PODIVNÁ A SURREALISTICKÁ SETKÁNÍ S "PALE CRAWLERS"

Mezi mnoha podivnými setkáními ve světě paranormálních jevů se často objevují i taková, která jsou zčásti nepochopitelná. Jsou to případy, které se vznášejí mimo naši schopnost je skutečně klasifikovat nebo pojmenovat. Jsou to duchové, tajemná zvířata, mimozemšťané nebo co? V takových příbězích nejsou jasné žádné odpovědi a číhají tam někde na okraji. Mezi těmito bizarními vyprávěními se ze všech stran objevují příběhy o jakýchsi hubených bledých bytostech, často shrbených, krčících se a plazících se jako z noční můry, kterým se začalo souhrnně říkat "bledí lezci" a které jsou každým coulem tak strašidelné, jak si jen dokážete představit. Zde se podíváme na výběr zpráv o těchto záhadných, nevyzpytatelných bytostech.

Začneme výběrem setkání ze spisů badatele v oblasti paranormálních jevů Alberta S. Rosalese. Na podzim roku 1979 byl svědek známý pouze jako "Tim" se svými rodiči na církevní akci v Clearville v Pensylvánii, když se v noci zatoulal poblíž kostelního hřbitova. Když tam byl na tomto potemnělém místě mrtvých, uslyšel od jednoho ze starých smrků, které byly všude kolem zalesněného prostoru, hlasité, burácející zvuky, a když vzhlédl, uviděl, jak na něj ve tmě svítí démonické oči. Když to šokovaně sledoval, věc s očima zřejmě seskočila ze stromu a dopadla na zem, zlomek vteřiny se na něj dívala a pak se rozběhla přes pole. V tu chvíli už to viděl zřetelně a popsal to jako sedm stop vysokou, extrémně hubenou a vychrtlou věc s baňatou hlavou, kterou přirovnal k mimozemšťanovi z filmu E.T. Obrovské oči zeleně svítily a nohy byly ohnuté dozadu v "těžkém úhlu k tělu". Tim byl zřejmě v přítomnosti této nadpozemské obludy ochromen strachem, ale v okamžiku věc zmizela a strach se rozplynul. Chtěl o tom říct rodině, ale nikdo mu nevěřil. Co tam venku viděl?

Na jaře roku 2001 jel maturant domů z práce v Pitonu ve státě Maine, když zahnul za roh a ve světlech reflektorů u svodidel zachytil cosi chmurného a šedého. Kůže té věci byla zjevně hladká a lesklá, bez znatelného ochlupení a bez oblečení, a její oči byly žhavě žluté. Svědek by to popsal jako "bílé a lesklé". Chvíli se na něj údajně dívalo, pak se chytilo svodidla a přeskočilo dolů do rokle na druhé straně. Svědek tvrdí, že se to nepodobalo ničemu, co kdy předtím viděl. Co se tu dělo?

V květnu roku 2000 prý nejmenovaný svědek venčil svého psa v Sorrentu v kanadské Britské Kolumbii, když si před sebou na konci silnice všiml "oranžové/červené záře". Přistoupil blíže a spatřil kulovitý objekt o průměru jen několika metrů, jehož střed tvořil oranžový pruh, který se táhl až k vnějším okrajům koule. Když na kouli posvítil baterkou, tvrdil, že viděl "tmavou postavu, která jako by se plazila pryč". Zdálo se, že je bezvlasá, a kupodivu by svědek řekl, že "vypadala, že stojí na kolenou a loktech a zdálo se, že se obtížně pohybuje, téměř táhla oblast nohou. Hlava se nacházela nad pažemi." Vskutku podivné. Mimozemšťan, nebo něco jiného?

Z roku 2011 má Rosales také zajímavý a bizarní případ z oblasti Troy v Pensylvánii. Muž a jeho přítelkyně údajně jeli po venkovské silnici, když spatřili nějaký pohyb u krajnice. Původně si mysleli, že jde o nahého muže plazícího se po zemi, což už tak bylo dost podivné, ale když se přiblížili, uvědomili si, že je to ještě mnohem podivnější. Rosalesova zpráva zněla:

Řidič zastavil asi 30-40 stop od místa, kde se nacházel. Brzy si uvědomili, že se nejedná o člověka, ale o tvora, který se plazí velmi nízko nad zemí. Jak se dívali, tvor se přesunul do dřepu s úplně rovnými zády, což trochu připomínalo postoj klokana. Ruce měl tvor pevně přitisknuté k tělu. Bylo dobře vidět cosi, co vypadalo jako dlouhé drápy připomínající drápy orla. Délka drápů se odhadovala na 8-10 palců. Jeden dráp byl kratší než ostatní tři. Tvor měl svalnaté tělo. Hlava šelmy se zdála být přerostlá a tvarem připomínala vlčí. Na vrcholu hlavy se nacházely dvouhroté uši podobné netopýřím, které vypadaly asi 4-6 palců dlouhé. Celé stvoření bylo podle muže pokryto "matnou vrásčitou tmavočernou kůží". Muž popsal, že v tlamě viděl velké zuby podobné psím. Oči tvora byly velké asi jako stříbrný dolar a byly leskle černé. Muž uvedl, že i když měl na tvora namířená dálková světla, oči se vůbec neodrážely. Muž uvedl, že si během dvanáctisekundového setkání prohlédl tělo a z nějakého důvodu se mu zdálo, že by tvor měl mít křídla, ale žádná nebyla patrná. Ve skrčené poloze se zdálo, že tvor je vysoký asi metr a půl. V tomto okamžiku se tvor nacházel v levém jízdním pruhu silnice a asi 1-2 metry na chodníku.

Zatímco manželé v úžasu sledovali, tvor začal natahovat své tělo. Muž uvedl, že v tomto okamžiku se zvíře začalo stavět na zadní nohy a zároveň se převracelo na přední. Řidič uvedl, že v této poloze se zdálo, že tvor je vysoký asi 6-7 stop. Zvíře se pak převrátilo na všechny čtyři nohy. Svědci si všimli, že přední drápy tvora jsou nyní dva metry přes středovou čáru dálnice, zatímco zadní nohy zůstávají jeden-dva metry od okraje vozovky. Tvor pak otočil hlavu doprava a podíval se směrem k vozidlu. Řidič uvedl, že se dívalo přímo na ně, s děsivým výrazem, "jako by se ho zmocnila panika". Svědek viděl, jak se zhluboka nadechlo. Měl pocit, že si tvor neuvědomil, že je pozorován, a když si to uvědomil - jako by byl při něčem přistižen. Jakmile si uvědomilo, že je pozorováno, mírně se zaklonilo a pak se natáhlo drápy dopředu. Tvor pak udělal jeden obrovský skok, překonal sedmimetrový násep a zmizel z dohledu do zalesněné oblasti.

Muž odhadl, že skok byl dlouhý asi 40 stop. Při skoku bylo dokonale rovné a přední drápy drželo vpředu. Nohy, jak skákalo, "byly jen o něco větší než násady od koštěte nebo asi o velikosti kráčejícího jeřába a byly velmi dlouhé". Pak se jen vteřinu poté, co tvor zmizel z dohledu, stalo ještě něco zvláštního. Velký pták, pravděpodobně sova, se náhle vrhl na okno na straně spolujezdce, téměř narazil do skla, pak vzlétl a už se nevrátil. Stalo se to tak rychle, že si nebyli jisti, zda to byla sova, nebo ne. Svědci uvedli, že tento tvor zřejmě měnil podobu. Řidič řekl: "Jeho tvar nebyl vůbec takový, jako když byl přikrčený". Žena uvedla, že se to "zformovalo do jiné podoby". Podle ní to mělo tmavě hnědou barvu a vypadalo to jako vlkodlak s malými chlupy na zádech. Odhadovala, že když to skákalo do lesa, tak si myslela, že to stojí asi metr a půl vysoké. Žena neochotně řekla: "Myslím, že to byl člověk, který se měnil ve vlkodlaka". Muž po tomto zážitku šel na internet, aby se pokusil zjistit, co viděl, a vyšetřovateli řekl, že nejblíže by tvora popsal jako chrliče bez křídel. Muž to komentoval slovy: "Nikdy nezapomenu na to, co jsme tu noc viděli.

Co to proboha bylo za věc? V roce 2009 jel svědek do domu svého otce po opuštěné silnici v Pensylvánii, zřejmě obklopené hlubokými temnými lesy a poseté opuštěnými domy a nevyužívanými zemědělskými poli. V určitém okamžiku svědek zastavil, aby si ulevil, a v tu chvíli se věci staly vskutku bizarními. Jak tam tak dělal své věci, najednou ho zaplavil pocit neodvratného, neschopného strachu. Zbytek zprávy zní:

Rychle skončil a hnán náhlým pocitem paniky běžel zpět ke svému autu, nasedl a zamkl dveře. Rozsvítil přední světla a vytočil motor tak silně, že bylo slyšet skřípění převodů, ale jediné, co ho zajímalo, bylo dostat se odtamtud. Jakmile začal z krajnice odbočovat zpátky na silnici, jeho světlomety zasvítily nad příkopem a zachytily něco na druhé straně silnice, asi metr od asfaltu. Okamžitě se mu znovu sevřel žaludek. Z příkopu se cosi plazilo po čtyřech. Bylo to schoulené jako zvíře, ale tělo vypadalo téměř jako lidské, i když lidské, které se snažilo napodobit pronásledující zvíře. Nevypadalo to chlupaté, ale mělo to jednolitou barvu. Téměř hnědožlutá, ne žlutá jako puma nebo lev, ale chorobně žlutá, která svědkovi připomínala žloutenku. Jeho hlava měla oválný tvar, ale neměla žádné vlasy ani uši, které by viděl.

