SKALÁRNÍ FYZIKA, ENERGIE NULOVÉHO BODU A VÍŘIVÝ ÉTER (1)

V poněkud obskurní, nicméně však pozoruhodné knize "Declassified Patents of the Cold War and SDI" naznačil badatel v oblasti vědy a patentů Gerry Vassilatos v hrubých obrysech neuvěřitelnou šíři exotických zbraní, které byly objeveny v nedávno odtajněných patentech Spojených států Vassilatosův vlastní úvod k tomuto vysoce technickému materiálu je sám o sobě hoden ceny této knihy, neboť v něm podrobně rozebírá celou řadu málo známých úspěchů v experimentální fyzice, jež by si rovněž zasloužila samostatnou studii, a navíc se přímo zmiňuje o zvonu a jeho operačním principu.

Samozřejmě, že Vassilatosovo zkoumání se odehrává na poli SDI prezidenta Ronalda Reagana, známé jako "Strategická obranná iniciativa" (Strategie Defense Initiative), a obzvláště pak exotických zbraní se směrovanou energií, o nichž vládla představa, že budou schopné nejen obranných akcí proti nepřátelským mezikontinentálním balistickým raketám (ICBM), ale koneckonců že je i nahradí jako nová generace post-termonukleárních strategických útočných zbraní. Práce na nich začala už během druhé světové války, kdy se v různých „impulzních“ zbraních, jež dokázaly vyslat na cíl náhlý extrémní pulz smrtící vysokofrekvenční radiace, využívaly paprsky X (rentgenový paprsek) a gama záření. Ovšem v dozvucích této války a s příchodem jaderného věku, a zejména poté, co Sovětský svaz získal svoji vlastní atomovou a vodíkovou bombu, vyvstala bezprostředně potřeba nějaké obrany proti nim.

Jednou z prvních snah zdokonalit tyto „impulzní“ zbraně byl patent, pod číslem 2.904.692 amerického patentového úřadu, německé firmy Siemens v roce 1957 - od německého vynálezce Wilhelma Gscheidlena - k soustředění gama paprsků pomocí řady kovových tlumičů opatřených dírkami velikosti špendlíkové hlavičky, následně seřazených tak, aby bylo dosaženo efektu čoček, které by soustředily vysokofrekvenční gama fotony do paprsku za použití zdroje kobaltu 60. Jenže jak Vassilatos poznamenává: „Takové systémy ztratily mnoho ze své původní energie, než prošla mnohočetnými tlumiči samotného kolimátoru. Nakonec tyto systémy dírkovitých kamer selhaly vinou podstatných problémů základní nekoherentnosti samotného zdroje, což je zajímavý inženýrský problém vyžadující objev nového fenoménu k jeho řešení.“ Zdroj gama paprsků v těchto systémech byl totiž spíše podobný žárovce vysílající gama paprsky o různých frekvencích. Nezáleželo na tom, jak účinný byl tlumicí systém kolimátoru, paprsek se pořád rozptyloval - jako „záblesk gama záření“ v paprsku - a tím ztratil mnoho ze své energie. Cílem byla koherence gama záření, jakýsi laser s gama zářením, jehož úžasná účinnost by snesla srovnání s běžnými optickými lasery, které dokážou proříznout ocel obyčejným světlem.

