PODZEMNÍ MĚSTA STAROVĚKÉHO TURECKA (1)

Údolí Göreme v Kappadokii leží v centrálním Turecku na vysoké vulkanické náhorní plošině a je místem, kde se nachází nejméně 200 podzemních měst, chrámů a dalších ve skalách vytesaných objektů. Na křižovatce četných starověkých říší byla tato oblast svědkem mnoha invazí, od Peršanů po Mongoly a seljucké Turky, což nutilo obyvatele stavět si podzemní útočiště, zatímco jejich města na povrchu byla drancována. Měkká sopečná hornina usnadnila hloubení tunelů pomocí jednoduchých nástrojů, což umožnilo některým podzemním městům, jako jsou Derinkuyu a Kaymaklı, sestoupit až osm úrovní pod zem. Původ nejstarších podzemních staveb je zahalen tajemstvím, ale věří se, že byly vykopány buď Chetity v 2. tisíciletí př.n.l., nebo Frýgy v 1. tisíciletí př. n. l. Od raných křesťanských dob byla perzekuovaná řecky mluvící náboženská společenství nucena se pravidelně skrývat pod zemí před pohanskými Římany a později před muslimskými Seljuky i osmanskými Turky. Právě ona byla odpovědná za jeskynní chrámy zdobené úžasnými malbami i za některá podzemní města.

-----------------------------------------------------

Podzemní město Derinkuyu

Slavné podzemní město Derinkuyu bylo poprvé objeveno v roce 1963, kdy byl renovován jeden z povrchových domů a za jeho zdí byla odhalena podzemní místnost ústící do podzemní chodby. Pracovníci zjistili, že vedla dále do hlubokého labyrintu, který tvořilo 18 podlaží, vyřezaných z měkkého tufového kamene do hloubky až 260 stop (~ 80 m). Vědci zde našli kuchyně, ložnice, sklady potravin, lisy na olej a víno, studny, zbrojnice, školy, hrobky i stáje pro domácí zvířata. Více než padesát ventilačních šachet přivádělo shora vzduch, zatímco tisíce menších potrubí jej distribuovaly po celém městě. Protože jde o kámen, anorganickou hmotu, je obtížné u podzemního města stanovit přesnou dataci, ale pravděpodobně vzniklo v době Chetitské říše mezi lety 1600 a 1200 př. n. l. Někteří odborníci se však domnívají, že město postavili Frýgové, když v letech 1200 až 800 př. n. l. obsadili Anatolii.

První zmínky o podzemních městech v Kappadokii pocházely od řeckého historika Xenofona, který v roce 370 př. n. l. ve svém díle Anabasis napsal:

„Domy zde byly pod zemí, s ústími jako studnami, ale pod nimi jsou prostorné, a zatímco vchody byly tunelovány pro soumary nosící břemena, lidští obyvatelé sestupovali po žebříku. V domech byly kozy, ovce, skot, drůbež i s jejich mláďaty; byla tam chována všechna zvířata a v domech měla i krmivo.“

Anatolie byla již dlouho hlavním obchodním centrem mezi Asií a Evropou a po tisíce let byla opakovaně napadána a dobývána různými skupinami. Římané si podmanili Kappadokii v roce 17 př. n. l. a za vlády Tiberia z ní učinili římskou provincii. V počátcích křesťanství tedy používaly křesťanské kolonie podzemní města jako útočiště před římskou perzekucí. Po 7. století n. l. muslimové donutili křesťany, aby se znovu skrývali, a to včetně mnoha řeckých křesťanů, kteří během invazí Derinkuyu rozšířili. Město bylo navrženo s obrannými prvky, jakými jsou těžké kotoučové dveře ve tvaru disku s malým otvorem ve středu, které se při nájezdech valily před vchody a průchody. Protože tyto těžké dveře bylo možné otevírat a zavírat pouze zevnitř, útočníci skrze ně nemohli proniknout.

Každé podlaží bylo propojeno s dalším chodbou s podobnými kamennými dveřmi. Kromě toho úzké chodby přinutily lidi pohybovat se v řadě za sebou, což samo o sobě odrazovalo případné příchozí vojáky. Derinkuyu mělo inteligentní systém zadržování vody se studnami, které neústily na povrch ani nebyly vzájemně propojeny, což obyvatele chránilo před útočníky, kteří by plánovali vodu otrávit zvenku. Jako velká studna rovněž sloužila i jedna z hlavních ventilačních šachet. Derinkuyu bylo kdysi schopno ubytovat po dlouhou dobu až 20 000 obyvatel, přičemž mělo 600 vchodů a mnoho kilometrů tunelů, které jej spojovaly s dalšími podzemními městy.

