POZORUHODNÉ PŘÍPADY "UFO" V RUMUNSKU: ZAČÁTKY (1)

První pozorování

Pokud vím, nejstaršími případy UFO v Rumunsku jsou dvě zprávy o UFO ze 16. století. První z nich je z roku 1517. Dne 8. listopadu byl na obloze pozorován velký signál.

"Zářil na severní obloze a vypadal jako lidská tvář. Dlouho zůstávalo na jednom místě, než pomalu zmizelo z dohledu".

Text pochází z "Letopiseţul ţării Moldovei" (Ročenka země Moldova) a napsal ho Grigorij Ureche (1590-1647), statkář s významnými konexemi na dvoře moldavského panovníka. O tomto případu se zmínila Dalila-Lucia Aramă, hlavní paleografka v rukopisném oddělení knihovny Rumunské akademie, v článku "Să fi fost oare farfurii zburătoare?" (Mohly by to být létající talíře?) v "Magazin Istoric" (Historický přehled) 12/1968. Jednalo se o jediný článek věnovaný UFO v této publikaci.

Ve stejném článku je zmíněno i druhé pozorování. Když 15. října 1595 obléhal Michal Chrabrý, valašský kníže, město Târgovişte, hlavní město Valašska, dočasně obsazené Turky, nad vojenským táborem se "objevila velká kometa". Po třech dnech byli Turci poraženi a vyhnáni. Tuto událost popisuje mnoho dobových pramenů. Jednou sedmihradské noviny uvedly, že "kometa ... trvala hodinu nebo o něco déle". V italsky psané zprávě ze 14. listopadu 1595 se zase uvádí, že "kometa" byla vidět dvě hodiny. O případu z roku 1595 v Târgovişte existuje také stará německá rytina, vytištěná v roce 1665 [viz. obr. níže].

Vzhledem k tomu, že žádný astronomický záznam se o kometě k tomuto datu nezmiňuje a žádná kometa není pozorována na jednom místě a v jeden den, je třeba pozorování přijmout jako neidentifikované. Călin Turcu ve své knize "Extratereştrii in România" uvedl více než 60 podivných nebeských pozorování před rokem 1800. Většina z nich jsou pravděpodobně ohnivé koule, meteorické roje, polární záře (?) A některé z nich by mohly být vzácné meteorologické jevy. Svědci je běžně interpretovali jako nebeská "znamení" nebo znamení událostí, které teprve přijdou. V následujícím textu uvedu jen několik příkladů a upozorním na to, že některé staré rumunské výrazy jsou obtížně přeložitelné a ještě obtížněji pochopitelné.

V roce 1657, 2. února, v Sedmihradsku. "Dne 2. února byly na obloze vidět tři hořící hvězdy v černém mraku, které spolu bojovaly. Pak se k nim přiblížila čtvrtá hvězda, která byla také plná ohně a mnohem větší než ostatní. Trvalo to asi dvě hodiny a mělo to být znamení, že v budoucnu bude mnoho knížat a mnoho území". (Kraus, Sedmihradská kronika, s. 197)

V roce 173716./17. prosince ve 20:00 - 02:00, v Banátu:

"Když se psal rok 1737, po večeři, v předvečer svátku svatého Mikuláše, ukázali na nebi od severu znamení, červené jako krev a široké. Po dvou hodinách se rozdělilo na dvě části a pak se spojily a pohybovaly se směrem na západ". (Tento zápis, pořízený v Braşově, se objevuje v rumunském rukopise, který se nyní nachází v knihovně Rumunské akademie, č. 2342).

V roce 1768, 5. října, v Rumunsku:

"Kapitán rytíř Potlog Dumitrescu mi vyprávěl, že když byl ve svém domě v Tarnauce (severní Moldávie; nyní na Ukrajině), z neděle na pondělí ve 4 hodiny večer viděli na obloze znamení, totiž viděli na večerní obloze hořící obzor, asi půl hodiny, stoupalo a klesalo, a nad hořícím ohněm byl černý mrak a pod ním se stal bílý obzor. Vypravujíce to všecko [lidem], lidé řekli, že když byli v Godinešti, ve mlýně, také to viděli, ale jako křesadlo ohně a nad ním koruna a stejný mrak byl jejich zkázou."

