Embryonální kmenové buňky jsou schopné nahradit buňky v mozkové tkáni, krvi, kůži, kdekoli. Prakticky jakékoli poškozené buňky v organismu. Ten se proti nim nebrání. Sen medicíny. Na Nový rok 2003 byl britský vědec Martin Evans, profesor na univerzitě v Cardiffu, povýšen do šlechtického stavu. Titul Sir mu byl udělen za zásluhy ve velice zajímavém, perspektivním, ale také kontroverzním oboru vědy - výzkumu kmenových buněk.
Výsledky tohoto oboru přinášejí naději statisícům pacientům trpícím zatím neléčitelnými chorobami, jako je Parkinsonova nemoc, diabetes a mnoho dalších. Profesor Martin Evans se zabývá výzkumem kmenových buněk už od sedmdesátých let minulého století. V roce 1973 se jeho týmu podařilo izolovat kmenové buňky laboratorních myší. Od té doby pokročil tento obor mílovými kroky vpřed. Nejznámějšími mezníky se stalo v roce 1978 narození prvního dítěte z lidského vajíčka oplozeného mimo dělohu. Následovalo narození klonované ovce Dolly v roce 1996. V roce 2001 se vědcům z americké biotechnologické firmy podařilo naklonovat lidská embrya tak, že jádro vajíčka nahradili jádrem z jiné lidské buňky. Zárodky v raném stadiu buněčného dělení zanikly. V letech 2002 až 2003 se objevují první nepotvrzené zprávy o narození prvních klonovaných dětí. Letos se jihokorejským vědcům podařilo naklonovat třicet lidských embryí, které nechali růst do stadia blastocyst, z nichž získali kmenové buňky. Vlajkovou lodí výzkumu kmenových buněk ve světě se stala Velká Británie.
Nejen díky profesoru Evansovi a jeho týmu. Velkou zásluhu na tom má legislativní prostředí, které výzkumu nebrání. Právě naopak, jak o tom svědčí i šlechtický titul pro doktora Evanse. Existují dva základní typy kmenových buněk. Dospělé a embryonální. Každý typ má různé vlastnosti a tím i schopnosti a možnosti využití. Vědce zajímají oba typy. Oba jsou použitelné, ale v různém rozsahu. Kmenové buňky z dospělých tkání mají omezené použití. Nacházejí se v určitých orgánech a tkáních člověka během celého života. Dokážou se obnovovat a diferencovat, je-li třeba, aby vytvořily jiné specifické buňky. Z kmenových buněk z kostní dřeně nebo krve se dají vyvinout všechny typy krevních buněk - červené nebo bílé krvinky i krevní destičky. Kmenové buňky z dospělých tkání se tímto způsobem úspěšně používají už léta. Jde především o transplantace kostní dřeně. Legislativní omezení v tomto případě prakticky nejsou, představitelé států ani církví se nebouří.
Problém je, že tyto kmenové buňky mají omezené použití. Nedokážou nahradit jiné tkáně - třeba slinivku nebo třeba poškozené mozkové neurony. Výzkum v tomto směru sice probíhá, ale nejeví se příliš perspektivně. Embryonální kmenové buňky jsou ve vědeckém světě známé jako ES buňky (Embryonic Stem). Mají doslova nekonečný a nedocenitelný potenciál a možnosti využití. Mají dvě základní zcela unikátní vlastnosti, pro které jsou tak cenné.
Za prvé mohou se reprodukovat prakticky bez omezení, což znamená, že se dají použít k tomu, aby nahradily jakékoli množství poškozených buněk v orgánu pacienta.
Za druhé jsou nediferencované, to znamená, že mohou být nasměrovány tak, aby získaly jakoukoli potřebnou podobu. Pak se z nich může stát cokoli - krevní destičky, buňky svalové tkáně a tkáně jakýchkoli jiných orgánů, například slinivky pro diabetiky nebo neurony pro nemocné Parkinsonovou chorobou atd. Ty pak dokonale nahradí nemocné nebo poškozené buňky v orgánech.
