Tabulka osudu: Znamení roku 2012 vepsaná do nebe (2/3)

V souladu s Pendellovým velkolepým opusem jsem toho názoru, že Štír dohlíží na naše zkušenosti konce časů z toho důvodu, že jsme se tak mnoha způsoby otrávili, že potřebujeme pochopit, jak zvrátit proces otravy, odstranit závislosti, uzdravit dávné rány atd. Střelec nezabije Štíra střelou do srdce. Dopustí, aby váček s jedem vydal svoji smrtící dávku či léčivou dávku, což závisí na jejím odměření.

Kniha "Jedy, které léčí/Poisons that Heal" od Eileen Nauman je dobrým doplňkem k Pendellově trilogii. Autor podrobně popisuje protilátky namíchané z různých rostlinných a zvířecích jedů.

Téma jedu a protilátky je čistě štírovské. Jak se rok 2012 blíží, prožíváme toto téma v globálním měřítku. Jeden příklad: závislost na alkoholu, tabáku, heroinu a obrovském arzenálu léků na předpis, se již na celé této planetě vyskytuje po nějaký čas, ale až v nedávné době začínáme chápat, jak psychoaktivní rostliny např. ayahuasca a iboga mohou vyléčit tyto celosvětové závislosti. Ozdravné kliniky, které používají posvátné rostliny, vznikají rychle v mnoha zemích, zejména v Evropě. Matka Štír přináší léčení a uzdravení v koši plném posvátných rostlin, jež nabízí 13 domorodých babiček, s kterými dělá Joanna rozhovor na futureprimitive.org.

Proměna druhu

Jako zvířecí druh jsme jedineční ve své schopnosti znečistit a otrávit svůj vlastní životní prostor. Děláme to, ať to zní sebezvláštněji, na základě našich systémům přesvědčení. O čem si myslíme, že může být hrozbou našemu přežití. Tuto patologii jsem dlouze analyzoval v knize "Nikoli podle jeho obrazu". Ještě bych rád přispěl dalším štířím zvratem. Matka Štír stráží cestu znovuzrození: "na konci Mléčné dráhy, kde přijímá duše zemřelých, je zobrazena jako matka s mnoha prsy, z kterých děti sají mléko a z ní také vychází duše nově zrozených."

Udělali bychom dobře, pokud bychom prozkoumali naše přesvědčení o životě po smrti, abychom viděli, zda jsou ve shodě s matčiným způsobem, nebo zda nás doženou k jiným konceptům posmrtného života — nesmrtelnosti duše garantované bohem otcem prostřednictvím smrti a vzkříšení jeho syna například.

Jak Matka Štírka uskutečňuje "znovuzrození duší", a jak lze její způsob porovnat s pokračující existencí v životě po životě, jež nám slibuje Abrahámův bůh-otec? Navrhuji, že v rámci jejího způsobu jde o regenerativní ozdravný proces, fyzicko-psychický a fyzicko-mystický okultní proces, v kterém přeskupuje evoluční možnosti celého lidského druhu a rekonfiguruje potenciály individuálních genetických vloh. Jinými slovy, provádí znovuzrození pro genomový potenciál druhu, ale ne pro jednotlivé lidské bytosti ovládané identitou jediného já. "Duše nově narozených" jsou recyklovaný lidský potenciál, nesmrtelné možnosti obnovy a rozšíření evolučního experimentu životního procesu Gaiy v dlouhodobém horizontu.

V Eleusinských mystériích byl tento akt transpersonálního znovuzrození oslavován v postavě božského dítěte Iakkose. Křesťanství odešlo z pohanského náboženství a znovu si zvolilo božské dítě a jeho proměnu ve spasitele seslaného z nebe, inkarnovaného spíše z úrovní mimo tento svět, než obraz transpersonálního potenciálu lidstva zakořeněném v jeho domově. Tato chyba signalizuje spasitelské šílenství věku Ryb a představuje (až doposud) nejhorší extrapolaci tohoto šílenství. Když hledáme božství v mimolidské oblasti, slepí vůči evolučnímu daru našeho vlastního druhu, nemůžeme se pravděpodobně vyhnout vyhynutí. Gnostikové učili, že nejsme božští sami o sobě, ale v našich vlohách. My každý jsme nositelem nadlidského potenciálu nous, božské inteligence.

