Rytiny vesmíru: "Arizonská hvězdná mapa v kameni" (1)

Můžeme si představit obyvatelé první vesnice zvané Homolovi, (založené přibližně kolem roku 1260 nedaleko dnešního města Winslow v Arizoně,) jak se shromažďují před úsvitem o letním slunovratu v prostoru obklopeném a uzavřeném skalami nedaleko svého puebla. Zde čekávají na posvátnou souhru stínu a slunečního světla. Hlavní skalní plocha, natočená východním směrem a tvořená svislým blokem pískovce – osm metrů dlouhým a pět metrů vysokým – a je zastřešena převislým skalním výběžkem klenoucím se vodorovně asi další metr východním směrem.

Asi tři metry dále na východ se nachází balvan s okrouhlou vrchní stranou tvořící vnitřní část východní stěny obehnaného prostoru. Balvan vrhá na hlavní kamennou plochu pokřivený stín. Prostor mezi skalami je na jih otevřený, ale na severu je zablokován kusy odštěpené skály, jejichž hromada sahá až nad hlavu, takže pozorovatelé uvnitř sedící blízko u sebe v tureckém sedu a zaujatě pozorující hlavní uskupení skalních rytin na hlavní skalní ploše, jsou chráněni před prudkým větrem a nepřízní počasí.

Mezi rytinami je i dlouhá obroušená a omletá čára (zřejmě symbolizující putování) vinoucí se doprava a nahoru, aby nakonec skončila ve spirále o čtyřech zákrutech. V blízkosti spodku kamenné plochy, hned napravo od této „trasy,“ je něco jako kulatá „ohrada“, v níž je z profilu vyobrazen zoomorfní tvor. Hlavu má zvednutou šikmo nahoru a doprava. Mezi trasou a levou hranicí ohrady je vertikálně vyobrazený klikatý had, zatímco na pravé straně je to pár stejných klikatých hadů, jimž ale všem chybí obličejová část – byly jim odstraněny poměrně nedávno.

O něco výše a o několik centimetrů více vpravo od spirály se nachází vryp znázorňující nějaký dolů směřující „artefakt“ tvaru "V". Ještě více napravo nalezneme velký rovnoramenný kříž tvořený šikmou osou, které říkejme „opeřený had,“ začínající v levém horním rohu a končící v pravém rohu spodním. Tuto šikmou čáru přetíná „svislá osa“ a táhne se dále na stejnou úroveň jako spodní strana ohrady, aby skončila asi dvoucentimetrovým útvarem podobným přísavce nebo čepičce žaludu. Úplně vpravo (tedy jakoby na severu) je ve stejné výšce jako střed kříže rytina antilopy – vidloroha s hlavou obrácenou doleva. Když se na ně díváte jako na celek, mají tyto rytiny na délku asi dva metry.

Posmutnělé prozpěvování kněze slunce se mísí se šiplavým kouřem jalovcového listí doutnajícího v chladném pouštním větru. Kolem 5.15 ráno se vrchní půloblouk slunečního kotouče vyhoupne nad horizont a rozlije své zlatavé světlo po světě. Za několik okamžiků už se vrchní část skalní plochy koupe ve slunečních paprscích, zatímco východní stěna skalního útvaru vrhá mírně zaoblený vodorovný stín. Brzy se tento stín začne posouvat po desce dolů a postupně mine několik rytin: hlavu opeřeného hada, střed zakroucené spirály, artefakt ve tvaru písmene V, střed kříže, antilopu, ohradu a skupinu doposud nezmíněných kmenových rytin úplně vlevo. Na jednom místě tohoto v podstatě vodorovného stínu se nacházejí dva pravoúhlé výstupky, které dosáhnou hlavy opeřeného hada jako první a pak se po mírně zakřivené trajektorii sunou dále do horní poloviny vertikální osy (viz. foto níže). (Trojice děr nahoře na fotografii jsou otvory po kulkách z nedávné doby.)

