NEBEZPEČNÁ CESTA K PROBUZENÍ (8)

Nebezpečí této pasti je ještě závažnější, když používáme absolutní pravdy jako "vše je jedním” a "vše je iluze" ze striktně intelektuální perspektivy rámce víry, aniž bychom někdy prožili opravdové probuzení na úrovni těla. Mnoho následovníků filozofie ne-duality může do této pasti spadnout, posilněni jejich vlastní racionalizací a nadhodnocením jejich úrovně Bytí. Vidíme to také ve zkresleném duchovním učení New Age, které kooptovalo a deformovalo "vyšší pravdy".

K pádu do pasti "bezvýznamnosti" může také dojít, když jsme doslova ohromeni hromadným destruktivním šílenstvím. Jak jsme ze sebe strhali vrstvy iluzí a lží, kterými jsme byli obklopeni a stále více vnímáme normalizovanou patologii rozlezlou v našem světě (s miliony naprogramovaných lidí, kteří sní své sny, že jsou vzhůru), můžeme podlehnout stavu "zmrzlého šoku". Tato rigidita nás může sevřít, zatímco uvízneme v nezbytném procesu rozčarování a výsledného pocitu zoufalství, deprese a beznaděje.

V našema světě vidíme pouze negativitu a izolujeme se od všeho a od každého (poznámka: učit se být sám v osamění ve smyslu odloučení - neplést s truchlivou samotou - je nezbytnou lekcí, která se učí i v tomto procesu). Pak říkáme sami sobě, že "to je bezvýznamné", "svět bude vždycky takový, jaký je", "neexistuje nic, co bych s tím mohl udělat", “na ničem nezáleží" atd.

Toto je zoufalá snaha ega setrvat ve stále stejním stavu, nepustit se, nenechat to být, znovu se zapojit do iluze odloučení. Také dochází ke zneužití procesu "uvědomění si temnoty" tím, že je změněn v sebevražednou negativitu. Hyperdimenzionální útoky a zásahy se mohou během této "temné noci duše" zintenzivnit kvůli snaze udržet nás v "podsvětí temnoty", a to dokonce až do té míry, že nás tlačí k sebevražedným tendencím.

Nicméně, jak bylo zmíněno výše, proces deziluzie je nezbytným (a ve skutečnosti pozitivním) stavem během procesu probuzení (tj. rozpuštění iluzí). Proto jsou pocity a období zoufalství, deprese, šoku, osamělosti a bezvýznamnosti normálními příznaky hlubšího probuzení duše a pokud máme víru a vytrváme, aniž bychom se vzdali temnotě uvnitř a vně, pak na konci tunelu uvidíme světlo. Nakonec, toto vše vytváří základy pro vznícení vnitřního alchymistického ohně transmutace, který mění olovo (hmota / vědomí ega) ve zlato (duch / božská vůle).

Vyhýbání se každodenním povinnostem

Někteří lidé jsou tolik omámení tím, že žijí "duchovním životem" - nebo jsou chyceni v pasti revolučního myšlení - že to pak používají jako omluvu, aby se vyhnuli běžným každodenním záležitostem. Mají tendenci šmahem odmítat vše, co nevnímají jako "duchovní" (nebo to, co považují za  realitu “Matrixu”). Například neplatí své účty nebo nájem a cítí se natolik "dobrými / duchovními”, než aby si našli zdroj příjmů nebo práci. V extrémnějších případech mají tendenci manipulovat, chovat se jako pijavice a v podstatě se krmit na ostatních, aby se zajistili sami pro sebe.

Odmítnutí hmotného světa je další oblastí zkresleného porozumění duchovního života (obrácená strana mince využívá duchovní pojmy jako ospravedlnění/prostředek k obhájení materialistické chamtivosti/závislostí). Mnoho hledačů pravdy/duchovna se domnívá, že jejich neschopnost fungovat ve "3D světě" a neschopnost (odmítnutí) zařizovat běžné každodenní záležitosti je jako nosit na hrudi odznak za zásluhy - důkaz jejich velké spirituality ("Jsem příliš duchovní na to, abych ..." ) To se váže také ke komplexu mučedníků (bude popsáno později). Zen říká: "Před Osvícením: sekat dřevo, nosit vodu, po Osvícení: sekat dřevo, nosit vodu”. Platí to zde stejně a v podstatě to znamená mít velkou dávku pokory.