Ústa byla velmi, velmi široká a vypadala jako tenká rovná čára, která se táhla přes celou tvář tvora. Na okrajích byla velmi mírně ohrnutá, jako lehký úsměv. Oči byly velmi malé a korálkové, jako dva černé hroty. Kromě úst a očí nemělo žádný nos ani jiné rysy obličeje. Protože byl od něj vzdálen asi sedm stop, byl si jistý, že to není jen člověk v masce. Dokonce i tělo mu připadalo jaksi "špatné", ale nedokázal určit proč. Neviděl nohy ani ruce, protože na okraji cesty byl asi metr trávy. Ať už to bylo cokoli, bylo to velké jako dvanáctileté dítě. Jakmile na ni dopadla světla, podle pohybů poznal, že se právě pomalu plížila příkopem k silnici, a když na ni dopadla světla, jako by se mírně stáhla, jako by byla překvapená, že ji někdo objevil. Svědek se nezdržel dost dlouho, aby viděl, co se bude dít dál. Šlápl na plyn a letěl až k domu svého otce a zůstal vzhůru celou noc.

Část zážitku, která svědka dodnes naprosto děsí, spočívá v tom, že to, co viděl, určitě slídilo tím příkopem, aby se k němu dostalo, když k tomu byl otočený zády. "Jinak si asi nedokážu vysvětlit, co ve mně vyvolalo ty pocity, když jsem tam stál ve tmě s naprosto ztracenou ostražitostí. Vskutku podivné. Další zpráva pochází od svědka z Kanady, který Rosalesovi napsal o podobném zážitku. Svědek uvádí, že se vraceli domů od kamaráda, když uslyšeli, jak psi v okolí šílí a štěkají jako pominutí. Svědkovi to přišlo divné, ale pokračoval normálně dál, dokud se věci nezačaly vyvíjet opravdu bizarně. Svědek říká:

To, co jsem uviděl, když jsem zašel za roh, mi zastavilo srdce. Na vteřinu jsem ztuhl, když jsem viděl, jak se něco velmi rychle vleče po silnici. Bylo tam jen jedno pouliční světlo a to osvětlovalo jeho postavu. bylo to černé a mělo to tykadla jako ti štípaví brouci, lokty to mělo vystrčené ven, což ve mně vyvolalo dojem, že se to vleče. Blížilo se to a v tu chvíli jsem vykřikl a otočil se a utíkal zpátky ke kamarádům, jak nejrychleji jsem mohl, skoro jsem uklouzl, začal jsem brečet. V duchu jsem si myslel, že to může létat a přiletí mě to chytit, bydlím u lesa, takže to asi šlo tím směrem, nějakou dobu jsem nevycházel ven potmě a vždycky jsem byl dřív doma, protože to byl traumatizující zážitek. Nejsem z těch, co by lhali, takže kamarádi byli z mého hysterického záchvatu vyvedeni z míry, protože jsem ty zatracené dveře rozkopnul a zabouchl a zamkl. Doufám, že tu věc už nikdy neuvidím, za ta léta je příliš mnoho historek o tom, že tu věc viděli v rezervacích, takže se tam NĚCO plazí po temných lesích. Náhodná zmizení lidí, kteří se během let ztratili po celé Kanadě při lovu, mohl je dostat právě tenhle plazivec? To musíte rozhodnout vy.

Co stálo za tímto děsivým utrpením? Kdo ví? Z října 1982 máme případ z oblasti Salt Lake City v Utahu, kde toho večera seděl mladý pár na prázdném poli za místní školou a povídal si. Náhle zvuky noci ustaly, jako by se na ně snesla hradba ticha. Zbytek zprávy zní:

Najednou se rozhostilo velké ticho, oba současně vzhlédli a zježily se jim chlupy na zátylku, podívali se za sebe a přes levé rameno a uviděli asi 200 stop daleko "něco", co se plazilo po břiše z okraje stínu. Zděšeně zírali, jak se k nim ta bizarní postava plazí. Mělo to tmavou barvu, na sobě to nemělo žádné zjevné oblečení a leželo to na břiše se spuštěnýma rukama, které se držely u pasu. Ploužila se vpřed a nic než nohy ji netlačilo kupředu. Kolena mělo pokrčená dopředu, klouby šly dozadu a pryč. Hlava humanoida vzhlédla a jediné, co viděli, byly dvě černé kaluže v místech, kde měly být oči. Oba svědci vyskočili a vběhli do auta vzdáleného asi 50 stop. Po několika vteřinách nastartovali auto a vysokou rychlostí odjeli. Později byly v blátě nalezeny podivné stopy.

