SMRTIHLAVOVÉ V ČERNÉ KÁPI (2)

Nejprve byl počet členů "Tovaryšstva Ježíšova" omezen na šedesát mužů. Ovšem toto omezení bylo zrušeno prakticky ihned poté, co Ignác v roce 1556 zemřel. Mniši řádu se postupně dostali do Indie, Číny, Japonska, Nového Světa a na nová působiště v Evropě. Všude tam bojovali proti kacířství. Jejich příběh ve své podstatě kopíruje linii babylonského, nebo římského charakteru.

Jezuité se všemožně snažili prosadit svůj neomezený nárok na moc ve Vatikánu. V případě, že veřejnost byla plně oddána svému pánovi - papeži, jezuité takovou komunitu více méně podporovali. Ovšem, kdokoliv se vzbouřil proti jejich nastolenému řádu, našel v jezuitech toho nejhoršího nepřítele. Jezuité byli skutečnými mistry ve smyslu intrik, propagandy a podobných aktivit. Mnohé z jejich "dovedností" později převzal "globálně-mocenský systém".

Jejich duchovní kázeň a bezpodmínečná poslušnost z nich dělaly důležité nástroje pod kontrolou jejich vládců a skutečných nepřátel všech svobod. Dokázali naplánovat atentáty kdykoliv, kdekoliv a bez váhání. Loyola jednou poznamenal, že jezuité musí být přesvědčeni o tom, že všechno, co si papež objedná či přikáže, je správné. Loyola počínání jezuitů vysvětluje tím, že každý jezuita je z principu "zcela osvobozen od sebe sama" a zcela se podrobuje kontrole svých pánů, přičemž jakákoliv pochybnost vedená tímto směrem se automaticky stává smrtelných hříchem.

Tento popis je o mnohém vypovídající. Tito lidé nebyli ve skutečnosti ničím jiným, než psychologicky a mentálně naprogramovaní "roboti", jež byly vycvičeni k naprosté loajalitě a oddanosti překračující veškeré horizonty klasického fanatismu.

Navíc byla u nich jasně definována i mimika a způsob reakcí. Jezuita musel při komunikaci se svým představeným držet hlavu mírně skloněnou, když s někým hovořil, pak se nesměl dívat do stran a podobně se nesměl dívat nikomu přímo do očí. Jistou zajímavostí, je fakt, že jezuité byli vyjmuti z klášterních pravidel, co se týče klasickéh