Tabulka osudu: Znamení roku 2012 vepsaná do nebe (3/3)

Hogueovo prohlášení je stejně přesvědčivou formulací mesiášského tématu věku Ryb, kterou pravděpodobně také sami najdete. Když se vrátíme do 70. let v Santa Fe, nazýval jsem toto téma Velkým podvodem, název jemně poukazoval na Velký plán. No, možná ne až tak jemně. Široce se věří, že příchod avatarů mesiášů je dominantní duchovní událostí věku Ryb. Považuji ji za převažující symbol tohoto věku, znakem hluboce zákeřné patologie, která nás odchyluje od našeho skutečného potenciálu jako agentů, podílejících se na evoluci Gaiy. Víra v mesiáše je přesně to, co potřebujeme překonat, abychom se setkali a zvládli evoluční těžkosti, kterým čelí lidstvo v rámci věku Ryb.

Opeřený had, Mexiko, c 1500. Zobrazen s falešnou kozí bradkou, podobné té, kterou nosili egyptští faraóni, aby dali najevo svoji sociální roli v podobě "kozlů", zasvěcených vůdců

Dříve v této sérii článků jsem poznamenal, že fylogenetický motiv pro Ryby je vnitřní vedení. To mesiášové nikdy nepřinášejí, ani to neučí, ačkoli všeobecně mají a nabízejí obrovské množství rad, čím banálnější, tím lepší. Spousta otřepaných frází a pompézních příkazů, ale žádné skutečné poučení o moudrosti života. Například se od nich nedozvíme, co kolaps včelích kolonií či vyplavování velryb na břeh znamená pro lidské přežití. Nevysvětlují, jak se mraky nad oceánem chovají (to je jedna z důležitých nevyřešených aspektů teorie o Gaie).

Nezmiňují se o tom, že je nutná kontrola porodu pro přežití druhu, jehož sexuální aktivita se značně osvobodila od cyklu ženské plodnosti. Na platné a především rozumové morální vlastnosti, kterých se zastávají, by přišel každý alespoň s troškou selského rozumu a průměrnou dávkou soucitu. Mesiáši, hippie mužové kosmického dobra, vlažně omílají dobré sociální hodnoty, jež jsou obvykle zaobaleny do slibů ohledně toho, co pro nás Bůh udělá, pokud se budeme chovat dobře.

Skutečně potřebujeme boží avatary, aby nám řekli, že se máme k sobě navzájem laskavě chovat? (Jak Sam Harris poznamenal v knize Konec Víry/ The End of Faith, vyznavači fundamentalistických náboženství jednají, jako by nevěděli, dejme tomu, že neoprávněná vražda je špatná bez toho, že jim to řekne svatá kniha.) Přesto předstírání dobrotivých sociálních hodnot je vždy spojováno s mesiášskou postavou. Vzhlížíme na ně, aby nám dali pokyny, podle nichž máme žít, přitom hlavní úkol věku Ryb je nalezení vedení, které potřebujeme, v našich jednotlivých já, tedy abychom vedli sami sebe, abychom spoléhali sami na sebe v tom smyslu, který se pokusil objasnit Ralph Waldo Emerson. To je ten úkol, o kterém psal Joseph Campbell v Kreativní Mytologii/Creative Mythology, když apeloval na "ty, jež v minulosti hledali a v přítomnosti stále hledají. Jen v nich samotných je veškeré vedení, které potřebují."

Hledání Grálu je také příběhem věku Ryb, ale přináší velmi rozdílné poselství od obvyklého koloběhu mesiášských povídek! Jaký odklon od Velkého podvodu vytváří tato svérázná pověst o trmácivé cestě sebe-iniciace. V kontrastu vůči němu stojí i aztécké vyprávění: příběh Parzivala je o znovu nabytí nejvyšší zkušenosti Mystérií, přímým přístupem k Organickému Světlu a k pokynům bohyně moudrosti Sofie. Legenda o Quetzalcoatlovi je o mesiášském demagogovi, který sám sebe obětuje pro poslání, které má být dokončeno v neurčité budoucnosti.

