PODIVNÉ PŘÍPADY PROKLETÝCH FILMOVÝCH ROLÍ

Hollywood je plný příběhů o paranormálních jevech a nevysvětlitelných událostech a zdá se, že jedna z oblastí, která je všudypřítomná, je myšlenka, že některé filmové role jsou obklopeny nějakým druhem prokletí. Podle pověstí jsou ti, kdo tyto role přijali, odsouzeni k neštěstí, zranění nebo ještě něčemu horšímu, a my se zde podíváme na některé pozoruhodné příklady těchto údajně prokletých rolí.

Jedna z nejznámějších filmových kleteb v popkultuře se týká postavy Supermana z DC Comics, která je zákeřná a zdánlivě nenasytná. Je to prokletí, které vtahuje a zaplétá každého, kdo má se Supermanem něco společného, a které vešlo ve známost jako "Supermanova kletba". Údajnou "Supermanovu kletbu" lze vysledovat až do doby vzniku a vytvoření této postavy komiksovými kreslíři Jerrym Siegelem a Joem Shusterem. Někdy se poznamenává, že jsou možná první, kdo trpí hněvem kletby, protože jejich postava začala být populární a vydělávat skutečné peníze až poté, co prodali práva na předchůdce společnosti DC Comics za mizerných 130 dolarů. Siegel a Shuster se dále pokoušeli uplatnit určitá zákonná práva na vlastnictví a tantiémy, ale nikdy se jim nepodařilo s tím něco udělat.

Nakonec by ze svého kultovního výtvoru sotva kdy viděli desetník a Siegel v jednu chvíli naříkal: "Nemůžu se na komiks o Supermanovi dívat. Dělá se mi z toho fyzicky špatně. Miluji Supermana, ale stal se pro mě cizí věcí." V pozdějších letech oba zažívali těžké finanční časy, Shuster navíc trpěl nesčetnými zdravotními problémy, včetně slábnoucího zraku, který mu znemožňoval kreslit a vydělávat si na živobytí, a přestože nakonec získali titulní stranu v supermanovských materiálech, dostávali almužnu a celý život žili téměř v chudobě. Nabízí se otázka, zda to byla součást prokletí, nebo jen smůla a špatné obchodní rozhodnutí, ale pokud existuje prokletí, lze ho pravděpodobně vystopovat až sem na začátek.

Ať už toto "prokletí" začalo u Siegela a Shustera, nebo ne, rozhodně u nich neskončilo. V mnoha případech byli údajně postiženými herci nějakým způsobem spojeni se seriálem v televizi, animovaném filmu a ve filmu. Ve čtyřicátých letech se Superman poprvé objevil v televizi v podobě série dvou nízkorozpočtových černobílých seriálů s hercem Kirkem Alynem v roli Muže z oceli. Tato role pro něj zdaleka neznamenala rozmach kariéry, ale naopak ji zničila. Po skončení seriálu se Alyn ocitl téměř bez práce a nemohl získat žádnou jinou roli než epizodní roli a reklamní voiceovery, jednoduše proto, že byl se Supermanem tak spojován a nenapravitelně typizován, a nikdo vlastně ani neznal jeho jméno, protože jako neznámý herec nebylo jeho jméno ani v titulcích seriálů, v nichž se objevil. V pozdějších letech jeho mysl chřadla v důsledku Alzheimerovy choroby a v roce 1999 zemřel v zapomnění, nikdy už nedostal žádnou slavnou roli a později v životě tvrdil, že mu Superman zničil život.

Prokletí se pak údajně znovu objevilo, když se v letech 1941-1943 vysílal první animovaný seriál o Supermanovi, v němž postavu namluvil Bud Collyer. Zatímco tehdy se mu nic zlého nestalo a skutečně se stal poměrně úspěšným moderátorem pořadu To Tell the Truth, později v jeho životě se vše změnilo k horšímu. V roce 1966 byl uveden nový animovaný seriál o Supermanovi s názvem The New Adventures of Superman (Nová dobrodružství Supermana) a Collyer byl požádán, aby si svou ikonickou roli zopakoval, což za velkých fanfár učinil. Jen několik let poté, co tuto roli přijal, náhle onemocněl těžkým a nečekaným onemocněním krevního oběhu, které ho rychle připravilo o život ve věku 61 let.

