SKRYTÉ TAJEMSTVÍ SVĚTA: PROČ NEVNÍMÁME ROTACI ZEMĚ?

My lidé údajně pohyb Země nevnímáme, protože se pohybujeme stejnou rychlostí jako vše ostatní na planetě, včetně atmosféry, a neměli bychom tedy rychlost vnímat. To nezní příliš věrohodně, protože každý ví, že odstředivé síly poměrně snadno pocítíme, jakmile jsme jim vystaveni. Důvodem, proč není Země vymrštěna ze sluneční soustavy a proč také nejsme odpuzováni a nezaujímáme oběžnou dráhu kolem planety - jsou gravitační síly. Gravitace údajně zajišťuje, že Země opisuje téměř kruhovou dráhu kolem Slunce, která je ve skutečnosti eliptická. Síly působící na Slunce v interakci s hmotností Země jsou důvodem, proč nejsme vymrštěni ze soustavy navzdory vysokým oběžným rychlostem, píší vědci. Dokud do těchto pohybů nebude zasahovat žádná jiná síla, bude Země nadále obíhat kolem Slunce, uzavírají. Koneckonců její rotační rychlost se postupně snižuje v důsledku gravitačních sil Měsíce.

Rychlost otáčení Země je 1 675 kilometrů za hodinu. Podle různých zdrojů se Země údajně pohybuje kolem Slunce ve stejnou dobu rychlostí 107 278,87 km/h v cyklu trvajícím přibližně 365 dní. Kromě toho se naše sluneční soustava také neustále pohybuje galaxií rychlostí přibližně 828 000 kilometrů za hodinu. Mléčná dráha se také pohybuje Vesmírem rychlostí více než 550 kilometrů za sekundu. Podle dalšího údaje se pohybuje rychlostí 2 200 000 km/h vzhledem k záření kosmického pozadí, které prostupuje Vesmírem, od každé jiné galaxie, protože vesmír se stále rozpíná. Kromě toho se pohybuje i místní skupina galaxií, do které Mléčná dráha patří. Rychlost galaxií v této skupině je podle odborníků dalších 300 kilometrů za sekundu. Upozorňují zde však, že tyto rychlosti se liší v závislosti na metodě měření, ale tyto údaje nám dávají přibližnou představu o tom, jak rychle bychom měli vesmírem cestovat, aniž bychom vnímali sebemenší pohyb.

Protože atmosféra se má pohybovat stejnou rychlostí jako rotace Země, odborníci tvrdí, že žádný pohyb nemůžeme vnímat. Dokonce ani na severním a jižním pólu Země, protože rychlost rotace je tam fakticky nulová. Póly se při rotaci planety nepohybují. Odpověď na otázku, proč se planeta Země otáčí konstantní rychlostí, zní, že neexistuje síla, která by rotaci zastavila. To také není příliš věrohodné a nezní to příliš vědecky. Rotace planety je udržována jejím momentem hybnosti, který je výsledkem jejího vzniku. Rotace Země je však ovlivňována gravitačními silami pocházejícími z Měsíce nebo Slunce. Tyto vlivy by však neměly mít na rotaci Země významný vliv. V minulosti se naše planeta údajně otáčela ještě rychleji, ale tato rychlost se od jejího vzniku neustále snižuje. To se zase připisuje gravitačnímu působení Měsíce a úhlovému momentu hybnosti Země.

Zatím je to dobré. Na tomto místě je třeba vysvětlit, že všechny tyto předpoklady jsou založeny na teoriích o vzniku planet, které nelze nikdy ověřit. Naše sluneční soustava prý vznikla z oblaku hroutících se prachových částic, který v určitém okamžiku nabyl tvaru plochého disku a poté se v jeho středu zkondenzoval, a proto se říká, že si planety po svém vzniku zachovaly úhlový moment hybnosti. Problémem je, že vznik planety z oblaku prachu a plynů nebyl nikdy pozorován. V podstatě toho o vzniku hvězd a planet víme velmi málo. Některé měsíce a planety v naší sluneční soustavě však rotují opačným směrem. Proč tomu tak je, je také záhadou a existuje o tom řada teorií. Například Venuše nebo Uran rotují ve směru hodinových ručiček, zatímco ostatní planety rotují proti směru hodinových ručiček. Na jedné straně existuje podezření, že tento směr rotace způsobily prudké srážky s jinými nebeskými tělesy. Dalším vysvětlením by mohly být slapové síly.

V tomto případě by silné vlivy ze Slunce zpomalily rotaci Venuše a nakonec ji obrátily. Proč tomu tak ale není u jiných planet ve vnitřní sluneční soustavě, zůstává nevysvětleno. Přitažlivost Slunce způsobuje, že jedna strana planety je přitahována silněji než druhá, což vede ke snížení rychlosti rotace. Astronomové však znají i planety, které nerotují vůbec; jedná se o nebeská tělesa, která podléhají vázané rotaci. Jedná se o fascinující jev v oblasti astronomie. Kdykoli pozorování neodpovídá předpovědím modelů, dochází ve Vesmíru k anomáliím nebo fascinujícím jevům. Například náš Měsíc je případem vázané rotace, protože je k Zemi vázán interakcí obou nebeských těles zvláštní soustavy Země-Měsíc. V důsledku toho nemůžeme ze zemského povrchu nikdy spatřit odvrácenou stranu Měsíce. Vázané jsou i další měsíce sluneční soustavy, například měsíce Jupiteru nebo Saturnu.

