SKRYTÉ LINKY: ROBERT MAXWELL A KGB

Podle nových odhalení měl ultrabohatý finančník a elitní obchodník se sexem Jeffrey Epstein mentora, který ho na začátku jeho kariéry naverboval do izraelské rozvědky: miliardáře a mediálního magnáta Roberta Maxwella. A téměř tři desetiletí před Epsteinovou velmi podezřelou smrtí měl Maxwella potkat podobně temný osud. Co věděla sovětská rozvědka o Maxwellovi? Veterán KGB plukovník Nikolaj Švarev vypráví verzi příběhu moskevského centra. Na začátku 90. let se jeho záhadná smrt stala senzací. A to jen pro začátek, vždyť zemřel 68letý lord Robert Maxwell - majitel jednoho z největších mediálních impérií na planetě; miliardář; přítel Leonida Brežněva a dalších světových politiků; kolotočář a zhýralec, který si díky svým impozantním rozměrům a divoké povaze vysloužil přezdívku "kosatka".

Té osudné noci 4. listopadu 1991 se Maxwellova jachta "Lady Ghislaine" nacházela nedaleko Kanárských ostrovů. Lord si šel lehnout po ranním telefonátu se svou ženou. A... zmizel. Teprve následující den objevili záchranáři jeho tělo v oceánu. Lékaři to přičítali srdečnímu infarktu, který způsobil Maxwellův pád přes palubu. Brzy však byl verdikt lékařů vyvrácen. Podle zranění na těle usoudili, že ho někdo shodil z paluby do vody. Spolu s miliardářovou smrtí zmizely z jeho účtů i všechny peníze. Jeho velké mediální impérium se zhroutilo jako domeček z karet. A objevily se zvěsti, že utonulý muž byl agentem čtyř světových zpravodajských služeb najednou!

Spletitá historie

Anglický lord měnil jména jako páry rukavic. Nebyl ani Robert, ani Maxwell, říká Genadij Sokolov, historik zabývající se zpravodajskými službami, který s magnátem spolupracoval na konci 80. let. Narodil se v roce 1923 v Československu, v karpatské vesnici Slatino-Selo, dnes ukrajinské obci Solotvino. Abraham Lazby byl devátým dítětem v rodině Michaila a Anny Hochových. Žili v malé hliněné chalupě s hliněnou podlahou. Když hitlerovská vojska obsadila Československo, rodiče svého syna zapsali jako Jana Ludvíka Hocha. Od té doby se stal členem podzemní organizace, která ilegálně převáděla mládež do Francie. Byl zatčen a odsouzen k trestu smrti, ale mladík uprchl. Přes Srbsko, Bulharsko a Turecko se dostal do syrského Aleppa, tehdy francouzského území. Tam Jan vstoupil do "Cizinecké legie".

Brzy poté byl se svou skupinou legionářů poslán do Francie. Zde mladík přijal nové jméno, nyní si říkal Ivan du Maurier. V této době se účastnil francouzského hnutí odporu a poté vylodění spojenců v Normandii. Dále ho osud zavál do Velké Británie a z Ivana se nyní stal Leslie Johnson. Britové mladíka naverbovali do zpravodajské služby. Leslie hovořil plynně anglicky, německy, francouzsky, česky, slovensky, maďarsky, rumunsky, rusky a hebrejsky. Když z rukou maršála Montgomeryho obdržel bojové vyznamenání, změnil si popáté a naposledy jméno - na Robert Maxwell. Náš hrdina ukončil válku jako kapitán. Tehdy se poprvé spojil s představitelem sovětské rozvědky.