Ačkoli je to všechno v jistém smyslu strašidelné, stále ještě nebyl považován za skutečné prokletí a toto zvláštní ocenění získal a do povědomí veřejnosti se dostal až poté, co se červené pláštěnky ujal herec George Reeves ve filmu Superman a krtci z roku 1951 a také v televizním seriálu Superman, který běžel v letech 1952 až 1958. Ačkoli měl před rolí Muže z oceli za sebou dlouhou filmovou kariéru, po účinkování v tomto filmu a seriálu se jeho kariéra propadla, protože byl nenapravitelně typizován, podobně jako Kirk Alyn. Nacházel stále méně a méně rolí, které by nesouvisely se Supermanem, a i když se ve filmech objevil, lidé ho prostě nedokázali oddělit od ikonické postavy, kterou hrál. Upadl by do hluboké deprese a jako první vyslovil myšlenku, že byl rolí Supermana doslova proklet, a 16. června 1959, pouhý den před vlastní svatbou, byl nalezen mrtvý ve svém domě zřejmě střelným zraněním, které si způsobil sám, zatímco jeho přítelkyně a přátelé pořádali dole večírek. Ačkoli se oficiálně jednalo o sebevraždu, vzhledem k tomu, že na zbrani nebyly nalezeny Reevesovy otisky prstů, dlouho to vyvolávalo fámy a konspirační teorie, že šlo o nečistou hru.

Teprve Reevesova smrt a jeho zlověstná zmínka o prokletí v předchozích dnech skutečně oživily myšlenku "Supermanova prokletí" a veřejnost začala spekulovat, že na tom všem něco bude. To by jen podpořila další vysoce postavená oběť "kletby". Snad nejznámější obětí údajné kletby se stal muž, kterého většina lidí pravděpodobně považuje za kvintesenci Supermana, s nímž jsou všichni ostatní srovnáváni, herec Christopher Reeve. Reeve, který se objevil ve filmech Superman: The Movie (1978), Superman II (1980), Superman III (1983) a Superman IV: The Quest for Peace (1987), skutečně ztělesňoval populárního superhrdinu do té míry, že jeho image byla se Supermanem neodmyslitelně spjata, a možná právě proto by na zákeřnou kletbu upozornil nejvíce.

Pro Reevea je samozřejmě typické, že si mimo roli, která ho proslavila, našel jen málo zapamatovatelných rolí. Většinou byl odkázán na vedlejší role nebo na ty, které měly něco společného se Supermanem, ale podařilo se mu udržet kariéru nad vodou a to by bylo to nejmenší, co by ho trápilo, když prokletí začalo své temné dílo. Vedle toho byl Reeve vášnivým milovníkem jízdy na koni, často se účastnil jezdeckých závodů, ale 27. května 1995 se jedna z těchto akcí tragicky zvrtla, když byl herec shozen z koně a zlomil si vaz a ochrnul od krku dolů. Těžké zranění bylo kupodivu přičítáno svědectvím, že se mu ruce poněkud podivně zamotaly do otěží, takže hlavní tíhu nárazu odnesla jeho hlava. Reeve už nikdy nechodil a stal se významným zastáncem léčby a podpory ochrnutých, ale jeho život byl tragicky ukončen ve věku 52 let, když 10. října 2004 zemřel na srdeční a plicní komplikace související s nežádoucí reakcí na léky, které užíval na svůj zdravotní stav. Poněkud zvláštní je, že krátce poté onemocněla rakovinou plic i jeho manželka Dana Reeveová, která zemřela o dva roky později ve věku 44 let.

Poněkud zlověstné je, že se zdá, že údajná kletba se zaměřila na film Superman z roku 1978, protože Reeve nebyl zdaleka jedinou údajnou obětí této zkázonosné produkce a během natáčení i po něm zažívali smrt a neštěstí různí herci, kteří se ve filmu objevili. Margot Kidderová, která hrála Supermanovu lásku Lois Laneovou, měla po natočení Supermana v životě nejrůznější neštěstí. Její kariéra šla hluboko dolů, zhoršila se její bipolární porucha a po autonehodě v roce 1990 částečně ochrnula a nemohla najít práci. Sáhla po drogách a alkoholu a v roce 1996 se psychicky zhroutila a na několik dní zmizela, aby se pak objevila v bludném stavu, ostříhala si vlasy a vykládala, jak ji chce její manžel zabít. Kidderové život se dále rozpadal a vymykal kontrole až do její smrti 13. května 2018, kdy zemřela na předávkování alkoholem a drogami.

