Tabulka osudu: Znamení roku 2012 vepsaná do nebe (1/3)

Tuto sérii esejů začneme úvahou o tom, jak se může shodovat načasování období Kali Yugy, jež je vypočteno posvátnou chronologií Hindů, s mayským-aztéckým kalendářem, především s jeho koncem v roce 2012. Poukázal jsem na to, že "menší" Kali Yuga, která začala v roce 3102 před Kristem, je shodná se začátkem mayského dlouhého počtu. Délka menší Kali Yugy je jednou pětinou celého precesního cyklu neboli Kalpy: 72 stupňů precese, přičemž jeden stupeň se rovná 72 rokům = 5184 let. Tento údaj blízce souhlasí s průměrným trváním pěti aztéckých sluncí a mayským obdobím13 baktunů, z nichž každý trvá 144,000 dní. K indicko-mayské-aztécké korelaci jsem poté přidal egyptský faktor, který je zakódován do denderského zvěrokruhu osou D přes hvězdu Antares, který je také datován okolo roku 3102 před Kristem.

Současná vzdálenost Antares, červeno-zlaté obří hvězdy v srdci souhvězdí Štíra, je 249.76 ECL neboli 69.76 stupňů od podzimní rovnodennosti. Když předpokládáme, že průměrná délka jednoho stupně precese je 72 let, 69.76 stupňů se tedy převede na 5023 let a od tohoto čísla odečteme 2000, výsledek bude 3023 let před Kristem, což je velmi blízko k údaji 3102.

Viděli jsme, jak kosmické načasování může být označeno nejenom jarní rovnodenností, ale také rameny osového kříže. Když se bod podzimní rovnodennosti překrýval s Antares okolo roku 3023 před Kristem, začala Kali Yuga. Ve stejnou dobu se bod jarní rovnodennosti překrýval s hvězdou Aldebaran v oku souhvězdí Býka, přesně naproti Antares. Poukázal jsem na to, že osa Antares-Aldebaran definuje formální strukturu Zvěrokruhu. Zarovnání časového nastavení precese vůči této ose je silným signálem, který vyznačuje moment vstupu do menší Kali Yugy.

"Duchovní hvězda" v zářivém uskupení Matky Štíra signalizuje náš vstup do 5000-letého období, které se nyní chýlí ke konci.

Ale Štír pro nás nemá jen špatné zprávy. Tento večer i předešlé večery jsem pozoroval Štíra a Střelce z ideální pozorovací oblasti v jižní Evropě. Od půlnoci po brzké ranní hodiny pozoruji Štíra v celé jeho kráse až po masivní ocas s háčkem, jak leze zleva doprava nad drsnými horami Afriky. Díky tomuto pohledu mohu potvrdit pozorování, které proběhlo před několika lety v křišťálově čistém vzduchu v pohoří Sangre de Christos v Novém Mexiku: především Střelec nemíří svým šípem na alpha Scorpionis, srdeční hvězdu, ale na epsilon, nižší místo trupu.

Pozorovat souhvězdí, aby se člověk naučil astronomii, je jedna věc. Zároveň s tím a zcela spontánně souhvězdí spouští představivost, při které zobrazené postavy ožívají (zvěrokruh: "kruh zobrazení zvířat"). Zjistil jsem, že grafická zobrazení a gesta těchto masívních hvězdných vzorů hovoří sama za sebe a zdá se, že sdělují věci, které nelze vždy vyjádřit slovy.

Například si všimněte, že Střelec míří nad ypsilon, koncovou hvězdu žihadla, na epsilon na trupu. (viz. obr. vlevo). Slabá gamma hvězda označuje špičku jeho šípu, takže nelze udělat chybu při vytvoření linie zaměření. Střelec s lukem a šípem nestřílí na srdce Štíra, ani na ocas, kde je jed nejvíce koncentrovaný a odkud se vypouští. Míří na nižší trup Štíra. Co nám toto gesto říká?

Mayský kodex Tro-Cortesianus představuje hvězdný archetyp Štíra jako "starou bohyni se štířím ocasem" (Hamlet´s Mill, 291). Přestože existují určité odkazy na třináctou postavu aztéckého zvěrokruhu v lidové tradici Střední Ameriky, nemohl jsem se dopátrat odpovídající souvislosti s řecko-latinskými souhvězdími, ale tato je zcela jistá.

Laskavá egyptská štíří bohyně Selkit byla s tímto souhvězdím také spojována. R. H. Allen  poukazuje na postavení egyptských a řeckých chrámů podle polohy Štíra "při podzimní rovnodennosti v období 3700-3500 let před Kristem."

(Tato data jsou vypočítána pro období, v kterém bod rovnodennosti vstupuje do souhvězdí, nějakých 400-500 let, zhruba sedm stupňů precese, než se zarovná s Antares.) Je lákavé se snažit dát do spojitosti příšernou aztéckou posedlost obětování lidí se Štírem, ale myslím si, že bychom se ubírali špatným směrem. Nic v dochované mytologii ohledně aztécké tradice obětování a předpokládaných důvodů pro obětování, nesměřuje k této postavě.