Zahloubejme se do této úvahy a popřemýšlejme o tom, kam nás jednotlivý přístup dovede, když ho přijmete jako rámec příběhu systému duchovní víry.

Mýtus o návratu

V podstatě existují dvě zakončení příběhu o Quetzalcoatlovi. V jednom Ce Acatl sám sebe obětuje v ohni a jeho srdce je vzato na nebesa a změní se v ranní hvězdu Venuši. Při této transcendenci opeřený had vítězí a stejně jako Kristus vzestoupí na nebesa. Ale stejně jako Kristus je Quetzalcoatl falešný mesiáš. Musí zemřít, aby dokončil svoje poslání a zcela upřímně řečeno, nejsme si nikdy zcela jisti, zda ho dokončí. Je nám ponecháno spoléhání se na zázračná řešení, mysteriózní konec. Parzivalův příběh je na druhé straně o přímé zkušenosti mystéria, které zakotvuje a vede lidstvo celým průběhem evoluce.

V druhé verzi po ponižující porážce v magické bitvě se zlým čarodějem Tezcatlipocou, Kristu podobný Ce Acatl odchází od Toltéků a žije mezi Mayi a předkládá jim obvyklé poselství dobrého chlapce a poté vypluje na Východ na voru z hadů. Zde přichází do hry návrat mýtu.

Toltéčtí věštci předpověděli návrat Quetzalcoatla, který může být dáván do souvislosti s historickou událostí, možná válkou mezi dvěma skupinami šamanů, při které bylo proroctví předáno Aztékům, když napadli a svrhli toltéckou civilizaci mezi lety 950 a 1250 n.l. Považuji tento mýtus o návratu za příklad Velkého podvodu, kterého použili toltéčtí svatí, aby si pojistili pád lidí, kteří svrhli je samotné. Všechny mesiášské povídky jsou příklady Velkého podvodu, ale v tomto případě se zdá, že byl tento komplot uváženě implantován do nepřátelské kultury. Tím bude celá kultura či rasa převedena na víru v mesiáše jinou kulturou či rasou, která se jí snaží absorbovat. Z konverze k mesianismu má většinou prospěch vítězná kultura či rasa, protože mesianismus jde vždy v ruku v ruce se zločinným dobýváním a nadvládou, ale v případě Aztéků to byla jejich zhouba.

Přiznejme si, že je vždy potřeba velké množství zastrašování a fyzického nátlaku, aby lidé tyto mýty přijali — projděme si dějiny křesťanství v Evropě. Domnívám se ale, že Aztékové byli do značné míry podvedeni převzetím mýtu od lidí, které porazili. Zcela jistě jim nebyl vnucen jinými lidmi, kteří si přáli je porazit. Nakonec samotný mýtus zvítězil nad lidmi, kteří ho přijali. Fungoval jako post-hypnotická sugesce. Zapříčinil psychický kolaps aztécké kultury a především vládnoucí třídy, když čelili návratu Quetzalcoatla v podobě Corteze. To je unikátní a docela bizarní, ale takové je všechno, co se dozvíme o vzestupu Aztéků a dobytí Mexika Cortezem.

Jako mytolog jsem toho názoru, že návrat Quetzalcoatla nebyl mylně pochopen Montezumou a jeho lidem. Příchod Corteze byl předpovězeným návratem. Mysl Aztéků přijala prokletí vytvořené vysoce mazanými Toltéky. Považuji za omyl spojovat příchod Quetzalcoatla s rokem 2012, protože návrat již proběhl. Je již za námi, odehrál se během možná nejbizarnějšího dramatu v lidské historii či alespoň v nedávné historii. Avšak rok 2012 může být momentem, kdy nakonec pochopíme, co se při dobytí Mexika stalo.

Lidé neustále očekávají v době po dobytí návrat Opeřeného hada nebo tvrdí, že se již stal.

