Pupek světa nebo hvězdná brána? (2)

Cheops, jak jej nazývali Řekové, byl téměř jistě opravdovým králem třetí dynastie, jehož jméno bylo odvozeno od jména božstva, stejně jako u jména většiny faraonů. Nepochybně byl kontroverzním vládcem, protože jeho stoupenci a odpůrci se o jeho památce hádali ještě dlouho po jeho smrti, jak je zaznamenáno na dochovaných kamenných tabulkách, které nalezl na planině v Gíze slavný britský archeolog Sir Flinders Petrie na konci 19. století. Ve skutečnosti jejich posmrtná debata zdůrazňuje Khufuovu (též Chufu) nedostatečnou angažovanost na stavbě Velké pyramidy.

Zajisté, pokud by byl zodpovědný za vybudování nejvýznamnější stavby všech dob, uvedli by jeho následovníci hrdě tento výtvor na prvním místě seznamu všech jeho činů. Avšak v takzvané „Inventární stéle“ z 26. dynastie, která skutečně katalogizuje úspěchy Starého království, Khufuovi nepřipisují jeho loajální stoupenci postavení Velké pyramidy. Ve skutečnosti to není nikde v textu zmíněno. Docela nedopatření, máme-li věřit, že Cheops byl oním stavitelem.

Zatímco nelze s Velkou pyramidou spojovat smrtelného Khufua, ztotožnění nesmrtelného Khnema též zvaný Chnum s touto stavbou je stejně dokonalé, jako její vlastní přesné rozměry. Zdá se očividné, že „mainstreamoví“ egyptologové si popletli člověka s bohem, a tím ztratili pronikaví význam jeho jména, tj. „vnitřní oheň“. Khnemu byl synonymem pupku světa. Jeho úloha je zdůrazňována příležitostným vyobrazením jako božstva se čtyřmi hlavami. Ty naznačovaly čtyři základní směry vyrůstající z jeho trupu, čímž definovaly střed světa. Khnemu také symbolizoval Velkou potopu.

Dochované nástěnné malby ve svatyních jej zobrazují, jak z vázy zalévá celou zem vodou. Tyto detaily představují polohu Velké pyramidy v absolutním středu zemské pevniny, jak je potvrzeno jejími vnitřními geodetickými rysy, a naznačuje atlantskou identitu stvořitelů pyramidy. To, že by měl Khufu-Khnemu ztělesňovat také Geba, boha země, je pozoruhodně vhodným pojítkem mezi božstvem a stavbou. Neméně výmluvné je to, že Osiris se stal bohem znovuzrození a regenerace, připomínající onen „vnitřní oheň“ Velké pyramidy. Osiris se byl prý schopen přeměnit na velkého hada, naznačující „hadí sílu“, která sídlí v zemi a ovlivňuje geofyzikální energie. Khnemu také ztělesňuje loď, která odvezla bohy z jejich potápějícího se ostrova do delty Nilu: berani, antilopy, kozy nebo podobně rohatá zvířata symbolizovala vlny a figury egyptských plovoucích lodí.

Trvají na tom, že malý prostor označovaný jako „Králova komora“, údajně určená pro sarkofág faraona Khufua, byla opravdu hrobkou. Ale její konstruktéři nevytvořili žádný labyrint klikatících se chodeb, které měly oklamat vetřelce, což je standardní rys nacházený v ostatní pohřební architektuře dynastie.

Místo toho vede klesající chodba přímo do velké stoupající „Galerie“, kterou lze přímo dojít této komory. Do falešné „Královniny komory“ pod ní, lze dojít stejně lehce. Tyto chodby by neposkytovaly žádnou ochranu před krádeží. A jak může potvrdit každý, kdo vstoupil do Velké pyramidy, malé, úzké prostory vnitřních chodeb jsou někdy tak malé, že lze jimi procházet pouze jednotlivě. Návštěvníci jsou nuceni sklánět se před nízkým stropem. Prostě zde není žádné místo na komplikované obřady, ať již pohřební, či jiné, nemluvě o nesení typicky masivního sarkofágu takovýmito stísněnými prostory. Ztotožnění Velké pyramidy s pohřebním místem je v každém ohledu vyvracováno vnitřními prostory samotné stavby.

