NEVIDITELNÁ STRUKTURA ČLOVĚKA - 72 DIMENZÍ VESMÍRU, část první

Meditace zvaná  „Pyramida“ zdaleka není hranicí dokonalosti, ačkoli je to velmi efektivní meditace, která pomáhá vcítit se do svého vlastního opravdového vnitřního světa a také pomáhá pochopit komplikovanou konstrukci člověka málo známou dnešním lidem. Nicméně dříve, než povím o dané meditaci, myslím, že nejprve stojí za to seznámit lidi se znalostmi, jež se týkají neviditelné struktury člověka. Odedávna měly tyto znalosti různé národy světa. Neříkám, že dnes jsou zcela ztraceny, jejich připomínky částečně zůstaly, ale v jaké podobě, to už je jiná otázka. Ale není čemu se divit, lidský vybroušený rozum je schopen nejen to.

Jak už jsem říkal, člověk je něco mnohem víc než jenom hmota. Svou stavbou je velmi složitý a to nejen fyzicky, ale i energeticky. Když zkoumáme fyzickou stavbu člověka dokonce za pomoci moderního vybavení, můžeme pozorovat pouze část jeho konstrukce, jež existuje v trojrozměrném světě. Přičemž pokud prozkoumáme celkovou stavbu člověka, bude se větší část konstrukce vztahovat k neviditelnému světu, takže můžeme dojít k objevu, že fyzicky je člověk chráněn mnohem slaběji, než je tomu na úrovni jemných energií.

Celková konstrukce člověka je vytvořena takovým způsobem, aby Duše byla více chráněna než tělo. Tělo je pouze dodatečný, výměnný obal, který byl vytvořen pro určité podmínky existence ve Vesmíru v geometrii trojrozměrného prostoru. Tělo je dočasné a smrtelné. Je to svého druhu biologický stroj, který řídí Osobnost, tedy ten, kdo činí neustálou volbu, která se odráží na událostech jeho životní cesty a také na celkovém duchovním rozvoji. Výměna těl v procesu reinkarnací je pouze obnova tohoto výměnného obalu, obrazně řečeno je to jako regenerace kůže nebo střídání oděvu v každodenním životě. Mezi energetickou a fyzickou částí konstrukce lidského těla samozřejmě dochází k interakci a různým procesům výměny energií a informací.

Jak už jsem říkal, na světě je všechno vzájemně propojeno. Svět je mnohorozměrný a má různé paralely. Člověk je v neviditelném světě informačně složitý prostorově orientovaný subjekt, který se zároveň stabilně nachází v šesti dimenzích. Pro dnešní lidi je to zatím složité pochopit, ale doufám, že s rozvojem kvalitativně nové fyziky a biofyziky se věda dobere i tohoto faktu. Člověk se stabilně nachází v šesti dimenzích, které na sebe neustále vzájemně působí. Ale člověk má šanci během života dosáhnout splynutí Osobnosti s Duší, získat duchovní zralost, dostat se do sedmé dimenze (Nirvány, ráje), tedy dosáhnout svého duchovního osvobození, a když si to bude přát, tak může dosáhnout ještě vyšších dimenzí.

Pro porovnání, Bódhisattva jako Duchovní bytost, která se svobodně nachází při pozemském vtělení v lidské konstrukci těla (jako Duchovní Bytost má Bódhisattva možnost odejít do duchovního světa v kterýkoli okamžik na rozdíl od Duše člověka, jež je uvězněna v konstrukci), zároveň se stabilně nachází v 72 dimenzích, právě tolik dimenzí má globální Vesmír. Zkrátka Bódhisattva se dočasně nachází v konstrukci, která je stejně jako u všech lidí umístěna v šesti dimenzích materiálního světa. Ovšem místo lidské Duše má dokonalou Duchovní Bytost ze světa Boha, která se zároveň stabilně nachází v 72 dimenzích a je schopná v nich provádět změny.

