PODIVNÉ PŘÍBĚHY LIDÍ, KTEŘÍ VYBUDOVALI PORTÁLY DO JINÝCH DIMENZÍ

Myšlenka multidimenzionálního vesmíru neboli multivesmíru je známá již dlouho. Mnoho starověkých duchovních a metafyzických filozofií hovoří o více sférách nebo rovinách existence, mimo jiné ve starověkých textech buddhismu, hinduismu a kabaly. V nedávné době se tato myšlenka prosadila i mezi vědci a dostala se z oblasti mýtů, pověstí a vědecké fikce do možné reality. Ačkoli v tuto chvíli zůstává představa jiných realit, které narážejí na tu naši, pouze v oblasti teorií, experimentů a dohadů, existují lidé, o nichž se tvrdí, že skutečně prorazili závoj mezi dimenzemi a otevřeli portály mezi nimi, což vnáší do tohoto zajímavého konceptu nové debaty a podivnosti. Příběhy o lidech, kterým se podařilo vytvořit tunel mezi různými alternativními dimenzemi, sahají až do starověku.

V Peru se nachází starobylé místo, které je údajně branou do jiného světa. Jmenuje se Puerta De Hayu Marka neboli "Brána bohů", leží asi 800 kilometrů jihovýchodně od Limy a vypadá jako brána vedoucí odnikud nikam, která byla vytesána do strmé kamenné zdi z tajemných důvodů, jež se ztratily v čase. Místní obyvatelé věří, že brána kdysi nesloužila jen jako neobvyklá turistická atrakce a zdroj fascinace pro archeology, ale také jako portál do jiných dimenzí, a legendy s tím souhlasí. Podle starých Inků existovalo zařízení, které prý vypadalo jako zlatý disk, jímž mohl kněz dveře aktivovat. Věřilo se, že tato brána je přímým spojením s bohy a že jí mohou projít nejen kněží, ale i to, co se nachází na druhé straně.

Legenda říká, že tento disk byl nalezen poté, co spadl z nebe, a že nejméně jeden kněz po otevření portálu jím prošel, aby se už nikdy nevrátil. Zajímavé je, že archeologové zkoumající bránu skutečně našli v pevném kameni prohlubeň, která zřejmě sloužila k vložení předmětu ve tvaru disku. Byla to někdy skutečná brána do jiné dimenze, nebo jde jen o archeologickou zvláštnost opředenou mýty a pověstmi? Není jisté, co se stalo s údajným "klíčem" k bráně, ani co by se vlastně stalo, kdyby ho někdo vložil do oné kamenné prohlubně. Ať už Puerta De Hayu Marka je nebo byla čímkoli, je to zajímavý příběh, který si vysloužil příhodnou přezdívku "Skutečná hvězdná brána". Jedním z nejznámějších příběhů o otevírání portálů je pravděpodobně příběh místa zvaného Ongův klobouk.

Dějištěm tohoto příběhu je město duchů Ong's Hat, pouhá skvrna na mapě a jedna z mnoha opuštěných starých vesnic rozesetých po odlehlých borových hájích v americkém státě New Jersey. Městečko údajně získalo své jméno od muže jménem Ong, který kdysi ze zklamání odhodil svůj luxusní hedvábný klobouk, když na něj žárlivý milenec ženy, s níž měl poměr, dupl, načež se zasekl na větvi borovice, a údajně začínalo jako jediná chýše. Do 60. let 19. století se prý vesnice rozrostla v poměrně živé městečko známé pašováním a dodávkami alkoholu do vzdálených oblastí. V následujících letech však město dramaticky upadalo a ve 30. letech 20. století bylo téměř opuštěné, i když se stále objevovalo na mapách; v dnešní době jsou z něj jen divoké, plevelem zarostlé ruiny, rozpadající se budovy a prázdné pozemky.