Ve filmu z roku 1978 se objevil i slavný herec Marlon Brando, který hrál Supermanova otce Jor-Ela. Po natočení filmu prošel Brando bouřlivým životním obdobím. Jeho syn zastřelil přítele své nevlastní sestry a v roce 1990 byl poslán do vězení, jeho dcera spáchala v roce 1995 sebevraždu a sám Brando se stal známým neukázněným samotářem, s nímž se téměř nedalo pracovat. Kdysi nezastavitelný herec byl svědkem toho, jak jeho hvězda pohasíná až do jeho smrti v roce 2004, nápadně pouhé tři měsíce před smrtí Christophera Reeva. Dokonce i herec, který hrál malého Supermana ve filmu z roku 1978, prý trpěl prokletím, když herec Lee Quigley, který se objevil v roli dítěte, zemřel v roce 1991 ve věku 14 let po předávkování inhalací škodlivých plynových aerosolů, které si nechal udělat, aby se zbavil šikany, jíž se mu dostalo za jeho jedinou filmovou roli. Prokletí se rozšířilo i na pokračování Supermana z roku 1978. Komik Richard Pryor se objevil ve filmu Superman III v roce 1983 a poté měl vážné problémy s drogami, dostal roztroušenou sklerózu a zemřel 10. prosince 2005 ve věku 65 let.

Přestože nejslavnější série filmů o Supermanovi si vysloužila nejvíce hněvu prokletí, rozhodně to není konec těchto temných zvěstí. Produkci DVD k filmu Bryana Singera Superman se vrací z roku 2006 údajně provázely nejrůznější podivné nehody, neštěstí a smůla, včetně zranění na place a dokonce i přepadení, a Kate Bosworthová, která ve filmu hrála Lois Laneovou, slavně obvinila Supermanovu kletbu z milostného rozchodu s hercem Orlandem Bloomem a dalších osobních potíží. V pozdějších letech se objevil také televizní seriál Smallville, v němž hrála herečka Allison Macková, která ztvárnila Chloe Sullivanovou a která byla v roce 2018 zatčena za obchodování se sexem a nucené práce s lidmi. Rozhodně se našli herci, kteří na žádnou "Supermanovu kletbu" vůbec nevěří, dokonce i jedna z údajných obětí Margot Kidderová dlouho odsuzovala myšlenku, že by za jejími sváry stála taková kletba. Herec Henry Clavill, který naposledy ztvárnil Supermana ve filmech Muž z oceli (2013), Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti (2016) a Liga spravedlnosti (2017), o nechvalně proslulé kletbě prohlásil:

No, upřímně řečeno, nevěřím, že existuje nějaké prokletí. Myslím si, že v minulosti byla nějaká smůla, zejména pokud jde o koně, a to nemyslím jako vtip. Moje snoubenka je mezinárodní skokanka a vím, jaká rizika jsou s tím spojená. Můžete tisíckrát spadnout a nechat se vystřelit přes ploty a pak stačí, když jste jednou doma na dvoře, aby se kůň něčeho lekl, a už jste pryč a spadnete na špatnou stranu. Existuje smůla, ale nemyslím si, že je to nějaké prokletí.

To vše má samozřejmě racionální vysvětlení. Koneckonců, každý nešťastný incident lze spojit s produkcí a pak hledat další incidenty, které by mohly přilít olej do ohně, kdyby k tomu měl někdo chuť. Přesto zůstává Supermanova kletba zvláštní, protože se stala tak známou a opředenou zlověstnými událostmi. Ať už se jen naše mysl chytá stébla, nebo jde o něco skutečně nadpřirozeného, rozhodně to každému sledování filmu o Supermanovi dodá jiný nádech. Další komiksovou rolí, o které se často říká, že je alespoň do určité míry prokletá, je Joker z komiksů DC Comics. Jack Nicholson, který se asi nejvíce proslavil rolí Jokera ve filmu Tima Burtona z roku 1989, prohlásil, že se v této roli necítil dobře a že si "žije vlastním životem", ale prokletí se začíná objevovat až v novějších batmanovských filmech režiséra Christophera Nolana, které jsou také prosyceny temnotou.

Nejvýrazněji se na tom podepsala smrt herce Heatha Ledgera, který se v roli Jokera ve filmu Temný rytíř působivě a kariérně prosadil, na zjevné předávkování drogami během natáčení, což byla smrt, která otřásla zábavním průmyslem a šokovala celý svět. Ledger měl v této roli hluboké osobní a psychické problémy, tvrdil, že nemohl spát, role ho nenasytně pohltila a zcela vyčerpala, a tak se dostal do depresí, které ho stály vztah s přítelkyní Michelle Williamsovou. Podle některých zpráv Jack Nicholson, který hrál předchozí iteraci role Jokera, údajně dokonce Ledgera varoval, aby byl při přístupu k roli opatrný, protože si žije vlastním životem a má potenciál být nebezpečná, a po Ledgerově smrti o roli plíživě prohlásil: "No, já jsem ho varoval." Ledgerova poslední známá slova byla "Bye Bye" naškrábaná do zápisníku vedle jeho fotografie v plném strašidelném Jokerově make-upu.