Co to bylo za věc? Bohatá zásobárna příběhů o crawlerovi pochází ze stránek Lona Stricklera Phantoms and Monsters. Jedna taková zpráva pochází od svědka z velmi venkovského městečka u New Glasgow v Novém Skotsku, které se jmenuje Westville. V té době byl s přáteli v domě své bývalé přítelkyně a díval se na televizi a jen tak náhodou se podíval na dvůr, kde uviděl něco opravdu velmi podivného. O tom, co se stalo, vypráví:

Když jsem se podíval z okna, všiml jsem si něčeho velmi bledě bílého, co se plazilo mezi stromy. Okamžitě mě to zaujalo a já na to zíral dál. Zavolal jsem na svou tehdejší exmanželku, aby se přišla podívat. Oba jsme opravdu ztichli a došlo nám, že nejsme svědky tvora, kterého by někdo z nás poznal. Mělo to lidskou podobu, bylo to velmi hubené, čistě bledé a přikrčené dopředu s velmi dlouhýma rukama a dělalo to několik pohybů dopředu směrem ke dvorku a pak zase zpátky hlouběji do lesa. Měli jsme tehdy příšerné telefony, já měl starý blackberry a její nebyl o nic lepší a oba nedokázali zaznamenat to, co naše oči viděly v černočerné noci na venkově. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, bylo zavolat staršímu bratrovi, který se o paranormální témata zajímá. Zavolal jsem mu a popsal mu vše, co jsme viděli, a dodnes mému vyprávění v žádném případě nevěří. Něco, co jsem mu do telefonu opakoval, bylo: "Nepohybuje se to jako člověk, jeho pohyby jsou opravdu hodně zvláštní" (měly téměř křečovitý charakter, nic přirozeného nebo uspořádaného, co by mi dávalo smysl ve srovnání s tím, jak se pohybují ostatní savci).

Nevydávalo to žádný zvuk, který bych mohl slyšet přes okno. Byl jsem vyděšený, ale pozoroval jsem tu věc, jak se plazí kolem, celé dvě hodiny. O mnoho let později můj bratr našel na YouTube nyní populárnější video, na němž je zachyceno, jak se plazí na dvorku nebo v domě nějakého chlápka, a volá svému kazateli. To bylo tak děsivě podobné mému zážitku, že jsem dostal úplnou zimnici, husí kůži a rozbrečel se. Opravdu mě to OPRAVDU zasáhlo a utvrdilo v tom, že jsme to nějak neztratili nebo si nevymysleli, že jsme tu noc skutečně viděli na vlastní oči crawlera. To, co ten člověk nahrál, je PŘESNĚ to, co jsem viděl před několika lety, takže i když jsem jen jeden člověk, můžu stoprocentně říct, že je to nejpravdivější video crawlera na YouTube. Něco dalšího, co bylo také opravdu zmatené na mém zážitku, pro který nemám žádné vysvětlení, je to, že crawler mohl být viděn dole na levé straně, jak se plazí kolem stromořadí, ale na několik okamžiků jsme viděli zářící tmavě žlutou kouli, která se na několik okamžiků vznášela mezi stromořadím také.

Další případ k nám přišel z předměstí mimo Westchester County v New Yorku, které je popsáno jako "lesní a městské oblasti". Svědkyně vypráví, že jí jednou v noci zavolal její přítel, když se v trochu panickém šílenství vracel domů. Udýchaně jí vyprávěl, že šel podél opuštěných železničních kolejí jako zkratkou domů, když vtom spatřil něco, co nebylo tak docela z tohoto světa. Řekl jí, že viděl něco, co označil jako "chodce v kůži", a přítelkyně pokračuje ve své zprávě takto:

Jeho popis - shrbený, nahý a bledý. Velké, pronikavé reflexní žluté oči a velmi hubený. Výška byla asi 180 cm, hlava běžné velikosti, ústa pravidelná. Jeho ruce a nohy byly delší než tělo, nahý, naprosto bez oblečení. Bez vlasů, doslova téměř totožný s Voldemortem z "Harryho Pottera" nebo "Glumem z Pána prstenů". Domnívá se, že to byl muž. Vydávalo to hluboké cvakání, které znělo téměř jako vrčení. Když si ta věc všimla, že si jí všiml, vydala ze sebe obrovský skřek; v tu chvíli utekl zbytek cesty domů. Nevěřil jsem mu, ale je to drsňák a v jeho hlase jsem slyšel strach, takže jsem se o něj zajímal a trochu jsem si ho prozkoumal. Možná o dva dny později, během dne, jsme se procházeli v jiné, ale blízké oblasti kolejí a našli jsme mrtvé docela čerstvě narozené srnče s kusem zadní části těla pěkně vyrvaným. Jako by ho něco popadlo a vyrvalo mu kus těla. Bylo to smutné a děsivé, protože v mém okolí není nic, co by to udělalo, a ptáci by mu vybrali celé tělo, ne jen malou část. Asi o den později bylo celé tělo srnčete pryč.

V jiném svědectví z New Yorku se svědek jménem "VN" několikrát setkal s těmito záhadnými bytostmi severně od Binghamtonu ve státě New York. Svědek říká:

Měl jsem několik setkání s bledou humanoidní bytostí. Bylo to v létě a na začátku podzimu roku 2014. Dvakrát jsem ji viděl, když jsem šel po silnici, potřetí jsem jel autem, pokaždé pozdě večer. Nebyl ještě úplný soumrak, ale už se blížil. Stejný úsek podél nějakého bažinatého lesa poblíž mého domova, severně od Binghamtonu ve státě New York. Je tam stará pastvina, která odděluje silnici od lesa asi 50-70 metrů. Dvakrát jsem ho viděl při procházce, pokaždé se mnou držel krok těsně mezi stromy asi kilometr. Poznal jsem, že tam je, ale nemohl jsem si ho dobře prohlédnout. Totéž mi dělali kojoti a divocí psi. Vždycky jsem předpokládal, že je to proto, že se snaží rozhodnout, jestli zaútočí, nebo ne. Což je víc než znervózňující, když jde o neznámou humanoidní věc (věděl bych, jak reagovat, kdyby na mě šel kojot nebo pes. Neměl jsem tušení, co by se stalo, kdyby na mě šla tahle věc).

Když jsem to viděl při jízdě autem, bylo to na volném prostranství, když jsem to zahlédl, ale velmi rychle se to vrátilo mezi stromy. To byl nejlepší pohled, jaký jsem měl, ale nějaké křoví zakrývalo boky a nohy. Byla malá, možná 5-5,5 cm vysoká, a poznal jsem, že nemá proporce jako člověk. Trup byl příliš krátký a ruce příliš dlouhé. Na hlavu jsem si moc dobře neprohlédl. Byla otočená směrem ode mě a buď měla hlavu nízko a neměla moc krk, nebo si při běhu držela hlavu dole. Měla stejnoměrně bledou, až bílou barvu. Při vzdálenosti a světelných podmínkách, v jakých se nacházel, jsem nedokázal říct, jestli je to srst, kůže nebo cokoli jiného, ale zdálo se, že má všude stejnou barvu. Od té doby jsem to neviděl, ale občas jsem měl při lovu ve stejném lese pocit "červené výstrahy", i když k tomu nebyl žádný viditelný důvod. Nejsem si jistý, jestli to má nějakou souvislost, protože podobný pocit mám, když narazím na kojoty nebo medvědy a podobně, ale vždycky mi přišlo zvláštní, že jsem si té příčiny nemohl všimnout (alespoň vědomě. Část mého já si určitě něčeho všimla)

Jiný svědek měl své vlastní bizarní setkání, když spolu s manželkou tábořili v odlehlé rybářské chatě Bridgeport v Kalifornii v letovisku Twin Lakes těsně po Svátku práce v roce 2014. Svědek tvrdí, že se vydali na krátkou procházku lesem z kempu k chatě u jezera kolem 5:30. Ráno bylo trochu mlhavé a šlo o výlet, který podnikli už mnohokrát, ale tento den se měl ukázat jako podivnější než většina ostatních. Svědek vypráví: "Když jsem byl na výletě, tak jsem byl na výletě:

Zrovna jsem projížděl kolem malého kempu s přívěsy, když jsme uviděli, jak něco přechází silnici a blíží se naším směrem, možná ani ne 50 metrů od nás. Vypadalo to velmi lehce a velmi blízko u země. Bylo to velké jako velká koza, ale pohybovalo se to velmi podivně. Pomyslel jsem si "koza", protože jsem si rychle vzpomněl, že na úbočí hory jsou pastevci ovcí, ale neviděl jsem je snad 30 let. Potřeboval jsem vteřinu, abych zjistil, co přesně vidím, a tak jsem se zeptal své ženy na předním sedadle spolujezdce: "Co je to?" Ukázal jsem na věc běžící naším směrem, o které vím, že jsem ji nikdy předtím neviděl. Byl jsem zmatený hlavně proto, že se její končetiny neohýbaly ani nepohybovaly tím správným způsobem, jakým by se měl pohybovat jelen, medvěd, zajíc nebo kočka. Moje žena se zmohla jen na to, aby pomalu a nevěřícně řekla: "Co to sakra...?".