Malé venkovské městečko by možná navždy zůstalo zapadlým městem duchů, kdyby nebylo zajímavé knihy Ong's Hat: The Beginning (Ongův klobouk: Počátek), kterou napsal Joseph Matheny a která vyšla v roce 2002, ačkoli její příběhy sahají ještě dál. Kniha tvrdí, že v roce 1978 se v New Jersey Pine Barrens usadil muž jménem Wali Fard, který zde koupil 200 akrů půdy. Fard, který byl členem tajného kultu Maurská ortodoxní církev v Americe, se údajně právě vrátil z cest po světě, kde studoval různé filozofie, magické praktiky a spiritistické techniky v exotických lokalitách, jako je Indie, Persie a Afghánistán, a poté se měl připojit k dalšímu kultu s názvem Maurský vědecký ašram. Podle všeho to byl přinejmenším výstřední člověk, který se na pozemek nastěhoval spolu se sebrankou složenou z několika uprchlých chlapců a dvou lesbických anarchistek.

Jakmile se Fard přestěhoval do New Jersey, začal podle knihy šířit učení své sekty a podařilo se mu získat kolem sebe značný počet stoupenců. Mezi touto pestrou skupinou ztroskotanců, sektářů, podivínů a vůbec podivínů byli i dva vědci jménem Frank a Althea Dobbsovi, kteří byli bratr a sestra a měli svou vlastní bizarní historii, neboť byli zřejmě vychováni v komuně uctívačů UFO, kterou vedl jejich otec v texaských pustinách. Oba dva se na Princetonu zabývali výzkumem něčeho, čemu říkali "kognitivní chaos", což je poměrně složité, ale v podstatě to znamenalo využití nevyužitých částí mozku k uvolnění obrovského lidského potenciálu v podobě nejrůznějších schopností, jako je ESP, telepatie, léčení nemocí, vědomé ovládání autonomních funkcí, a dokonce zastavení procesu stárnutí, ale za své dalekosáhlé okrajové teorie si vysloužili hněv svých kolegů a byli vyhozeni za to, co univerzita označila za "pobuřující nesmysly"." 

Zdá se, že oba sourozenci nebyli nikdy skutečně přijati v hlavním proudu ani na akademické půdě, ale s Fardem se ocitli mezi vyděděnými spřízněnými dušemi, které jim byly ochotny naslouchat. Jakmile se přestěhovali do odlehlých Pine Barrens, Frank a Althea se údajně ihned pustili do vytvoření provizorní laboratoře v opuštěné stodole, kde mohli pokračovat ve své práci, neomezováni tvrdou kritikou, které byli předtím vystaveni, a měli volnou ruku k tomu, aby si dělali, co chtěli. Fard a jeho sekta byli jejich prací natolik zaujati, že na jejím základě následně založili "Institut pro studium chaosu", což oběma vědcům umožnilo získat finanční prostředky a vybavení, které potřebovali k dosažení pokroku, jaký nikdy předtím nezažili, a také přilákat na pomoc další dva místní okrajové vědce jménem Harold Acton a Martine Kallikak. Mezi jejich četné bizarní experimenty patřilo používání různých psychedelických drog ve snaze odhalit schopnosti mysli, monitorování mozkové aktivity a používání elektrické stimulace, aby se pokusili manipulovat s mozkovými vlnami a vyvolat tak schopnosti, o nichž byli přesvědčeni, že se v mysli skrývají nevyužité.

Při těchto experimentech se používala celá řada podivných přístrojů a zařízení, které byly přinejmenším neortodoxní. Patřilo mezi ně zařízení, které nazývali "Vejce", což byla údajně víceméně upravená smyslová deprivační komora napojená na počítače a s různými elektrodami připojenými k lidskému subjektu za účelem měření fyziologických reakcí, a také helma vybavená "manipulátory mozkových vln". Údajně bylo sestrojeno několik verzí tohoto přístroje, které se ukázaly jako slibné, neboť údajně umožňovaly lepší kontrolu autonomních tělesných funkcí a propůjčovaly různé další schopnosti, jako je vnitřní teplo, zvýšené hojení a ústup nemocí. Nicméně až čtvrtá iterace zařízení údajně přinesla skutečně bizarní věci.