Anastasia: Ano dobrý příklad, který umožňuje pochopit, jaké má člověk unikátní možnosti duchovního rozvoje v průběhu svého života a proč je tak cenný každý jeho okamžik. Zmínil jste se, že ve Vesmíru je 72 dimenzí. Myslím, že pro čtenáře bude velmi zajímavé dozvědět se, že počet rozměrů ve Vesmíru je omezen. Pamatuji si, že jste kdysi vyprávěl o ezoosmóze, o paralelních světech, o paradoxu paralely, o rozdílu mezi pojmy „paralelní dimenze“ a „paralelní světy“.

Rigden: Ano paralelní světy a dimenze není jedno a to samé. Paralelních světů může být mnoho. Jsou tak nebo jinak svázány s různými dimenzemi. Ale všechno to existuje v jednom globálním Vesmíru. A co je to paralela? Vysvětlím to na názorném příkladu života lidí. Každý člověk prožívá život jakoby ve své každodenní „realitě“, ve svém mikrosvětě, který se v určitých momentech střetává s některými jinými „realitami“ v životě jiných lidí. Jinak řečeno, jeho individuální vědomí žije odděleně, jakoby ve své paralele, ale celkově ve stejném světě pro všechny. Paralelně s ním žijí jiní lidé, o kterých on dokonce ani neví, kteří mají svůj život, myšlenky, vnitřní svět a vnější okolí. Stejně tak i paralelní světy, je jich mnoho, některé dokonce hraničí mezi sebou, některé existují paralelně, zůstávají individuální. Ale všechny spadají do systému 72 dimenzí globálního Vesmíru.

Těchto 72 dimenzí je prezentováno především jemnými a hrubými energiemi, které tvoří určitá energetická pole formující tu nebo onu dimenzi. Nemají přesné rozhraní. Jedny a ty samé energie mohou být přítomny jak v jedné, tak druhé i třetí dimenzi. Všechny dimenze jsou vzájemně propojeny a zároveň rozděleny. Řekněme to tak, že rozdíl je v energetické architektuře každého rozměru. V rozměrech, kde převládají jemnější energie, může i sebemenší změna vést ke vzniku globálních přeměn v jiných rozměrech, ve kterých převládají hrubé energie (skládající se z jemných energií). Jednou z nejsložitějších ve své energetické struktuře je 71. dimenze.

A 72. dimenze je úplně nejsložitější, nejvyšší, je to zcela univerzální dimenze ve Vesmíru. Z ní je možné působit na jakoukoli dimenzi nebo paralelu a činit odtud jakékoli změny, tedy přímo působit na ezoosmózu. Je to nejvyšší dimenze, kterou může postihnout individuální Duchovní rozum díky svému rozvoji v tomto vesmírném světě projeveném skrze božský Zvuk. Ačkoli je 72. dimenze nejsložitější, je zároveň i velmi jednoduchá. Je spojena s 1. dimenzí. První dimenze je v podstatě prvotní impulz, ezoosmóza, jež nese následující změny v jiných rozměrech a působí na veškerou hmotu a také na čas, prostor, gravitaci a tak dále. Bez ezoosmózy by nebylo pohybu, což znamená, že by nebyl ani život.

Tyto znalosti byly už v dávné minulosti, pravda v těch asociativních formách, které byly pochopitelné pro tehdy žijící lidi. Například ve Staré Indii, Číně nebo v Egyptě odedávna existovaly znalosti o geometrii prostoru a také o stavbě světa. Posvátným symbolem sedmdesáti dvou dimenzí byl had, který se kouše do ocasu. Přičemž jeho tělo se zobrazovalo v podobě 72 prstenců (přesněji „článků“ těla), čímž se symbolicky měly na mysli dimenze Vesmíru. Hlava hada symbolizovala složitou energetickou architektoniku 71. dimenze, která přecházela do 72. dimenze. A to, že had byl zakousnut sám do sebe, symbolizovalo přechod složitého v jednoduché, spojení mezi sedmdesátou druhou a první dimenzí.

