OBJEVY PRAVĚKÝCH CIVILIZACÍ - GENETIK POTVRDIL, ŽE LIDÉ KDYSI ŽILI 900 LET

Historii dlouhověkých pravěkých obrů zkoumají různí odborníci, z nichž někteří našli důkazy o tom, že kdysi dávno lidé skutečně žili mnohem déle než dnes. Ruský genetik Alexandr Kudrjavcev, vedoucí Vavilovova ústavu obecné genetiky Ruské akademie věd, byl propuštěn, protože zjistil, že se lidé kdysi dávno skutečně dožívali 900 let! Zprávu o tom zveřejnila ruská tisková agentura RIA-Novosti. Během konference v roce 2023 doktor Kudrjavcev vysvětlil, že lidé na světě dosáhli tak vysokého věku před poslední globální katastrofou, tj. velkou potopou, a že od té doby se délka života neustále zkracuje.

Vědecké důkazy, které takovou tezi podporují, přinesl i Institute for Creation Research v USA. Fosilní záznamy ukazují, že mnoho živočišných druhů megafauny dosáhlo větších rozměrů před poslední dobou ledovou a dokonce i během ní, a pravděpodobně tomu tak bylo i u lidí, jak dokládají nálezy obřích lidských koster starých několik tisíc let. Velkou velikost lze vysvětlit tím, že těla dozrávala pomaleji během kratšího života, což bylo normou. Zkameněliny živočišných druhů, které existují dodnes, dokazují, že jejich předkové byli mnohem větší než současní jedinci.

Některé druhy byly nejméně dvakrát větší a žily třikrát až čtyřikrát déle než jejich moderní protějšky. Živočichové tvořící tyto zkameněliny byly uvězněny v sedimentech při katastrofické povodni a zemřely mladé, lze také předpokládat, že by se zvětšily a zestárly i bez této katastrofy. Není to jen domněnka, protože tito obří živočichové jsou obecně známí paleontologům, kteří také vědí, že tělesná velikost mnoha druhů se od konce poslední doby ledové obecně zmenšila. To je rozpoznatelné i u člověka, protože i zde došlo ke zmenšení tělesné velikosti. Existují také důkazy o tom, že i další živočišné druhy se v současnosti stále více zmenšují.

Proč byly druhy před potopou tak velké a žily tak dlouho, se zatím nepodařilo vysvětlit. Svět před potopou musel vypadat mnohem jinak, než jak se nám dnes pravěcí historici snaží namluvit, protože existuje zakázaná historie světa. V každém případě je to další důkaz, že popisy minulosti v textech, jako je Bible, se zakládají na pravdě. Alexander Kudrjavcev tvrdí, že hříchy a hříšné chování vyvolaly katastrofickou potopu a že to způsobilo genetické choroby a zkrácení délky života.

Pohřbení obři a příčiny zmizení jejich koster

Nyní se dostáváme k dalším důkazům o existenci severoamerických obrů, které jsou zaznamenány nejen ve starých vědeckých časopisech, ale byly zmíněny i v mnoha novinových zprávách z 19. a počátku 20. století. Nejvíce těchto zpráv se pravděpodobně objevilo ve známých novinách New York Times a v různých novinách po celé Severní Americe byly takových zpráv stovky. Rád bych zde uvedl několik těchto starých novinových výstřižků, aby bylo zřejmé, že objevení obřích koster bylo v té době něčím zcela běžným a že se tím zabývalo i mnoho badatelů a univerzit, než se nad celou záležitostí rozprostřel plášť akademického mlčení.

První zpráva z 25. prosince 1868 popisuje, jak dělníci pracující v lomu na mississippské přehradě objevili v pevné žulové skále několik metrů pod povrchem pozůstatky obřího člověka. Kdysi dávno byla pro obra vytesána obdélníková hrobová jáma a jeho ostatky byly zasypány pískem. Hrob byl dlouhý 3,70 metru a kostra obra byla zcela zkamenělá, takže byl pravděpodobně opravdu velmi starý. Lebka měla obvod 78 cm a stehenní kosti byly dlouhé přes 66 cm. Celá kostra byla vysoká přes 3 metry a nad hrobem se nacházel plochý pískovcový blok. Novinový článek se nezmiňuje o tom, co se se zkamenělou kostrou obra stalo později.