Ve třetí generaci vajíčka už experimentovali s pokusy o sestup vědomí až na kvantovou úroveň, což by podle nich umožnilo skutečné cestování do paralelních dimenzí, ale nebyli úspěšní. Se strojem čtvrté generace proces dále zdokonalili a vyzkoušeli ho na jednom z uprchlíků, který dostal přezdívku Kit. Během testu stroj údajně před očima všech zcela zmizel, aby se o sedm minut později znovu objevil s vyděšeným, ale nadšeným Kitem, který tvrdil, že byl na chvíli přenesen do jiné dimenze. Vědci tím byli ohromeni a portál, který zřejmě otevřeli, nazvali "Brána". Údajně provedli několik dalších úspěšných skoků do této alternativní reality, která byla popsána jako bohatá na rostliny a vodu, ale bez lidí.

Aby toho nebylo málo, Ong's Hat byl údajně nakonec ohrožen únikem nebezpečného jaderného materiálu z nedaleké pevnosti Fort Dix. V reakci na to začali obyvatelé využívat Bránu k útěku do paralelní dimenze, kde hodlali zůstat a znovu založit své město. Podle příběhu se vláda dozvěděla o experimentech a schopnostech stroje, což ji přimělo vtrhnout do komplexu při razii, při níž zahynulo několik lidí, kteří se tam chystali přeskočit. Autor vyprávění Joseph Matheny zřejmě tvrdil, že našel dokumenty popisující tyto události, a dokonce vedl rozhovor s jedním z vědců podílejících se na vytvoření Brány, který pak zveřejnil na internetu a později z něj udělal svou knihu, ale nikdy nebylo potvrzeno, že tyto údajné dokumenty vůbec existovaly. Situaci ještě více zamlžuje fakt, že Matheny se poměrně nejasně vyjádřil k tomu, zda něco z toho měla být skutečnost, fikce, nebo spojení obojího.

Vzhledem k pozoruhodně dramatické povaze, nedostatku jakýchkoli důkazů a sci-fi nádechu celého příběhu se mnozí domnívají, že jde jen o sci-fi, kterou převzal internet, rozpracoval ji a udělal z ní velký konspirační podvod. Příběh se poprvé začal šířit v 80. letech 20. století, takže se také předpokládá, že se mohlo jednat o raný pokus o vytvoření hry s alternativní realitou (ARG), dílo transmediálního vyprávění napříč platformami, a skutečně se nakonec rozšířilo z internetových nástěnek na nosiče CD-ROM a DVD, nebo mohlo jít o jakýsi memetický experiment, který měl zjistit, jak se memy šíří a jak daleko. Hlavní myšlenkou nyní je, že jde zcela jistě o fikci, která byla převzata a zpracována do pseudodokumentárního stylu knihy, ačkoli původně vytvořeno kým nebo za jakým účelem zůstává nejasné.

Nicméně navzdory tomu, že příběh o Ongově klobouku je většinou považován za fikci a městskou legendu, stále se najdou tací, kteří se domnívají, že se ve skutečnosti jedná o skutečnost nebo alespoň o skutečnost, která byla možná vytvořena tak, aby pouze vypadala jako podvod, a to za účelem ochrany těch, kteří stojí za jejím zveřejněním na veřejnosti, nebo aby lidé něčemu z toho skutečně neuvěřili. Ať už je to jakkoli, rozhodně jde o podivný příběh a Ongův klobouk nadále podněcuje konspirační teorie a občas se o něm mluví jako o potenciálně skutečném případu mezidimenzionálního cestování. Ať už se něco z toho skutečně stalo, nebo ne, rozhodně je to zajímavý příběh a fascinující pohled na to, jak se rodí a šíří městské internetové legendy.