Vše uvedeno výše se také týká pasti "bojování s Matrixem ve 3D". Zatímco řídící systém Matrixu z nás těží naší energii a udržuje mnoho z nás zaměstnanými bojem o přežití a “uživení se", zatímco nás okrádá (daně) nebo nás manipuluje zabřednout do dluhů (nebo horších věcí), musíme se stát strategickými plánovači, abychom se vyhnuli zbytečné negativní pozornosti Matrixu, která by mohla ohrozit naše schopnosti fungováni a pomoci ostatním.

Když se odmítáme zabývat běžnými životními záležitostmi - což může vyplývat z nafoukaného pocitu, že jsme "duchovní" nebo zaujímáme emocionální reaktivní  postoj typu “Fuck the system! (Seru na systém!, pozn. překl.)” (promítaný jako příznaky/stíny na stěně 3D Matrixu) - tak nás Matrix doslova “drží v hrsti”. Je to proto, že v podstatě reagujeme z úrovni vědomí ega/přežití, což je přesně ta frekvence, v níž nás vládci Matrixu chtějí mít.

Někteří lidé soustředí celou svou energii a život na to, aby se od “sítě odpojili" nebo hledali mezery a způsoby, jak neplatit své daně a v podstatě se snaží žít "ve stínu” mimo hledáček systému, což může ohrozit jejich schopnost být k dispozici nebo službám ostatním. Může se to také stát strategií vyhýbání se ,”útěku", založené na přežití ve 3D.

Zatímco já evidentně neobhajuji systém daňové krádeže, ani  nejsem proti snahám o soběstačnost nebo žijtí "mimo síť" (právě naopak), musím ale upozornit na to abychom byli opatrní a nezapadli do revoluční 3D pasti mysli, která by nás vrátila zpět, ani do reakčního  černobílého myšlení/chování, jak je zmíněno v různých esoterických učeních, jako je “Gnóze" od Borise Mouravieffa:

Už během svých prvních kroků na cestě (způsob přístupu k probuzení - přesahující obecný zákon/Hyperdimenzionální Matrix) musí člověk aplikovat následující princip: nakrmme krokodýla tak, abychom nebyli sami pohlceni.

Jinými slovy, někdy potřebujeme nakrmit krokodýly, abychom je udrželi v klidu, tj. hrát do jisté míry podle podle “pravidel" Matrixu, abychom se ochránili, mohli pokračovat ve Velké práci a nestrhávali na sebe zbytečnou negativní pozornost.

Past oběti a viníka

Když se probudíme do "hrůzné skutečnosti" (jak ji popsal Gurdjieff) a uvědomíme si, že šílenství světa - kde spící lidé "sní o tom, že jsou vzhůru", stejně jako my zažíváme vlastní spánkový stav a podmiňování - můžeme se cítit být uvězněni a tato analogie je v mnoha ohledech správná.

V důsledku tohoto "šoku" si může přirozeně nejprve připadat jako oběť a obviňovat světové mocnosti (světová elita na 3D úrovni nebo jejich hyperdimenzionální loutkáře). Nicméně, stav pocitu viny a oběti je v podstatě odzbrojujícím stavem, který napájí Matrix. Zatímco celkový stav pocitu vězení, je z vyšší perspektivy vnímán jako škola vývoje vědomí na Zemi a vše co se tu nachází jsou v podstatě duševní lekce.

Když jsme vystaveni osobním útokům (skrz hyperdimenzionální rovinu nebo skrze jiné lidi) nebo se musíme vypořádat s obtížnými mezilidskými vztahy (kde máme tendenci obviňovat ostatní nebo našeho partnera za to, co nám "udělali") a patřičně reagujeme, Matrix se krmí. Samozřejmě, že to neznamená, nechat se zneužívat a je třeba nastavit patřičné hranice. V podstatě však nemůžeme vinit ostatní za to, jak se cítíme.