Trvá to celou hodinu, ale nakonec se stín dotkne jak přísavkovitého útvaru v dolní části vertikální osy kříže tak začátku čáry vlevo dole. Vodorovný stín pokračuje na svém putování dolů další půlhodinu, až nakonec skalní plochu opustí. Toto „vyjevení posvátného“ je doprovázeno prozpěvováním určeným Tawovi, slunečnímu bohu, a podsvětním duchům. Postupně se oteplující ranní vzduch je tak prodchnut zázračnou aurou.

Nedlouho poté, co se toto stínové stvoření odporoučí, vytvoří se další – tentokrát ho vrhá převislý útvar – který začne po vertikálním skalním bloku postupovat dolů. Díky některým nepravidelnostem jeho vodorovného okraje má jeho stín řadu výběžku, prohlubní a podobně, které přesně korespondují s konkrétními rytinami na skále. V porovnáním se stínem předchozím vytváří tento dynamickou součinnost a souhru slunečního světla a stínu, která vám zůstane dlouho před očima. Jde o záznam ne nepodobný zápisu baletních kroků nebo – což je v našem případě příhodnější a relevantnější – pohybů při rituálních tancích kachinů, ale jeho komplikovanost a posvátnost se naplno projeví až při samotném provedení na živo. Je to zkrátka něco. (viz. foto níže).

„Velká vyboulenina“ (large bulge) vpravo se asi hodinu a tři čtvrtě posouvala dolů po skále. Teď, v 8.45 ráno je „malá vyboulenina“ (small bulge) přímo nad antilopou, zatímco malý výstupek (nipple) spočívá nad vertikální osou a „velký zářez“ (large notch) se vznáší nad hlavou opeřeného hada.

Téměř o hodinu později překryje vodorovná část napravo od velkého zářezu antilopu a vodorovná část nalevo překryje artefakt tvaru "V". Samotný zářez je v tomto bodě umístěn na vrchním konci vertikální osy.

Po pěti minutách dosáhne ta samá vodorovná část napravo antilopích nohou a vodorovná část nalevo se dotkne spodního okraje artefaktu. Levá spodní část zářezu se současně dostane téměř přesně do středu kříže. Menší zářez, který se nachází nalevo od toho většího, se zároveň dostane do polohy mezi artefaktem a spirálou. Zakřivený stín nalevo od tohoto menšího zářezu se navíc letmo dotýká vrchní části spirály.

Za sedm minut dosáhne levá strana stínu středu spirály a velký zářez zahájí putování podél šikmo umístěného opeřeného hada.

Asi po dvaceti minutách dosáhne velký zářez konce hadího těla, zatímco levá strana stínu se dotkne levého vnějšího ramene spirály, kde setrvá po téměř dvě hodiny. (viz. foto níže).

Jak malý zářez cestuje směrem dolů, do spodní části vertikální osy, levá část velkého zářezu se dotkne přísavkovitého útvaru na konci hadího ocasu. Přesný čas je 10.40 dopoledne.

Přibližně za další půlhodinu se vodorovný spodní kraj celého stínu odsune z kamenné desky pryč, přestože jeho levá část se pořád ještě nachází na levé straně spirály. Kolem poledního se stín, jenž překrýval spirálu od 10. hodiny, dá opět do pohybu – skrze její prstence zpátky doprava.

Doposud jsme se zabývali zejména stíny na kamenné desce. Nyní ovšem vstupuje do hry další element. Poblíž levé horní strany celého stínu se vytvoří trojúhelník světla. Několik minut po poledni začne cestovat dolů směrem ke spirále. Asi ve 12.30 se rozdělí na dva menší světelné trojúhelníčky. Když se ale tato světla dostanou přímo do středu spirály, opět se spojí v jeden. (viz. foto níže).

Tento jediný trojúhelník postupuje dolů a mine spirálu, aby se opět rozdělil na dva menší. Levá strana celého stínu teď postupuje přes ohradu – je to jediná chvíle, kdy je zastíněná.