K dalšímu pokroku došlo počátkem 60. let dvacátého století s tzv. systémem „čistého atomického světla“ (Clear Atomic Light), který spočívá na systému podzemních tunelů a reflexních zrcadel schopných usměrnit k povrchu světlo generované jadernou explozí tunelem v koncentrovaném paprsku. Takové systémy, jinak řečeno, odeberou jadernému výbuchu radiaci a nasměrují ji do paprsku. Je potřeba říci, že použitím této zbraně také dojde k jejich zničení, takže nikdy nelze dosáhnout více než jediného výstřelu. Nicméně než došlo k vývoji daleko lepších a mnohem zhoubnějších radiačních zbraní, neměla tato CAL (Clear Atomic Light) paprsková zbraň sobě rovnou. K jejímu odtajnění v roce 1973 došlo 15 let poté, co byla shodou okolností souběžně testována s projektem Plowshare (Radlice), „mírovým“ využitím jaderných zbraní. Tyto experimentální zbraně byly součástí projektu Defender (Obránce), původní SWDI (Star Wars Defense Initiative) prezidenta Eisenhowera. Tento projekt zkoumal využití usměrněného horkého jaderného plazmatu (projekt Casaba), vysokoenergetických částic (projekt Howitzer) a prvních experimentů s lasery na paprsky X a gama záření. Tyto CAL neboli systémy „čistého atomického světla“ (Clear Atomic Light) se rychle přesunuly z podzemních tunelů a bunkrů na mnohem pohyblivější zbraňové platformy, případně též do vesmíru.

Veřejnosti dobře známé laserové systémy s rentgenovým paprskem z počátku 80. let stavěly právě na těchto CAL systémech; malé jaderné zařízení bylo umístěno ve struktuře „podobné tanku“ nebo ve tvaru polokoule obklopené pruty radioaktivního materiálu. Když bylo zařízení odpáleno, z prutů se staly vysílače totálně koherentních, nebo jako laser působících rentgenových paprsků, spalujících téměř okamžitě na popel vše, co jim stojí v cestě. Za předpokladu, že lze takovým zařízením vytvořit paprsek s obrovským průměrem, „dokážeme generovat“ vysokofrekvenční rentgenový laser s paprskem velkého výkonu „pro specifické účely ničení řízených střel nebo měst. Délka těchto prutů rozhoduje o zesilovacím činiteli“. Tyto zbraně by mohly mít další výhodu ve srovnání s mnohem nevybíravějšími vodíkovými bombami v tom, že v cílovém prostoru nezanechávají žádný radioaktivní spad.

Američtí inženýři a vědci z černých projektů tedy byli konfrontováni se dvěma nepříjemnými skutečnostmi. Na jedné straně starší metoda generování takových intenzivních paprsků pomocí „elektrických impulzů“ - metoda využívaná během světové války, která - i když dodávala intenzivní paprsky - vyžadovala také konstrukci rozměrných zařízení ke generování paprsků, čímž z nich učinila zbraně zcela nepraktické. Na druhé straně rentgenové lasery byly smrtonosné, s dostatečnou kapacitou, aby mohly být využity pro obranné strategické účely, a byly daleko účinnější než bez rozdílu působící atomová nebo vodíková bomba. Jenže ty se daly použít také jenom jednou, neboť odpálením této zbraně je tato také zničena.
Do provozování laserů s rentgenovým zářením a gama zářením (laser s gama zářením se nazývá rovněž „graser“) vstoupil ještě další problém. Poněvadž toto vysokofrekvenční záření (gama paprsky mají mnohem vyšší frekvenci než rentgenové paprsky a odtud schopnost udeřit ještě razantněji) má schopnost proniknout téměř všemi formami hmoty, bylo obtížné vytvořit optický rezonátor k dosažení koherence (děj, při němž vzniká běžný laserový paprsek). Běžná zrcadla a čočky nemají na rentgenové paprsky a gama záření účinek.

Pátrání, jinak řečeno, se ze zřejmých důvodů obrátilo směrem ke znovu použitelným a „přenosným“ rentgenovým a gama laserům: „Protože uvedení těchto zbraní do činnosti je možné pouhým stisknutím tlačítka, představují potenciálně mnohem větší hrozbu než jediná útočná jaderná hlavice. Z každé jednotlivé elektronukleární zbraně lze opakovaně vystřelit, a to s odpovídající palebnou silou několika bojových hlavic.“ Na jednu metodu se přišlo docela rychle, šlo o využití plazmy vytvořené náhlým vypařením těžkých kovů po ostřelování běžným optickým laserem. Jakmile se už jednou z takového materiálu vytvoří plazma, je poté lasery okamžitě přivedena do stavu pulzování, aby došlo k zesílení a kaskádovému efektu, jehož výsledkem je rentgenové záření nebo gama záření, jež má buď koherentní, nebo laserovou povahu. „Tyto plazmové přístroje s názvem »Z-Pinch« vystřelují paprsky, jež snadno dokážou v silné zdi z kovu a kamene vypálit čistý otvor.“

