Pád Fénixe (13)

       Úlohou první křížové výpravy, která se uskutečnila v roce 1098 n.l. byl pokus obnovit nároky dědiců Davidovi pokrevní linie a dostat je na trůn v této části světa. Vyvoleným byl právě Godfroi de Bouillon v jehož žilách jednoznačně kolovala Merovejská krev. V současné době jsou odhalené seznamy významných jedinců, kteří se účastnili této první křížové výpravy. Patří se: vysocí šlechtici z oblasti Champagnea, pánové z Gisors, pánové z Payen, pánové Fontainea, pánové z Anjou a rodiny St. Clair, Brienne, Joinville, Chaumont a Habsburkové.

       Jak praví dějiny Gofroi de Bouillon se skutečně stal králem Jeruzalémským a prvním velkým velmistrem templářských Rytířů. Tento člověk byl potomkem krále Dagoberta přes Hugues de Plantard. Od těchto rodin pak vychází větev Saint Clair (ve Francii) a Sinclair (v Anglii), stejně tak linie Plantardovců a linie Habsburků, kteří jsou spojeni s Plantardovci skrze rodinné uskupení Lorrainy.

       Pojďme si naznačit další důležitou skutečnost. "??. V 10 stol. jistý Hugo de Plantard a doslovný potomek krále Dagoberta a Guillem de Bouillon se stal otcem Eustachie. Eustachin vnuk pak byl již výše zmíněný Godfroi de Bouillon, vévoda z Lorrainy a dobyvatel Jeruzaléma. A byl to právě Godfroi, který založil novou královskou rodovou tradici, která byla úzce spojena se skálou Sion. Co to znamená. Pokud by linie Merovingians skutečně pocházela od Ježíše pak Godfroi - potomek Merovingiánské krve by skrze dobytí Jeruzaléma získal oprávněné královské dědictví v této zemi?..

       V současné době existuje celkem dvanáct rodinných větví s kořeny uvnitř pokrevního bratrstva dynastické linie Merovejců. Ty jsou svou existencí roztažené po celé Evropě samozřejmě včetně Británie. Ústřední rodovou páteřní linií tvoří zcela jistě Plantardovci, Luxembourkové, rodina Montepezat a další, Podle nalezených dokumentů z "Převorství" je na Merovingiánskou pokrevní tradici v současné době ještě napojena rodina Sinclairů a zřejmě i rod Stuartovců. Díky následným řízeným sňatkům spadly do pokrevního příbuzenstva Merovejců ještě rodina Blanchefort, Gisors, Saint - Clair a dalších.

       První dynastie tzv. "Angevin" králů byla známá již od 12. stol. jako dynastie Plantagenet přes rodinu Anjou. Z této rodiny např. vzešel král Henry II. Godfrey Plante Genest pocházející z rodin Anjou a Maine byl otcem krále Henry II. v Anglii. Do této příbuzenské linie patří také např. Hamelyn (Plantagenet), hrabě Warren ze Surrey (Londýn). První indicie týkající se výskytu jména !Plantagenet) v Anglii pochází z roku 1219 v době kdy byl u moci syn Henryho II. - Jan.

       V roce 1200 n.l. si král Jan bere za ženu Isabellu Angouleme z Aquitánie, která si následně vzala za muže Huga de Lusignan, jednoho z nejvíce prominentních baronů v Aquitánii. V roce 1247 Jan (Plantagenet) (de Warenne) si bere za ženu Alici Lusignan a anglická nevůle k upřednostňování cizí rodiny Lusignans vede k baronově vzpouře v Anglii. Důsledkem pak je chycení krále Henryho III. nedaleko Lewes v roce 1264. ten byl pak propuštěn Janem Plantagenet v roce 1264.

       Rodina Plantagenetovců byla juniorskou větví rodu Anjou, přičemž ona staré větev byla definována rodem "de Vere". Tyto dvě rodové větve společně s větví Merovingians a Pictish sahá až ke starověkému Rodu Grálu, která se nazývá "SCYTHIA". Podle "Převorských dokumentů" byli pánové Anjou - Plantagenet rodově příbuzní k Merovingianským rodovým liniím. Jméno Plantagenet je pak anglickým ekvivalentem jména "Plant - Ard" čili Plantard, stejně tak jako je tomu u francouzského St. Clair a jeho anglického ekvivalentu Sinclair.

       Podle velmi úspěšného výzkumníka Fritze Springmeiera a autora knihy "Třináct prominentních pokrevních příbuzností" se původní vliv a účinek Převorství Sion vliv především do rodových linií Merovingians, včetně rodu Lorrain, rodu Guise, de Medici, Anjou, Sforzas, Este, Gonzagas a St. Clair. Od samého začátku je Převorství Sion napojeno na nepřístupná pravěká mystéria. To se pochopitelně projevovalo v zájmem a vzdělání u jednotlivých význačných osobností výše uvedených rodů. Tak například René dˇAnjou, přímý potomek Merovejců přesvědčil Cosima de Medici aby v roce 1444 v San Marcu speciální knihovnu, kde byly uložené navzdory politice Vatikánu a probíhající inkvizici velmi vzácná díla Platnova, Pythagorova, spisy reprezentující staroegyptskou gnosi a další hermetické spisy.

       Až do této doby měl Vatikán kontrolu prakticky nad všemi velkými knihovnami, ale zde prostě neměl šanci. Byl to fantastický a inspirativní "oheň vědění", který vzplanul z knihovny Cosima de Medici jenž nechal později vzniknout renesanční vlně, která byla ve své podstatě obnovou humanismu a okultismu. Merovingiánské rodiny tak ovládaly Francii, Anglii, Německo a zahrnovaly také dynastii Hapsbursko - Lorrain, která především ve 20. stol. hrála hlavní roli ve vytvoření toho čemu říkáme "Evropská Unie".

       Velmi prominentním rodem v tzv. "náboženských válkách" byla francouzská aristokratická "de Guise" rodina. Ti se po velmi dloohou dobu přeli o legitimnost rodové posloupnosti u rodiny Valois, přičemž vyhlásili své vlastní právo na trůn na základě rodového spojení na císaře Karla Velikého přes rod Lorraine.

Pierre Plantard de Saint Clair