Po stopách tajemství Leonarda Da Vinci - Rosslynská kaple - "mekka Grálu" (5)

       Rosslynská kaple je už dlouho místem setkání nadšenců esoteriky, adeptů New Age nebo tajných společností. Jsou přesvědčeni o tom, že krypta ukrývá grál nebo poklad templářů.

       Dan Brown tvrdí, že Rosslynskou kapli založili v roce 1446 templáři. To je ale nesmysl. William Saint-Clair nikdy nepatřil do rytířského řádu, který navíc v době založení Rosslynské kaple už dvě století neexistoval. Řád templářů vyhasnul, když byl jeho mistr Jacques  de Molay v Paříži zaživa upálen. Veškerý majetek - půda, panství, statky - byl rytířům zabaven.

       V roce 1736 byl William Saint-Clair, hrabě z Rosslynu (potomek nositele stejného jména, který nechal kapli postavit) zvolen velmistrem Velké skotské lóže. Tak se oficiálně zrodilo moderní svobodné zednářství ve Skotsku a přibližně ve stejnou dobu i jinde v Evropě. Skotští svobodní zednáři, kteří chtějí být uznáni anglickými, nebo irskými bratry, se prohlašují za pokračovatele Rytířů Jeruzaléma. Proto je pochopitelné, proč se rodina Saint-Clair z 18. století snaží, aby jí bylo uvěřeno, že sir William, zakladatel Rosslynské kaple, byl templář!

       Spory o následnících templářů nejsou novinkou. Většina samotných svobodných zednářů však uznává, že tento vztah nemá historický základ. Je to čistá legenda.

       Hojnost a krása basreliéfů a ozdob Rosslynské kaple je pozoruhodná. Její dokonalá klenba je jemně zdobena pentagramy, růžemi, květinami a holubicí s olivovou větvičkou. Všechny tyto symboly jsou naprosto běžné. Často se vyskytují v kostelech postavených ve středověku. Některé z nich jsou věcné, univerzální a najdeme je u Židů, Řeků nebo Egypťanů, ještě před Ježíšem. Holubice je u Řeků ptákem Afrodité. V židovsko-křesťanské kultuře "symbolizuje čistotu, jednoduchost a mír - když nese olivovou snítku do Noemovy archy" (Dicctionnaire des symboles). S Novým zákonem pak znázorňuje Ducha svatého. Ve všech tradicích je spojována s duší.

       Růže je už od starověku symbolem regenerace (růže se pokládaly na hroby) nebo mystické renesance. V křesťanské ikonografii znázorňuje Ježíšovy rány nebo pohár (grál), do něhož byla sebrána Ježíšova krev.  Květ lilie, předtím než se stal symbolem francouzské monarchie, byl zase ve středověké církvi znakem panenství (jistě kvůli své bílé barvě), a tedy Panny. Pentagram je běžnou dekorací kostelů...

       Dan Brown ve své "Šifře mistra Leonarda"  vidí "zašifrovaná poselství" v symbolech, které v době, kdy byly vytesány, všichni vnímali buď jako obyčejné ornamentální motivy, nebo jako jistý druh katechismu v obrazech.  A přestože některé z nich byly čitelné jen pro elitu, vepsaly se do tradice, na níž nebylo nic kacířského.

       Ve svatyni Rosslynské kaple stojí dva sloupy, stejně jako  v  Šalamounově chrámu.  O dvou  sloupech  je zmínka v Královské knize, ve které se nachází jediný popis Šalamounova chrámu. Jednomu sloupu se říká Boaz,  což ve skutečnosti  znamená "sílu",  druhému sloupu  se  říká Jachin,  což znamená "nastolí".  Tato dvě slova dala vzniknout nejrůznějším interpretacím, jako: Jahve nastolí svou vládu navždy.

       Kameníci a stavitelé středověku biblické texty velmi dobře znali.  Při  práci  je  vedli  jak  teologové, kteří úzkostlivě jejich dílo kontrolovali, tak i vlastní víra. Stavitelství pro ně bylo posvátným aktem, což jim ovšem nebránilo v tom nechat se zasvětit také do geometrie, Pythagorových zákonů a později hermetismu. Proto v mnoha středověkých a později renesančních kostelech najdeme sloupy Šalamounova chrámu.