Práce pro KGB a Mossad

Stalo se to následujícím způsobem: Po skončení války v roce 1945 začal Maxwell pátrat po svých příbuzných. Československo se v té době nacházelo v sovětské okupační zóně, a proto hledal pomoc u sovětských vojenských orgánů v Německu. A tak byl navázán kontakt s emisary NKVD SSSR. Zprávy o osudu jeho rodičů byly tragické: zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Vztahy sovětské rozvědky s Maxwellem však dostaly potřebný vývoj. Poznamenejme, že Maxwell byl pokřtěn na jednoho z největších špionů studené války. Jeho záznamy se však neomezují pouze na práci pro Moskvu. Hlavní zpravodajskou službou v jeho životě byl izraelský Mossad. Sám Itzhak Shamir, budoucí izraelský premiér, zapsal na začátku II. světové války Jana Ludvíka Hocha do sionistické podzemní organizace "Irgun". Tam získal agenturní krycí jméno "Malý Čech", pod kterým pracoval celý život. Francouzský odboj a britská armáda se staly prvními fázemi služby "Malého Čecha" v sionistické rozvědce, dávno před vznikem státu Izrael a Mosadu.

Dál už osud šel svou vlastní cestou a Maxwell v roce 1947 opustil britskou armádu a vstoupil do nakladatelské činnosti. Po válce navíc kapitán Maxwell vedl tiskovou kancelář  britského "Ministerstva zahraničí" v okupovaném Německu, kde navázal potřebné kontakty. Kapitál jeho vědeckého nakladatelství "Pergamon Press" tvořilo celých 100 liber šterlinků.^[1] Podnikavý Maxwell, který předvídal její význam v moderním světě, vsadil na vědecké informace. Tato sféra se stala úrodnou půdou i pro zpravodajské služby. Vždyť vědci a akademici usilovali o publikování svých prací v jeho časopisech a vydávání knih pod jeho značkou. Maxwell publikoval například sovětského fyzika Lva Landaua. Nakladatelství se brzy stalo lídrem v oblasti vědecko-technické literatury, ale i historie, politiky a memoárů. Dělo se tak i se zpravodajským cílem. Špión okamžitě převzal pod svou kontrolu vydávání šesti novin britské skupiny "Mirror Group" a časopisů, knih a novin amerického nakladatelství "Macmillan". Jednalo se o takzvané publikace pro obyčejné lidi.

Impérium se šíří

V průběhu 80. let zahrnovalo Maxwellovo mediální impérium 125 zemí. Ve Velké Británii byl znám jako významný vydavatel a ve Spojených státech mu patřilo druhé místo. Kromě novin, časopisů a knih měl podíl v rozhlasových stanicích a televizních kanálech (například "MTV"). Konkurenti mu říkali "Hurikán Bob" a zpravodajské služby - "kapitán Bob". Toto obrovské mediální impérium se stalo zástěrkou pro špionážní mise kapitána Boba. Jednalo se o tajné operace Mosadu, CIA a MI6. Cíl - infiltrovat krtka do Kremlu. Páni kapitána Boba zorganizovali pro svého agenta takovou legendu, že vedení SSSR nechtělo mít žádné pochybnosti o miliardářově loajalitě.

Ale co to bylo za legendu?

V srpnu 1968 vstoupila vojska Varšavské smlouvy do Prahy. Zdaleka ne všechny země socialistického tábora s tím souhlasily, nemluvě o Západě, nazývající tento akt "okupací". A najednou významný západní miliardář, mediální magnát a britský poslanec veřejně prohlašuje, že podporuje vstup sovětských vojsk do Československa. Je to přece nutné pro zachování bezpečnosti v Evropě. A obzvlášť pikantní bylo, že sám Maxwell byl československým rodákem. Toto oznámení bylo naprostou bombou. Leonid Brežněv okamžitě pozval Maxwella do Moskvy. Rozhovor proběhl mezi čtyřma očima a v ruštině, bez tlumočníků a protokolu. Spojovalo je mnohé: minulost v boji, láska k autům, lovu a pití. Robert se stal generálovým přítelem a pravidelně se setkávali. Západní zpravodajští analytici netrpělivě očekávali zprávy o jejich rozhovorech. CIA, MI6 a Mossad dosáhly svého cíle: jejich člověk získal vstup do kremelských síní moci.