Podzemní město Kaymaklı

Podzemní město Kaymaklı se nachází asi 13 km od Derinkuyu a je s ním propojeno tunelem. Ve starověku se toto město nazývalo Enegup a je pravděpodobné, že bylo poprvé postaveno Frýgy v 8. až 7. století před naším letopočtem. Stejně jako Derinkuyu bylo po tisíciletí primárně používáno k obraně proti stejným útočníkům a nepřátelům. Domy v obci jsou postaveny kolem téměř stovky tunelů, které jsou dodnes užívány jako skladovací prostory a sklepy. V prvním patře se nachází stáj, kostel a obytné byty. Ve druhém patře je kostel s hlavní lodí a dvěma apsidami, stejně jako křtitelnice a obytné prostory.

Třetímu patru dominují sklady, kuchyně a lisy na víno i olivy. Velká andezitová skála s reliéfními texturami se stala zdrojem mědi, již je možno formovat i za studena. Bylo zde 56 děr vytesaných do kamene, do nichž se vkládala měď, aby byla na místě tvarována kladivem. Podobně jako Derinkuyu bylo i toto město v byzantské době značně rozšířeno a prohloubeno řeckými křesťany, kteří se v něm schovávali před muslimskými i mongolskými nájezdníky. Ještě na počátku 20. století n. l.  kappadočtí Řekové stále používali města k útěku před periodickými vlnami osmanského pronásledování. Tunely byly nakonec opuštěny až po roce 1923, kdy byli křesťanští obyvatelé Turecka vypovězeni v rámci výměny obyvatel mezi Řeckem a Tureckem.

Podzemní město Özkonak

Podzemní město Özkonak bylo postaveno na hoře Idis, 14 km (8,7 mil) od Avanosu v provincii Nevşehir ve Střední Anatolii. Toto město bylo objeveno v roce 1972 místním farmářem Latifem Acarem, který odkryl podzemní místnost a snažil se přijít na to, kam se ztrácí jeho voda. Vědci, kteří ji posléze vykopali, objevili velké podzemní město s deseti patry v hloubce až 40 metrů (131 stop). Zdá se, že toto město mohlo ubytovat 60 000 lidí po dobu až tří měsíců. Özkonak má některé jedinečné charakteristiky, jako je potrubní komunikační systém dosahující na každé jeho podlaží a potrubní ventilační systém pro každou vyhloubenou místnost. Existovaly v něm také obranné prvky, například díry nad tunely užívané k vypouštění vroucího oleje na každého nepřítele, který by mohl chtít systém narušit. Město mělo vlastní studnu na vodu, vinné sklepy, větrací systém a pohyblivé kamenné dveře.

Podzemní město Belağası

Podzemní město Belağası teprve nedávno objevili v regionu Kayseri místní obyvatelé a pastýři. Vědci jej zkoumají ve spolupráci s metropolitní oblastí Kayseri, Obruk Cave Research Staff a "Nadace pro ochranu a podporu životního prostředí a kulturního dědictví" (ÇEKÜL), která zahájila v roce 2014 projekt zabývající se vyhledáváním a dokumentací zapomenutých podzemních sídel v Kappadokii. Na rozdíl od jiných podzemních měst bylo Belağası postaveno spíše horizontálně než vertikálně. Má více než 50 komor a měří 80 metrů (262 stop). Jako první upozornily vědce na možnost podzemních struktur povrchové ruiny kostela a dalších konstrukcí okolo podzemního města.

Podzemní město Melikgazi

Podzemní město Melikgazi v oblasti Kayseri bylo objeveno v roce 2014, když jeden z obyvatel Melikgazi uklízel svůj sklep před renovací. Podle Nüvita Bayara, projektového ředitele společnosti Guntas, která byla odpovědná za rekonstrukci:

„Mysleli jsme si, že by pod domem mohl být úložný prostor pro potraviny, případně stáj. Ale netušili jsme, že jde o součást podzemního města. Podzemní město, které jsme při rekonstrukci náhodou objevili, začíná několik metrů pod zemí a má dvě podlaží. Existují tu části připomínající podzemní pozůstatky sídlišť v Kappadokii. Všude se objevily úžasné konstrukce, jako železná dílna nebo podkroví.“

Kancelář guvernéra oblasti Kayseri a ředitelství pro kulturu a cestovní ruch byly informovány a povolily pokračování vykopávek, aby bylo možné podzemní město zcela odkrýt. Na výkopové práce také přispěly částkou 420 000 USD. Z podzemních struktur bylo odstraněno více než sto kamionů zeminy, což odhalilo mnohočetné místností na několika úrovních.

-pokračování-