Gravitace nás tedy drží na povrchu Země, a proto musí být mnohem silnější než odstředivé síly, které by nás od povrchu odpuzovaly. Říká se, že gravitace je nejméně tisíckrát silnější než vliv otáčivého pohybu, který by nás měl od planety odhodit. Přesto můžeme jednoduše zvednout ruce a bez námahy jít nebo běžet. Problém je v tom, že teorie gravitace stále působí vědě problémy, a to již po staletí. Mnoho vědců se domnívá, že představa gravitace je iluze. Zatímco jiná skupina badatelů se domnívá, že jde o skutečnou sílu, která ovlivňuje pohyby objektů s hmotností. Systém se tedy skládá z teorií založených na sobě samém, které nemohou být ničím jiným než iluzí. Gravitace je však předpokladem pro popisy v obecné teorii relativity Alberta Einsteina. Einstein nemohl vědět, že pozdější pozorování ukáží, že gravitace neexistuje rovnoměrně v galaktickém měřítku. Tato a mnohé další nesrovnalosti již dávno ohrozily platnost obecné teorie relativity, ale z nedostatku jiných vysvětlení vzniku Vesmíru se jí většina vědců nadále drží.

Učebnice proto obsahují zastaralé nebo dávno neplatné popisy a tvrzení, které tyto teorie potvrzují, přestože jsou již dávno k dispozici nové údaje. V důsledku toho se žáci a studenti běžně učí nesprávný obsah. Proč Měsíc stále obíhá kolem Země? Kdyby byla gravitační teorie pravdivá, pak by přitažlivost Slunce k Měsíci byla mnohem silnější než přitažlivost Země. Měsíc by tedy měl obíhat kolem Slunce, a ne kolem Země. Když se však podíváme na noční oblohu, vidíme, že Měsíc se stále otáčí kolem Země. V obsahu těchto modelů je tedy něco špatně. Skutečná pozorování se od modelů fyziků značně liší. Někdy se také uvádí, že se Měsíc otáčí kolem své vlastní osy, ačkoli jedna strana je vždy odvrácena od Země. Tato a mnohá další tvrzení jsou prostě absurdní. Pokud by byla gravitační teorie správná, pak by Země byla vystavena neustálým nárazům asteroidů, meteoritů, komet nebo kosmického smetí. Pravidelné oběžné dráhy planet by se také měly časem rozpadat, ale ve Vesmíru nacházíme v podstatě jen řád. Mimochodem, gravitační teorie formulovaná sirem Isaacem Newtonem v 17. století zajistila, že geocentrický model Vesmíru byl od té doby odmítán. Newton našel vysvětlení, proč se planety a Země pohybují kolem Slunce, a to prostřednictvím gravitační síly.

Gravitace dodnes zůstává nedokazatelnou teorií, protože její původ nelze vysvětlit. Bylo také mnoho pokusů dokázat tuto sílu pomocí takových věcí, jako jsou gravitony nebo gravitační vlny, ale nic takového se nikdy nepodařilo ve skutečnosti pozorovat. Na toto téma byla publikována řada vědeckých prací, které však byly následně narychlo staženy. Gravitace například nedokáže vysvětlit, proč má Saturn prstence a Jupiter ne. Před těmito novými představami o rotaci planet platil od počátku lidských dějin geocentrický model Vesmíru. Naši předkové totiž znali skutečnou podstatu Vesmíru. Byli přesvědčeni o tom, že všechny hvězdy, Slunce a dokonce i Měsíc se pohybují kolem Země. A že Země se nepohybuje. Je tedy nehybná a nebesa se pohybují nad námi. To je prý také skutečný důvod, proč necítíme rotaci. Teprve po Koperníkových a Galileových tvrzeních byl geocentrický model zavržen a do popředí se dostal model heliocentrický nebo model zaměřený na Slunce. Fyzikové nyní tvrdí, že bychom neměli pociťovat rychlost otáčení a další síly, protože vše se pohybuje konstantní rychlostí kolem Slunce, zatímco my jsme pasažéry na planetě Zemi. To všechno zní docela hezky, ale kde jsou důkazy?

Žijeme v metafyzickém multiverzu? - Věřte tomu nebo ne, ale obýváme naprosto nejneobvyklejší sluneční soustavu známou v naší galaxii. Mimořádně fascinující je nejen soustava Saturn, ale také záhadná soustava Země-Měsíc. Je zde tolik rozpoznatelných odchylek od jiných hvězdných systémů, že astronomové tajně předpokládají, že zaujímáme jedinečné postavení v celém vesmíru. Existuje možnost, že planeta Země i její měsíc byly teraformovány neznámými inteligencemi. Náš svět a lidstvo jsou tedy produktem vyšších inteligencí. Nejnovější astronomická pozorování také ukazují, že náš Vesmír představuje součást mnohem většího multivesmíru, který nemůžeme vnímat. Důsledky pro standardní vědecký model kosmologie zatím nelze předvídat. K velkému třesku zřejmě nikdy nedošlo!

Geocentrický model Vesmíru nebyl nikdy nade vší pochybnost vyvrácen objektivními experimenty, a to ani z pohledu hlavního vědeckého proudu. Teorie ploché Země obsahuje některé důležité body zeměstředného modelu, ale je používána jako konspirační teorie k zakrytí hlubší pravdy. Němečtí průkopníci kvantové fyziky své myšlenky rozvíjeli na základě učení staroindických véd, tisíciletého systému vědění védské civilizace. V těchto starověkých naukách najdeme nejen vysvětlení o mimozemských formách života a návštěvách bohů, kteří disponovali špičkovou technologií a kosmickými loděmi, jako jsou vimany, ale také vysvětlení o vzniku Vesmíru a konečném účelu lidské existence.