Zajímavé je, že Ledgerova smrt nebo zranění nebyly jediné, které produkci pronásledovaly, protože při kaskadérské scéně s honičkou s nákladním autem zahynul technik speciálních efektů Conway Wickliffe, později se za podobných okolností zranil jeho dublér a v roce 2008 měl vážnou autonehodu také Morgan Freeman, který se nedlouho poté rozvedl se svou manželkou. Zdaleka nejstrašidelnější a nejděsivější incident spojený s "Batmanovým prokletím" se stal v roce 2012, kdy 24letý doktorand Coloradské univerzity v Denveru James Holmes navštívil promítání filmu Temný rytíř povstal v coloradské Auroře a poté odpálil kanystr se slzným plynem, načež začal nevybíravě střílet do davu návštěvníků kina. Když se kouř rozptýlil, bylo 12 mrtvých a dalších 70 zraněných. Nolanovy filmy o Batmanovi byly kritikou i komerčně dobře přijaty, ale jistě mají své démony, kteří se skrývají ve stínu.

Ještě nedávno si Jared Leto, který hrál Jokera ve filmu Sebevražedný oddíl, při jeho ztvárnění také prošel velkým psychickým a emocionálním otřesem. Tvrdil, že většinu času na place trávil v roli, i když zrovna nenatáčel, a že většinu času trávil sám v šatně a vyhýbal se přítomnosti herců a štábu. Během natáčení dělal Leto řadu dementních věcí, například poslal krysu své kolegyni Margot Robbie a mrtvé prase zbytku štábu. Později tvrdil, že si není jistý, proč tyto věci dělal, a měl pocit, že ho role v jistém smyslu posedla. Byl tu také Joaquin Phoenix, který hrál roli ve filmu Joker a tvrdil, že se z role a s ní spojeného hubnutí lehce zbláznil a že ho ta role "kurevsky děsí". Je tedy role Jokera skutečně prokletá, nebo jde jen o smůlu, náhodu a následky náročné, temné role?

Od komiksových filmů se dostáváme k roli Ježíše Krista. Zdá se, že je to role, kterou by si chtěl vyzkoušet každý herec, ale mnozí se naučili svého rozhodnutí litovat. Nejznámější příklad "Ježíšova prokletí" se točí kolem velmi úspěšného a velmi kontroverzního filmu Umučení Krista z roku 2004 v režii Mela Gibsona, který vypráví příběh o zradě Ježíše Krista a jeho následném mučení a smrti. Zdá se, že celá produkce byla skutečně zasažena určitým druhem kletby. V tomto případě se zdálo, že se štáb prostě nedokázal vyhnout všem podivným úderům blesku, které se během natáčení odehrávaly. Asistent režie Jan Michelini byl během natáčení zasažen bleskem ne jednou, ale hned dvakrát, a hlavní herec, který hrál Ježíše, Jim Caviezel, byl na místě také zasažen bleskem, přičemž někteří členové štábu tvrdili, že mu v té době doslova vycházel kouř z uší.

Toto údajné prokletí postihlo zejména Caviezela, který při natáčení trpěl jedním útrapami za druhým. Přestože trpěl podchlazením, stejně jako zápalem plic a plicní infekcí, kromě zásahu bleskem byl také zasažen vykloubeným ramenem během jedné scény nesoucí těžký kříž a vážně zraněn během hlavní události, scény, kdy je Ježíš vyveden na kříž a neúprosně bičován. Přestože scéna a násilí v ní byly zdánlivě falešné, Caviezel měl vytrhané kusy masa a navíc trpěl různými kožními infekcemi, které většinou pramenily z velkého množství make-upu potřebného k tomu, aby falešná zranění vypadala tak reálně. Zranil si také záda a v jedné scéně ho herec udeřil do zraněných zad, což způsobilo, že se svíjel a zmítal v agónii, a následně si pořezal ruce o kovové kruhy, ke kterým byl připevněn. Nakonec produkce Caviezela důkladně vyčerpala a herec si po dokončení filmu vyžádal operaci srdce a psychiatrickou léčbu.