Zdá se, že obřady lidských obětí u Aztéků spadají do věku Kali Yugy a to až do jeho pozdní fáze hrozného patologického úpadku. Tyto praktiky nemohou být v žádném případě dávány do spojitosti se štíří mytologií. Avšak možná má v sobě toto souhvězdí zakódovány některé informace o skryté příčině těchto praktik, temném závoji intoxikace a černé magii. Štíří mýtus může naznačit důvod morbidní patologie, jež se skrývá za lidským obětováním, ale ne praktiku samotnou.

Co ale ostatní klíče k pochopení složitosti Aztéků a jejich možné rezonance se společností na konci věku Kali Yuga? R. A Williamson (Living the Sky - The Cosmos of the American Indian) naznačuje, že sluneční místnost Hovenheep, zřícenina Anasazi na hranici mezi Koloradem a Utahem byla nasměrována tak, aby se dala pozorovat poloha hvězdy Antares v momentě zimního slunovratu v roce 1250 n.l..

To je přesný datum příchodu Aztéků do středního Mexika, ačkoli některé odhady datují tuto událost o tři století dříve, okolo roku 950 n.l., což je datum ke kterému se přikláním i já. Historické datum spojované s hrdinou toltécké kultury Quetzalcoatlem je zhruba 950 n.l.. Pokud Aztékové (neboli Chichimekové, "psí lidé," později známí pod názvem Mexica s výslovností Mesheeka (Mešíka), "měsíční lidé") dorazili jako uprchlíci do údolí Mexika již tak brzy a to 950 n.l., čemuž věřím, že tomu tak je, uchopili se moci až o tři století později zhruba kolem roku 1250 n.l.. Toto datum navrhl Williamson.

Záhada Hovenheep je velmi zajímavá. Mnoho badatelů se domnívá, že Chichimekové byli uprchlíci z jihozápadních pueblo kultur, kde byly v 10. století opuštěny celé vesnice. V podstatě mohou být oni těmi Anasazi, "zmizelými" z jihozápadu Ameriky, kteří se pokusili přemístit do oblastí s jižnějším podnebím po přírodní katastrofě, suchu nebo čemkoliv...

Popřemýšlejte o tomto: datum 1250 signalizuje vznik třídy bojovníku po celém světě. Čtenáři mé knihy Alternativní historie Grálu/Alternative History of the Grail si vzpomenou, že kulminující datum Artušovského rytířství a výprav za Grálem bylo přesně okolo roku 1250, kdy byl napsán Tristan a Parzival. V přesně tomto momentě také došlo ke konsolidaci třídy bojovníků, samurajů, v dalekém Japonsku. Okolo roku 1200 vládly japonské vojenské oddíly nad celým feudálním Japonskem. Byly zrcadlícím protějškem aztécké společnosti Orla a Jaguára v přesně stejném momentě.

Zvláštní spojení smrtícího násilí a vysoké estetiky mezi Aztéky ("květinové války") mělo svůj přesný protějšek ve feudálním Japonsku. Miguel Leon-Portilla, badatel, který nejdůvěrněji zachytil ducha aztécké společnosti, překládá aztéckou poezii o kráse a pomíjivosti života, která stejně tak dobře mohla být napsána samurajem, který se právě chystá provést seppuku, rituální sebevraždu.

Ve stejném historickém okamžiku v Mexiku a Japonsku vznikly dvě společnosti, kterým vládla třída bojovníků, jejíž členové oslavovali násilnou smrt a sebevraždu — štíří oslavování přání zemřít, kdy si člověk přeje. Žádná podobnost se ale nenaskýtala s rytířstvím v západní Evropě. Možná to bylo z toho důvodu, že Artušovští hrdinové byli spíše inspirováni obnovující silou Grálu, než mystickým krvácejícím mečem.

Společnost založená na válce a inspirovaná představou vesmírných válek není cizí ekonomikám moderního světa, jež jsou válkou vyživované. Apokalyptické vize dnešních válečných štváčů odráží aztécké šílenství přenesené do židovství, křesťanství či Islámu. Velkou ironií dobytí Mexika je, že Cortez přinesl k domorodcům náboženství spásy, jež bylo v každém ohledu shodné s válečným vzorem oběti a rituálního kanibalismu, které vytlačilo. Ve skutečnosti Cortezovo náboženství velebilo lidskou oběť a ta byla jeho ústřední postavou, jejíž tělo pozřeli její oddaní. Touto paralelou se můžeme dlouho zabývat, abychom vysvětlili, proč mělo křesťanství fatální podmanivý účinek na kulturu toxicky zapletenou do lidské oběti.

