OKULTNÍ HISTORICKÉ POZADÍ PENĚZ (21)

Kniha „Who Moved My Cheese?“ od Johnsona Spencera, je často používána jako učebnice, a to zejména v tzv. „oddělení lidských zdrojů“. V podstatě učí, že tržiště příležitostí se neustále mění, a proto je potřeba umět reagovat na to jak "cheese - sýr" (tj. příležitost) je v neustálém pohybu. Kniha zobrazuje váš život v analogii "myši" uvězněné uvnitř bludiště řízeného vědci zvenčí. Tito všude-mocní vědci rozhodují každý den, kam v bludišti umístit onen „sýr“, který mají myši jíst s podmínkou toho kolik ho mohou sníst. Některé z myší jsou líné, nejsou kreativní a činí jim velké potíže každý den nacházet onen kousek pomyslného "sýra". Během tohoto příběhu jsou tyto myši v podstatě vrženi do stavu hladovění dokud se naučí přijmout svůj osud, a začít lovit onen kus „sýra“ každý jeden den jako všichni ostatní.

Překvapivě, termín "krysí závod" není ve výše uvedené knize nikde použit, ale je jasné, že to je právě to, o co tu jde. Co je opravdu na této knize zvláštní je, že v kontextu s názvem, se v obsahu publikace nikde nenachází odpověď na onu otázku uvedenou v názvu jmenované knihy. Kdo se tedy pohybuje v analogii těch myší? Kdo jsou tito vědci, kteří ovládají všechno? Kdo je jmenoval? Jak jsme se dostali dovnitř „bludiště“ a kdo o tom rozhodl? Výraz "bludiště" znamená "iluze" nebo "zmatek" a souvisí s norským slovem "mas".  Takovým archetypálním bludištěm je například labyrint starověké Kréty. Tradičně, v centru labyrintu žil Minotaur, býčí šelma, kterému byly každý rok obětovány děti.

Ve filmu „Matrix“, stroje převzaly tento svět a tyto stroje používaly lidské tělo na způsob energetických baterií. V tomto filmu jsou lidé jsou uchováváni v jakýchsi „kokonech“ s připojenými elektrodami. Jsou odsouzeni k věčnému spánku a navždy žijící v umělém vysněném světě, který je alespoň z části řízen počítačem. Celý systém běží na principu kanibalismu. Mrtví otroci jsou "zkapalněni do esence která je intravenózně podávána těm žijícím“. Slovo "Matrix" v překladu znamená „živná půda“, "děloha" „matečná půda“ a v přeneseném slova smyslu také "zdroj", nebo "původ". V jisté analogii jde o termín, který do jisté míry zobrazuje naší současnou strukturu sítě bankovních korporací, které řídí tento svět v diktátu vlastních pravidel. A pozdější definice slova "matrix" souvisí i s oborem matematiky ve smyslu "řady možných kombinací hodnot pravdy." V knize „Aion: Researches Into the Phenomenology of the Self“, vědec dr. Carl Jung popisuje alchymistický „matrix“, neboli „vas naturale“, řadu skleněných „alembik“ (destilačních přístrojů) ponořených do vřící nádoby uvnitř které je „syn filozofů“ zplozen. Obsahuje „tinkturu, krev a vejce“. V jednom alchymistickém obrázku z roku 1588 se „matrix“ zobrazuje vedle vyobrazení Krista.

Pro naše účely, lze „matrix“ považovat za vězení v podobě „lůna“, ve které jsme vykrmeni, než jsme hozeni do jícnu „otce času“ (Chronos). Je to stroj, ve kterém musíme pracovat jako otroci, otáčející metaforická kola orající metaforická pole v jakési nekonečně se odvíjející sisyfovské práci. Tato naše zdánlivě marná činnost produkuje neustálou dodávku energie, která se používá k vytváření „umělého zlata“. Spojení mezi penězi a obětmi, včetně otroctví, vězení a smrti, je bohužel v prostředí našeho světa zcela zjevné. Slovo „finance“ z francouzského „finer“ ve smyslu „ukončení, nebo vyřešení sporu nebo dluhu“. Slovo „mortgage“ (v překladu – „hypotéka“) znamená „smrtelný slib“. Výraz „bond“ souvisel původně s označením „nevolníka“, nebo „nájemného farmáře“ v oblasti střední Anglie ve smyslu spoutanosti, nebo svázanosti – ekonomické otroctví.

