"OPERACE MIRAGE“: UFO A ÚNOSY ZE STRANY CIA (5)

Brazílie: Experimentální oblast?

Dne 17. listopadu 1971 v brazilském Bananeiras se stal případ, který vědce poměrně hodně zmátl. Protagonisté příběhu – Paulo Gaetano a Emilio Bandeirante projížděli v časných ranních hodinách kolem tohoto města, když si zjistili, že motor jejich vozidla začíná vynechávat. Když auto zastavilo, všimli si kousek od silnice červeného světla. V jedné chvíli z tohoto světla vyšlo několik malých tvorů, kteří se přiblížili ke svědkům. Poté zaměřili svou pozornost na Gaetana, který se zhroutil. V následujících minutách ho „bytosti“ odnesli do nitra jejich „plavidla“, které ale nemělo charakter klasického „létajícího talíře“, ale nevysvětlitelně řečeno slovy samotného svědka – „vypadalo to, jako autobus, nebo kamion“. Uvnitř tohoto pozoruhodného „kosmického plavidla“ se výše uvedený nacházel dalších 5 hodin, během kterých byl podroben zevrubné „lékařské prohlídce“ a byla mu odebrána krev.

Také mu na jakési obrazovce ukázali cosi, co vypadalo jako atomová exploze. Ufologové brazilské skupiny „SBEVD“ zkontrolovali na těle uneseného stopy po lékařské prohlídce. Přestože se badatelé domnívali, že vize „autobusu“, by mohla být falešná vzpomínka, kterou mimozemšťané uneseným implantují, podle informací Nedelcoviče, Gaetano možná říkal pravdu a mohl být unesen vojáky operujícími v dané oblasti do náklaďáku. Výzkumník Reynolds k tomu poznamenal: „…mentální implantát (nebo drogy) neplní svou funkci co se týče změny pravdivých skutečností, počátečního vnímání, ke kterému k čemuž často dochází u psychoaktivních drog, jako je hypnotismus, změněná realita apod." Gaetano v určité fázi upadl do bezvědomí, ale tento stav vesměs nebrání si přesně pamatovat. Gaetano prostě viděl, co viděl.

S přihlédnutím k tomuto případu se nelze ubránit velmi podnětné hypotéze ve smyslu toho, kolik případů bylo vyšetřovateli odmítnuto právě z toho důvodu, že unesená osoba ujišťovala, že „mimozemští“ cestovali vrtulníkem, nebo kamionem? Kolik případů bude odsunuto do zapomnění, neboť technologické vybavení uvnitř „UFO“ nebylo dokonalé a „unesený“ si pamatoval lidské „doktory“, případně mnoho jiných detailů, které svým charakterem však byly na hony vzdáleny tradičním mimozemským markérům, což ufologové interpretovali jako podvod, nebo halucinace svědka? Vzhledem k výše uvedeným aspektům, je logické si myslet, že přinejmenším některé z těchto tajných experimentů se mohly z různých důvodů pokazit, a tak některé prvky „mimozemského podvodu“ (plavidlo, mimozemšťané, lékařské operace atd.) nemusely být obětí „asimilovány“ takovým způsobem jakým to bylo původně zamýšleno.

Jako by to všechno nestačilo, kontroverzní ufolog William Jefferson de Souza vyprávěl příběh, který měl mnoho paralel s příběhem, jež nabízí Nedelcovič. V roce 1992 výzkumník Jose Antonio Caravaca udržoval epistolární kontakty s de Souzou, který mu takto odvyprávěl některé ze svých zkušeností včetně jistého typu spolupráce s americkou zpravodajskou službou na dezinformačních úkolech. Ve hře byla konkrétně „NSA“. Výzkumník Manuel Carballal po několika setkáních s de Souzou (brazilsko-americkým ufologem) odprezentoval několik jeho výroků:

„Podle Souzy si zpravodajské agentury byly vědomy velkých sociologických hodnot, které má mimozemský mýtus v západní společnosti, přičemž objevily jeho potenciální hodnotu pro manipulaci s masy věřících jedinců, ale i skupin v problematiku UFO mimozemského původu (…). Prý byl unesen již jako dítě, přičemž mu bylo do těla cosi implantováno. Později zjistil, že jeho zajatci nebyli mimozemšťané, ale američtí vojáci, a že byl, stejně jako mnoho dalších brazilských dětí, použit jako „morče“. V kontextu s jeho příběhem byl o několik let později „rekrutován“ CIA a přestěhoval se do USA. Tam (…) obdržel pokyn, aby vstoupil do světa ufologie a fungoval jako agent v roli jakéhosi „trojského koně“.

Vzhledem k tomu, že většina autorů nezkoumá, ale omezuje se pouze na publikování referencí z jiných zdrojů, stačí uvést konkrétní specifickou část informací někde v publikaci, nebo na konferenci, aby jí jiní šířili dál, reprodukovali, různě „obohacovali“ a postupem času samozřejmě i zkreslovali. To je to, čemu říkám „problém sněhové koule“. Podle Souzy byly únosy zcela fyzickými skutečnými zkušenostmi. Pouze s tím rozdílem, že únosci nebyli mimozemšťané, ale američtí vědci, kteří používají mozek unesených jako laboratoř.

Implantáty jsou prý ve většině případů velmi sofistikovanou japonskou technologií a fungují tak, že mezi unesenými a jejich únosci vytváří strašlivé a opravdu bizarní propojení. Přesně v duchu zjevně „náhodného“ objevu Paula Bennewitze. De Souza také vyprávěl o projektu „Nemesis“, hypotetickém psychosociálním experimentu, který spočíval ve vytváření skupin různých typů lidí prostřednictvím řízeným „mimozemských kontaktů“. De Souza tvrdil, že americké zpravodajské agentury na tomto projektu pracovaly po mnoho let. Postupem času De Souza uvedl celou řadu tzv. „kontaktérů“, kteří (aniž to tušili samozřejmě), se stali obětí projektu „Nemesis“.

„Incident Scoriton“: anglické propojení

Po brazilském výletu a po svém návratu do Spojených států v roce 1963, byl Bosco Nedelcovič přidělen k Ministerstvu obrany jako překladatel. Přestože se pravidelně, jak informoval Revnoldse, účastnil brífinků na téma UFO, a to společně s personálem NATO. Tato pravidelná setkání se konala až do roku 1972. V letech 1964 až 1965 se účastnil různých setkání s armádou RAF, britskými důstojníky, americkou armádou a agenty CIA. Účast na jedné z komisí, které se konaly s britskými zaměstnanci, to okomentoval tak, že v průběhu jednoho z utajených pokusů vedených ve Velké Británii jeden z účastníků zemřel kvůli „velmi intenzivnímu experimentování“. Tento incident byl znám jako „epizoda z Devonshire“ (1965).

Nedělcovič prozradil, jak se vědci udály. V letech 1964 a 1965 byly naplánovány a provedeny tzv. „falešná pozorování UFO“ v trojúhelníkové oblasti v Exeteru (Velká Británie), která pokrývala města Dover, Cambridge a Warminster. V důsledku těchto simulovaných pozorování přišel svědek, aby své zkušenosti sdělil místní ufologické skupině. Mezi ufology pronikl agent CIA, který byl informován svými nadřízenými v Londýně, že celá záležitost byla výsledkem vojenského podvodu. Poté podle Nedelcoviče, se agentura rozhodla experimentovat s tímto subjektem a pod záminkou injekce „séra pravdy“ naočkovala experimentální lék, který v mysli vyvolal specifické halucinace.

