Po stopách tajemství Leonarda Da Vinci: Qumran a Šalamounův chrám ------ Svitky od Mrtvého moře ------- Rukopisy ukryté v hliněných nádobách (4)

         Svitky od Mrtvého moře podnítily představivost mnoha lidí a oprávněně.  V roce 1947 se na oblastním trhu se starožitnostmi objevuje několik svitků, které našli beduíni v jeskyních, jež se nacházejí na místě Kumrán, na severozápadním břehu Mrtvého moře, zhruba 11 kilometrů od Jericha a 19 kilometrů východně od Jeruzaléma. Následně se tyto svitky, nalezené v hliněných nádobách, dostávají do rukou odborníků. Ti po jejich prozkoumání potvrdí, že se jedná o stěžejní objev. Zbývá jen určit jeskyně, které tyto rukopisy vydaly; odborníci si představují a doufají, že jeskyně ukrývají další rukopisy. Pátráním je pověřen belgický důstojník OSN, jenž má s pomocí vojáků Jordánské arabské legie najít beduíny a vyslechnout je. V roce 1949 jsou nakonec jeskyně lokalizovány.  G. L. Gardiny, ředitel Oddělení jordánských starožitností, a dominikán Roland de Vaux, ředitel Jeruzalémské biblické školy, zahájí systematické vykopávky, trvající až do roku 1956. Díky nim se na světlo světa dostane několik nových rukopisů, ukrytých v různých jeskyních. Pak beduíni objeví Jeskyni 4, jež vydá nejvíce rukopisů.

         Výzkum, restaurování, rekonstrukce a hlavně překlad svitků byl provázen některými "problémy". Celý proces byl některými fakty zpomalen. Šestidenní válkou v roce 1967, nepřátelským postojem Otce Vauxe vůči izraelské správě, pod kterou přecházejí naleziště v Kumránu, Rockefellerovo muzeum a biblická škola, ale i tím, že někteří vědci potřebují na překlad více času než ostatní, a to hlavně ti katoličtí. Aby se zabránilo různým spekulacím o spiknutí rozhodne se Knihovna Huntington, která vlastní mikrofilmy rukopisů,  je 27. října 1991 zpřístupnit. V roce 2002 dokončí Oxford University Press kompletní vydání rukopisů nalezených v letech 1947 až 1956. Edice obsahuje 39 svazků.

        Na konci 60. let tak odborníci spatří nevyčíslitelný a převratný archeologický "poklad": osm set textů pocházejících přibližně z let 150 př. Kr. až 70 n.l., napsaných na svitcích pergamenů z ovčí kůže, některé ve velmi zachovalém stavu, většinu v maličkých útržcích.  Čtvrtina z nich jsou kopie hebrejské bible, křesťanského Starého zákona. Některé z těchto opisů jsou takřka úplné. Mezi rukopisy objevenými v jedenácti jeskyních jsou pasáže ze všech knih hebrejské bible s jedinou výjimkou - knihy Ester. Tento objev biblických rukopisů je význačný především proto, že nejstarší nám známá kopie hebrejské bible pochází z roku 1000 našeho letopočtu. Opisy, které obsahovaly svitky od Mrtvého moře, byly o tisíc nebo i o více let starší než cokoli, co bylo před nálezem známo.

        Další část textů se skládá z knih, které nebyly zahrnuty do kánonu hebrejské bible. Některé z nich byly převzaty do katolické bible (jsou to "deuterokanonické knihy"). Protestantská bible je naopak zavrhla (protestanti je označují za "apokryfy Starého zákona").

        Zůstává pak třetí část rukopisů z Kumránu. Jedná se o do té doby neznámé texty (pojmenované Svitek z Chrámu a Pravidla společenství), jež informují o pravidlech života a náboženském přesvědčení jedné židovské komunity - esejců. Skupina, o níž se vědělo, avšak její tajemství nebyla zdaleka osvětlena.