Štír zobrazený jako "matka s mnoha prsy" se podobá Dianě z Efesu a dalším obrazům s mléčným, jemným Organickým Světlem. Lidský potenciál je obnoven vnořením se do Světla. Toto se děje při fyzické smrti, ale také při iniciační smrti ega.

Pokud bychom pochopili proces transpersonální regenerace lidského genomového potenciálu, zjistili bychom, jak Gaia provází vybrané druhy skrz vyhynutí. Toto je možná zásadní poznatek, který má být získán v momentě příležitosti, nabízené v rámci konce času v roce 2012. I když to může vypadat jako hrozně obskurní či tajemné téma, jež je extrémně těžké uvést do pojmů, klíč k pochopení proměny Gaie, jak ji budu nazývat, je zapsán hvězdným kódem.

Pegasův čtverec

Zjistili jsme, že hlava postavy Manitua ve zvěrokruhu není definována zřetelnými hvězdami. Souhvězdí Vodnáře je matné a vzhůru nohama. Když si budete prohlížet jeho horní část, stěží rozeznáte jakoukoliv hlavu. Protože je obtížné najít požadovanou podobu, oči sami vyhledají jasnější hvězdy. Při pozorování souhvězdí Vodnáře vaše oči nevyhnutelně zamíří nahoru a vlevo, kde spočinou na výraznějších hvězdách. To se děje samo o sobě, protože mysl automaticky hledá vzorce, vytvořené hvězdami v oblasti, na kterou se zaměří pohled bez potřeby posunutí svých očí.

Touto oblastí je Pegasův čtverec nad souhvězdím Ryb vlevo od Vodnáře. Zešikmený a roztažený tvar písmene L určuje hlavu Pegase, jež je v řecko-latinské hvězdářské tradici zobrazen jako obrovský kůň letící vzhůru nohama. (Pegasus: Skywatching od David Levy, HarperCollins, 1996)

Návrháři denderského zvěrokruhu se rozhodli výrazně zobrazit Pegasův čtverec v pozici mezi Rybami s osou D probíhající přes jeho roh. Učenci označují tento detail jako zobrazení sumerské "tabulky osudu" l-Iku, což je také označení standardní míry při vyměřování země. Tabulka obsahuje tři řádky nejspíše klínového písma.

Pokud je tedy zápis lidského osudu zakódován do celkového designu denderského zvěrokruhu (jak se domnívám), je zobrazen zejména grafickým ztvárněním designu. K přečtení poselství zapsaného do nebes je potřeba najít dlouhodobé vzorce lidské evoluce. Jsem toho názoru, že zobrazení tabulky v Dendeře naznačuje, že je potřeba nalézt společensky sdělitelný způsob dekódování Zvěrokruhu v posledních stoletích Kali Yugy. Tabulka osudu bude jak přečtena, tak zapsána v rozhodujícím okamžiku, kdy náš druh bude čelit šestému vyhynutí.

V dnešní době chápeme, že evoluční scénář našeho druhu je obsažen v lidském genomu, zapsaný do genetického kódu komplexu DNA-RNA. Obsahuje toto také tabulka? Pokud ano, jak pohlížíme na kód ve smyslu astronomického mýtu?

Vizuálně si připomeňme, že hlava obráceného Pegase splývá s těžce rozpoznatelnou hlavou Vodnáře, Manitua či Mesotes, zprostředkovatele, který uchovává mezidruhovou vazbu a přináší vizionářskou moudrost. Navrhl jsem, že Mesotes je evolučním průvodcem, s kterým se někdy člověk může setkat v podobě silového zvířete při vision quest domorodých Američanů. Jak se toto domorodé téma týká tradičního materiálu ohledně Pegase?