Slavná egyptoložka Margaret Murray zjistila, že „otázka použití prvních pyramid nebyla nikdy uspokojivě zodpovězena. Obvykle se uvádí, že sloužily jako pohřební místa; to může být pravda o pozdějších pyramidách, není to však důkaz, že toto byl jejich původní účel. Ale existují důkazy, že byly používány pro nějaké speciální náboženské obřady související s božským králem, ačkoliv to, zda byl živý či mrtvý, je nejisté“ (The Egyptian Pyramids, Knopf 1990, str. 137). Bauval souhlasí, že se v interiéru Velké pyramidy nacházel „Sál zasvěcení“ pro jakési záhadné kulty znovuzrození. Ale jeho několik přímočarých chodeb netvoří použitelnou cestu, po které by se mohli noví členové vydat, jak ví každý návštěvník, který se musel protáhnout chodbou mířící dolů. Opět stojíme před stavbou, která je přespříliš velká na to, aby mohla sloužit takovéto relativně limitované teorii. Chrám, který by byl jen zlomkem velikosti Velké pyramidy, avšak stále kolosální, by byl smysluplnější.

Bauvalovy pokusy o datování výstavby Velké pyramidy do r. 2450 př.n.l. pomocí uspořádání hvězd mohou být nepřesvědčivé. Ale takzvané „faktické důkazy“ zužují rozsah datování. Například gerzská váza z předdynastické doby (cca 3800 – 3500 př.n.l.) vyobrazuje všechny tři pyramidy stojící na plošině v Gíze. Byla nalezena v roce 1990 v poušti v okolí Abydos a dnes patří muzeu v Luxoru.

Nejnovější údaje radiokarbonovým datováním Velké pyramidy obdržel Dr. Mark Lehner. „Lze se bezpečně domnívat,“ uvedl, „že materiál (posbíraný z exteriéru pokrytého dekorativními kameny až do jejich odstranění ve 13. století) pochází z původní stavby“ (Karbonové datování pyramid, Venture Inward Magazine, č. 51, #8, str. 4, 1990). Horní hranice výpočtů, které obdržel tým Dr. Lehnera, byla o 1244 let starší, než oficiálně akceptovaný časový rámec krále Khufua, čímž klade výstavbu Velké pyramidy do cca 3809 př.n.l.. Nejen, že toto vědecky zjištěné datum klade původ pyramidy mimo 4. dynastii, ale rovněž mimo dynastickou civilizaci jako takovou. Nicméně koresponduje s výše uvedenou gerzskou ilustrací stejného období.

Dokonce i nízký odhad uhlíku 14C přidal ke konvenčnímu datu téměř tři sta let, čímž přiblížil výstavbu době faraónů. Tyto výsledky testu naznačují, že pyramida byla zbudována v určitém bodě mezi krajními hodnotami těchto datových parametrů; jinými slovy od poloviny do konce 4. tisíciletí př.n.l. „Při umírněném odhadu spadá změřené datum mezi lety 2850 a 3050 př.n.l.“, tvrdí Caroli, „a tak je 300 až 500 let starší než datum, na kterém se shodují standardní chronologie. 2950 př.n.l. lze považovat za absolutní přesně změřenou střední hodnotu.“ Tato dřívější data pro její výstavbu jsou důležitá, abychom pochopili původ pyramidy, protože naznačují, že přední stavba starověkého světa byla dokončena na úplném začátku egyptské dynastické historie. Důsledkem toho je faraonská identita jejích stavitelů čím dál méně jistá, a musíme se poohlédnout jinde po zodpovědných mistrech stavitelích.