Anastasia: Ano, několikrát jsem se setkala s tímto starým artefaktem v archeologických pracích zasvěcených kultuře a každodennímu životu světových národů. Domnívám se, že pro čtenáře bude zajímavé dozvědět se podstatné upřesnění a zejména jak by měla být umístěna hlava hada: ve směru hodinových ručiček nebo proti? Vždyť v různých kulturách můžeme najít různé varianty.

Obrázek č. 5 Symbol Vesmíru – had, který se kouše do ocasu

• 1) Fragmenty zobrazení na basreliéfech, výzdobě chrámů staré egyptské kultury;

• 2) Prsten na prst v podobě hada, který se kouše do ocasu, z archeologických nálezů v údolí Indu („Harappská civilizace“ – protoindická civilizace, která existovala v III-II tis. před n.l.) ;

• 3) Starý čínský symbol - had, který se kouše do ocasu (symbol je vyroben z nefritu, který je v Číně považován za „kámen života“).

Rigden: Původní umístění hlavy bylo právě ve směru hodinových ručiček jako symbol tvoření, rozvoje. Obvyklé zobrazení počtu dimenzí v podobě šupinek-prstenců se v souladu s tím rozmísťovalo zleva doprava. Kruh (ovinutí hada) byl také symbolem tvořivého, spirálovitého pohybu Vesmíru (po směru hodinových ručiček, správná svastika), tedy pohybu podle základního působení sil Allata (prvenství Ducha nad hmotou). V dávné minulosti tento symbol často využívali při výzdobě chrámů jako posvátný symbol vypovídající o božském Vědění. A zobrazení hlavy hada proti směru hodinových ručiček používali obvykle přívrženci materiálního Rozumu (Živočišného rozumu) jako symbol malé síly, která roztáčí Vesmír uvnitř ve směru proti hodinovým ručičkám (opačná svastika), ve směru zničení a záhuby. Tito lidé se podřizovali Vůli Materiálního rozumu, prohlašovali, že hmota je pro ně výš než Duch, a ztělesňovali v životě princip převahy materiální moci.

Anastasia: V podstatě je to záměna znaku z plus na mínus. Takového hada, jehož hlava je umístěna ve směru proti hodinovým ručičkám, jsem právě často viděla v architektonických námětech od svobodných zednářů.

Rigden: Tento jev byl relativně rozšířen například v období středověku, v době rozkvětu alchymie, kde často zobrazovali hlavu tohoto dávného plaza ve směru proti hodinovým ručičkám jako symbol umělého zadržování nebo opačného rozvoje. Ačkoli o takových detailech se vědělo pouze v úzkém kruhu zasvěcených. Širokým masám se předával zcela blahodárný výklad tohoto pojmu, proto si směru otočení hlavy málo kdo z obyvatel všímal. Ale zbytečně, symboly stejně jako znaky hrají v životě společnosti významnou roli a to i tehdy, když o tom společnost nemá ani tušení.

Jedni zobrazovali hlavu hada ve směru proti hodinovým ručičkám v souladu s významem, o kterém věděli, a druzí tak činí kvůli elementárním lidským zmatkům, kvůli ztrátě znalostí nebo nepřesnému kopírování starších zpráv, na jejichž základě se tento motiv prokresloval. Něco podobného můžeme dnes uvidět například v symbolickém zobrazení světa v podobě legendárního staroindického hada Ananta. Podle indických mýtů byl Vesmír gigantickým světovým hadem, který se kouše do ocasu a obtáčel svět kolem dokola. Uvnitř tohoto vzniklého kruhu nesl gigantickou želvu a na jejich zádech byli čtyři sloni, kteří podpírali svět. V centru světa byla obývaná země Džambudvipa, která svým tvarem připomínala rozvinutý květ lotosu, v jehož středu byla umístěna hora Meru.