Frekvence oběti/obviňování je přesně ten stav, díky němuž z nás hyperdimenzionální Matrix saje energii. "Oni" chtějí, abychom se zapojili do mezilidských bojů, neboť to všechno vytváří tolik potřebnou emocionální energi, jíž se mohou krmit. V okamžiku, kdy něco vezmete osobně, tak vás Matrix má. Dojde ke spuštění vašeho vlastního vlastního významu, sebedůležitosti neboli identifikace s vaší osobností/egem.

"Sebedůležitost je naším největším nepřítelem. Přemýšlejte o tom - to, co nás oslabuje, je pocit při němž se cítíme uraženi nebo napadeni skutky a špatnými činy našich spoluobčanů. Naše vlastní důležitost vyžaduje, abychom strávili většinu našeho života bytím uraženi druhou osobou.

Je třeba vynaložit veškeré úsilí na vymýcení sebedůležitosti ze života bojovníků. Bez sebedůležitosti jsme nezranitelní. Sebedůležitost není něco jednoduchého a naivního. Na jedné straně je to jádro všeho, co je v nás dobré, a na druhé straně jádro všeho, co je zkažené. Chcete-li se zbavit té složky sebedůležitosti, která je zkažená, potřebujete uplatnit mistrovskou strategii.

Abychom mohli sledovat cestu znalostí, musíme být velice nápadití. Na cestě poznání není nic tak jasného, ​​jak bychom chtěli. Bojovníci bojují se sebedůležitostí strategicky, ne principiálně. Dokonalost  či bezchybnost není nic jiného, než správné využití energie. Moje prohlášení neinklinují k moralizování. Ušetřil jsem energii a to mě dělá dokonalým. Abyste to pochopili, musíte našetřit dostatek vlastní energie.

Válečníci dělají inventuru, vedou si strategické seznamy. Zaznamenávají si vše, co dělají. Pak se rozhodnou, které z těchto věcí mohou změnit, aby si mohli odpočinout, pokud jde o vynaložení své energie. Strategický seznam obsahuje pouze ty vzorce chování, které nejsou nezbytné pro naše přežití a blahobyt. Ve strategických seznamech bojovníků se sebedůležitost považuje za činnost, která spotřebovává největší množství energie, a tudíž vynakládají snahu ji vymýtit.

Jedním z hlavních zájmů bojovníků je uvolnit tuto energii a využít ji, aby s ní čelili neznámému. Činnost vedoucí k přesměrování této energie je dokonalost. Nejúčinnější strategie pro obnovení této energie se sestává ze šesti elementů, které navzájem souvisejí. Pět z nich se nazývá atributy bojového umění: kontrola, disciplína, tolerance, načasování a vůle. Souvisí se světem bojovníka, který bojuje o to, aby ztratil svoji sebedůležitost. Šestý prvek, který je možná nejdůležitější ze všech, se týká vnějšího světa a je nazýván drobným tyranem.

Drobný tyran je trapitel. Někdo, kdo má moc nad životem a smrtí válečníků, nebo je prostě jen obtěžuje, aby odvrátil jejich pozornost či je dovedl téměř k šílenství. Drobní tyrani nás učí jak se odpoutat. Složky strategie nových vidoucích ukazují, jak efektivní a chytré je použití mechanismu drobného tyrana. Strategie vede nejen k zbavení se sebedůležitosti, připravuje také válečníky na finální pochopení, že dokonalost je jediná věc, na které na cestě poznání záleží.

Pokud mohou věštci čelit malým tyranům, mohou určitě beztrestně čelit neznámému a pak mohou dokonce čelit přítomnosti nepoznatelných. Chyba, kterou běžný člověk činí při konfrontaci s drobnými tyrany  je, že nemá žádnou strategii, ke které by se vrátil. Fatální chyba je, že průměrní lidé se berou příliš vážně,  jejich činy a pocity, stejně jako ty drobných tyranů, jsou veledůležité. Na druhou stranu bojovníci mají nejen dobře promyšlenou strategii, ale nemají žádnou vlastní sebedůležitost.

Drobní tyrani se berou se smrtelnou vážností, zatímco bojovníci ne. To, co nás obvykle vyčerpává, je opotřebení naší vlastní sedůležitosté. Každý člověk, který má i jen zlomek pýchy, je rozerván tím, že je přinucen cítit se bezcenný."  Don Juan v díle "The Fire From Within" od Carlose Castanedy

-pokračování-