Aby toho nebylo málo, Mel Gibson i Jim Caviezel utrpěli po natočení filmu velké kariérní rány, což se zdá být dalším problémem při hraní role Ježíše Krista, protože mnoho herců, kteří ztvárnili Ježíše, pak krátce poté zmizelo ze záře reflektorů. Byl to Ted Neeley, který po ztvárnění hlavní role ve filmové verzi Jesus Christ Superstar utrpěl zánik své filmové kariéry, John Bassberger, který si po ztvárnění Ježíše zahrál jen v jednom filmu, Robert Powell, který velmi litoval, že roli vůbec přijal, a Chris Sarandon. Jeffery Hunter, který hrál tuto roli ve filmu Král králů v padesátých letech, si během natáčení vedl dobře, kritika chválila epický styl filmu a tvrdila, že na Huntera se bude vzpomínat jako na jednoho z největších interpretů Ježíše Krista v dějinách kinematografie, ale v následujících letech ho postihla řada neštěstí.

Nejenže jeho kariéra spadla z útesu jako u ostatních zde zmíněných herců, ale v roce 1969 mu při natáčení filmu Viva América! náhodný výbuch na place způsobil popáleniny na rukou a několik rozbitých brýlí mu způsobilo zranění v obličeji. O několik týdnů později dostal při tréninku juda s kamarádem ránu do brady, která ho poslala k zemi, aby se hlavou praštil o dveře. Při letu zpět do Spojených států utrpěl ochrnutí pravé ruky, ztratil řeč a byla mu diagnostikována mrtvice, která mu do konce života způsobovala záchvaty závratí a bolesti hlavy. Jednoho dne byl sám doma, když ho na schodech přepadla jedna z těchto závratí. Ztratil rovnováhu a spadl na zem s takovou smůlou, že si rozbil lebku. O několik hodin později byl nalezen v bezvědomí, převezen do nemocnice a při operaci 27. května 1969 zemřel. Prokletí, nebo jen zkažená náhoda? Kdo ví?

Další filmovou rolí, která byla tak prokletá, že se postarala o to, aby film vůbec nevznikl, byl hluboce problematický příběh filmu Atuk, natočený podle románu Mordechaje Richlera Nesrovnatelný Atuk z roku 1963. Komediální příběh o eskymáckém Inuitovi, který se ocitne jako cizinec v cizí zemi v New Yorku a snaží se trapně přizpůsobit, byl na začátku osmdesátých let zpracován podle scénáře Toda Carrolla a rychle získal pověst filmu, který jako temný mrak obklopuje smrtící kletba. Zdaleka nejznámější a nejzlověstnější z nich je seznam tragických úmrtí nějakým způsobem spojených s natáčením Atuka, který se čte jako skutečný seznam komediálních herců. Legendární komik John Belushi byl prvním představitelem titulní role, a skutečně byl úplně první volbou, přičemž scénárista Carroll výslovně uvedl, že roli napsal právě pro Belushiho, ale nedlouho poté, co herec v roce 1982 v pouhých 33 letech zemřel na předávkování drogami.

Dalším komediálním hercem, který se role ujal, byl Sam Kinison, jemuž se podařilo natočit jednu scénu, ale vše se zvrtlo, když slavný komik trval na rozsáhlém přepsání scénáře, a brzy z natáčení úplně odešel a v roce 1992 ve svých 38 letech zahynul při děsivé čelní autonehodě. Roli Atuka dostal komik John Candy, kterého nedlouho po přečtení scénáře postihl ve 43 letech infarkt, přičemž scénář měl údajně stále u sebe. Děsivé je, že komediální scenárista Michael O'Donoghue, který údajně četl scénář spolu s Candym, zemřel o několik měsíců později na náhlé krvácení do mozku. Roli Atuka převzal Chris Farley, hvězda populárního amerického komediálního televizního pořadu Saturday Night Live, který je proslulý svou nadváhou a potrhlostí. Farley se údajně docela těšil, až začne natáčet, protože Belushi byl jedním z jeho idolů, ale nikdy nedostal příležitost, protože následoval Belushiho příkladu a ve věku 33 let také zemřel na předávkování drogami.