Stejná osoba byla také stimulována mikrovlnami, aby si uchovala obrazy ve své mysli tak, jako by byly skutečné. Subjekt během testů zemřel. CIA nikdy nepodnikla disciplinární opatření proti pachatelům, kteří způsobili smrt uvedeného svědka. Později si Nedelcovič vzpomněl na několik interních zpráv CIA, které se zmiňoval o této „mikrovlnné nehodě“ a varování vydaná zaměstnancům agentury za bezohledné použití mikrovln. Ale naopak, podle Bosca Nedelcoviče neexistovala žádná omezení s ohledem na používání drog na civilní obyvatelstvo. Ve skutečnosti byly tyto techniky použity ve více případech. V současné době by výše uvedený program měl pokračovat po kódovým označením „ELIMLEGIT“. Nedelcovič se velmi často odkazoval na své kontakty s kontroverzním člověkem, který se jmenoval Ernest Arthur Bryant. Ten zemřel v roce 1967 na mozkový nádor. Tento člověk je spojen s případem, který vešel ve známost jako „Scoriton Incident“.

Příběh začal 24. dubna 1965, jen jeden den po smrti slavného kontaktéra George Adamskiho, v Anglii, konkrétně ve Scoritonu (Devon), došlo k jednomu z nejbizarnějších a nejpřekvapivějších incidentů současné doby. To odpoledne v polovině šedesátých let Ernst Bryant spatřil obrovské UFO o průměru nějakých 65 metrů, ze kterého vystoupili tři humanoidní bytosti oblečené do kombinéz připomínající potápěčský oblek. Dvě z nich byli vysoké postavy s blond vlasy a třetí vypadala jako 15-ti letý chlapec. Nejmladší jedinec měl na sobě oblek, který byl větší, než byla výška postavy zdobený opaskem ve tvaru jednolitého pásu. V perfektní angličtině, ale s cizím přízvukem, sdělili Bryantovi, že pocházejí z Venuše (vzpomeňme na Adamskiho), s tím, že čekají na přítele, kterého nazvali „Des“ a kterému chtěli předat informace ohledně nějakých písemných materiálů. Chlapec uvedl, že se jmenuje „Yamski“. Entity se také zmínili o Mantellovi (https://en.wikipedia.org/wiki/Mantell_UFO_incident).

Následně Bryant mohl navštívit interiér objektu, který byl rozdělen do tří trojúhelníkových sektorů, ve kterých byla jediná čalouněná postel. U vchodu byla vestavěná skříň, kde byly uloženy boty připomínající potápěčskou obuv a cosi, co připomínalo televizní obrazovku. Po prohlídce byl doveden k východu a objekt opustil. Ten se po několika minutách tiše vznesl. O několik týdnů později, konkrétně v noci 7. června 1965, Bryant ve svém domě zaslechl podivný hluk a když se podíval z okna, uviděl na obloze modré světlo, které se ustálilo nad jeho domem. Poté uslyšel třesk a UFO rychle odletělo. Další den našel v okolí několik kusů jakéhosi technologického vybavení, a také malou skleněnou trubici, která byla vyplněná pískem a čímsi, co vypadalo jako pergamen. Na něm bylo latinským písmem napsáno „bratr bratr“.

Když pomineme celkovou bizarnost uváděného případu, je velmi zvláštní (tedy podle toho, jak hovoří Bryant) jméno onoho mladého „mimozemšťana“ – ještě jednou, „Yamski“ (tak to alespoň překvapený svědek pochopil). Všimněte si pozoruhodné podobnosti mezi jmény „Adamski – Yamski“. Deformace příjmení známého kontaktéra je evidentní. A pak tu jméno jejich přítele - „Des“, o kterém se zmínily ony tři entity. Nyní přijde to nejlepší. George Adamski byl po většinu svého života ve spojení s jedním velmi dobrým přítelem, který se dokonce stal spoluautorem jedné z knih Adamskiho. Tento člověk se jmenoval Desmond („Des“) Leslie. Mnozí jsou zcela oprávněně přesvědčeni o tom, že použití uvedených jmen/zkomolenin byl takový jemný vtípek ze strany CIA.

-pokračování-