Dne 27. listopadu 1793 "....v neděli o půl třetí večer se země třikrát zatřásla. Seděl jsem u stolu ve Floreşti [severně od Bukurešti] se sardinským pánem Constantinem Poenaru. Následujícího večera ve stejnou dobu Měsíc překvapil, protože za půl hodiny procestoval oblohu od oběda až do západu Slunce a pak se zastavil". První zpráva o úkazu typu UFO v médiích se objevila v novinách v Iaşi, č. 71 z 9. září 1837. Uvádí se v něm, že:

"V noci z 29. na 30. srpna byl na určitých místech v zemi, od Vysočiny až po Moldavu, spatřen meteor nebo fyzikální zjevení. Den byl klidný, teplý 30 stupňů C, když v jedenáct hodin večer byl těsně nad klášterem Neamţ spatřen jasný sféroid, protáhlá koule, velká jako "dvanáct rukou". Tento meteor sestoupil do atmosféry šikmo, k západu slunce, pomalu letěl nad nádvořím kláštera, osvětloval všechny louče velmi jasnou a zářivou barvou a rozptyloval jiskry jako padající hvězdy. Z nejbližších míst, jako je klášter Târgu Neamt, to vypadalo, že klášter shoří. Tento meteor byl pozorován v Dorohoi na téže hlídce".

Pravděpodobně se jednalo o bolid. Mnohem zajímavější je pozorování ve městě Sibiu 20. prosince 1853 ve 21 hodin:

"Dne 20. dne tohoto měsíce o 21. hodině byl v Sibiu pozorován vzdušný úkaz. Nad městem byl pozorován kuželovitý oblak, který se pohyboval kolem své osy. Pohyboval se směrem k Sfânta Elisabeta [svatá Alžběta, název sousední vesnice]. Tento pohyb doprovázel hluk podobný rozjíždějící se lokomotivě; intenzita hluku se střídala, kdy byl hlasitější, kdy slabší. Nakonec jev zmizel díky malému záblesku blesku".

V zimě samozřejmě není snadné vysvětlit výskyt "kuželu mraků" vydávajícího funkční zvuky. Otázky vyvolává i samotné zmizení. Zdá se, že se nejedná o meteorologický jev. V autobiografické knize "Hronicul şi cântecul vârstelor" (Kronika a píseň věků) je popsán případ, k němuž došlo v létě roku 1904 v pohoří Apuseni (Západní Karpaty v Transylvánii):

"Jednoho večera, pozdě po nejvyšší hodině, seděl starý muž se svým vozem na poli. Byl v té době vzhůru. Najednou vidí, jak se z obzoru přes Apusenské pohoří snáší ohnivé kolo. Kolo se točí a rychle se blíží. Muž vypadal jako šílený. Když bylo blízko, ohnivé kolo předstíralo, že je člověk; a muž s mužem se na sebe podívali; dlouze a beze slova. Tuto vizi si místní vesničané vyložili jako jakési 'znamení'".

Tento příběh je velmi blízký zážitku, kterým prošel prorok Ezechiel, jak je podrobně popsán ve Starém zákoně Bible.

Vyobrazení UFO na stěnách kostelů v Rumunsku?

Stejně jako na celém světě se dávná svědectví o pozorování UFO nacházejí nejen v písemných dokumentech, ale také na malbách, především v kostelech, snad proto, že obyčejní lidé si tyto jevy vykládají jako božská znamení. Město Târgovişte bylo po několik století hlavním městem Valašska. Stavba knížecího kostela ve městě byla dokončena v roce 1583. Fresky uvnitř nebyly přemalovány, ale pouze vyretušovány, přičemž všechny původní postavy a předměty zůstaly stejné. Jak si všiml novinář a ufolog Gabriel Tudor, na západní stěně lodi, na fresce znázorňující okamžik, kdy Mojžíš obdržel desky Zákona na hoře Sinaj, vidíme postavu, o níž se Bible nezmiňuje: je zobrazena jako anděl a umístěna mezi dvěma soustřednými kruhy, jako by právě vyšla, aby se podívala na jednání. Co jsou ty dva kruhy zač?