Zajímavé je, že Farley údajně předal scénář svému příteli a kolegovi z komediálního pořadu Saturday Night Live Philu Hartmanovi, který měl zájem o vedlejší roli ve filmu, ale který měl náhle zemřít při šokujícím zločinu, když jeho manželka zastřelila jeho a poté sebe v mrazivé vraždě a sebevraždě. Bylo mu 49 let. Po Hartmanově smrti byl "prokletý" scénář odložen a projekt se již nikdy nerealizoval. S Atukovým prokletím je často spojován i další nedokončený film natočený podle románu Johna Kennedyho Toola The Confederacy of Dunces, který získal Pulitzerovu cenu. Stejně jako Atuk měl i tento navrhovaný film, který měl původně režírovat Harold Ramis, pochmurnou pověst, protože v něm zemřeli téměř všichni hlavní herci, přičemž v mnoha případech šlo o strašidelně stejnou osobu. Měl v něm hrát John Belushi, John Candy a Chris Farley, kteří, jak jsme viděli, tragicky zemřeli a všichni byli spojeni s oběma k zániku odsouzenými projekty. Ostatní herci spojovaní s filmem, jako Will Ferrell, Jack Black a Zach Galifianakis, si však, alespoň zatím, vedou dobře. Další neštěstí přišlo v podobě hurikánu Katrina, který zničil velkou část města, kde se měl film natáčet. Dokonce i jeden z režisérů, kteří byli s filmem v průběhu let spjati, Steven Soderbergh, věřil, že film je vlastně prokletý. Konfederace drsňáků se dodnes nepřiblížila k realizaci a přes veškeré snahy o natočení zůstává v beznadějném limbu.

Některé filmy se zdají být tak prokleté, že téměř každá role v nich přináší smrt a neštěstí. Film Poltergeist je bezesporu jedním z klasických hororů všech dob. V režii Tobeho Hoopera a scénáři a produkci nikoho jiného než Stevena Spielberga sledujeme boj rodiny Freelingových z předměstí, která se potýká s děsivou invazí zlovolných duchů a únosem jejich malé dcery těmito přízraky, jež jsou v zajetí tajemného, hrozivého démona označovaného jednoduše jako "Bestie". Film je pozoruhodný svou zneklidňující atmosférou a schopností využít dětské obavy, jako je strach ze strašidelných panenek, z věci pod postelí a strašidelného stromu za oknem, a oživit je několika skutečně kultovními scénami, které dobře posloužily k traumatizaci tehdejších dětí (včetně mě). V roce 1982, kdy byl film uveden do kin, se stal obrovským hitem a dočkal se dvou pokračování a remaku. Film se do paměti zapsal také tím, že se nad ním vznáší jedna z nejznámějších filmových kleteb.

Na place Poltergeista to vypadalo strašidelně ještě před začátkem natáčení. Říká se, že tvůrci se rozhodli, že místo toho, aby v různých scénách použili jako rekvizity umělohmotné kostry, jejichž výroba by byla nákladná, použijí skutečné lidské kosti. Kostry byly nejznámější v otřesné scéně, v níž se postava herečky JoBeth Williamsové ocitne na dně zpola napuštěného bazénu v bahně a lidských kostrách, které na ni útočí, když se zoufale snaží vyplazit z vodního hrobu. Podle herečky byly v této scéně použity skutečné lidské kostry a filmový štáb ji o tom neinformoval. Ve skutečnosti se zdá, že producent Spielberg o tom v té době skutečně nikoho, kdo na filmu pracoval, neinformoval. Williams později o této nepopiratelně děsivé situaci prohlásil:

Ve své nevinnosti a naivitě jsem se domníval, že to nejsou skuteční kostlivci. Domníval jsem se, že jsou to kostry z plastu nebo gumy... Zjistil jsem, stejně jako štáb, že použili skutečné kostry, protože vyrábět falešné kostry z gumy je příliš drahé.

Ačkoli tato tvrzení nebyla nikdy prokázána, předpokládá se, že použití skutečných lidských koster jako rekvizit mohlo být katalyzátorem toho, co mělo následovat, protože se ukázalo, že nejen nad původním filmem, ale i nad celou sérií se vznáší temná síla, která vedla k několika bizarním úmrtím osob zapojených do natáčení a dalším podivnostem. K prvnímu úmrtí dojde jen několik týdnů po uvedení původního filmu, když 22letou herečku Dominique Dunneovou, která hrála starší sestru Danu Freelingovou, v noci 30. října 1982 brutálně uškrtí její přítel. Dunneová byla ve vztahu s kuchařem jménem John Sweeney a skutečně ho vyhodila z jejich společné losangeleské rezidence. V noci, kdy se incident stal, se Sweeney údajně zastavil, aby se pokusil věci urovnat, ale rozhovor se místo toho zvrhl v obrovskou hádku na příjezdové cestě, která skončila tím, že Sweeney Dunneovou brutálně uškrtil do bezvědomí a nechal ji zemřít přímo na místě, kde upadla.