        Je třeba uvést na pravou míru nepravdu, kterou tvrdí Dan Brown ústy Leigha Teabiga v Šifře mistra Leonarda, když rukopisy z Kumránu označuje za "nejstarší křesťanské záznamy". Žádný z těchto rukopisů se nezmiňuje o Ježíšovi nebo o křesťanství. Jedná se výlučně o židovské texty vytvořené Židy a jimi opisované a užívané a to zhruba kolem Ježíšova příchodu (asi 150 př. Kr. až 70 n.l.). Ve svitcích není o Ježíšovi ani zmínka. Osvětlují Ježíšovu povahu, neboť osvětlují židovské prostředí, z kterého Ježíš a ranní křesťané pocházeli, prostředí prosycené apokalyptickým očekáváním, že tehdejší ďáblův věk spěje k rychlému konci a že Bůh musí již brzy zasáhnout a soudit tento svět, ještě než v něm ustaví své věčné království dobra.

        Texty jsou zato důležité jako důkaz rozdílů v judaismu za dob Ježíše. Vždyť až do jejich objevení byl tehdejší judaismus ve své praxi a víře považován za relativně jednotný. Polemiky zejména o výkladu Zákona byly tehdy mezi různými židovskými skupinami silné a někdy je provázelo i násilí. Nalezené texty nám také osvětlují hebrejskou bibli a ukazují, že historie textu bible je složitější, než bychom si představovali. A nakonec se toho díky nim dozvídáme více o esejcích.

       Esejci

       Rukopisy objevované od roku 1947 podávají celistvější a barevnější pohled na toto židovské hnutí, které se bez pochyb zrodilo v polovině 2. století př. Kr. po porážce vzpoury Makabejských. Jedná se o hnutí silně poznamenané přesvědčením, že se blíží konec světa (tehdy je apokalyptická vize rozšířena v různých židovských skupinách odpůrců).

       Esejci z Kumránu se považovali za "syny světla", jež byli opakem "synů temnot". Sestávali se ze skupiny mužů, pravděpodobně svobodných, kteří si vybrali život v ústraní a s nadšením se připravovali na konec světa a na definitivní vítězství nad zlem.  Regule ukládala náročný ideál odloučení a čistoty, pravidelný čas modliteb a studium textů. Hmotný majetek musel být povinně odevzdán ve prospěch všech.

       Esejci se stavěli proti jeruzalémskému Chrámu. Podle nich padnul do rukou bezbožným kněžím. Očekávali mesiáše, jenž přijde završit jejich spásné dílo. V rukopisech také najdeme zmínku o "učiteli spravedlnosti" stojícímu v opozici proti "bezbožnému knězi". Lze těžko určit, koho měl "učitel spravedlnosti" označovat. Někteří odborníci v něm spatřují vedoucího komunity, jiní jejího zakladatele, reformátora, vyhnaného z Chrámu, pravděpodobně jedno století před Kristem.

       Zda byl Ježíš esejcem, či nikoli, není možné jednoznačně posoudit. Mezi vírou esejců (očekávání konce světa, předzvěst mesiáše v postavě učitele spravedlnosti, opozice proti Chrámu...) a prvních křesťanů lze rychle nastolit souvislost. Víra prvních křesťanů je pozdější než texty objevené v Kumránu. Předpokládané či možné vztahy mezi esejci a prvními křesťany stále vedou k diskuzím.

       Některé esejské praktiky mohly první křesťany ovlivnit. Podobnost je dostatečně nápadná na to, abychom mohli mluvit alespoň o styčných bodech, jež vysvětlují společný stav ducha, jenž umožňuje lépe pochopit zrod a zakořenění křesťanství v tehdejším židovském kontextu. Odborníci shodně zdůrazňují styčné body esejství a křesťanství, ale přímou souvislost mezi těmito dvěma hnutími z toho nevyvozují. Ať se Ježíš s esejci stýkal nebo ne, z informací dostupných o tomto proudu vyplývá, že upřednostňuje hodnoty askeze a celibátu na úkor sexuality a svatby.

      Objev svitků od Mrtvého moře tak relativizuje jeden ze zásadních argumentů podporujících tezi o ženatém Ježíšovi, který předkládají někteří odborníci přes judaismus, a to, že za Kristových časů bylo nepřípustné, aby rabín, kázající v synagogách byl svobodný. Díky Kumránu víme, že na Kristových dob existovali také duchovní vůdci, kteří byli svobodní a s vidinou nastolení Království hlásali nevinnost. Není překvapivé, že někteří z nich kázali v synagogách, přestože jejich způsob života byl opačný od zvyklostí převažujícího judaismu.