechod z intelektu na vůli, je Pravá magie v praxi". Von Eckarthausen, Magic: "The Principles of Higher Knowledge", (1788)
Okultní nepřátelské síly zaměřené na "hledající"
Uvedené pasti na cestě probuzení se týkají špíše našeho vnitřního postoje a duchovních vhledu zneužitého egem, zkušeností a znalostí (včetně znalostí o tom, jak funguje Matrix), což vede k tomu, že ego věří že je samo o sobě probuzeno. Způsob, jakým používám termín "ego", se váže s tím, čím si "myslíme", že jsme, podmíněnou osobností nebo tím, co "děláme" na základě iluze oddělení, chyceni v roztříštěném stavu vědomí, tj. nedostatku celistvosti (to je také důsledek oddělení vnitřního muže a ženy, které se projevuje díky rozštěpení těla a mysli - hlavy, což je rozšířený fenomén naší moderní společnosti).
Nicméně všechny výše zmíněné pasti jsou také "zesíleny" hyperdimenzionálními zásahy a útoky, které leží "mimo" naše ego-struktury nebo stínové problémy - jakkoliv důležitá je, z Jungiánské perspektivy, práce se stíny, má svá omezení (stejně jako psychologická práce obecně, o čemž jsem se zabýval v této eseji.) Okultní nepřátelské síly nás ovlivňují více způsoby, než si dokážem uvědomit, zejména ovlivňují lidi, kteří se aktivně angažují v činnostech zvyšujících povědomí, v duchovní práci, při hledání pravdy a mluvení o ní.
Ať už útočí přímo na naši vlastní mysl pomocí psychických útoků, nebo připoutáním entit, nebo pomocí sil působících prostřednictvím jiných lidí, kteří jsou používáni jako "portály", aby nás svedli z naší cesty, bdělost je nezbytná. Vzpomeňte si na agenta Smithe, který se mohl vtělit do libovolné postavy virtuálního světa ve filmu “Matrix” a který se snažil zastavit Nea, aby se neprobudil a nedosáhl svých skutečných schopností. Proto se mohou kognitivně-slepí lidé - lidé, kteří spí, napojení na Matrix, velkou iluzi - stát nevědomými "nástroji" a loutkami Matrixu a být takticky zneužiti pro tlak/sociální ostrakizování druhých. Tímto způsobem se nevědomě snaží zabránit tomu, že nikdo nevybočí z řady .
"Kromě slabých a bezbranných vyhledávají [skrytí] upíři lidi, kteří jsou na pokraji kvantového, evolučního skoku vědomí, ale dosud se plně nezapojili do realizací a jiných způsobů jednání. Tito jedinci jsou v energeticky citlivém a "nabitém" stavu a jejich otevřenost a zranitelnost “volají” upírské entity, aby se přiživili na světle plynoucího z jejich rozšiřujícího se vědomí. Paradoxně, přestože prosperují v nepřítomnosti světla, mohou být upíři považováni za “požírače světla", když vysávají a konzumují světlo, jež patří druhým a směřují ho do své jeskynní černé díry jejich vrozené prázdnoty. Ekonomicky řečeno, upíři chtějí ovládnout trh s energií, světlem, aby centralizovali svou moc a kontrolu.
Sami nemohou generovat světlo a proto ho potřebují krást a využít rezerv bytostí, které jsou v jejich područí. Vznikající pozitivní a zdravé prvky v jiných osobách jsou buď kooptovány, neutralizovány nebo poškozeny. Jakmile je jejich oběť zahnána do kouta, upír chce doslova držet své zajatce pod zámkem. Paradoxně se upírští wetiko pokoušejí zničit světlo v druhých, protože jim připomíná to, co zabili sami v sobě, ale současně se snaží o toto světlo bojovat. Wetiko vidí svou práci jako "potírání" tvůrčích projevů lásky, protože pravá láska ohrožuje jejich panování teroru.
Strategií těchto dravců je odvrátit nás od sebe tak, abychom drželi naši pozornost nasměrovanou směrem ven, a tak jsme přestali hledat světlo v sobě, které by upíry "zabíjelo". Kdybychom vzali zrcadlo a pomocí něj odrazili šílenství, které předvádějí ti, jež jsou pod nadvládou wetiko-psychózy, podstoupíme velmi reálné riziko, že budeme označeni za blázny. Pokud se nám podaří spojit se se světlem v sobě a pokusíme se ho sdílet s ostatními, tyto nelokální upírské entity (jež jsem v předchozích spisech nazýval "nelokální démoni" neboli NLD), které nejsou vázány trojrozměrnými zákony prostoru a času, se nás prostřednictvím svých “spojení” s nelokálním polem pokusí zastavit tak, že ovlivní ostatní lidi a obrátí je proti nám.
