SKUTEČNÍ "PÁNI PRSTENU" (6)

Ztracená nevěsta

Jakmile se církev po zavedení "Konstantinova daru" v 8. stol. n.l. dostala k moci, našel "podzemní proud", který podporoval pravé Albigeny, strategické metody, jak zachovat starou kulturu královského rodu. V průběhu toho a na základě tradičního principu folklóru a legend se zrodil koncept pohádek, které nebyly nepodobné mnoha podobenstvím vlastní novozákonním evangeliím. Stejně tak byly vymyšleny "pro ty, kdo mají oči k vidění a uši k slyšení", zatímco ostatní z řad nezasvěcených,  by je vnímali jen jako fantaskní dětskou zábavu.

Klíčovým ústředním poselstvím zabudovaným do těchto pohádek bylo pochopení důležitosti zachování rodové linie Sangrealu bez ohledu na moc biskupů a církevních loutkových králů. Celý scénář byl opakovaně prezentován jako "bojující noční můra", v níž se žena (elfka-panna, která nesla základní mitochondriální DNA) nacházela mimo dosah prince Grálu, takže jeho strastiplná výprava za jejím nalezením se podobala hledání samotného Svatého grálu. V důsledku toho bylo mnoho pohádek, které z tohoto základu vycházely, příběhy o ztracených nevěstách a uzurpovaném královském titulu, založenými na podmanění si "pokrevní linie Grálu" církví.¹⁷ Ideál pohádky byl v podstatě zaměřen na vyprávění pravdy o tomto pronásledování. Byly to alegorické výpovědi o obtížné situaci mesiášské rodiny - "Pánů prstenu ze Sangrealu", jejichž víly a elfové (poté, co byli vymaněni ze smrtelné roviny ortodoxie a status quo) byli odkázáni na zdánlivě nadpozemskou existenci.

Vznikaly jako příběhy o udatných princích, kteří byli proměněni v žáby; o labutích rytířích, kteří se potulovali Pustinou, a o princeznách Grálu zavřených ve věžích nebo uspaných na stovky let. Během pronásledování byly elfí dívky probodávány bodci, krmeny otrávenými jablky, zaklínány nebo odsouzeny k otroctví, zatímco jejich šampióni plavali po velkých jezerech, bojovali v houštinách a šplhali na mohutné věže, aby zajistili a ochránili matriční dědictví Albigenských. Mezi tyto romantické legen