Alexander Braghine došel v roce 1940 k závěru: „V řešení problému o původu stavitelů pyramidy je skryto také řešení původu egyptské kultury a samotných Egypťanů“ (The Shadow of Atlantis, Adventures Unlimited Press, 1997). Ustanovená chronologie pyramid v Gíze je dále otřesená i prokazatelným faktem, že všechny hlavní stavby na plošině byly vybudovány současně, jako samostatné prvky jednoho komplexu. Konvenční učenci si dlouho mysleli, že Khufu postavil Velkou pyramidu. Tu okopíroval jeho syn Khafre (též Rachef či Chafre) v podobě druhé největší pyramidy. Z úcty ke svému otci ji odmítl udělat stejně vysokou. Třetí a nejmenší z pyramid měl postavit o mnoho let později Menkaure, téměř jako vzpomínku. Tento oficiální scénář je však absolutně nepodložený, pouhou fikcí, která se však přesto stala jednou z doktrín moderní egyptologie. Ale pozornější pohled na toto místo odhaluje zcela jiný příběh.

Důkazy vevnitř také naznačují datum okolo roku 3000 př.n.l. Caroli poukazuje: „Existují indikace, že ve Velké pyramidě se mohly také nacházet data týkající se časových cyklů. Její čtyři strany mohou souviset se sotickým cyklem, hvězdným kalendářem, podle kterého Egypťané měřili čas. V palcích se rozměry základny stavby rovnají jednomu století. Její základní hodnoty (výška, apothema – úsečka ze středu čtvercového mnohoúhelníku do středů stran, a obvod) jsou paralelou k sotickému cyklu, o kterém se ví, že jej Egypťané používali k zaznamenávání své ‚mytické’ minulosti. Tento konkrétní cyklus probíhal přibližně před 45000 až 5000 lety. Zatímco datum 45000 let je pro stavbu zcela vyloučeno, její výstavba na přelomu 4. tisíciletí koliduje se začátkem první dynastie, úplného počátku faraonské civilizace. Pokud je to pravda, pak by mělo být jasné, že Velká pyramida byla vystavěna nositeli cizí kultury z vysoce vyspělé společnosti, kteří přijeli do delty Nilu, aby tuto stavbu zbudovali“ (soukromá korespondence, leden 2008).

Identitu těchto „nositelů kultury“ naznačují samotné pyramidy v Gíze, vzhledem ke svému úmyslnému rozmístění po vzoru tří hvězd pásu souhvězdí Orióna. V řecké báji byl Orión, syn země, přenesen na noční oblohu. Varianta tohoto příběhu má v sobě Poseidona, boha moře a stvořitele Atlantidy, a Euryalé, jednu z Gorgon taktéž spojenou s Atlantským oceánem, jako jeho rodiče. Euryalé jej porodila na jednom ostrově daleko na západě, kde byl oslepen, ale poté, co byl převezen na jiný ostrov, Délos v Egejském moři, se mu zrak vrátil. Oslepnutí a navrácení zraku byla poetická metafora pro smrt a znovuzrození, a zde je paralelou pro smrt či destrukci Atlantidy a znovuzrození jejího záhadného kultu na ostrově Délos, který je také znám jako „pupek světa“. Orion pronásledoval Plejády, potomky bohyně moře Pléioné a Atlase (též Atlant), hlavního božstva Atlantidy. Plejády byly v podstatě dcery Atlase, či „Atlantky“.

Osiris-Orión se ztotožnil s Velkou pyramidou a jeho Atlantská příslušnost je neméně jasná. V poslední scéně Knihy bran, jak je vyobrazena na alabastrovém sarkofágu faraona Setha I., obklopuje roztáhlé tělo Osiridovo Sekhet-Aaru, neboli „pole rákosu“, což je egyptský výraz pro Atlantidu.