Ongův klobouk je sice jen městskou legendou, ale i v dnešní době se najde spousta lidí, kteří tvrdí, že otevřeli portály. Kolumbijský vědec Daniel Nemes se od dětství intenzivně zajímal o vědu, což vyvrcholilo v jeho zaměření na pokusy prolomit zeď mezi dimenzemi, což se mu prý podařilo. Nemes začal svou cestu po přečtení článku o temné hmotě, po němž se pustil do vývoje technologie, která by dokázala zachytit obrazy bytostí a entit z jiných dimenzí. Jeho konečný vynález se měl jmenovat "Energy Vision", záhadné zařízení, které zřejmě dokáže využívat specializované čočky a sluneční světlo, což mu údajně umožňuje fotografovat jevy, které pocházejí z oblastí mimo naše obvyklé vnímání. Tvrdil, že prostřednictvím svého zařízení dokáže zachytit obrazy entit a krajin existujících v různých rovinách existence.

Výsledky jeho údajné multidimenzionální fotografie jako by ukazovaly nesčetné množství záhadných humanoidních postav, tajemných tváří a rozmazaných fantastických krajin, které podle něj pocházejí z alternativních realit existujících vedle té naší. Pokud tyto dimenze skutečně existují a snímky jsou skutečné, pak je asi nejlepší doufat, že nikdo neotevře portál, aby je vpustil dovnitř, protože jeho díla jsou většinou přehlídkou nočních můr plných mimozemských strašidelných vizáží a obrazů znepokojivě vyhlížejících bytostí. Jeho dílo bylo hojně sdíleno na sociálních sítích a vyvolalo stejně tak skepsi jako nadšení, přičemž skeptici tvrdí, že fotografie mohou být pouze výsledkem různých faktorů, včetně pareidolie (tendence vnímat známé vzory v náhodných podnětech) nebo možné digitální manipulace. Výběr některých obrázků zachycených prostřednictvím Nemesova energetického vidění si můžete prohlédnout zde. Co myslíte, že ukazují?

Další osoba, která nedávno tvrdila, že otevřela portály, se stala virální senzací v roce 2017, když na YouTube zveřejnila sérii videí, na nichž údajně ukazuje, jak otevírá zlomy v čase a prostoru. Uživatel "Funky Fathead" tvrdil, že pomocí počítačového tónového generátoru, který vypaluje dvě oddělené frekvence, otevírá ve své ložnici vír - portál skrze čas a prostor. První videa ukazovala malý světelný kruh nebo plazmu vznášející se nad reproduktorem, který se nacházel uprostřed jeho postele, když byly naprogramovány určité frekvence, přičemž každé další video ukazovalo stále stabilnější "portály", až se zdálo, že jedno z nich ukazuje krajinu za ním, která je údajně Sedona v Arizoně. To je pozoruhodné, protože o Sedoně se již dlouho tvrdí, že je ohniskem duchovní energie a vírů a také Mekkou New Agers, umělců, senzibilů a zvědavců, kteří chtějí využít něco z této duchovní síly. Funky Fathead navíc tvrdil, že si všiml změn ve svém pokoji i venku a také několika Mandelových efektů, které naznačovaly, že ho portály nějakým způsobem přesunuly do jiné paralelní dimenze. 