V každém případě jistě ne mraky, které jsou na okolních obrazech zřetelně zobrazeny zcela jinak. Navíc to nemohou být hvězdy ani Měsíc, protože na téže fresce vidíme Slunce, jehož paprsky jsou zobrazeny výrazně, aby upozornily na to, že se výjev odehrává za denního světla. Že by ty dva kruhy byly primitivním grafickým znázorněním UFO ve tvaru disku s klenutým vrcholem, které anonymní malíř, jenž nemá příliš dobrou schopnost zobrazovat věci v trojrozměrné perspektivě, nakreslil? Jako kruh v kruhu? Spisovatel a badatel v oblasti mytologie Victor Kernbach (1923-1995) ve své knize "Enigmele miturilor astrale" (Hádanky astrálních mýtů) podrobně popsal, že podobné fresky byly nalezeny v bukurešťských kostelích, například ve starobylých "Svatého Spiridona" a "Bukurešti". První z nich byl bohužel za komunistického režimu zbořen, ale druhý existuje dodnes a obrazová vyobrazení jsou stejného typu jako v knížecím kostele v Târgovişte.

Jak poznamenal ufolog Călin Turcu (1942-2006) ve své knize "Extratereștrii în România" (Cizinci v Rumunsku):

"Na stěnách kaple v Lainici (okres Gorj) lze rozeznat zcela odlišné zobrazení od ostatních. Kresba z počátku 17. století, která znázorňuje "Zvěstování", představuje nad archandělem Gabrielem a Pannou Marií nebeský "dopravní prostředek" v podobě dvojité zeměkoule, což opět nemůže být oblak. Letící objekt je zakončen úzkou otevřenou trubicí, v níž červené pruhy jako by praskaly a byly pohlceny červeným mrakem".

Na stěnách kláštera Tutana (župa Argeş), postaveného v roce 1577, je vyobrazen "kosmonaut", vybavený pro let do Vesmíru. V žádném případě se nejedná o pozemskou postavu. Podobná vyobrazení, jaká jsou uvedena výše, jsou zaznamenána nejen v Rumunsku, ale i v jiných zemích pravoslavného vyznání, například v klášteře Decani v Kosovu a na několika ruských náboženských ikonách. Gili Schechter a Hannan Sabbath z izraelské "Asociace pro výzkum mimozemšťanů a UFO" komentovali v článku fotografii nástěnné malby v klášterním kostele poblíž "Hodinové věže" ve městě Sighişoara (Transylvánie) [obr. výše]. Fotografii reprodukovanou v článku pořídila Cătălina Borta. Pod obrázkem je v němčině napsán úryvek ze Žalmu 130, 7: "Izrael doufá v Hospodina!". Na snímku je velká budova, pravděpodobně kostel, nad níž se mírně šikmo vznáší velký objekt ve tvaru disku, rozdělený asi na 10 velkých částí. Ze středu disku směřujícího dolů vychází jakýsi bod. Nad zářícím objektem je krátký sloup, v němž jsou vidět další objekty, které lze jen obtížně identifikovat.

Autorům se nepodařilo zjistit, kdo a kdy obraz namaloval. Text však nelze datovat dříve, než Luther přeložil a vydal Bibli v němčině v roce 1534. Autoři si také všimli, že stejný vznášející se disk, šikmo rozdělený na sektory a s holí pod ním, se objevuje na několika medailích ze 17. století, pravděpodobně žetonech používaných při hazardních hrách. Vyjádřili názor, že tyto předměty představují kolo vozu popsané v Ezechielově vidění. Podobný obraz existuje v knize "Liber Prodigiorum", kterou napsal Julius Obsequens, římský historik ze 4. století. Kniha, která popisuje neobvyklá nebeská zjevení v Římě, však byla vytištěna s přidanými rytinami až v roce 1552. Autoři si všimli některých rozdílů mezi obrazem ze Sighişoary a objekty na medailích; ty mají například téměř všechny po obvodu kruh hvězd, zatímco na objektu zobrazeném v Sighişoaře nejsou.