A tak začala řada publikací děl "drahého Leonida Iljiče" po celém světě. Brežněv si pochvaloval, jak jsou jeho knihy chváleny. Po Brežněvově smrti navázal kapitán Bob kontakty s novými generálními tajemníky - Andropovem, Černěnkem a Gorbačovem. A zůstal nejvýznamnějším kremelským propagátorem sovětského systému v zahraničí. Agitprop "Ústředního výboru" Maxwellovy služby štědře platil ze státní pokladny. Stojí za povšimnutí, že Lubjanka se správně domnívala, že západní zpravodajské služby využívají Maxwella jako dezinformační kanál pro sovětský stát. Nemohly však nic dělat. Maxwell se totiž dostal na úroveň, která byla Lubjance nedostupná. Byl v kontaktu s elitou nomenklatury, nedotknutelnou dokonce i pro čekisty.^[2]

Izrael a převrat

V polovině osmdesátých let Moskva narazila na globální výzvu, kterou představovaly Spojené státy. Ředitel CIA Casey vypracoval nový plán boje proti SSSR. Pro Maxwellovo impérium byla vyčleněna zvláštní role - rozvinout kampaň na podporu Gorbačovovy zničující politiky. Samotný autor "Perestrojky" byl se spoluprací s Maxwellem spokojen. Progorbačovská "Pravda" a "Moskevské noviny" začaly na Západě vycházet v angličtině. Vedle populárních lesklých časopisů bylo možné najít i "Naše dědictví Raisy Gorbačovové". To vše zajistil Maxwell. Světové veřejné mínění se postavilo na "Gorbyho" stranu. Ale v jeho vlasti se hromadil výbušný potenciál nespokojenosti lidu. Vladimir Krjučkov, který se dostal na post předsedy KGB, měl se špionem vlastní plány. Znepokojovaly ho Gorbačovovy reformy a osud země, která se dostávala ze zajatých kolejí. Krjučkov s Maxwellem rychle našel společnou řeč, protože oba dobře mluvili maďarsky.

V první polovině roku 1991 se šéf KGB dvakrát tajně sešel s agentem Mosadu. Tématem byla izraelská podpora... chystané operace na odstranění Gorbačova, kterou měl provést "Výbor pro výjimečný stav" (GKChP). Krjučkov hledal spojence na Západě v boji za záchranu SSSR. Maxwell Krjučkovovu myšlenku podpořil. Byly stanoveny vzájemné závazky. Výbor by získal politickou a morální podporu Izraele. Maxwell by prostřednictvím svých vydavatelů zajistil kampaň na podporu "Výboru" po celém světě. V případě vítězství zaručil Krjučkov nerušený odchod všech Židů ze SSSR do Izraele. Magnát měl také své zájmy. V roce 1991 dluhy jeho mediálního impéria převyšovaly jeho zisky. Aby ho zachránil, Maxwell se zmocnil 1,2 miliardy dolarů z penzijního fondu "Mirror Group", ale stále to nebylo dost peněz. Bylo zapotřebí nových úvěrů.

Krjučkov nemohl pomoci - SSSR se sám propadlo do dluhové jámy. Londýn a Washington a už ztratily o kapitána Boba zájem - Caseyho plán na zhroucení socialistického bloku byl uskutečněn. Jedině Izraelci mohli financovat Maxwella za jeho zprostředkování velkého exodu Židů ze SSSR. Zbývalo přesvědčit Izrael, aby převrat podpořil... Počátkem srpna 1991 se Krjučkov potřetí setkal s magnátem na palubě jeho jachty. Maxwell pozval také důvěryhodné osoby z vedení Mosadu. Izraelský premiér Itzhak Shamir však plán Krjučkova a Maxwella nepodpořil. Podle jeho analytiků nebyly šance výboru na úspěch velké. Poté, co se dozvěděl o odmítavém postoji premiéra Šamira, se ho "Malý Čech" zoufale snažil telefonicky přesvědčit, aby pomohl SSSR a okamžitě poskytl úvěr jeho ohromujícímu mediálnímu impériu. Dokonce se rozhodl premiéra vydírat a vyhrožovat mu.