Tento proces nás může buď zničit a nebo, pokud máme vyšší povědomí a díky němu vidíme, co se děje a jsme během naší cesty schopni provádět obratnou navigaci, nám může sloužit k dalšímu posílení našeho záměru, prohloubit naše spojení s jasným světlem uvnitř nás a zdokonalit naši schopnost tvořivě přenášet naše realizace na ostatní a kultivovat soucit vycházející z otevřeného srdce. Je to jako kdyby tito psychičtí, nelokální upíři byli ve skutečnosti strážci prahu evoluce." Paul Levy, "Dispelling Wetiko"
"Existují velmi vědomé síly, jejichž jediným cílem je zjevně odradit (duchovního) hledače a odklonit jej z cesty, kterou si vybral. První znamení jejich přítomnosti je snadno vnímatelné: radost je zakalená, vědomí je zahalené, vše je zahaleno v atmosféře melodramatu a temnoty. Osobní úzkost je jasným znamením přítomnosti nepřítele. Melodrama je oblíbeným cílem těchto sil. Takto dokáží vytvořit největší zmatek, protože si pohrávají s velmi starým spoluhráčem uvnitř nás, který si nemůže pomoct melodrama nemilovat, ačkoli volá po úlevě.
Za prvé, obecně nás nutí k náhlým, extrémním a neodvolatelným rozhodnutím, aby nás svedli od naší cesty co nejdále. Vytvářejí naléhavou a přísnou vibraci, která vyžaduje bezprostřední splnění či pozornost. Nebo rozkládají, s pozoruhodnými dovednostmi, celý systém našeho úsilí aby dokázali, že se mýlíme a že naše úsilí je úplně k ničemu. Často v nás vytvářejí pocit deprese, hrají hru s naším známým spoluhráčem, kterého Sri Aurobindo nazývá Mužem smutku: druhem…jenž se zahaluje do sedminásobného pláště tragédie a zármutku (sebelítosti) a vnímá, že jeho existence není oprávněná, když se necítí kolosálně mizerně.
Způsob řešení těchto nepříznivých vlivů je stejný jako u ostatních vibrací: ticho, vnitřní klid, který umožní tuto bouři ustát. Obvykle, když čelíme těmto útokům, tak hned napoprvé neuspějeme. Ale zdá se, že čím dál více se tyto útoky opakují a projevují se na povrchu naší bytosti, přestože můžeme být otřeseni a rozrušeni, tak hluboko uvnitř nás budeme cítit, že náš "Svědek", bdící uvnitř je nepoškozený a neovlivněný. Padáme a znovu se zvedáme, pokaždé silnější. Jediným hříchem je nechat se odradit. V praxi bude [upřímný] hledač mnohem více vystaven útokům než jiní (neboť jeho cíl je hrozbou pro agendu okultních nepřátelských sil). “Satprem, “Sri Aurobindo or the Adventure of Consciousnes”
Každý, kdo je na pokraji opravdového probuzení, přiláká pozornost těchto sil a důvodem nejsou vždy negativní myšlenky nebo negativní postoje (jak je uvedeno v zkreslené New Age verzi "Zákonu přitažlivosti"). Jednoduchým důvodem pro jejich zlověstné činy je to, že nechtějí ztratit svůj "zdroj potravy", a proto se vás pokoušejí vykolejit během vašeho posunu frekvence vibrací (což je výsledkem procesu probuzení). Zvláště se zaměřují na naše slepá místa, zranění a převládající identifikaci s egem, které jsou pro každého z nás odlišné.
Například, pokud máte inherentně vrozený syndrom "bílého rytíře", vylepšují váš záchranářský komplex, stejně jako vás zavedou do pasti (násilné) snahy probudit/pomáhat druhým. Nebo na druhé straně, pokud trpíte nízkou sebeúctou a sebedůvěrou (nejčastěji kvůli minulému traumatu/zranění z dětství), zvýší vám účinky komplexu oběti. Totéž platí pro komplex nadřazenosti a tak dále. Všechno, co jsem zmínil v sekci o pastech, může a bude podpořeno hyperdimenzionálními zásahy a myšlenkovými injekcemi.
-pokračování-
(c)2018 Translation: Jan Kopřiva