Přízračná loď nad Rumunskem - leden 1913

Při prohledávání starých rumunských médií v knihovně Rumunské akademie Ion Hobana zjistil, že v lednu 1913 bylo v rumunském vzdušném prostoru pozorováno několik podivných létajících objektů, které byly jasně osvětleny. Očití svědci vypověděli, že objekty dělaly ve vzduchu ostré zatáčky nad jejich vesnicemi a že si oblíbily vojenská kasárna ve Focşani, Iaşi, Brăila a Târgovişte. Tyto narušitele pozorovali pomocí "optických přístrojů" a sledovali je na značné vzdálenosti. Na výkonný rozkaz ministra války na ně dokonce vojáci vystřelili krupobití kulek, ale vše bezvýsledně. Vzhledem k zapojení těchto vojenských jednotek požádal Ion Hobana archiv "Ministerstva národní obrany" o dokumenty k této události. K dispozici bylo devět zpráv.

Jednalo se o ty, které byly předloženy generálnímu inspektorovi venkovského četnictva generálu Alexandru Averescuovi, rovněž náčelníkovi generálního štábu armády. Připočteme-li 14 novinových článků, znamená to, že za necelý měsíc bylo vydáno 23 zpráv o těchto pozorováních. Tehdy se tvrdilo, že šlo o pozorování ruských průzkumných letadel; celkový stav letectví v lednu 1913 však tento výklad vylučuje. V té době se letecká pozorování opevnění a pohybu vojsk prováděla výhradně za denního světla a stávající civilní i vojenská letadla neměla reflektory ani jiné silné zdroje světla. Zdá se také, že všechny světelné jevy nelze popsat jako nebeská tělesa (planeta Venuše), protože uvedené časy a směry a pohyby neidentifikovaných světel neodpovídají pohybům nebeského tělesa.

První polovina dvacátého století

V první polovině 20. století pozorování pokračovala. Zmíním se pouze o několika rumunských případech, které se staly známými i mimo Rumunsko díky knize UFO zpoza železné opony od Iona Hobana a Juliena Weverbergha. Ředitel školy, narozený v roce 1901, vzpomínal v roce 1969 na událost, k níž došlo ve vesnici Bujoreanca (30 km severně od Bukurešti, v župě Dâmboviţa), když mu bylo 13 nebo 14 let. Na podzim roku 1914 nebo 1915 za soumraku seděl s rodinou u zahradního stolu, když jeho pozornost upoutal načervenalý objekt, který se objevil na obloze. Byl zdánlivě velký jako fotbalový míč nebo lidská hlava a měl jakýsi výčnělek, který připomínal "výfuk". Pohyboval se směrem na východ, asi 20-25 m nad zahradami. Objekt vydával zvuk podobný pískání a vytvářel proud vzduchu, který kroužil korunami dubů a akácií a zanechával za sebou spršku jasných jisker dlouhých asi 8-10 metrů. Svědek dále uvedl, že to vypadalo, jako by se objekt zhmotnil ve vzdálenosti 800 m a pak se dematerializoval jiného místa.

Tento létající objekt se znovu objevoval pět nebo šest dní po sobě. Další svědek, farmář Ion Bunescu, vyprávěl Ionu Hobanovi o podivné události, kterou zažil, když mu bylo 38 let:

"Jedné noci v červnu 1926 jsem šel s naším dobytkem na Leurdu [400 m vysoká náhorní plošina poblíž Colunu, asi 25 km východně od Sibiu]. Našel jsem tam bohaté pastviny pro dobytek. Bylo těsně po půlnoci. Najednou se od vesnice Cârţa objevilo světlo, které vypadalo jako Měsíc, když se chystá vyjít. Krátce nato se vynořil osvětlený balón a rychle letěl směrem k Leurdě. Na několik okamžiků zmizel za kopcem a pak se znovu objevil a byl přímo nade mnou; alespoň mně se to tak zdálo. Světlo bylo tak silné, že osvětlovalo i řeku Olt vzdálenou asi 4 km. Vyděšeně jsem se vrhl na trávu. Za světlem jsem uviděl něco tmavého. Vypadalo to jako loď, asi tři metry dlouhá a dva metry široká, uprostřed tmavší.