Dunneová byla převezena do lékařského centra Cedars-Sinai v Los Angeles, kde zůstala v bezvědomí ještě čtyři dny, než zemřela a už se neprobrala. Sweeney byl následně shledán vinným z neúmyslného zabití a odsouzen k šesti letům vězení, z nichž si odseděl pouze tři a půl roku. V roce 2009 byl ve svém vlastním domě brutálně zavražděn uprchlý trestanec se sekerou herec Lou Perryman, který si ve filmu zahrál malou roli. Produkci filmu Poltergeist provázely i další méně tragické, ale přesto bizarní podivnosti. Herec Richard Lawson, který ve filmu hraje vyšetřovatele paranormálních jevů Ryana, letěl v březnu 1992 na palubě letu USAir 405, když se letadlo zřítilo do Flushing Bay v New Yorku. Lawson sice havárii přežil, ale 27 z 51 lidí na palubě při neštěstí zahynulo. Další podivná série událostí trápila herečku JoBeth Williamsovou během natáčení, když tvrdila, že když se vrátila z natáčení domů, obrazy, které visely u ní doma, byly vždy nakřivo.

Úmrtí a podivnosti pokračovaly i v pokračování filmu Poltergeist II: The Other Side(1986), které přineslo další dvě poměrně známá úmrtí a několik dalších zlověstných znamení. První významnou smrtí byl herec Julian Beck, který ve filmu ztvárnil zlého duchařského kazatele reverenda Henryho Kanea. Beck, kterému byla před začátkem natáčení diagnostikována rakovina žaludku, své nemoci podlehl v září 1985, krátce před uvedením filmu do kin. V roce 1987 zemřel další člen hereckého souboru, 53letý Will Sampson, který ve filmu hrál indiánského šamana a který je jako herec asi nejznámější díky roli němého indiána ve filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, zemřel na komplikace spojené s riskantní transplantací srdce a plic, kterou podstoupil o šest týdnů dříve. Zajímavostí je, že během natáčení filmu Poltergeist II Sampson na place provedl skutečné vymítání ďábla kvůli svým rostoucím obavám z údajného použití skutečných kostlivců jako rekvizit v prvním filmu. Údajné kletbě jsou někdy připisována i další úmrtí, která s natáčením Poltergeista II do jisté míry souvisejí. Zeldě Rubensteinové, která ve filmu hraje médium, bylo telefonicky oznámeno, že její matka během natáčení zemřela, a sám režisér Brian Gibson zemřel v roce 2004 na Ewingův sarkom.

Zdaleka nejdiskutovanější a nejznámější smrtí spojenou se sérií Poltergeist je smrt mladé Heather O'Rourkeové, která ve všech třech filmech o Poltergeistovi ztvárnila nejmladší dceru rodiny Freelingových, Carol Anne, a byla se sérií neodmyslitelně spjata pro svou ústřední, kultovní roli. O'Rourkeová se objevila v prvním filmu, když jí bylo pouhých šest let, a v roce 1987 jí byla po onemocnění chybně diagnostikována Crohnova choroba. Když onemocněla i v následujícím roce, a to i po léčbě této nemoci, lékaři jí řekli, že má pouze chřipku, ale to se nestalo. Když O'Rourkeová hned druhý den zkolabovala, byla převezena do dětské nemocnice v San Diegu, kde bylo zjištěno, že má ucpané střevo. Dne 1. února 1988, těsně před uvedením filmu Poltergeist III, tragicky zemřela ve věku 12 let během urgentní operace a bylo zjištěno, že ve skutečnosti trpěla vrozenou střevní vadou, která nebyla diagnostikována. Náhlá smrt této okouzlující holčičky, která byla tváří seriálu a do té doby byla tak energická a zdravá, tehdy šokovala a zarmoutila veřejnost. Vrstvu bizarnosti této předčasné smrti dodává zvláštní předzvěst z prvního filmu. V jedné scéně je ve filmu na zdi bratra Carol Anne (Robbieho, kterého hraje Oliver Robins) vidět plakát s nápisem "Superbowl XXII". Skutečný Superbowl XXII se bude hrát o šest let později v roce 1988, pouhý den před O'Rourkovou tragickou smrtí, a ve stejném městě.