Celý fenomén portálu Funky Fathead je ještě zajímavější tím, že se tvrdí, že uživatel beze stopy zmizel, pravděpodobně prostřednictvím jednoho ze svých portálů, a že jeho kanál byl dodatečně upraven a některá jeho videa odstraněna záhadnými osobami. Většina videí je stále k dispozici a vyvolala mnoho diskusí a debat, přičemž stejně mnoho skeptiků celou věc vyvrací, jako věřících, kteří tvrdí, že Funky Fathead skutečně dokázal otevřít trhliny v čase a prostoru a možná dokonce skrze jednu z nich zmizel. Na některé záběry se můžete podívat zde a udělat si vlastní názor. Který článek o lidech otevírajících portály by byl úplný, kdyby se nemluvilo o tajných organizacích, které na této technologii pracují? Když mluvíme o tajemných agenturách otevírajících portály, je těžké nadhodit toto téma, aniž bychom zmínili místo zvané Velký hadronový urychlovač. Od svého uvedení do provozu v září 2008 je Velký hadronový urychlovač (LHC), provozovaný Evropskou organizací pro jaderný výzkum (CERN), zdrojem bizarních tvrzení o mezidimenzionálních trhlinách a vysokých podivnostech.

LHC, největší a nejvýkonnější urychlovač částic na světě, se nachází 300 stop pod zemí přímo pod řídicím střediskem CERN ve švýcarské Ženevě a je tvořen obrovskou smyčkou táhnoucí se v délce 27 kilometrů (asi 17 mil). Tato smyčka slouží víceméně k vrhání subatomárních částic extrémními rychlostmi za účelem jejich vzájemného rozbíjení a testování toho, co se stane za účelem odhalení některých tajemství našeho vesmíru, včetně obnovení podmínek velkého třesku, zjištění, jak náš vesmír vznikl, a nalezení důkazů temné hmoty a dalších. Snad jedním z nejznámějších objevů spojených s různými experimenty na LHC bylo pozorování částic Higgsova bosonu, které dodávají hmotě hmotnost a do té doby byly čistě teoretické.

Samotná přítomnost tak rozsáhlého vědeckého zařízení umístěného hluboko v podzemí, jeho vrozeně poněkud děsivě znějící předpoklad rozbíjení částic rychlostí světla a jeho obsazení vědci pracujícími na podivných experimentech mu možná vůbec nepřekvapivě přinesly poněkud zlověstnou pověst, která mezi veřejností vyvolává značné obavy a plodí nejrůznější divoké teorie o tom, co se tam dole skutečně děje. Kromě znepokojení a obav, že LHC vytvoří miniaturní černé díry nebo rozruší samotnou strukturu reality, se objevují různé představy a fámy, že CERN tam dole v útrobách Země chystá nejrůznější přísně tajné experimenty. Jednou z nejpopulárnějších konspiračních teorií je, že se zařízení aktivně zabývá otevíráním trhlin mezi dimenzemi, aby umožnilo teleportaci, vytvořilo brány do alternativních realit a podle některých vzdálenějších zpráv dokonce otevřelo bránu mezi Zemí a nebem a peklem. Dokonce se objevila jedna fáma, že v roce 2012 vědci v CERNu vpustili bránou biblické obry zvané Nefilim, což je údajně přimělo k odstavení LHC, aby byl výkonnější.

Někteří badatelé v této oblasti tvrdí, že takovými dveřmi by mohly propadnout nejrůznější podivné bytosti. Jedním z autorů, badatelů a velmi hlasitých zastánců konspiračních teorií o tom, že LHC vytváří brány do podivných sfér, je Stephen Quayle, který prohlásil, že pokud by se taková brána otevřela, mohlo by se dovnitř dostat vše od skutečných démonů přes anděly až po plazí bestie a další věci, které si nedokážeme představit. Quayle si nebere servítky, když říká svůj názor na důsledky experimentů v CERNu. Lidé, kteří si chtějí hrát na Boha a hledají božskou částici, skutečně najdou víc, než si přáli, když otevřou brány pekla. Najdou mezidimenzionální bytosti, které mají chuť na lidské maso a zničení lidstva. Většina vědců postrádá pochopení pro "nadpřirozené entity", které se jim postaví, a je daleko za jejich schopností pochopit, natož ovládat síly Pandořiny skříňky, která bude uvolněna.