Teď, když moje světla narazila na zvíře, přecházelo silnici a my jsme měli pocit, že jsme ho úplně překvapili. Když jsem zapnul dálková světla, zdálo se, že je velmi podrážděné, protože k nám otočilo svůj dlouhý krk podobný lidskému a téměř zavrtělo hlavou, když na nás upřelo pohled a začalo dvojnásobně po silnici nyní naším směrem. Přibližovali jsme se, ale místo toho, abych toho tvora dokázal pozitivněji identifikovat, byl jsem jenom víc zmatený, hlavně proto, že ta věc neměla vůbec zlomené nohy, že po nich takhle běhala! Dlouhé hubené končetiny, ale plazilo se to! Plazila se neskutečně nízko nad zemí. Trup to nemělo víc než pět centimetrů od země! Přesto se to pohybovalo podivně neuvěřitelným tempem. Nejdřív jsem si říkal, proč je to s tak dlouhými končetinami tak nízko? A neběží po spodku kopyt nebo tlap. Jak to mohlo běžet tak rychle? Také pořadí dopadajících nohou bylo úplně špatné, a pokud se to opravdu snažilo rychle ustupovat, nevázlo to, neodráželo se ani nekolébalo ze strany na stranu. Jeho končetiny se pohybovaly v souladu jako krab nebo pavouk. Připadalo mi to jako loutka, kterou pohybuje loutkář, velmi bizarní. Možná právě proto, že jsem byl tak zmatený a znepokojený tím, že jsem si toto zvíře nedokázal zařadit, mě to uchránilo před tím, abych vyletěl z kůže, když jsme se přiblížili natolik, abych si mohl prohlédnout rysy obličeje.

Měl bych popsat rysy, které jsem viděl jasně a zblízka. Jak už bylo zmíněno, trup podobný člověku, dlouhý asi čtyři metry, žádný ocas, hrby podobné lidským. Když jsme ho míjeli, viděl jsem, že není vůbec oholený, byl bez chlupů a měl bledou kůži. Jeho končetiny byly dlouhé. Tenké velmi výrazné svaly a šlachovité. Ačkoli se plazilo těsně u země, mělo velká velmi lidská/opičí ramena. Taková ramena jsem viděl jen u vzpřímeně chodících zvířat. Zdálo se, že se pohybuje po předních kloubech nebo drápech. Představte si lenochoda, ale s dlouhými prsty nebo drápy. Krk byl tenký a dlouhý a držel dopředu hledící hlavu dravce. Lebka měla rysy bližší člověku/opici než jakémukoli psovitému, kočkovitému, hlodavci nebo jelenovitým. Zdálo se, že lebka má silně vystouplý oční hřeben s plochou křivkou vedoucí k nosnímu otvoru. Pak ještě podivnější ústa. Nebyl tu žádný dlouhý čenich. Byla to pevně sevřená "lidská" ústa s velkou bradou, která se téměř zdála šklebivá. Ale nějak jsem věděl, že to není přátelský úsměv, téměř zlý. Ale jak by mohlo mít zvíře zlý úsměv, že? Kdyby to nestačilo k vyděšení, pak přišly oči.

Takže na první pohled moje světlomety osvětlily tuhle podivnou věc a jako u všech nočních zvířat je vždycky první nápadná věc odraz jejích očí ve světlech auta. Stejně jako všechna ostatní zvířata, která jsem na tomto malém úseku silnice viděl, byla i tato okamžitě odhalena. Tentokrát tomu tak nebylo a ze všech znepokojivých věcí, které jsem pozoroval, je tato asi nejnevysvětlitelnější. Vjížděl jsem přímo do něj a viděl jsem hřeben očního obočí. Viděl jsem hluboké oční důlky, ale žádné lesklé velké nebo malé oči, jen ty důlky. Jakmile jsme se k němu přiblížili na 15 metrů, byl jsem si jistý, že se podívám hluboko do očí jakéhokoli zvířete. No a když přišel okamžik pravdy. S manželkou jsme se zděsili, když jsme viděli jen hluboké ČERVENÉ oční důlky! Jako by ta věc neměla oči nebo přes ně měla červenou blánu. Chtěl jsem sjet ze silnice a pokusit se tu věc vystopovat, ale něco mi říkalo, že bude lepší, když se budu dívat, jak v oblaku prachu utíká do kaparralu. Ta podělaná věc otočila hlavu, aby se na nás podívala, celá se šklebila jen červenými očními důlky a prostě to zmizelo, aniž by přerušilo své strašidelné plazení.