Během popsaných sedmi a půl hodiny se stíny z podsvětí připojily k ránem znovuzrozenému velkému slunečnímu bohu, jenž vystoupil do svého letního sídla spočívajícího na nejsevernějším bodě východního horizontu. Ale na spirále, bráně mezi světy, se síla jeho jasu naplno projeví až když se ocitne na nejvyšším bodě na nebi. S posledním zvučným tónem nápěvu uvede sluneční kněz kotouč do této roční fáze a pro všechny je tak uchován a do budoucna zajištěn uspořádaný vesmír.

Pokud je toto skutečně mapa hvězdné oblohy, jakým souhvězdím mají tyto kresby odpovídat? Po pořádku – velký čtyřramenný kříž je jakýmsi druhem hisatsinomské „svastiky“ vytvořené protnutím našikmo situovaného opeřeného hada a vertikální osy. (Svastika je mnohem starší než nacistický režim. Pro obyvatele puebel tedy měla posvátné, a nikoliv zlovolné konotace). Tento kříž jednoznačně reprezentuje čtyřhranný obdélný tvar Orionu.

Ve stejné vzdálenosti od opeřeného hada i spirály spočívá tajemný artefakt tvaru V mířící dolů, aby vysílal hvězdnou moc směrem na Zemi. Když se podíváte na mapu hvězdné oblohy poblíž Orionu, uvidíte, že tvar písmene "V", který je tvořen Hyádami v souhvězdí Býka, se nachází přesně ve stejné poměrné vzdálenosti jako podivný artefakt na skalní ploše. Nalevo od artefaktu se navíc nachází spirála, která na mapě hvězd dokonale koresponduje s Plejádami. Takže tu máme tři rytiny v řadě přímo odpovídající rozestavení tří hlavních souhvězdí. Ale tady souvztažnost nekončí. (viz. obr. níže).

Napravo od Orionova kříže je vryp, který vypadá jako antilopa. Podíváme-li se do stejného místa na oblohu, nalezneme nejzářivější hvězdu na nebi, Sírius, v souhvězdí Velkého psa (Canis Major). Jsou tu ale vyobrazeny ještě i další konstelace. Těsně za malým ohbím vertikální linie jsou dvě vyrýpaná místa, po jednom na každé straně. Linie pak pokračuje dolů, až skončí ve zvýrazněné malé přírodní prohlubni nálevkovitého tvaru. Několik centimetrů vpravo je další taková jamka. Na obloze odpovídají poněkud semknutějšímu souhvězdí Blíženců.

Pár vrypů nahoře reprezentuje dvojici hvězd Alhena (gama) a Mebsuta (epsilon), spodní dvojice potom hvězdy Pollux a Castor. Možná je to jenom náhoda, ale přírodní prasklina ve skále vede v obrazci přímo nad Alhenou. Z pohledu hvězd to odpovídá Mléčné dráze. Špička ocasu opeřeného hada navíc koresponduje s hvězdou  Procyon – hlavní hvězdou v souhvězdí Malého psa (Canis Minor).

Pokud ještě setrváme u paralely s hvězdnou oblohou, nalezneme na hvězdném schématu vytvořeném lidem z Homolovi další odpovídající souhvězdí. Výše popisovaná ohrada vypadá na první pohled kruhovitě, ale když se podíváme blíže, zjistíme, že je spíše pětiboká. Příslušníci lidu Hisatsinom evidentně neměli žádné technické problémy s tím, vytvarovat do skály dokonalý kruh – pokud ho tedy vytvořit chtěli. Úmyslně pětiboký tvar tedy odpovídá souhvězdí Vozky. Tvor nacházející se v ohradě byl poměrně nedávno připraven o obličej, takže je složité určit, k jakému druhu přináleží. Velmi pravděpodobně to ovšem je horská koza nebo horská ovce. Nejjasnější hvězdou Vozky je totiž Capella, což v překladu znamená „malá samice kozy“.