I když se jedná o extrémní konec spektra řečí o tom, že LHC otevírá brány do alternativních dimenzí, myšlenka, že se tak do jisté míry již děje, je neodbytná. Důkazy pro tento druh interdimenzionální aktivity se často nabízejí v podobě různých podivných věcí, které byly údajně v průběhu let vyfotografovány nebo natočeny na obloze nad CERN, včetně UFO, podivných vírů a dalších nevysvětlitelných vzdušných jevů. Například v prosinci 2015 pořídili někteří turisté záběry něčeho, co vypadá jako jakási koule vstupující do něčeho, co vypadá jako jakýsi portál nebo vír, který zmizí, jakmile do něj neidentifikovaný objekt vstoupí. Jiné podobné video z května 2016 údajně ukazuje jakýsi portál v mracích, který se objevil hned poté, co v CERNu vypadl proud, což prý způsobila lasička, která se dostala k některému z citlivých strojů.

Je zajímavé, že řada anomálních událostí, k nimž v CERNu údajně došlo, se zřejmě shoduje s výpadky proudu, jako například údajné vlnění, které bylo ze zařízení vysláno v roce 2009 a které údajně narušilo magnetické pole Země a zkreslilo prostor a čas, rovněž v době, kdy v zařízení došlo k výpadku proudu způsobenému lasičkou, která se v areálu pohybovala. Zpráva z Ruska tvrdila, že tatáž "časová vlna" okamžitě teleportovala airbus na cestě do Bolívie tisíce kilometrů daleko na Kanárské ostrovy i s jeho 170 cestujícími. Tentokrát byl na vině výpadek proudu kus chleba, který spadl do zařízení poté, co ho upustil pták. Člověk by doufal, že tak vyspělé vědecké zařízení hluboko pod zemí bude schopno udržet mimo dosah všech lasiček, ptáků a chleba, které zřejmě rušily jejich zařízení.

Jedna z nejnovějších sérií takových fotografických podivností přišla v souvislosti s dalším ambiciózním projektem, který v posledních letech realizoval CERN a který už sám o sobě vyvolal řadu konspiračních teorií. Jde o projekt, který CERN nazývá Advanced Proton Driven Plasma Wakefield Acceleration Experiment, neboli AWAKE, jehož cílem je urychlit super nabité částice pomocí "plazmových wakefieldů poháněných protonovým svazkem". Není nutné skutečně rozumět tomu, co to všechno znamená, jen to, že to zní poněkud zlověstně, dokonce děsivě, a možná právě proto byl vyčleněn jako jeden z experimentů zaměřených na otevírání portálů mezi světy. Dne 24. června 2016 byly na obloze nad CERNem pořízeny fotografie znepokojivých oblačných útvarů ve tvaru portálu, a to nedlouho poté, co byl projekt AWAKE spuštěn, a ve stejný den, kdy byl naplánován experiment.

Přestože podobné fotografie a videa mohou mít racionální vysvětlení známých jevů nebo se dokonce může jednat o chytře vytvořený CGI hoax, existuje poměrně velký počet lidí, kteří trvají na tom, že se jedná o výsledek experimentů CERN, které sledují otevření interdimenzionálních dveří. Skutečně se objevilo mnoho tvrzení, že tyto trhliny ve struktuře mezi dimenzemi mění samotnou realitu, nenápadně mění náš vesmír a vytvářejí jevy, jako je Mandelův efekt, případy hromadných chybně zapamatovaných detailů, o kterých jsem zde na Záhadném vesmíru již vícekrát psal. Olej do ohně přilévají konspirační teorie poukazující na možnou souvislost a význam vztyčení sochy hinduistického boha Šivy se zlověstnější přezdívkou "Ničitel", stejně jako skutečnost, že písmena CERN jsou prvními čtyřmi písmeny jména Cernunnos, což je shodou okolností pohanský bůh podsvětí. Ani tím hra se jmény nekončí. CERN se částečně nachází ve francouzském městě Saint-Genus-Poilly a někteří poukazují na skutečnost, že slovo Poilly pochází z Appolliacum, tedy latinského označení chrámu zasvěceného bohu Apollónovi, o němž místní obyvatelé věřili, že právě v okolí místa, kde se CERN nachází, vytvořil portál do podsvětí.