V řecko-latinské hvězdářské tradici byl Pegas okřídleným koněm, který se zrodil z magického pramene — připomeňme si, že je Manitu-Mesotes často spojován s vodou a její léčivou silou — a vznesl se k Andromedě. Ve skutečnosti nejjasnější hvězda ve čtverci, umístěná v horním levém rohu, patří do souhvězdí Andromedy a označuje hlavu-hvězdu "padlých žen" tohoto mýtu. Co že? Padlé ženy! Nepřipomíná tato postava padlou bohyni Sofii? Hvězdná pohádka houstne.

Tato hvězda se nazývá Alpharetz. Ačkoli neleží na ekliptice, kde se měří precese, Alpharetz stejně jako všechny hvězdy je vůči ekliptice v určité vzdálenosti a její pozice může být změřena v ekliptických stupních. Její ekliptická vzdálenost v roce 2000 je 14.31 stupňů. To znamená, že v určité době v ne příliš vzdálené minulosti byl bod jarní rovnodennosti zarovnán podle Alpharetz. Při použití míry, kdy je 71.632 let totožných s jedním stupněm, vynásobíme toto číslo současnou vzdáleností od bodu jarní rovnodennosti - 14.31 stupni a dostaneme 1025 let.

Odečteme je od 2000 a dostaneme 975 let. To je sedm let od data 968 let, které jsem navrhl jako nejpravděpodobnější datum, které je možné spojovat s Parzifalovým získáním Grálu, tedy pokynů Organického Světla, základní látky těla padlé bohyně Sofie. Když to vyjádříme mýticko-graficky, získání Grálu ve středověké legendě bylo načasováno se zarovnáním jarního bodu rovnodennosti s hlavou-hvězdou Andromedy, příbuzné božské Sofie.

Nyní jsme na něco narazili, protože datum 975 let n.l. spadá do historického období avatara Quetzalcoatla, toltéckého prince Ce Acatla, o němž se vypráví, že se narodil v roce 947 a stejně jako Kristus prošel jako oběť dobrovolnou smrtí zhruba o 50 let později. Legenda o Quetzalcoatlovi je spasitelskou povídkou věku Ryb, která kombinuje historické i mytologické prvky, stejně tak jako legenda o Ježíši Kristovi, s kterým je Quetzalcoatl často srovnáván. To je v pořádku a krásné pro ty, jež chtějí sjednotit všechna velká náboženství v jednotný blahodárný systém.

Naskýtá se ale naléhavá otázka, jak ale máme podle těchto příběhů žít? Kam nás dovedou, když přijmeme víru, která je v nich zakódována? Slepě na tyto mýty skočíme, staneme se naplněni pocitem očekávání, které vytvářejí nebo na ně budeme pohlížet kriticky a budeme se ptát jak, a pokud vůbec nějakým způsobem přinášejí světlo na naši evoluční cestu a zda nás vedou jako celé lidstvo po rozumné, trvalé a dlouhodobé trajektorii?

Výše uvedená kresba Pegase (Julius D. W. Staal, "Nové vzory na nebesích/The New Patterns in the Sky") ukazuje jasně, jak Alpharetz, hlava-hvězda Andromedy, tvoří horní levý roh tohoto čtverce. Sestavení obrazů z hvězd, jež je výsledkem vynikající představivosti, spojuje záznam o lidské evoluci s postavou padlé bohyně. Je patřičně zajímavé, když se použije tato metoda časování hvězd na toto souhvězdí. Můžeme tento čtverec přečíst mytologicky, ale také z hlediska historických událostí, které se časově pojí k této konfiguraci.

Ze čtyř hvězd ve čtverci Alpharetz a Algenib (pod ním) generují data v minulosti, zatímco Scheat a Markab generují data ve vzdálené budoucnosti. Datum 965 let n.l. pro Alpharetz nás upozorňuje na Parzival-Quetzalcoatlovu paralelu v desátém století, jak jsme právě zaznamenali. Je to "šťastné znamení" na nebi, připomínající nám, jak je lidstvo vedeno těmi, jež jsou ve spojení s Organickým Světlem, nebo jak je svedeno na scestí černými magickými hrátkami a spasitelskými záminkami.

