Probouzení

Zkusme si navodit stav, kdy se ráno probouzíme. Jsme ve zvláštním, velmi příjemném stavu, který je nám velice důvěrný a známý. A nechce se nám z tohoto prostředí odcházet. Kam? Do života. A proč. O čem to svědčí? Nechce se nám opustit něco, s čím se cítíme spjatí, kde se cítíme doma, bezpeční, přirození. Proč se stejně necítíme i při plném vědomí. Proč je nám život zde tak cizí.
V okamžiku, kdy nabudeme plného denního vědomí se všechno změní. Začnou běhat myšlenky. Tohle musím, na tohle se těším, ale tamto bude nepříjemné, nestíhám to atd., atp.. V jednom okamžiku se staneme někým jiným, někým, kdo nemá čas, kdo je unavený a už předem otrávený ze všeho, co ho může potkat, nebo třeba natěšený, plný očekávání, ale jiný než předtím.
Nasazujeme masku coby "ochranný" štít, která nás stojí tolik energie udržet ji celý den. Převlékáme se za někoho jiného než ve skutečnosti jsme a s obrovským vypětím sil se celý den snažíme ostatní přesvědčit - to jsem já. Ztotožňujeme se postupem času ubíhajícího života čím dál tím více s touto svojí iluzí někoho a zapomínáme na sebe samé. Je to jak v pohádce o Sněhové královně. Jakoby se nám do oka zasekl malý kousíček rozbitého zrcadla.
Co nás k tomu vede. Je to strach. Strach ze života takového jaký je, strach ze sebe samých, strach z toho abychom obstáli atd.. Ale to jsou přece jenom představy, které jsme si postupně vytvořili a tím přetvořili celý svět včetně sebe. Nevidíme už nic tak, jaké to skutečně je. Vytvořili jsme svůj vlastní svět, za který bojujeme, za který jsme doslova ochotni položit život. Položit život za co - za zkreslenou představu, přelud, iluzi. A vydáváme obrovské množství energie, abychom v tomto boji obstáli. Nebojujme, buďme sami sebou.
Abychom pochopili, že to tak je, vraťme se do chvíle probouzení. Proč se tam cítíme tak dobře, bezpečně. Protože tehdy jsme tím, čím jsme. Je to přirozený stav nás samých. Naučme se pozorovat (pouze pozorovat) tento stav, abychom si znova uvědomili rozdíl mezi tím co jsme a tím co si myslíme, že jsme. A začněme s tím pracovat. Pracovat tak, že se budeme učit vědomě rozlišovat iluzi od skutečnosti.
Zkusme také v klidu meditace vrátit se do doby svého dětství, stát se znovu dítětem. I tam uvidíme rozdíl čistoty vidění a chápání světa a sebe samých tak, jak to dělají děti, tak jak jsme to dělali i my, dokud jsme nenasbírali tzv. "zkušenosti", které nám zkreslují a zatemňují pohled.
Sedněte si v klidu a uvolněte se. Pak se pomalu vracejte nazpět celým svým životem. Pomalu procházejte jedním obdobím za druhým, až nakonec najdete sebe jako malé dítě. Ztotožněte se s ním. Jste to přece Vy sami. Představte si jak běžíte rozkvetlou loukou zalitou sluncem. Běžíte a smějete se, plni volnosti, svobody, štěstí, údivu, nadšení, objevování, zvědavosti. Prožívejte opět co jste už dávno zapomněli. Přistupovat k čemukoli s přirozeností a důvěrou v sebe sama, zvědavostí beze strachu, bez posuzování a hodnocení, bez očekávání, jen s otevřeným srdcem.
Až se nabažíte toho prožitku, vraťte se pomalu zpět do přítomnosti. Uchovejte si v mysli vše, co jste prožili a myslete na to co nejčastěji. To dítě je pořád ve Vás, dívejte se jeho očima.

Děkuji Jirkovi Bendovi za tuto krásnou meditaci, kterou pro nás vedl.