V červnu 2020 jel pár ve státě Indiana po venkovské silnici, když před nimi světlomety zachytily "čistě bílé stvoření" uprostřed silnice. Šlápli na brzdy, aby si tento neobvyklý výjev prohlédli, a svědek by řekl:

Zahlédl jsem to jen letmo, ale dřepělo to, mělo to opravdu dlouhé nohy, super dlouhé ruce a neuvěřitelně humanoidní postavu. Postoj, který to mělo, když to dřepělo, byl velmi podobný lidskému, až na to, že se to lokty téměř dotýkalo chodníku. Moje přítelkyně vykřikla a během vteřiny, co to uviděla, to po čtyřech jako šmouha doběhlo ke stromu u silnice a prostě do něj skočilo. Plocha stromu, na který to dopadlo, byla nejméně 15 až 20 metrů nad zemí, a když to skočilo, viděl jsem, jak se mírně protáhlo. Od té doby jsem kolem té plochy často jezdil a od té doby jsem to už neviděl. Viděl ještě někdo něco podobného? Neviděl jsem žádné zuby, hlava měla docela lidský tvar a obličej to mělo dost dlouhý. Černě zapadlé oči, delší nos a ústa měl zavřená. Utíkalo to pryč a schovávalo se to v tom stromě, jako by to vědělo, že by to nemělo být vidět, ale nevypadalo to zvířecky. Řekl bych, že měřilo nejméně 6,5-7 stop. Než uteklo, dívalo se přímo na auto a bylo neuvěřitelně hubené, skoro kostnaté, a ano, stehna a lýtka mělo opravdu dlouhá.

Některá setkání s bledými plazivci působí ještě děsivěji než většina ostatních. Třeba případ mladé dívky z východního Kentucky, která si hrála venku se svým psem, když je jeden z těch tvorů zřejmě zákeřně napadl. Ve zprávě se píše:

Dívka hodila míč, který narazil do stromu napravo od ní a poslal ho za ní. Pes vyrazil za ní, aby míč sebral. V tu chvíli se za ní vymrštilo tělo psa, které s hlasitým žuchnutím narazilo do stromu a upadlo do bezvědomí. Vzápětí jí do zátylku narazil tvrdý předmět a omráčil ji. Když se probrala, poznala terén a věděla, že je v hlubokém lese. Také cítila, jak ji tělo táhne po lesní půdě a tahá ji za vlasy. Mladá dívka vykřikla, čímž vyděsila to, co ji táhlo, a přiměla bytost, aby ji pustila. Pak se rozběhla zpět směrem ke svému domovu. Otočila hlavu a uviděla bílou, bledou, vyhublou postavu s černýma očima, která ji pronásledovala a rychle nabírala na síle. Plíživec drobnou vlasatici dohonil a chytil ji za přední část vlasů, s nimiž kopala a křičela do lesa. Holčička se marně snažila dostat pryč, ale zvíře na ni bylo příliš silné.

Plazivec ji odtáhl do koryta řeky a ponořil jí hlavu do vody ve snaze ji utopit. Pak uslyšela hlasité prasknutí, které bylo slyšet i pod vodou, a plazivec ji pustil. Vytáhla hlavu z vody a uviděla policejního psa, který měl čelisti podobné svěráku pevně sevřené kolem lezcova horního předloktí. Paže visela bezvládně a ona poznala, že je zlomená. Plíživec se pokoušel psa zvednout, ale neměl na to sílu. Pak utekla domů a nechala psa bojovat s Plíživcem. Rodiče se s ní poradili a uvěřili jejímu vyprávění. Uplynul den a pes se nevrátil. Uplynul další den a pes stále nikde. Až večer třetího dne se její pes odkulhal z lesa, tělo měl pokryté řeznými a tržnými ranami. Kolem tlamy měl také spoustu zapečené krve. Ten pes se plně zotavil a nakonec žil ještě tři roky po boji s Plíživcem.