Podivné události, stejně jako úmrtí těchto herců a členů štábu, zejména skutečnost, že byla někdy zcela nečekaná, dlouho vyvolávaly představu, že produkce filmů o Poltergeistovi byla prokletá. V jednu chvíli se skutečně městské legendy a fámy kolem tohoto "prokletí" rozrostly natolik, že některé permutace tvrdily, že po natáčení každého filmu zemřel jeden z dětských herců, stejně jako absurdní fáma, že od té doby zemřel KAŽDÝ, kdo se ve filmech objevil, přičemž obě jsou nepravdivé. Ačkoli se kletba Poltergeista stala v průběhu let nechvalně známou, je na ní něco pravdy, nebo je to všechno jen náhoda či hledání vzorů, které ve skutečnosti neexistují? Nakonec se dostáváme k prokletí, které nevisí nad žádnou konkrétní rolí, ale spíše nad mnoha rolemi, které svým hercům vynesly Oscara. Po léta se zdá, že čest získat Oscara provází tajemná smůla, a i když je logické si myslet, že zisk nejprestižnějšího hollywoodského ocenění by měl jeho držitele katapultovat mezi áčkové herce, smutnou skutečností je, že kariéra mnoha oscarových umělců se propadla k zemi, jakmile dokončili svou děkovnou řeč.

Seznam herců, kteří byli postiženi takzvaným "oscarovým prokletím", je dlouhý. Halle Berryová získala Oscara v roce 2001 za Ples příšer, kritikou oceňované drama s Billym Bobem Thorntonem a Heathem Ledgerem v hlavních rolích, za který byla nominována na cenu pro nejlepší herečku, a v roce 2002 se stala první Afroameričankou, která tuto cenu získala. Přestože v následujících letech hrála v několika poněkud úspěšných filmech, její kariéra se poté začala propadat a hrála v jedné kasovní bombě za druhou, například ve filmech Gothic a Catwoman, který byl považován za tak špatný, že jí vynesl cenu pro nejhorší herečku na antioscarovém ceremoniálu známém jako Raspberry Awards. Podobně Mira Sorvino získala Oscara za roli ve filmu Woodyho Allena Mocná Afrodita z roku 1995, po kterém její kariéra upadla a byla odsouzena hrát převážně v špatně přijatých romantických komediích. Cuba Gooding Jr. získal v roce 1996 Oscara za roli fotbalisty Roda Tidwella ve filmu Jerry Maguire, poté hrál v řadě propadáků a měl problémy se zákonem kvůli nevhodnému sexuálnímu chování.

Tím to ale nekončí. Marisa Tomei získala Oscara za roli Mony Lisy Vito ve filmu Můj bratranec Vinny, poté se její kariéra ubírala směrem k propadákům a mírný návrat zaznamenala až v roce 2008, kdy byla nominována za roli ve filmu Wrestler. V roce 1991 získala herečka Mercedes Ruehlová Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, ale nepodařilo se jí na něj navázat ničím pozoruhodným a většinou zmizela v zapomnění. Marcia Gay Hardenová získala Oscara za roli ve filmu Pollock, ostrém životopisném dramatu o abstraktním expresionistovi Jacksonu Pollockovi, který tvrdě pil, ale poté se její kariéra už nikdy nerozjela a později naříkala, že zisk Oscara byl jednou z nejhorších věcí, které ji potkaly. Seznam je dlouhý, Roberto Benigni, F. Murray Abraham, Adrien Brody, Linda Huntová, Marlee Matlinová, Olympia Dukakisová a Geena Davisová patří k dalším hercům, kteří získali vytouženého Oscara, ale buď je potkalo neštěstí, nebo jejich kariéra upadla. Existuje něco na "oscarovém prokletí"? Je něco na těchto údajných prokletích? Podle Dr. Stuarta Wilsona, docenta psychologie, sociologie a pedagogiky na Univerzitě královny Margaret v Edinburghu, jde v podstatě o to, že nacházíme negativní vzorce, a řekl o tom:

Velká část lidského poznávání spočívá v rozpoznávání vzorů a my jsme obzvláště dobří v rozpoznávání shluků. Takže shluk negativních událostí, dokonce i těch, které jsou spojeny s filmem, může být obzvláště výrazný - a tehdy se začne projevovat kultura a začnou se přidávat nálepky jako "prokletý"." Do hry vstupuje také negativní zkreslení - náš zvyk nechat se více ovlivnit špatnými věcmi, které vnímáme, než těmi neutrálními a dobrými. Tyto systémy na nás křičí, že je tu něco, co stojí za pozornost.

Těžko říci, zda to vše lze přičíst nějakému nadpřirozenému prokletí. Filmové produkce zaměstnávají tolik lidí a čas od času se na nich musí vyskytnout úmrtí, neštěstí a nehody, a při takovém počtu zúčastněných není míra neštěstí větší, než by byla ve skutečnosti při náhodném výběru lidí. Když se k tomu přidají řeči o kletbě, najednou se na ni dá svést všechno špatné, co se stane, takže to je možná jen přílišné čtení a splétání městské legendy, která není ničím jiným než smůlou. Nebo je to snad něco víc? Nechám na vás, abyste se rozhodli.