Seznamte se s Mössbauerovým jevem

Při hledání znovu použitelných rentgenových a gama laserů se setkáme s fyzikálním jevem, který přímo souvisí s fyzikálně-teoretickým myšlením u zvonu. Tento jev je znám jako Mössbauerův jev a týká se vztahu mezi akustickým a zpětným rázem a jejich účinků na vznik laserového gama záření u radioaktivních materiálů Bude lépe, když budu citovat Vassilatose v celé šíři:

Dr. Rudolf Mössbauer, sotva promovaný absolvent univerzity, objevil, že u specifických radioaktivních prvků lze stimulací dosáhnout rezonanční jaderné absorpce gama záření. Mössbauer usměrnil vnější zdroj monochromatického gama záření na různé radioaktivní izotopy a zjistil, že u nich dochází k tvorbě identického monochromatického záření. Tento jev rezonanční jaderné absorpce gama záření vedl ke zjištění, že jisté radioaktivní izotopy lze stimulovat tak, že vydají vyšší hladinu gama záření, než je ta, která jim byla dodána Mössbauer zjistil, že dokáže izotopy stimulovat do přesyceného stavu tím, že jim soustavně dodává potřebná kvanta. Poté, co byly přivedeny do přesyceného stavu, Mössbauer zpozoroval, že dojde k náhlé emitaci gama záření o několik řádů vyšší než na vstupu. Dále pak, když se patřičně usměrnilo, byl impulz gama záření vyslán jako jediná koherentní emise. Mössbauer našel prostředky k vytvoření skutečného laseru s gama zářením.

Poté, co Rudolf Mössbauer objevil primární aspekty svého zvláštního jevu, začali další nacházet přidružené jevy… někteří experimentátoři objevili, že už jen pouhým přiblížením hmoty absorbující gama záření ke zdrojovým izotopům s gama zářením dojde k efektivní modifikaci zdroje, což je anomálie. Koherentní gama emise Mössbauerových rezonančních stimulací byly zvláštním způsobem spojeny se svými absorbenty, šlo tedy o vztah modifikovaný samotným pohybem. Na zvláštních rotorech s vysokými otáčkami nechali rotovat speciální radioizotopy, načež došlo k projevu fázového modulačního efektu. Byly vyrobeny štěrbinové clony, které za vysokých otáček rotovaly mezi zdrojovými izotopy a absorbenty, aby se dokázalo, že došlo opravdu k výskytu fázových posunů… Tyto důkazy silně naznačily možnost řízené modulace proudu gama záření samotným pohybem… pouhou aplikací náporu síly na vzorky izotopů bylo odhaleno, že vzniká řada impulzů gama záření.

Byl tu jakýsi nečekaný „piezonukleární“ důsledek Mössbauerova jevu. Vzorky izotopů byly naneseny na konus reproduktorů a fyzikální cestou uvedeny do vibrování v přítomnosti absorbujících materiálů… A skutečně, někteří experimentátoři odhalili podivný účinek vibrací na samotné izotopy. Aplikací stále větší intenzity produkovaly izotopy fixované na reproduktory opakující se impulzy koherentní energie gama záření. Byl to důkaz, že pouhou kompresí specifického izotopního materiálu lze vytvořit intenzivní gama přesycení. To, co bylo zjištěno, se stalo základem lavinového procesu, neboť člověk začal být schopen organizovat koherentní gama emise. Aplikace audio-signálů (400 cyklů/sec) způsobila u těchto izotopů pozoruhodně intenzivní gama emise. Brzy se zjistilo, že nadzvukové vibrace vedou ke vzniku ohromujících kvant gama záření… Rostoucí vlna gama fotonů je tedy jak stimulována, tak i poháněna samotnými tlakovými vlnami… Výzkumníci, kteří studovali kompresní jev, nebyli možná připraveni na výsledné hodnoty gama záření, když se na izotopy aplikoval šokový nápor.