Existuje zde ještě další silné znamení ohledně historického načasování čtverce. Algenib, gamma Pegasus byl v roce 2000 na 9.16 stupních. Když to převedeme do historického času, dostaneme rok 1344. Z mnoha událostí, které se v tuto dobu odehrávaly, vystupuje jedna zásadně do popředí: v roce 1347 Černá smrt zpustošila celé části Asie, dosáhla Messiny, Itálie a rychle se rozšířila severně do Evropy a jižně do Afriky. Dýmějový mor ve čtyřicátých letech 14. století byl jednou z nejvíce zdrcujících událostí svého druhu, kam až lidská paměť sahá. Mohl být považován za mini-vyhynutí, které zdecimovalo jednu třetinu obyvatel Evropy.

Ať si čtenář myslí o datování hvězd či o mém mytologickém přečtení souhvězdí cokoliv, je nepopiratelné, že tabulka osudu generuje tato dvě data, a tím staví proti sobě dva motivy zobrazené historickými událostmi: hledání Grálu (naše celoroční spojení se Sofií prostřednictvím Organického Světla) a masové vyhynutí (Černá smrt). Tyto události jsem si sám nevymyslel, ani nežongluji s výpočty. Jednoduše uvádím historické momenty signalizované datováním hvězd do rámce příběhu se záměrem dozvědět se, co se můžeme naučit z takových cvičení v "kreativní mytologii" (a la Joseph Campbell).

Velký podvod

Mesiášské postavy, také nazývané avatary či božími lidmi, se během věku Ryb neustále objevují. Jsou to vždy muži a často muži s bílými vousy. Článek od Johna Hogue, "Rozhodující množství osvícení/The Critical Mass of Enlightenment" (deoxy.org/gaia/index.htm) uvádí mesiáše z různých kultur: křesťanství (samozřejmě Ježíš Kristus, ale Mojžíš a Pavel jsou rovněž pro mnoho věřících spasitelskými postavami; pro mnoho věřících je jím také Jimmy Swaggart ), Islám (Muntazar, sunitský nástupce Mohammeda), Aztékové/Mayové (Quetzalcoatl), Siouxové, Indonésané, Hopiové (Pahana, skutečný bílý bratr z východu), Buddhisté (Maitreya, budoucí Buddha), Mahayanisté (Amida, alternativa k Maitreyovi), Židé (Melchizedek, mimozemský mesiáš), Hinduisté (Kali Avatar, Manley Palmer Hall ho spojoval se souhvězdím Pegase), Šiíté (12. Imam), Súfijci (Khidr, záhadný vůdce), Zoroastrianismus, Eskimo. Další příklady by mohly být snadno přidány, jak se budeme blížit k současné době. Je zde například Bahullah, prorok Bahaiů, který zastává systém víry, jež sjednocuje všechny náboženství (viz níže). Kdokoliv z New Age mistrů včetně Sai Baby, Muktanandy, Rajneeshe a dokonce Ramthy (channellován J. Z. Knight), a Louise Farrakana, vůdce Nation of Islam, jsou příklady, které hned přicházejí na mysl.

V článku ze své knihy "Tisíciletá kniha proroctví/The Millennium Book of Prophecy", Hogue tvrdí, že tito mesiášové-avataři jsou osvícenými bytostmi, které vzešly z "mistrovského pole" ve prospěch lidstva jako celku. Představují "nejmenší počet probuzených lidských bytostí, jejichž kolektivní vliv může iniciovat výrazný posun globálního vědomí." To vše zní výborně, dokud se opravdu nepodíváte, jak mesiášská záležitost celá funguje, a jak fungovala po celá staletí. Vždy nastaví očekávání, která jsou diametrálně odlišná od toho, co přináší. Osvícení a celosvětový posun vědomí jsou přesně to, co tito mužští mesiášové nepřinášejí. Spíše přijdou a odejdou a zanechají lidstvo zapletené ještě hlouběji do klamných přesvědčeních o božství, vedení, spáse, rovnosti, spravedlnosti a soucitu.

-pokračování-