Globální ekonomika se stala gigantickým pyramidovým schématem odčerpávání vitální energie u majoritní většiny naší společnosti, která je předávána do rukou několika málo vybraných skupin, jež se nacházejí na vrcholu uvedené pyramidové formace. Prostřednictvím transmutačního procesu, jež je součástí obrovského stroje, ve kterém prosté lidstvo plní funkci jakýchsi „pák“ produkujeme bohatství, kterého si užívají jiní. Pracujeme, platíme daně, platíme za zboží a služby, výplaty předáváme bance. Prostě a jednoduše krmíme „šelmu“. Skutečný zdroj energie, opravdová „prima materia“, ze které je vyráběno ono alchymistické zlato, je v tomto případě naše krev, pot a slzy, naše mládež a naši potomci. Naše víra v systém je to, co umožňuje magickou transformaci umožňující měnit naši obětovanou energii do zlata ve prospěch nadnárodních bankovních a jiných korporací a vlád.

„Sklizeň“ probíhá permanentně. Ovšem zvláštní pozici v tomto mechanismu zaujímají dva měsíce – říjen a listopad, neboť v tuto dobu začíná vánoční nákupní sezóna. Je to období, kdy u prodeje spotřebitelům, na kterém je celý systém v mnoha ohledech závislý, se očekává dramatický vzestup. U celé řady maloobchodních podniků, které se v průběhu roku nacházely v červených číslech, se předpokládá, že během vánoční sezóny přejdou do „zeleného pásma“. Rodiče, kteří cítí vinu za to, že v důsledku své celoroční otrocké práce nemohly dostatečně věnovat svým dětem, se tímto způsobem snaží vůči svému potomstvu tak nějak „vykoupit“. A tak se kupují dárky, ale málokdo si v té chvíli uvědomuje, že nezanedbatelné procento nakoupeného zboží bylo vyrobeno dětskými otroky v Číně a jiných, především rozvojových, státech našeho světa.

Celá řada alternativních esoterických pramenů hovoří o tom, že Vánoce nejsou nic jiného, než pokračování římského festivalu „Saturnália“. To vše je připomínkou údajného „zlatého věku“ Saturnu, planetárního vládce znamení Kozoroha, který vládne této části měsíce prosince. Pravděpodobně během tzv. „zlatého věku“ v matrici současného gregoriánského kalendáře trval 360 dní. Osa Země nebyla nakloněna pod tak velkým úhlem jako nyní a oběžná dráha naší planety vykazovala dokonale kruhový charakter. Neexistovala roční období, tak jak je známe dnes. Všude panovalo subtropické podnebí. Příroda plodila po celý rok. To znamená, že jídla byl dostatek pro každého. Mnohé naznačuje tomu, že hovoříme o tzv. „před-kataklyzmatickém období“.

Když se tato situace změnila, nastoupily roční období a zimy, počaly naší předci na konci každého roku zbylých pět dní slavit v připomínce prehistorického „zlatého věku“. Nepracovalo se a třeba na italském poloostrově postava nazvaná „Pán Misrule“, reprezentující Saturn, byla zvolená po uvedenou dobu „dočasným králem“. Všichni také nosili červený „frygický klobouk“ jako symbol osvobozeného otroka. Často to byl právě král, který dával dětem dárky. Samotné dítě reprezentovalo archetypální prvek „Dionýse“ a nadcházející nově se rodící (novorozenecký rok). Přesně jak vás nyní asi napadlo, „Pán Misrule“, Saturn, je v naší moderní době zastoupen tzv. „Santa Klausem“.

Stejně jako jeho předchůdce je spojován se symbolem „vozu“ (saní) a nosí „červenou čepici“, přičemž symbolicky žije v oblasti severního pólu, který je spojován s okultním „středem Země“, „Černým sluncem“ a hrobem spícího Saturnu. „Santa“ má svou armádu symbolickým „dětských otroků“ (elfů), kteří vyrábí hračky, s nimiž si malé děti hrají sedící na „Santově“ klíně. „Santa“ sestupuje komínem podobně jako čarodějnice a za odměnu poskytuje hračky dětem, které se náležitým způsobem po celý rok chovali, přičemž „Santa“ velmi pečlivým způsobem udržuje seznam všech jejich hříchů.

-pokračování-