Druhá zpráva z 11. února 1902 uvádí, že v okrese Guadalupe v Novém Mexiku byly objeveny kosti rasy obrů a že archeologové se již připravují na podrobnější studium této oblasti. Asi 300 kilometrů od Las Vegas bylo objeveno starobylé pohřebiště plné obrovských koster. Farmář Luiciana Quincana, na jehož pozemku byly hroby objeveny, našel dva kamenné bloky se záhadnými nápisy. Pod nimi se nacházely kostry lidí, kteří nemohli být menší než 3,65 metru! Zuby těchto obrů byly velké jako vlašské ořechy. Quincana na svém pozemku objevil mnoho dalších hrobů a v tomto článku uvádí, že se domnívá, že v oblasti mohou být pohřbeny další tisíce takových koster. Podle farmáře lze tradice o těchto obrech vysledovat až do dob španělských conquistadorů, kteří kdysi uváděli, že rasa obrů vládla území východního Nového Mexika ještě v době jejich příchodu do Ameriky. Dalšími důkazy o existenci této dávné rasy jsou indiánské rytiny a nápisy.

Třetí novinová zpráva ze 4. května 1908 uvádí, že zaměstnanec těžební společnosti Charles C. Clapp našel v Mexiku jeskyni s asi 200 kostrami, které byly všechny vysoké přes 2,40 metru. Podle konzultovaného profesora Agassize se jednalo o pohřebiště obrů, kteří obývali tuto zemi před Aztéky. Zuby a čelisti těchto obrů byly tak velké a robustní, že jimi mohli snadno rozbít kokosové ořechy! Další zajímavý článek (viz. obr. níže) vyšel v New York Times 4. května 1912. Vysvětluje, že v mohyle v Madisonu ve Wisconsinu bylo objeveno několik lidských koster patřících dosud neznámé lidské rase. Prozkoumáním tohoto objevu byl pověřen kurátor Charles E. Brown z Historického muzea. Bylo zde nalezeno celkem 18 koster s mnohem většími lebkami, než měla jakákoli v té době známá rasa obývající Ameriku.

Tyto kostry byly pohřbeny do dřevěného uhlí, na kterém byla vrstva pálené hlíny, aby se zabránilo pronikání vody. Další článek (viz. obr. níže) o obrech vyšel 14. července 1916 a vysvětloval, že vědci objevili ostatky indiánů, kteří údajně žili před 800 lety. Profesor A. B. Skinner z Amerického indiánského muzea, profesor W. K. Morehead z Phillips Andover Academy a doktor George Donohue, historik ze státu Pensylvánie, objevili ostatky v údolí nedaleko Binghamtonu v indiánské mohyle. Mohyla obsahovala kosti 68 lidí, přičemž průměrná výška koster byla 2,15 metru.

Uvádí se také, že některé byly mnohem větší, ale není přesně uvedeno, jak velké. Další důkaz o gigantických rozměrech těchto domorodců poskytly obří skíny, které byly pohřbeny spolu s kostrami. Některé lebky měly na čele vyvýšené kostěné destičky. Podle badatelů byl tento objev prvním takovým nálezem v jejich archeologických záznamech, a tedy důležitým příspěvkem k historii raných ras v Americe. Lebka a některé kosti byly odeslány do Amerického indiánského muzea a poté už o těchto kostrách nebylo nikdy slyšet.

Americký historik John Haywood ve své knize o přírodních dějinách Tennessee také uvedl několik nálezů obřích koster. V roce 1821 byly ve starobylé pevnosti v Tennessee nalezeny obří kostry, které v průměru dosahovaly výšky nejméně 2,15 metru. V roce 1875 vykopali dělníci stavějící most u potoka Paw Paw Creek v Rivesville v Západní Virginii v bohaté jílovité půdě díry a objevili tři obří kostry s načervenalými vlasy. Byl přivolán místní lékař, který po pečlivém ohledání určil, že tyto kostry patří lidem vysokým odhadem 2,45 metru. V únoru a červnu 1931 byly v korytě řeky Humboldt poblíž Lovelocku v Nevadě objeveny velké kostry. První z těchto koster měřila 2,60 metru a byla zabalena do látky zatavené gumovou pryskyřicí - podobně jako mumie starých Egypťanů. Druhá kostra měřila téměř 3 metry a byla objevena 19. června. Obří kosti a lebky byly objeveny také ve slavné Lovelockově jeskyni a některé z nich byly krátce předtím vystaveny v tamním muzeu.

