POZNEJTE STARODÁVNOU MOUDROST (1)

Ferrarsko-florentský koncil, který se konal  v období 1438 - 1445 n.l. v - což nás nepřekvapí,  v italských městech Ferrara a Florencie, měl jako jeden z hlavních cílů možné spojení dvou odnoží křesťanství, římsko katolického a ortodoxně byzantského, kdy se tyto odnože od sebe oddělily v roce 1054. Překonání rozdílností jednotlivých doktrín nebylo v navrhovaném spojení  rozhodující. Skutečným motivem byla reálná politika. Turci se blížili ke Konstantinopolu a řecká ortodoxní církev věděla, že potřebuje pomoc, aby Turky držela na uzdě. Když se císař  Jan VIII.  Palaeologus rozhodl svolat elitní vyjednavače, aby projednali případ byzantské církve, zahrnul mezi své nejlepší muže někoho z venku, kdo nepatřil k sekulárně přemýšlejícím lidem, ačkoliv je respektoval. Někteří to považovali za zvláštní. Ovšem to, že se tento císařův člověk na koncilu objevil, se ukázalo jako jedna z nejdůležiějších událostí tzv. tajné historie Západu.

Kdo byl ten tajemný muž a proč byla jeho účast na koncilu tak důležitá? Jistě to nebylo kvůli tomu, že tam byl. Samotný koncil nebyl úspěšný. Dvě církve se nesjednotily a o méně než deset let později Osmani dobyli Konstantinopol, přesně jak se císař obával. Co je s podivem, vyplenění hlavního města Byzance Turky, bylo samo o sobě významným faktorem v téže tajné historii, a tomu faktoru ferrarsko-florentský koncil připravil půdu.

Tajemný muž, o něhož se jedná, byl byzantský neoplatónský filozof Georgios Gemistos Plethon. Jméno Plethon přijal, či mu bylo dáno až poté, co se zúčastnil koncilu. Byla to varianta jména filozofa, který byl v té době také určitou záhadou, Platóna. Proč Gemistos přijal jméno otce západní filozofie, bude později vyjasněno.

Gemistos se narodil v roce 1355 v Konstantinopolu do zámožné rodiny, která mu umožnila vystudovat v Konstantinopolu a v Adrianopolu. Adrianopolus bylo v té době hlavní město osmanské říše a stalo se významným centrem učenosti. Gemistos  musel být nějakým zázračným dítětem, říká se, že doprovázel panovníka na návštěvě západní Evropy, když byl ještě adolescentem a byl poctěn tím, že se stal učitelem filozofie. V tomto ohledu měl Gemistos štěstí, že se narodil v Konstantinopolu. Po pádu pohanského světa a na prahu věku temna přežilo ve východní říši víc řecké filozofie, než tomu bylo na západě. To, co se tam dalo najít, Gemistos  hltavě nasával.

Gemistos vášnivě miloval starý svět a byl oddaným žákem Platóna. Bylo to v aristotelovské atmosféře ortodoxní a katolické církve, coz v sobě skrývalo určité nebezpečí. Zatímco pro účely církve mohl být Aristoteles využit, Platón byl považován za hrozbu. Ale skutečnost, že Gemistos vyznával Platóna,  znamenalo, že jeho učení, moudrost a didaktické dovednosti byly vysoce ceněny. Proto se Jan VIII. Palaeologus rozhodl vyslat ho na koncil. Tehdy byl Gemistos již starým mužem – žil téměř do sta let, což bylo v té době nevídané - ale v mnoha ohledech byla v jeho životě toto rozhodující událost.

Gemistos neměl chuť debatovat o doktrínách a také nijak nemiloval katolickou církev, i když udělal co mohl, aby ji získal na stranu  Konstantinopolu. Když jeho služeb nebylo zapotřebí, zanechal své společníky, aby se přeli o dogmatech, zatímco on zabíjel čas tím, že dával přednášky o Platónovi, Aristotelovi a o zvláštní myšlence, že při svých studiích narazil na mystický text, známý jako Cheldejská orákula. Nazýval ho  "prisca teologia", tedy “původní” či  “starou teologií,” základním učením o Bohu, kterí bylo zjeveno lidstvu v mlhavé minulosti, ale které se během staletí stalo nejasným.

Gemistos věřil,  že Chaldeajská orákula napsal jeden z mudrců, který toto učení obdržel, perský Zoroastrus, který žil v dávné minulosti a který předal učení těm, kdo přišli po něm. Bohužel, Gemistos se ohledně Zoroastra mýlil, přinejmenším v tom, že byl autorem Chaldejských orákul. Dnes  jsme si prakticky jisti, že tyto zvláštní texty byly vlastně napsány v Říme ve druhém století rodinou mágů a jasnovidců, známých jako Juliánovci, kteří, aby je mohli vytvořit, používali různé formy zprostředkování a tranzu.