To vše je jako z hororu, což vede k zamyšlení, co se tu vlastně dělo. Nakonec tu máme otřesné zprávy dvou různých svědků z Massachusetts a Michiganu. V první zprávě byl svědek na cestě do práce, když dojížděl z oblasti Hartfordu ve státě CT do Springfieldu ve státě MA. Podle všeho jel v noci za mrazivého úplňku, když se začaly dít znepokojivé věci. Svědek říká:

Asi po 45 minutách jízdy ve tmě, s téměř žádným pouličním osvětlením, kdy úplněk osvětloval oblasti mých dálkových světel, jsem se již bál. Na silnici kromě mě nejelo žádné auto. Fuj. Pomalu jsem jel, protože se bojím nějaké mrtvolné zatáčky nebo něčeho podobného, a na silnici jsem uviděl mrtvého jelena. Jen jsem ji objel a smrad byl pěkně cítit. A zrovna když se ten smrad linul z mého auta, což bylo dost rušivé, něco přede mnou na straně spolujezdce běželo. Běželo to po dvou nohách, ale mělo to chůzi, při které to chvílemi vypadalo, že to běží po čtyřech. Barvou kůže to připomínalo člověka, ale mělo to téměř shrbená ostnatá záda a lysou hlavu. Jakmile jsem se k němu dostatečně přiblížil, prudce odbočilo do lesa. Nezastavil jsem, ani jsem se nepodíval do zpětného zrcátka. Jen se mi udělalo špatně od žaludku a pokračoval jsem v jízdě. Řekl jsem o setkání své ženě a šel jsem si lehnout. Rozhodl jsem se, že touhle cestou už nikdy nepojedu. Ta věc byla jen 4-5 stop "vysoká". Říkám to tak jen proto, že si to oči mohly domyslet. Mělo to tvar člověka a bylo to hubené. Skoro jako gangsterka. Nehodlám to však jít hledat. Bylo to v okrese Berkshire ve státě MA. Ta věc neběžela velkou rychlostí. Jen jako by se to snažilo skrčit a krýt. Podíval jsem se na "crawler humanoid" a popisy se zdají být podobné. Ale kdo ví, co to může být doopravdy. Naštěstí jsem to viděl jen asi 30 sekund. To je víc, než bych tu věc chtěl kdy vidět.

Dne 7. září 2021 se svědek kolem 19. hodiny procházel sám v lese v přírodní rezervaci Tittabawassee v Michiganu, aby pozoroval noční zvěř. Toho večera se mu mělo dostat víc, než si přál. Říká: ,,Když jsem byl v lese, tak jsem byl v lese:

Ztratil jsem se asi dvacet metrů od stezky a měl jsem jen baterku. Celá moje rodina věděla, kam jdu. Na zemi leželo suché mrtvé listí, které při mé chůzi hlasitě křupalo. Věřil jsem, že to zaplaší případnou zvěř, když jsem si připravoval základnu na noc. Už jsem ležel ve stanu, když jsem zaslechl lidský křik, ale uvědomil jsem si, že něco není v pořádku. Neznělo to úplně jako lidský křik, znělo to nějak divně. Popadl jsem tedy lovecký nůž, rozepnul jsem poklop stanu, vylezl ven s baterkou a prohledal okolí. Křik ustal a nahradilo ho vysoké, téměř veverčí štěbetání. Moje světlo našlo dvě jasně červené oči, ještě jasnější než jelen ve světle. Objevil se asi sto metrů ode mě a já se k němu pomalu přiblížil. Byl jsem tu kvůli pozorování zvířat a ze spánku jsem byl ještě mírně zamračený. Když jsem se tedy přiblížil, začalo to znovu křičet. Nebyl to však stejný křik. Byl to, no, primární křik. Zastavil jsem se, ale tvor se ke mně blížil do paprsku světla a pohyboval se jako pavouk. Byla to hůl, tenká a bledá, bez uší, bez nosu, s prázdnými očními důlky a velmi tenkými ústy. Zdálo se, že měří asi osm stop, ale jak jsem řekl, pohybovalo se to jako pavouk, takže to bylo těžké poznat. Vykřikl jsem a ono se to neuvěřitelně, neskutečně rychle vzdálilo. Utekl jsem do stanu, celou noc jsem nespal a nic dalšího jsem neslyšel. Ráno jsem nenašel žádné stopy z místa, kde se tvor pohyboval. Nikdo z mé rodiny nevěří, že se to stalo. Provedl jsem výzkum, který mě přivedl k přesvědčení, že to byl Crawler.

Zdá se, že taková vyprávění leží mimo jakoukoli snadnou klasifikaci. Máme tu co do činění s nějakým druhem kryptoidů, duchů, mimozemšťanů, interdimenzionálních vetřelců nebo s čím? Nebo jsou to všechno jen hoaxy a dezinformace? Zdá se, že tyto zprávy se zjevně vymykají běžným zprávám o krypticích nebo duchařských jevech, a tak nám nezbývá než přemýšlet, o co by mohlo jít. Ať už jsou odpovědi jakékoliv, tyto skutečně bizarní entity nejsou ničím, co by někdo chtěl potkat, když se v noci plouží po potemnělé silnici uprostřed ničeho a klopýtá vám do světel.