Ale to není všechno - čím starší jsou novinové zprávy a tiskové zprávy, tím upřímnější byli zúčastnění lidé a novináři, pokud jde o velikost koster. Američtí autoři a badatelé Jim Vieira a Hugh Newman dokázali díky dlouholetému výzkumu získat další senzační poznatky, svými objevy se velmi dobře proslavili v televizi vlastním dokumentárním seriálem a společně se objevili také v seriálu Ancient Aliens. Badatelé obrů zjistili, že v roce 1933 byla ve Steelville ve státě Missouri objevena další obří kostra. V deníku "The Steelville Ledger" z 11. června 1933 se píše, že jistý chlapec náhodou narazil na kostru obra měřícího 2,45 metru.

Nález byl odnesen doktoru R. C. Parkerovi, který kostru sestavil do skutečné velikosti, načež se rychle stala největší atrakcí pro veřejnost ve Sreelville! V mikrofilmové knihovně ve Steelville se dodnes nachází fotografie z této novinové zprávy, na níž si obyvatel města jménem Les Eaton, který měří metr osmdesát, lehl vedle obří kostry, aby byl vidět zřetelný rozdíl ve velikosti oproti normálnímu člověku. Poslední novinová zpráva o nálezu zněla, že kostra byla zabalena a odeslána do Smithsonova institutu. Poté už o ní nebylo nikdy slyšet. Mnozí alternativní badatelé proto předpokládají, že tato instituce hraje klíčovou roli při zmizení důkazů o dávných obrech.

Následující zpráva pochází z roku 1913 - jde o nález kostry u Bobřího jezera poblíž jeskyně Ozark v Arkansasu. Tento objev byl publikován v časopise New Age Magazine č. 18 z roku 1913 uznávaným reportérem Victorem Schoffelmeyerem. V Ozark Cave byly nalezeny kostry několika obrů s abnormálně tvarovanými lebkami. Největší z těchto koster byla po složení dlouhá téměř 3 metry! Zvláštností tohoto nálezu bylo, že lebky byly podrobně prozkoumány a snad i vystaveny, proto existuje jejich fotografie, převzatá z časopisu. (viz. obr. níže) Je vidět, že přinejmenším jedna z obřích lebek vypadá jako dlouhá lebka. Jim Vieira tuto starou jeskyni před několika lety znovu prozkoumal a zjistil, že v 60. letech 20. století zde byla postavena přehrada a jeskyně byla zcela zatopena. Původní zpráva z roku 1913 uvádí, že místní přírodovědec Riggins objevil tyto kostry, které byly v jeskyni pohřbeny metr hluboko. Kromě koster našel na stěnách jeskyně také hieroglyfy, které byly pravděpodobně tisíce let staré.

Hugh Newman pak sledoval stopy o dalším výbušném nálezu a před několika lety navštívil ranč Lompock Rancho v Kalifornii, kde byla v roce 1819 rovněž nalezena obří kostra. Tohoto obra vykopala dvojice vojáků a svědkem událostí byla stará dáma. Místní indiáni byli toho názoru, že se jedná o boha, a na pokyn místního kněze byly ostatky znovu pohřbeny. Incident se znovu dostal na titulní stránky novin v roce 1833, kdy bylo oznámeno, že vojáci kopali jámu pro sklad střelného prachu a museli se prosekat vrstvou štěrku a cementu v zemi. Přitom narazili na sarkofág dlouhý téměř čtyři metry. Ve skutečnosti obsahoval lebku obrovského muže, který měřil 3,65 metru!

K hrobovým předmětům patřily zdobené mušle, velké kamenné sekery a dvě kopí a kostru pokrývaly také desky fialového minerálu obsahujícího křemen. Tyto desky byly opět popsány neznámými symboly. Obr měl dvojitou řadu zubů na horní i dolní čelisti. Vojáci si nevěděli rady a poradili se s místním indiánským kmenem. Někteří šamani pak na místě upadli do transu a vysvětlili, že obr je indián  z kmene Allegewi z oblasti Ohio Valley. Když se indiáni snažili kostře přisoudit náboženský význam, úřady zasáhly a nařídily kostru a artefakty znovu pohřbít.