Nevydávalo to žádný zvuk. Zvláštní se mi zdál jakýsi vítr, který nefoukal ani z jedné, ani z druhé strany, ale proti mně shora dolů. Objekt zůstal nehybný, protože nevím, jak dlouho předtím se dal do pohybu, světlem dopředu, proti proudu řeky Olt, obkroužil kus lesa a pak prostě zmizel. Tehdy byli lidé poněkud zaostalí a pověrčiví. Druhý den jsem o pozorování vyprávěl ostatním ve vesnici. Některé staré ženy došly k závěru, že jsem viděl Lazăr Teca, muže z naší vesnice, podezřelého ze "strigoi"... (druh nemrtvých, o nichž se věřilo, že jsou spřízněni s ďáblem a zabývají se kouzly a zaříkáváním). Ve skutečnosti Lazăr Teca nebyl "strigoi", ale chodil po nocích a kradl kravské mléko (...) Nevím, co na to říct. Ale jsem si jistý, že to nebyl nějaký přelud".

Za zmínku také stojí, že Ion Hobana před mnoha lety získal zajímavou starou fotografii, pořízenou v sedmihradském městě Sebeş v roce 1923 [viz. obr. výše], na níž je zachycen nevysvětlitelný objekt podobný UFO poblíž kostelní věže.

Po roce 1950

Přibližně v 70.-80. letech 20. století objevili rumunští ufologové Ion Hobana, Călin Turcu a další řadu starších případů UFO. Níže shrnu některé z těchto případů z 50. a počátku 60. let 20. století. Dumitru Coca, učitel v důchodu, vyprávěl Călinu Turcuovi následující příběh:

"Žil jsem nějakou dobu v Hârşeni, v jednom z údolí pohoří Făgăraş v kraji Braşov. Jedné konkrétní letní noci v roce 1955, mezi půlnocí a 01:00, jsem byl se svou ženou na cestě a díval se na náš dům. Napravo, mezi Făgăraşem a Hârşeni, tekl malý potok a nalevo se rozprostíraly roviny. Asi 500 metrů od vesnice jsem ve výšce asi 1 000 metrů zpozoroval natolik zvláštní objekt, že jsem se jeho přiblížení obával. Byla to archa, která vydávala prstenec bílých jisker. Objekt letěl vysokou rychlostí směrem k levé straně hor. Byl modrý, s jasně bílými pruhy. Neslyšel jsem žádný zvuk. Toto pozorování trvalo tři minuty nebo o něco déle. Noc byla klidná a jasná a musím říci, že pozorování proběhlo za vynikajících pozorovacích podmínek, což vylučuje možnost zaměnit to, co jsem tam viděl, za některý z atmosférických jevů pozorovaných ve dne nebo v noci v horách".

Jednoho dne roku 1957 měl katastrální inženýr Pantelimon Mizof v oblasti Bucegi nedaleko Brašova zvláštní setkání. Podle svých slov řekl:

"Když jsem pracoval na katastru a s naším čtyřčlenným týmem, přiblížil se k nám létající stroj a letěl asi 200 metrů daleko. Když nám proletěl nad hlavami, všimli jsme si, že nevydává žádný zvuk. Určitě se tedy nemohlo jednat o vrtulník. Objekt přistál kousek dál před námi a zvědaví členové týmu se na něj šli podívat. Když jsme se k němu přiblížili a byli jsme od něj 40-50 metrů, náhle, ale tiše vzlétl, předvedl nad námi jakýsi tanec, byl velmi pohyblivý a pak zmizel."

Padesátiletá lékařka v roce 1971 vyprávěla Ionu Hobanovi o pozorování, které učinila jednoho červnového rána v roce 1958. Žádala, aby její totožnost nebyla zveřejněna, "protože by se mi lidé smáli". Byl v Sinaie, letovisku v pohoří Bucegi, a ve čtyři hodiny ráno stál u okna hotelu, který se nacházel v prvním patře, a pozoroval první paprsky svítání. Obloha byla jasná a bez mráčku, když, jak prohlásila:

"Zpoza hor se objevil objekt, který přicházel od východu ve výšce asi 500 metrů. Byl zdánlivě velký jako automobil a nahoře měl kopuli, podobnou měkkému klobouku. Pod ním byla trojúhelníková vyčnívající část, menší než zbytek přístroje, se zaoblenými tečkami rozmístěnými po všech stranách. Zařízení stříbřitě zářilo a vyvýšené části byly modré; nahoře však byly dvě malé kopule stejné barvy jako zbytek jednotky. Silná záře, kterou vyzařovalo, ve mně vyvolávala dojem, že odráží sluneční světlo. Neslyšela jsem žádný hluk, takže to nebylo letadlo ani vrtulník, které bych mohla snadno slyšet. Na druhou stranu nebylo vidět ani stopy po kouři nebo páře. Objekt se pohyboval pomalu. Domnívám se, že se přiblížil na vzdálenost maximálně tří set metrů a pak proletělo nad osadami a dolů do údolí. Svědkem byl i můj manžel, který zemřel v roce 1962. Nenapadlo nás pokoušet se ho fotografovat".

Michajl Sadoveanu (1880-1961) byl politickým činitelem a jedním z největších rumunských spisovatelů a také předsedou "Svazu rumunských spisovatelů". Jeho zeť Emanoil Manoliu vyprávěl Ionu Hobanovi následující příběh:

"Na podzim roku 1961 jsem byl v klášteře Neamţ. Byl velmi příjemný večer a já jsem šel směrem k altánu v dolní části parku. Najednou mě oslepilo jasné pestrobarevné světlo, které zmizelo stejně rychle, jako se objevilo. Napůl slepý jsem sotva rozeznal jakousi loďku, obrácenou dnem vzhůru, na malém kopečku za jezírkem. Po několika vteřinách se objekt náhle vznesl kolmo vzhůru, jako vrtulník, ale určitě mnohem rychleji. Vypadal jako disk s konkávní základnou, který mohl být 6-7 metrů dlouhý a asi 3 metry široký. Ve vzduchu zmizel jako vír. Dokonce jsem zaznamenal pohyb vzduchu způsobený jeho vzletem fantastickou rychlostí. Neslyšel jsem však žádný hluk. Po probdělé noci beze spánku jsem se šel podívat na místo, kde se objekt nacházel, a doprovázel mě kněz, který byl velmi skeptický k tomu, co jsem mu řekl. K našemu velkému překvapení jsme tam našli spálené trsy trávy a malou stopu na zemi, jako by to byl pevný předmět".

Jedná se zřejmě o jeden z prvních záznamů o přistání UFO v Rumunsku. Bohužel svědka události nenapadlo na podzim roku 1961 pořídit fotografie nebo nákresy dotyčného místa. V roce 1996 jednapadesátiletý Florin Gorănescu sdělil Călinu Turcuovi:

"V roce 1961, když mi bylo 15 let, jsem byl v letovisku Lacul Roşu [Červené jezero, okres Harghita] v lokalitě Mura. Jednou v noci, už si nepamatuji, jestli to bylo v červenci nebo v srpnu, těsně po západu slunce, jsem stál se dvěma kolegy před budovou. Byla tma, obloha byla jasná a hvězdy byly venku. Dívali jsme se na krajinu směrem k vysokému útesu zvanému "Altar" [Svatyně] a povídali si se dvěma kolegy, když jsem si všiml červeného světla, které upoutalo naši pozornost, protože se nacházelo na "Altaru". Teď jsme začali žertovat, že rudá hvězda z natřeného plechu, kterou na vrchol kopce umístily tehdejší komunistické úřady, byla "elektrifikovaná". Svítila červeně. Výškový rozdíl mezi vesnicemi a vrcholem "Altaru" je asi 300 metrů. Chvíli se světlo nehýbalo a pak se začalo pomalu pohybovat k severovýchodu. Tehdy jsme si uvědomili, že je to neobvyklé. Během pozorování jsem neslyšel žádný hluk. Zdánlivá velikost objektu odpovídala přibližně velké minci [2,5 až 3 cm v průměru] držená na délku paže. Měl kulatý tvar a velmi sytě červenou barvu. Jeho výška odpovídala asi 60 stupňům nad obzorem".

Od 16. do 20. století byla po celém Rumunsku zdokumentována kuriózní sbírka podivností, pozorování a přistání UFO. V té době nikdo nedokázal předpovědět nadcházející vlnu pozorování UFO, která ovládne výzkum UFO v Rumunsku v 60. letech 20. století a později.

-pokračování-