Pád Fénixe (12) - Identifikace falešného Krista, část první

       Takoví badatelé jako již citovaný Bullinger, Kennedy a další jsou přesvědčeni, že hvězda Spica, má ve hvězdném archetypálním kontextu zvláštní skryté spojení s biblickým výrazem "Větev" v souvislosti s příchodem falešného Mesiáše. Ve starověké zodiakální škole, je archetypální struktura "Větve" zobrazována v podobě "Hada". Tato koncepce v souvislosti s pohanským kultem ženské bohyně plodnosti je patrná na mnoha a mnoha starověkých asrtefaktech. Klasickým příkladem tak může být tradiční vyobrazení bohyně "Hathor", která ve svých rukách drží klasy obilí a hada.

       Tato hadí ikonografická šifra (Spica) ve skutečnosti "větev" čili "přicházející syn". Staří Egypťané spojovali Hathor se lvem v představě ženy, která jede na bestii. Lze konstatovat, že Hathor je jistou paralelou archetypu Matky - Panny, Evy a Isis. Na toto téma hovoří i výzkumník Robert Graves:

       "Eva čili Hawwah je možnou hebrejskou verzí pojmu "Heba", "Hebat", "Khebat" či "Khilba". Tato postava bývá velmi často zobrazována v podobě sochy jako jezdkyně na lvu. Tento ekvivalent byl intenzivně uctíván např. v Jeruzalémě. Její řecký ekvivalent byl "Heba" jakožto manželka boha Herákla. Název "Eva" je zase jmenným ekvivalentem bohyně Demeter či Ceres zastupující pozici bohyně plodnosti, úrodnosti atp. A tyto atributy jsou pak vázány na archetypální pozici hvězdy Spica. A tato Spica je pak v hebrejské astrologii známá pod jménem "Tsemech" čili "Větev". Toto poslední označení pak jednoznačně symbolizuje "Syna Příchodu".

       Možná tuto novou velkou kapitolu začínám velmi netradičně jak ne zcela od věci, ale jak ukáží informace v následujících sekvencích seriálu jisté indicie výše uvedené se pak budou jevit jako vrcholně důležité.

       V období mezi 5. až 8. stoletím n.l. vládla v Evropě Merovingiánská dynastie králů a jak je stále více patrné, od středověku až po současnost má ohromné množství evropských monarchů jisté vnitřní spojení na jmenovanou dynastickou vládnoucí linii.  V roce 679 n.l. římsko katolická církev ve spolupráci s karolínskou dynastií nechala zavraždit Merovingiánského krále Dagoberta II a Dagobertův synovec Childerik III. byla pak sesazen v roce 751 n.l. Pepinem III - první oficiálním vládcem karolínské dynastie.

       Odstranění Merovingiánských králů kulminovalo korunovací Karla Velikého I.  jenž se stal zároveň římským císařem v roce 800 n.l. 

       A nyní prosím všechny čtenáře o zvýšenou pozornost. Následující informace patří stále ještě mezi zásadní tabu a není citována v oficiálních historických a bohužel ani mnohých alternativních pramenech:

       Doloženým a velmi ironickým faktem jest skutečnost, že po smrti Merovingiánských králů si Karel Veliký i další Karolínci vzali za manželky vytypované Merovingiánské ženy, tak aby bylo zaručeno pokračování jejich dynastie.

       Jde o velmi závažnou a ve své podstatě podivnou skutečnost a v jejím pozadí se nachází vysoce důležité a citlivé věci. Velmi prestižní vědecký genealogický Burkův Institut v Anglii objevil, že celé dvě třetiny amerických prezidentů jsou skrze rodinný genealogický strom evidentně spojené přímo s francouzským Karlem Velikým. Prostá otázka zní - jak je to možné? Pokud vezmeme alespoň na chvíli skutečnost demokratických voleb v USA, pak výše uvedené odhalené skutečnosti týkajících se genealogických vazeb se jeví mírně řečeno jako zázračné. Takže kde je tedy pravda?

       Takže jak jsme si před chvíli sdělili, byla v 8. stol. n.l. Merovingiánská dynastická vládnoucí linie svržena Karolínci.  Jenže?. jenže jak si ukážeme později byli i Karolínci jistým způsobem zainteresování do stěžejní genetické linie Ježíš - Magdaléna. Sňatky s merovingiánskými ženami měly s největší pravděpodobností dvojnásobným způsobem pojistit stávající pokrevní linii. Z jakýchsi nám zatím neznámých důvodů byli Karolínci pro církev přijatelnějším řešením než Merovingiánci.

       Po smrti Dagoberta II. pokračovala pokrevní Merovingiánská linie v osobnosti Sigiberta IV., který uprchl na jih Francie do oblasti Rennes - le - Chateau. Zde přijal nové jméno "Plant - Ard" (Plantard), ale ano je to tak milí přátelé. I zde se dotýkáme skutečností, které jen těžko se proderou na povrch v oficiálních kontrolovaných zdrojích. Pro naše šetření v této věci je ovšem velmi důležité poznání toho, že původní "Plant - Ard", které se později vyvinulo do známějšího "Plantard" ve skutečnosti znamená to samé co: "stromek, větev a nebo oddenek".

       Lze konstatovat, že Dagobert II., který dosáhl na trůn byl v roce 679 n. l. zavražděn, stejně jako jeho syn Sigibert IV., alespoň podle oficiální historie??

       Merovingiánská dynastie pak pokračovala formálně Thierrym IV. A Childericem III., který byl z politické scény odstraněn v roce 751 n.l. a to byl konec celé Merovingiánské historie.

       Jenže??

       Tak jak jsem mohl studovat neoficiální prameny a podle informací, které mi byly laskavě sdělené mým učitelem princem Labhran de Saint Germaine bude skutečnost podstatně jiná. Podle pergamenů, které nalezl Sauniere se zdá, že Sigibert IV. Unikl smrti a dostal se do Razes dne 17. ledna 681 n.l. a zde nalezl pod novým jménem nové útočiště. Dagobert II. měl za druhou manželku Giselu, dceru Béra II. - vladaře z oblasti Rázes.

       Z výše uvedených informací lze vyvodit jeden velmi důležitý fakt. Merovingiánská linie po Sigibertovi IV. (676 - 758 n. l. ) je nyní známá pod jménem "Plant - Ard" a z toho vzniká pozdější jméno aristokratické linie Plantardovců. Uvedená linie se line pod osudy těchto osobností: Sigibert V. (695 - 768 n.l., Béra III. (715 - 771 n.l.), Guillemon Béra IV. (755 - 836), Béra V. (794 - 860 n.l.), Childeric I. a nakonec Sigibert VI. zvaný jako "Ursus - Medvěd". A ejhle !! V rodovém erbu rodiny Plantardovců se do dnešních časů mimo ústřední pozice "fleur - de - lis" nachází hned dvě podobizny medvědů.

       Od této chvíle pak rodová linie přechází na rodinu Blanchefort, která o tři století později stála u zrodu Templářského Řádu" a to skrze Bertranda de Blanchefort. Podle obsahu tajuplných svitků jež nalezl Sauniere se rodová pokrevní linie nezastavila se Sigibertem VI. a pokračuje až do současné doby i když s největší pravděpodobností mimo působnost na oficiální politické scéně.

        Jenže onen názor apolitičnosti se počne pod tíhou jednoznačných důkazů pomalu, ale jistě hroutit, jak velmi brzy poznáme?..