Oběť byla mechanismem, vnitřní logikou vesmíru, téměř samotným bohem. Tento koncept pronikl do celé aztécké mytologie, ať kosmogonické či jiné. Byl také ústředním

Dvojitá zkáza

Zajímalo by mě, kdo bude schopen se ponořit hlouběji do historické záhady dobytí Mexika, jak se blíží rok 2012. Také by mě zajímalo, zda bizarní osud Aztéků může být reflektován v přání západní kultury zemřít ve zbývajících letech Kalpy. Moje vlastní teorie toho, co se stalo, je taková, že Mexičané byli dvakrát odsouzeni ke zkáze: zaprvé protože lidé vznešeného postavení a náčelníci, kteří přísně kontrolovali společnost, byli otráveni čokoholismem, a za druhé, protože celou kulturu opanovali Toltéci se svým "mýtem návratu" Quetzalcoatla. O všech těchto matoucích záležitostech se rozepisuji více na konci této eseje.

Pokud postoupíme s našimi úvahami o hvězdě Antares jako znamení konce časů dále: Může se zdát absurdním tvrzení, že štír má srdce. Myslím to samozřejmě obrazně. Domnívám se, že anatomická pitva výše zmíněného arachnida neobjeví teplý, tlukoucí orgán. Ale v Dendeře se používaly úzké místnosti čelem k posvátnému jezeru na severní straně chrámu jako mammasi, porodní sály. Některé ze zasvěcenkyň bohyně Hathor byly také porodními sestrami, které se specializovaly na porod a antikoncepci. Malý vlys v sálech zobrazuje štíra, ošetřujícího ženu, která se s nohama roztaženými podrobuje operaci. Představte si toto: jed štíra by mohl být smíchán s antiseptickým-analgetickým gelem pro usnadnění porodních bolestí a ochránu jak matky, tak dítěte od puerperální sepse (horečky omladnic), což je druh infekce krve, která se může vyskytnout po porodu. (Hygienická opatření proti horečce omladnic se začala v Evropě používat v roce 1847 díky práci Ignaze Semmelweise.)

Nic tak jako bezvýznamná egyptská lidová tradice nepodnítí představivost... Musíme jít daleko hlouběji než k neoficiální tradici, abychom pochopili, jaký druh mateřské lásky přebývá v srdci Štíra. Tento pohled nám ale může ukázat cestu přímo k vyhynutí.

Moc jedu

Ve své báječné trilogii o "rostlinách, lektvarech a bylinkářství," Pharmako/Poeia, Pharmakodynamis, Pharmako Gnosis (Mercury House, San Francisco, 1995-2005), enteobotanik a psychonaut Dale Pendell tvrdí, že "cesta jedu" je ústředním bodem našeho evolučního dobrodružství: "Není náhodou, že se rostlinné jedy podobají chemikáliím našeho vlastního nervového systému. Vzájemně jsme se vybrali — vybojovali jsme velké bitvy o mikrobiální kaly — obchodní partnery a parazity při prvotní orgii." Stali jsme se stopaři, proplétající se labyrintem skal, plasmou, toxickými šťávami. Nukleové kyseliny vedou k sexuální diferenciaci: železo versus magnesium, chitin versus celulóza, ve zpátečním pořadí...
(Pharmako / Poesis, strana 11)

Pendell se zabývá, tak jako já v kapitole 18 v knize Nikoli podle jeho obrazu/Not in His Image, rolí božího obětního beránka v rámci vztahu oběť-pachatel — "substance je jak lékem, tak jedem... Hledáme prvotní jed, kořen nemoci." Zdá se, že Štír, jedovatý hmyz, není obrazem či původem "kořenové nemoci", ale obrazem naší psychosomatické náchylnosti jak pro smrtící tak pro léčivé jedy. Z tohoto důvodu nemíří Střelec na srdce Štíra? V určitém smyslu hvězdný archetyp Štíra, když je brán jako původní ukazatel Kali Yugy, poukazuje na obrovský potenciál uzdravení lidstva v tomto věku. Poukazuje také na extrémy v závislosti, které náš druh může projevit. Jako každý, kdo prošel zotavením, vám řeknu, že budeme muset jako druh klesnout úplně na dno, abychom objevili a přijali tento potenciál.

Pendell navrhuje alchymickou práci transmutace za použití jedů za účelem osvětlení a uzdravení (Pharmakodynamis, stránka 3). Je pravdou, že některé psychoaktivní rostliny jsou jedovaté. Například datura a belladonna. Ale účinek závisí na dávce a potenciálně toxická rostlina jako Datura inoxia, durman, může být použita pro léčení a vyvolání vizí, pokud je podávána správným způsobem. Pokud vím, velmi mnoho psychoaktivních rostlin není vůbec jedovatých, dokonce i ve velkých dávkách. Například houbičky s obsahem psilocybinu. Pendellovo zdůraznění je ale chytré a hodí se do současné situace, finální hry otrávení a znečištění, jež probíhá pod znamením Štíra.