Docela malé izotopové jádro produkovalo enormní koherentní impulzy gama záření, a intenzita záření, jež vzniklo v průběhu prvního neřízeného „náhodného projevu“ gama záření, představovala explozi čistého a pronikavého gama superzáření. Vývoj „výbušnin“ pro impulzní gama záření zůstal nadobro zahalen naprostým mlčením. Z Mössbauerova jevu vyplývá, že prudký náraz - akustický nebo jiný - může u jistých radioaktivních izotopů nebo jiných látek způsobit radiační záření, čímž dojde ke koherenci, podobně jako u laserového paprsku, a uvolnění smrtonosných účinků Lze si pak představit, v případě zvonu, že pokud byl takový radioaktivní materiál spinově polarizován a následně opakovaně přiveden k pulzování, jaký druh smrtonosných účinků by asi vznikl. Člověk by získal jistý druh „super graseru“.

V každém případě Mössbauerův jev představoval obrovské množství implikací pro vývoj strategických obranných zbraní na usměrněnou energii, neboť tento jev umožnil existenci znovu použitelných laserů s gama zářením Pořád tu však byly překážky, jež bylo nutno překonat, a ten, kdo to dokázal, se jmenoval Josef Eerkens. Eerkens objevil, že aplikací silných axiálních magnetických polí na vzorky specifických lanthanoidů ve tvaru tyčí se může vytvářet vysoce koherentní organizace záření gama paprsků. Z obou konců tyčí vycházela, jak se zjistilo, zářivá energie ve formě paprsku. Tento objev, že záření gama paprsků lze vyladit tak, aby proudilo požadovaným směrem, přesto byl nahrazen metodami, jež zároveň zefektivnily usměrnění gama impulzů jedním koncem tyče. Eerkens zjistil, že je možné pozměnit tok koherentních gama impulzů tak, aby vycházely z předem určeného konce tyče, tím že se tyč ovlivní pulzováním ultrazvuku v řádech gigacyklů. Vytvořením posuvných tlakových vln aplikovaných na izotopovou tyč se zjistilo, že je zároveň možné usměrnit zvyšující se kaskádu gama záření od jednoho konce k druhému. Bylo tedy možné usměrnit silný koherentní výstřel gama paprsků, což byla možnost, která dříve nepřicházela v úvahu.

V Eerkensově návrhu spatřujeme opravdový laser s gama zářením neboli graser… Eerkens přichází i na to, že stejné radioaktivní materiály lze donutit k vyzáření jejich radioaktivity v náhlém rozsáhlém sledu impulzů, jsou-li patřičným způsobem stimulovány. Tento jev narušil představu, že radioaktivní poločas rozpadu je neměnnou konstantou, protože bylo shledáno jako možné kontrolovat rychlost rozpadu zvláštním „vylepšujícím procesem“ zahrnujícím akustickou energii… Frekvence nezbytné pro kontrolu radioaktivity se udávají v rozmezí mezi i až 10000 gigacykly. Znamená to, že akustická modifikace a pulzující prostředí se staly metodami, jak stimulovat gama fotonovou kaskádu a proces laserového záření. Jinými slovy, radioaktivita je reakcí prvku na své prostředí. Kromě toho, skutečnost, že toho bylo dosaženo akusticky, naznačuje, že tento efekt je skalární, poněvadž akustické vlny jsou trojrozměrnou obdobou longitudinálních vln v médiu.

-pokračování-