Abychom tedy shrnuli všechny elementy tohoto ukazatele slunovratu a některé prvky do skály vyryté hvězdné mapy – nalezli jsme přesný indikátor prvního letního dne a zároveň vyobrazení všech souhvězdí zimního šestiúhelníku: Orionu, Býka, Plejád, Vozky, Blíženců a Malého i Velkého psa. (na obr níže je mapa hvězdné oblohy otočená o 180 stupňů, aby korespondovala s orientací skalních rytin vyznačených na obr. výše).

S odkazem na slavný hermetický výrok „Jak nahoře, tak dole,“ v sobě toto uskupení arizonských rytin obsahuje nejen poměry sluneční a hvězdné, ale také pozemské. Když tyto rytiny od osady Homolovi správně zorientujeme a vyznačíme do ní některé významné orientační body v krajině – přírodní nebo člověkem vytvořené – začne se nám před očima formovat přesná mapa jihozápadního koutu Coloradské (náhorní) plošiny. Střed rovnoramenného kříže například odpovídá Tuuwanasavi, neboli trojici posvátných hor lidu Hopi (Hopi Mesas). Na horním konci vertikální osy je přírodní otvor, který byl ještě zvýrazněn malým rovnoramenným křížkem – přestože je dosti erodován, je ještě jasně patrný. Ten zase odpovídá ruinám Betatakinu a Kiet Sielu v soutěsce Tsegi ležící severně od posvátných hor.

Přibližně stejně daleko pod průsečíkem čar, kousek napravo od vertikální osy, je ve skále slabá značka, reprezentující samotné Homolovi. Pokud byly posvátné hory kmene Hopi skutečně poprvé osídleny přibližně kolem roku 1100 n. l., jak se domnívají archeologové, pak by Hisatsinomové žijící na tomto místě, tedy na místě nálezu skalní stěny s rytinami, určitě tento středobod a důležité centrum na sever odtud zaznamenali. K prvnímu osídlení Homolovi ale došlo až o více než 150 let později. Je jen příznačné, že Betatakin i Homolovi jsou od severojižně se táhnoucí osy stejně vzdáleny a byly přibližně i ve stejné době vybudovány – a to v době odpovídající přibližně druhé polovině 13. století.

Rytina opeřeného hada (šikmá osa velkého rovnoramenného kříže) může velice dobře představovat vodu, konkrétně řeku Malé Colorado, klikatící se od jihovýchodu na severozápad a vlévající se v Grand Canyonu do Colorada. Napravo od spodní části šikmé osy je ve skále další značka, těsně nad prodlouženým hadím tělem. Ta představuje ruiny puebla v soutěsce de Chelly. Špička hadího ocasu by mohla navíc znázorňovat na jihovýchodě se rozkládající rozvaliny sídel Casa Malpaís a Raven Site, poblíž pramene Malého Colorada. Nalevo od horní poloviny šikmé osy, v polovině mezi průsečíkem a hadí hlavou, se nachází pravoúhlá zatáčka představující ruiny puebla Wupatki. Samotná hlava hada může být navíc chápána jako reprezentace menších rozvalin v Glen Canyonu, severně od Grand Canyonu.

Asi 200 km východně od hory First Mesa se rozprostírají pozůstatky velkého slavnostního města v Chaco Canyonu, které je na rytinách na skále v odpovídající vzdálenosti znázorněno jako antilopa. Když se podíváme na druhou stranu, na prodloužené rameno spirály, zjistíme, že zhruba kopíruje ohyb řeky Colorado, která se dostává do svého dolního toku, a rytina poté končí u kmenových vrypů zmíněných výše – zejména u značek kmene Medvědů a kmene Hadů. Někteří věří, že Hisatsinomové cestovali proti proudu skrz Grand Canyon až do „Sipapuni,“ kam se usadili, protože hledali svůj konečný cíl na Coloradské plošině.

-pokračování-