Zjevně zašel příliš daleko, čímž se sám dostal do křížku. Šamir zavolal šéfovi Mosadu a požadoval, aby se "Malého Čecha" jednou provždy zbavil. Co se dělo potom, se lze jen domnívat na základě úniků z médií. Tvrdí se, že v noci 4. listopadu 1991 se skupina atentátníků Mossadu na voru přiblížila k Maxwellově jachtě a nalodila se na ni. Po krátkém boji dali magnátovi smrtící injekci, která způsobila, že mu přestalo bít srdce. Jeho tělo bylo vhozeno do vody. Britský miliardář byl pohřben v Jeruzalémě.^[3]

Britská stopa

U počátků Maxwellova mediálního impéria stála britská tajná služba MI6 - píše o tom Russell Davies ve své knize "Cizí tělo". Podle jeho tvrzení MI6 "přihodila" Maxwellovi půl milionu liber šterlinků. Bylo to v samém počátečním období studené války, kdy značná část Evropy ještě ležela v troskách. V reakci na toto "rozdání" Maxwell s využitím svých kontaktů se sovětskými úřady poskytl údajně důvěrné informace britské rozvědce, která je využila k proniknutí do tajných vědeckých výzkumných ústavů SSSR. Domnívám se, že poté v MI6 vzklíčilo podezření ohledně Maxwellových kontaktů se sovětskou a izraelskou rozvědkou a že peníze, které mu byly přiděleny, používá k rozšíření svého podnikání. Z tohoto důvodu MI6 nenechala miliardáře na holičkách až do jeho smrti v roce 1991.

Brzy jeho gigantické finanční impérium, sestávající ze státních i soukromých společností, splasklo jako bublina. Ve stejné době podle výsledků soudního řízení ve věci údajného rozsáhlého podvodu s penzijními fondy ve skupině Roberta Maxwella porota po několikatýdenní poradě vynesla rozsudek o nevině synů Roberta Maxwella Iana a Kevina, jakož i jeho bývalého poradce Larryho Trachtenberga.

--------------------------------------------------

PRAMENY:

1. Novinář Gennadij Sokolov správně poznamenává, že chrám v Pergamonu (Malá Asie) byl Janem ve Zjevení 2,12 nazván "trůnem satanovým", což činí Maxwellovo jméno pro jeho nakladatelství obzvláště podivným.

2. Bývalý důstojník "1. oddělení ředitelství KGB" plukovník Stanislav Lekarev (1935-2010) se podrobněji věnuje Maxwellovu působení v Sovětském svazu: "Maxwell spolupracoval, ale nikdy nezapomínal na své vlastní finanční zájmy. Pomáhal socialistickým zemím zakládat společné podniky v zahraničí, ale ne zadarmo. Výsledkem bylo, že v západních bankách zmizely dva miliony dolarů, které bulharská vláda tajně vydala na praní peněz z obchodu s narkotiky. Vysokým představitelům sovětské strany neodbytně navrhoval bankovní účty v Lichtenštejnsku. Za pomoc při zakládání takových účtů pro důstojníky KGB a představitele komunistické strany dostával Maxwell provize. V MI5 byly takové informace považovány za zvláště cenné."

3. Lekarev pokračuje: "Od konce 80. let se s Maxwellovou pomocí rozběhly operace na praní peněz "CPSU" v zahraničí. V tomto období byl Maxwell v kontaktu s plukovníkem KGB Vladimírem Golovinem z ideologické kontrarozvědky "5. oddělení ředitelství KGB". Ten záhy nečekaně zemřel. S Maxwellem spolupracoval také plukovník Viktor Bredišin, bývalý důstojník londýnské rezidentury ze zahraniční kontrarozvědky. I on, pracující v KGB, náhle zemřel. Dalším z Maxwellových operativních kontaktů byl plukovník Vadim Birjukov, který pravidelně cestoval do evropských zemí na schůzky se zahraničními agenty. Brzy po Maxwellově smrti byl Birjukov za nejasných okolností zabit v moskevských garážích neznámými osobami."