Například trpí-li někdo Parkinsonovou chorobou, degenerativním onemocněním, které ničí mozkové neurony vytvářející dopamin. Pokud by do mozku pacienta byly implantovány kmenové buňky s instrukcí, aby nahradily tyto poškozené neurony, nemoc by byla vyléčena. Další příklad je pacient po srdečním infarktu, který mu poškodil životně důležité buňky srdeční tkáně. Také v tomto případě by kmenové buňky mohly nahradit zasažené buňky. Jsou to právě embryonální kmenové buňky, jejichž zkoumání a použití vyvolává ve světě vlnu vášnivých až hysterických diskusí. Vytvářejí se v embryu v raném stadiu vývoje. Pětidenní lidské embryo má velikost zrnka písku a tvoří ho padesát až sto buněk, které vytvářejí blastocystu. Když je embryonálním buňkám v blastocystě zhruba šest dní, dostanou signál jak se mají formovat, a podle toho pak v embryu vytvářejí různé orgány. Chtějí-li vědci získat cenné kmenové buňky pro výzkum a léčebné účely, musí to být dřív, než se tyto buňky začnou diferencovat. Nejpoužívanější technikou je náhrada buněčného jádra. Zpočátku vše probíhá jako při klonování. Jádro buňky je opatrně odstraněno a nahrazeno jádrem jiné dospělé buňky. Ta ho absorbuje. Jestliže vajíčko je v tomto stadiu implantováno do dělohy, může se z něj vyvinout klonované dítě. To není ale cílem britských vědců.
Sir Martin Evans ke klonování dokonce zaujímá striktně odmítavý postoj. Tvrdí, že vědci, kteří se pokoušejí o klonování lidí, by měli skončit ve věznicích. Podle jeho mínění jejich experimenty navíc ohrožují vývoj kmenových buněk pro léčebné účely. Kmenové embryonální buňky pro výzkum a později pro léčení chorob se získávají z embryí v době, kdy buňky ještě nejsou diferencovány. Jejich jádro se nahradí jádrem buňky nemocného člověka, který kmenové buňky potřebuje. Z toho plyne, že reakce organismu nebude odmítavá. Vznikne zárodek, který je podněcován k tomu, aby se vyvíjel až do stadia blastocysty. Z té se pak odejmou kmenové buňky a transplantují se patřičně nasměrovány zpět nemocnému. Výzkumu kmenových buněk brání v řadě zemí zákonné normy.
Například italský parlament schválil letos pod nátlakem papeže a katolické veřejnosti zákon, který prakticky znemožňuje i asistovanou reprodukci - zmrazování embryí a také jakýkoli výzkum kmenových embryonálních buněk. Podobná situace je v USA, kde prezident Bush pod vlivem svého náboženského přesvědčení odmítl financování výzkumu kmenových embryonálních buněk a zakázal vytváření jejich linií. Zatím takových linií existuje ve světě asi šedesát, i když jiné údaje uvádějí jen dvě až tři desítky. Problémem jsou právě legislativní překážky. Ve Velké Británii byla loni oficiálně založena první britská a také první evropská banka kmenových buněk - UK Stem Cell Bank. Vytvářejí se v ní a skladují různé linie kmenových buněk. Dělá zatím první krůčky, ale až bude dokončena, budou v ní všechny linie lidských kmenových buněk k použití pro celý svět. Přitom klonování je ve Velké Británii podobně jako ve většině evropských zemí zákonem zakázáno. Kmenové buňky jsou však něco zcela jiného. Ředitelka banky doktorka Glyn Staceyová strávila loňský rok diskusemi o možné spolupráci s nejrůznějšími výzkumnými organizacemi celého světa. Plánuje se internetové propojení banky s nemocnicemi i s vědeckými laboratořemi.
Podle Marka Evanse, duchovního otce tohoto výzkumu, k běžnému praktickému použití kmenových embryonálních buněk zbývá stále velký kus cesty. Není to však už příběh jako ze sci-fi, ale jsou to reálné plány do budoucnosti.
ZDROJ: www.mrc.ac.uk
partner Matrix 2001