To vše může být způsobeno divokými konspiračními teoriemi, hoaxy a panikou a není známo, zda by stroj vůbec někdy mohl interdimenzionální bránu otevřít, ale jedno je jisté: nejen neznalá veřejnost se obává CERNu a jeho urychlovače částic nebo si myslí, že experimenty s LHC by mohly mít hluboké neočekávané účinky. Například legendární fyzik Stephen Hawking varoval, že by přístroj mohl vytvořit černou díru, která ukončí veškerý život, jak ho známe, a dokonce i samotný ředitel CERNu pro výzkum a vědecké výpočty, fyzik Sergio Bertolucci, prohlásil, že je docela dobře možné, že by se mohla otevřít brána mezi dimenzemi, a řekl, že "z této brány by mohlo něco vyjít, nebo bychom jí mohli něco poslat". Není jasné, zda je urychlovač LHC k otevírání těchto portálů využíván záměrně či nikoliv, ale zdá se jisté, že konspirační teorie a obavy se kolem něj budou točit, dokud bude v provozu.

Dalším přísně tajným zařízením, k němuž se možná nepřekvapivě vážou historky o experimentech s interdimenzionálními portály, je nechvalně proslulá Oblast 51 v nevadské poušti. Dlouho byla pokladnicí konspiračních teorií týkajících se UFO, zajatých mimozemšťanů a zpětného inženýrství mimozemských technologií, a nyní může ke své hromadě podivností přidat i dimenzionální portály. Ale nevěřte jen tak nějakému starému konspiračnímu teoretikovi, protože jasnovidec Athos Salomé, kterému se přezdívá "žijící Nostradamus", tvrdí, že pod Oblastí 51 se nejen buduje portál, ale že byl loni otevřen. A nejen to, Elon Musk už o něm zřejmě ví a pracuje na vlastní verzi této technologie na místě zvaném "Oblast 59". Athens o všech těchto portálových věcech prohlásil:

"V Oblasti 51 je pod úrovní terénu tunel vedoucí k trojrozměrnému portálu, který se má otevřít v roce 2023. Tento portál by byl schopen přenášet lidi mezi časoprostorovými dimenzemi. Existuje tunel, který vede na jiné místo, a tento přístup je to, co všichni chtějí hrát na bohy nebo bohy. Může se to zdát jako nemožná skutečnost, ale využívá se to a pracuje se s tím prostřednictvím okultních věd. Stejně tak se to děje v Antarktidě, jako by to všechno spolu souviselo. To, co se tam skrývá, je tak mocné, že nedávno miliardář Elon Musk v rozhovoru dokonce prozradil, že jeho společnost SpaceX má nejen tajnou oblast pokročilých technologií, která se stala známou jako Oblast 59, ale podle podnikatele vyvíjí mnohem robustnější projekty a prototypy."

Je to všechno konspirační nesmysl, nebo na tom něco je? Kdo ví? O takových věcech můžeme jen přemýšlet. Ačkoli myšlenka multiverza není zdaleka tak přitažená za vlasy, jak se kdysi zdálo, je možné, že brány do jiných realit a dimenzí skutečně existují? Je to vůbec možné? S rostoucí vědeckou pozorností věnovanou možnostem jiných paralelních dimenzí, které se střetávají s tou naší, se zdá být stále pravděpodobnější, že tyto reality existují, i když není jasné, zda mezi nimi budeme někdy schopni cestovat. Dokud se však budou objevovat podobné příběhy, je zajímavé si myslet, že takové portály nejen mohou být možné, ale že už možná existují.