Otazníky kolem "Large Hadron Collider" (LHC) narůstají - unikátní rozhovor s dr. Otto Roesslerem (1)

          Ve středisku CERN (Švýcarsko) se v současných dnech se rozjíždí velmi svérázný experiment, který v dějinách elementární resp. nukleární fyziky a dalších příbuzných oborů nemá obdoby. Tento experiment je vázán na spuštění komplikovaného a velmi drahého zařízení, které se nazývá "Large Hadron Collider" (LHC). Od spuštění experimentu neuběhlo ani několik hodin a tato bezprecedentní akce musela být zastavena. Oficiálně prý z důvodů poruše na chladícím zařízení. Podle posledních zpráv má být experiment znovu spuštěn zhruba za dva měsíce. Za tuto dobu by měly být odstraněné všechny technické závady na zařízení. Od samého počátku vzniku ideje této v mnoha ohledech bezprecedentní vědecké akce se ozývají obavy široké veřejnosti z toho, že by toto "zahrávání si s obrovskými energetickými kvanty energie" se nám vůbec nemuselo vyplatit. Technická závada, která se objevila hned na začátku, ve chvíli kdy se experiment ještě ani pořádně nerozběhl, však těmto pochybám jen nahrávají. Dnes jsem dokonce objevil na internetu informace o tom, že se neznámým hackerům podařilo nabourat do jednoho z důležitých počítačů "CERNu", který se prý v síti nachází na pozici, která je pouze na "krok" od hlavního kontrolního počítače. Více informací k tomuto tématu nalezne čtenář ZDE. Tyto poslední události mne přiměly důkladně se zamyslet nad tím, zda si člověk svou "hrou na Boha" nezahrává s něčím velmi nebezpečným. Podobného názoru jsou i někteří velmi známí a uznávaní vědci v čele s dr. Otto E. Roesslerem. Tento letitý výzkumný veterán je znám svými více jak třemi sty vědeckými referáty. Tento vědec, který je také někdy nazýván "Otcem Teorie Chaosu" je současnou aktivitou "CERNu" doslova zděšen. Konečně, můžete se sami přesvědčit v rozhovoru, který před nedávnem s dr. Roesslerem vedl Alan Gillis. Nejdříve však ještě pár základních informací pro lepší orientaci v problematice.(J.CH.).

       "CERN" je přísně specializované výzkumné středisko v oblasti nukleární fyziky do jejiž činnosti je zapojena armáda 2500 fyziků z celého světa a dalších 6000 jedinců technického personálů prakticky z celého světa. V posledních třech letech se výstavba nového experimentálního zařízení potýkala s celou řadou problémů. Existovala ovšem všeobecná důvěra v to, že se nakonec zařízení povede uvést do provozu. Takže nakonec v červnu letošního roku se souběžně podařilo dokončit finální zprávu tykající se bezpečnostních podmínek tohoto experimentu. Ve zprávě se především řeší otázky kolem potencionálního výskytu miniaturních černých děr a jejich vlivu na základní fyzikální parametry naší planety. V samém základu ovšem přednětná studie projev těchto a podobných jevů evidentně popírá a to včetně "mBH".

      Ukazuje se, že vědecká i široká laická veřejnost nemá nijak velkou povědomost o nové Roesslerově teorii. Mnozí se dokonce odvažují tvrdit, že tento vědec nemá kredit v oblasti fyziky, i když jsou jeho úspěchy na tomto poli zcela evidentní a to včetně celé řady odborných certifikací, které v oblasti fyziky vlastní, přičemž nelze ani pominout fakt, že vyučuje teoretickou fyziku na univerzitní půdě.

      Svou kariéru započal v roce 1966 doktorátem v medicíně a následným postgraduálním studiem v oblasti behaviorální fyziologie v Ústavu Maxe Plancka. Poté v roce 1969 začal učit teoretickou biologii v Bufallo a následně v roce 1970 se stal profesorem teoretické biochemie při Univerzitě v Tubingenu, kde učí dodnes.

      V rámci své individuální výzkumne činnosti sklízí dr. Roessler velké úspěchy v oblasti chemie. Jako hostující profesor vyučuje na Univerzitách v Kanadě, USA a Dánsku,  a to se zaměřením na tyto vědní obory: matematika, nelineární studie, chemické technologie, teoretická fyzika a komplikovanost systémů.

      Je jedinečným odborníkem na problematiku "Teorie chaosu v souvislosti s teorií mozkové činnosti". Spolupracuje také s francouzskou výzkumnou skupinou "ATOMYSYD" která se specializuje na studium topologických analýz a "Modelů dynamických systémů. "

      Dr. Roessler do dnešní doby vydal celkem 5 knih. Mezi ty nejzásadnější patří:

-   "Encouter with chaos" (Setkání s chaosem), vyd. 1992, pojednává o jeho vědecké činnosti na poli teorií chaosu v sedmdesátých letech 20. stol.