Pro Gemista byla orákula zdrojem původní teologie, starodávné moudrosti, která byla poskytnuta člověku před Potopou. Od té doby byla udržována a periodicky šířena tzv. zlatým řetězem adeptů, tj. liniemi  tajných učitelů, jejichž posláním bylo předávat dávné učení těm, kdo budou schopni ho pochopit. Samotná Plethonova linie měla na začátku Zoroastra, spolu s Eumolpou, což byl zakladatel "Eleusinských mysterií", králem Mínosem z Kréty, oráklem z Dodony, Chironem,  nejmoudřejším z kentaurů, Sedmi mudrci a také s Pythagorem, Platónem, Plotinem a jeho žáky Porfyem a Jamblichem, kteří následovali po něm.

Gemistos rád učil o  starém učení a o jeho učitelích, ale když se koncil táhnul, odjel z Florencie a vrátil se domů do Mystrasu, poblíž starodávné Sparty, kde založil jakousi školu mysterií. Také vymyslel plán na reorganizaci upadající byzantské říše podle vzoru  platonovské republiky, psal o potřebě oživit pohanská náboženství a psal studie o neoplatonizmu, astrologii, hindské filozofii a súfizmu. Zdá se, že měl předtuchu o nadcházející krizi a chtěl z milované minulosti zachovat, co nejvíc mohl. Zemřel v roce 1452. O rok později se Gemistovy předtuchy ukázaly jako správné. Konstantinopol padl a když Turci vstoupili do města, hodně řeckých učenců uprchlo a své knihovny prodali, aby financovali svoji cestu.

Marsilio Ficino

Jedmím z lidí, kteří vyslechli Gemistovy přednášky během jeho pobytu ve Florencii byl  Cosimo de’ Medici, největší mocenská postava ve městě.  Slova Byzantince ho inspirovala. To, jak Gemistos chválil Platóna a jeho víra v dávné učení, které studoval samotný Platón, zažehla Cosimovu duši. Byl tak inspirován, že se rozhodl oživit Platónovu filozofii právě ve Florencii. Nejlepší způsob, jak to udělat, jak to viděl Cosimo, bylo obnovení Platónovy akademie, která byla zavřena od doby, co v roce 529 n.l. císař Justinián zavřel její pomyslné dveře a tím efektivně ukončil éru pohanského světa. Cosimo měl štěstí, protože vhodný muž byl zrovna po ruce. 

Marsilio Ficino byl mladý řecký učenec z Florencie a poté, co s ním Cosimo promluvil, mu v roce 1462 svěřil nově obnovenou Platónskou akademii a dal mu k dispozici vše, co potřeboval. Spolu s vilou v horách nad Florencií mu Cosimo, vášnivý sběratel knih, zpřístupnil svou knihovnu. Nedávno předtím, zrovna kvůli pádu Konstantinopolu se dostaly na trh předměty, které byly dříve na západě nedostupné a  několik Platónových děl našli Cosimovi pátrači po knihách.  Cosimo doufal, že si je brzy přečte, tak požádal Ficina, aby je přeložil do latiny. Mladý učenec se k dílu nedostal, neboť mu jeho šéf nařídil, aby to odložil. Získal něco důležitějšího, než byl Platón. Ficino musel odložit otce filozofie stranou a okamžitě se pustit do práce na tomto.

Co mohlo být tak důležité, že to odsunulo Platóna do úzadí? Nic jiného než Corpus Hermeticum, sbírka mystických, magických a metafyzických spisů, které byly připisovány největšímu mudrci předpotopního světa, zvanému Hermes Trismegistos, nazývaný také  “třikrát největší Hermes.” Hermes, dokonce ještě záhadnější postava než Zoroaster – je ve skutečnosti jiné jméno egyptského boha magie, Thovta a řeckého boha písma  Hermese, který se narodil ve staré Alexandrii – a který je považován za ještě důležitějšího či zásadnějšího tajného učitele, než byl velký perský mudrc.

Když Cosimo slyšel, že získal sbírku těchto textů, řekl Ticinovi, aby je urychleně přeložil do latiny. Zásahem osudu, o němž se lze domnívat, že se jednalo o nějaké vyšší řízení, se stalo, že katastrofa, které se  Gemistos Plethon, učitel staré moudrosti snažil zabránit, vedla k tomu, že se jedno z největších děl jeho tradice dostalo k myslím těch, kteří byli v té době připraveni jej ocenit a, což je ještě  důležitějí, předat ho dál.

-pokračování-