Další zprávy o podobně velkých kostrách se objevily v New York Times, když byla 22. května 1871 nalezena obří kostra v Jeffersonville v Kentucky a 13. září 1883 v Barnardu v Missouri. List Public Ledger z 25. srpna 1870 informoval, že v Janesville ve Wisconsinu byla objevena kostra měřící téměř 4 metry! Dne 5. dubna 1886 informoval deník "New York Times" o nálezu kostí muže, který musel měřit téměř 4,30 metru a byl pohřben v Etowah Mounds. Pravděpodobně největší senzací mezi těmito novinovými zprávami je však dochovaný článek z roku 1870 o nálezu obra ve West Hickory v Pensylvárii, o kterém tehdy informovaly noviny "Oil City Times". Tento obr byl údajně ještě větší než tehdy známý cardiffský obr a vykazoval také některé anatomické anomálie - kostra byla neuvěřitelných rozměrů.

V hrobě se nacházela také obrovská železná přilba, kterou rozežrala rez, a meč dlouhý 2,75 metru! Obrovy kosti byly pozoruhodně bílé, všechny zuby byly stále v lebce a všechny byly ve dvou řadách a mimořádně velké. Při podrobnějším zkoumání různých vředů bylo odhadnuto, že tento obr musel být vysoký neuvěřitelných 5,50 metru! V článku se uvádí, že kosti byly zabaleny a odeslány do New Yorku. Tyto ostatky byly pohřbeny asi čtyři metry hluboko pod mohylou, takže lze předpokládat, že tato kostra byla stará tisíce let. V článku se uvádí, že se jednalo o jednoho z Rjesenů zmiňovaných v Bibli. Podle archeologů měla helma obra podobu přileb objevených v ruinách starověkého města Ninive v Mezopotámii v dnešním Iráku. Než byla kostra odeslána do New Yorku, byla vystavena pro veřejnost v Tionestě v Pensylvánii a odborníci byli toho názoru, že je stále ještě tvrdým oříškem, jak Rjesenův nález zařadit. Tyto obavy však netrvaly příliš dlouho, protože o této gigantické kostře už nikdo nikdy neslyšel!

Jim Vieira a Hugh Newman vysvětlují, že v současné době není možné prokázat, že všechny tyto nálezy jsou pravé, ale v jejich archivech je takových zpráv mnohem více a ve své knize „Giants on Record: America's Hidden History, Secrets in the Mounds and the Smithsonian Files“ jich publikovali asi 250. V současné době se však již nepodařilo prokázat, že by všechny tyto nálezy byly pravé. Největší z těchto koster musely patřit nejmocnějším kmenovým vůdcům a královské linii stavitelů mohyl a pyramid, kteří byli poctěni královskými pohřby. V současné době je k dispozici řada dat stáří, která odpovídají indiánským legendám, podle nichž tito obři existovali nejméně před 13 000 lety spolu s dávnou megafaunou obřích druhů zvířat naší planety. V ústních tradicích jsou popisováni jako bohové a někdy také jako strašní kanibalističtí válečníci. Tito obři prý proti sobě vedli velké války a pravěká bojiště byla poseta jejich kostmi a zbraněmi. Tyto pozůstatky později našli první evropští koloniální osadníci na svých polích.

Očitá svědectví o setkání s živými obry nám předali britští a španělští mořeplavci a objevitelé. Mystikové jako Edgar Cayce, madam Helena Blavatská, Rudolf Steiner a rosenkruciánské a zednářské řády rovněž opakovaně uváděli, že obři jsou skutečností. Dnes je konečně k dispozici dostatek údajů k zahájení seriózního výzkumu ztracené a skryté historie a mezi akademiky, alternativními badateli a skeptiky se již vedou vášnivé debaty o tom, kde by mohl být původ tohoto druhu. Teorie sahají od Denisovanů na Sibiři až po biblické Nefilim. Jim Vieira a Hugh Newman vyzývají akademický svět, aby prozkoumal všechna dostupná fakta a konečně zjistil, co se stalo uvnitř Smithsonova institutu, který je zodpovědný za úschovu těchto obřích koster. Pak bude moci být jedna z nejdůležitějších kapitol potlačovaných dějin lidstva konečně představena světové veřejnosti.