-  "Endophysics: The World as an Interface" (Endofyzika: Svět jako rozhraní), vyd. 1998, je v podstatě úvodem do nového odvětví fyziky, u jehož zrodu osobně stál

       Není jednoduchá komunikace, když jako byť i přední fyzik chcete vyzvat "CERN" k serioznímu dialogu, který je pochopitelně v předmětné věci díky svým vlastním záměrům předpojatý a který je plný laureátů Nobelových cen. Je to do určité míry situace analogická k Albertovi Einsteinovi, který by ještě na pozici úředníka švýcarského patentového úřadu chtěl s renomovanými vědci hovořit o teorii relativity.

       Vlastně když jsme už zmínily tohoto klasika, je zajímavé, že Einsteinova logika v sobě obsahuje mnohé z Roesslerova pohledu na černé díry. Roessler je hluboce přesvědčen o nebezpečí druhotného vzniku miniaturních černých děr, které by se v rámci avízovaného experimentu mohly tvořit s nedozírnými následky.

      Velmi se snaží o to aby tento experiment byl alespoň pozdržen do té doby, než budeme na vědecké úrovni o možných důsledcích vědět více. Jedna z jeho posledních akcí byla spíše politického charakteru. Zhruba před měsícem se setkal se švýcarským prezidentem Pascalem Couchepinem, kterého seznámil s širokým spektrem nebezpečných důsledků, které by mohly vyplynout z nekontrolovaného vzniku mikroskopických černých děr v rámci avízovaného experimentu.

      Před nedávnem jsem měl s dr. Roesslerem možnost  hovořit a vzhledem k tomu, že v něm zaznělo mnoho zajímavých myšlenek, rozhodl jsem se ho zprostředkovat i dalším případným čtenářům.

Alan Gillis

Gillis: Jak jste přišel k názoru, že "mBH", pokud by byl produkován Large Hadron Collider by mohl způsobit nárůst hmoty?

Dr. Roessler: To, že by "LHC" mohl být potencionálně nebezpečný, není nápad z mého mozku. Jeden z kolegů, který se zabývá relativistickou fyzikou a který upravil některé mé implikace týkající se Schwarzsichildovi metriky se mně spíše jako vtip zeptal, zda by toto nemělo odezvu na "LHC". Já jsem v té době nevěděl nic o "LHC". Nicméně tento fakt mne přinutil hluboce se zamyslet nad tím, zda jde skutečně jen o vtip anebo dobrou otázku. To by v samém důsledku totiž mohlo znamenat, že černé díry resp. mini černé díry se prostě nemohou vypařit. Matematika je prostě jednoznačná. Pokoušel jsem se tuto tezi teoreticky různými způsoby vyvrátit, ale prostě to nešlo.

Další věc, která mne v té souvislosti napadla je to, že do jisté míry můžeme předvídat existenci "non-point" formované černé díry s využitím Eů Nachieovi fraktálově teorie. Víme, že jsou formované ve strunách. S využitím této teorie bychom mohli vypočítat jejich velikost.

Gillis: Takže se myslíte, že "teorie strun" je v podstatě správná?

Dr. Roesller: Ano. Nevěřil jsem v "teorii strun" do okamžiku, kdy v podstatě nedávno jsem nalezl výše uvedený výsledek, který spočívá v závěru, že elektrony nemohou být prostě formovány v bodu. A pakliže by tomu tak bylo, nutně by to vedlo ve stejném okamžiku k formování malých černých děr, což je situace skutečně problematická. Ale podle mého nového výkladu Schwarzschildovi metriky jsou černé díry bez náboje. Struna pak musí přímo před našima očima existovat ve formě elektronů. V tomto případě je pak více pravděpodobné, že by struna mohla formovat miniaturní černé díry.

Gillis: Takže předpokládáte, že elektrony jsou ve své podstatě základem černé díry?

Dr. Roessler: Ne, to je tak když někdo uvažuje implicitně. Oni mohou být ve skutečnosti mraky podstatně menších nosičů energie. Ovšem osobně o tom pochybuje. To by jen prohlubovalo daný problém.

Gillis: Pak tedy souhlasíte s tím, že tak jako ostatní částice v "teorii strun" jsou i elektrony formovány v těchto strunách a nikoliv v bodové referenci ve skutečném prostoru?

Dr. Roessler: To je příliš složitá otázka pro jednoduchou odpověď. Ve skutečném prostoru by zřejmě došlo k nárůstu velikosti. Ale platí to více méně stejně pro všechny částice od neutrin počínaje u mikroskopické černé díry konče?

-pokračování-