Jedna z nespočtu stránek o roku 2012 prohlašuje, že toltécká a mayská proroctví o návratu Quetzalcoatla "jasně předpovídají příchod Baba a Baha'u'llaha, dvojici proroků zakladatelů víry Bahaiů." Podle Olina Karcha, autora knihy "Dny proroctví podle Tolkéků a Aztéků/Prophetic Dates Given by Toltecs and Aztecs" první z třinácti nebí začalo v roce 1168, což je alternativní datum, které přiřadil k historickému avatarovi Quetzalcoatlovi badatel Mayů Herbert Spinden. 13. epocha po 52 letech, jež se vypočítá od tohoto data, byla v rozmezí 1844-1896, období rozkvětu Bahaiů. To je přitom ještě větší mesiášský švindl Velkého plánu, duchovní nemoci věku Ryb.

Toltéčtí jasnovidci byli výbornými věštci a dokonalými kouzelníky, kteří možná skrz falešnou představu mesiášského očekávání dohlédli na příběh, který zde navrhuji. Předpovězený návrat zahrnoval náboženství obětování dominance mužského bojovníka, která zrcadlila aztéckou společnost až do jejího hrozného, pokřiveného jádra. Dalo by se říci, že Montezuma se setkal se svým démonickým protějškem v podobě jiného bojovníka, jenž uctíval náboženství dominance, Hernandem Cortezem.

Očekávání Quetzalcoatlova návratu předurčilo náčelníka Aztéků hrát hru bezmoci, zoufalství a zmatenosti, kterou snadno vyhrál jeho cizí dvojník. Toltéčtí věštci nějakým způsobem viděli, že Aztékové budou poraženi systémem víry, který je záhadně podobný jejich vlastnímu (aztéckému) systému — nebo budou poraženi díky své vlastní víře, přenesené do odlišného rámce, zosobněné odlišnými hráči. Jaká fantastická zápletka!.

Přepsání

Každému se nebude líbit můj způsob míchání mýtu a historie. Mnoho lidí nebude souhlasit s těmito názory. Dobře, vytvořte si svoje vlastní příběhy. Použijte časování hvězd pro jejich umístění, pokud můžete nebo zda vám na tom záleží. Vyjasněte si víru, která je zakódovaná do vyprávění a příběhů, které nabízíte, pokud vám jde o to být takto transparentní. Mějte ale na paměti, ať se vám líbí moje příběhy nebo ne, že nejsou skutečně moje: jsou dány dohromady z repertoáru témat, které jsou uloženy v lidské psychice více jak tisíc let evoluce.

Jsou to varianty fylogenetického záznamu, původního příběhu lidstva. Tabulka osudu je přesným zobrazením fylogenetického záznamu. Lze ji přečíst mytologickým či mýticko-poetickým způsobem. Existují ještě další způsoby jejího přečtení... Přečíst ji ale musíme, protože jak jinak bude odhalena cesta přes vyhynutí, způsob proměny druhu?

V hinduistických mýtech je Kali nejvyšší bohyní, Devi či Maya Šakti, která vytváří mocí svého snění smyslové světy a podoby stvoření, které je obydlují. V knize "Nikoli podle jeho obrazu" jsem obhajoval paralelnost Šakti-Gaia-Sofia, protože se domnívám, že je pro nás vhodné dívat se na Gaiu podle tantrické vize života.

Tantrikové oddaní divokému, extatickému kontaktu s Gaiskou bohyní moudrosti budou také znát Požírající Matku, ničící aspekt Sofie. Aztékové ji znali jako Tzitzimitl, nočního démona s krvavými ústy, zobrazeného s náhrdelníkem z bijících srdcí (Kodex Magliabecchiano).

Je snadné najít takové paralely, ale není už tak snadné je vyhodnotit. Nezdá se, že by Mexičané udržovali rovnováhu mezi Gaia-Šakti, vyživující planetární matkou a Kali-Šakti, Požírající Matkou. Obrázky ženských božstev jsou dostatečně početné v aztéckém panteonu, ale nedá se z nich vytvořit koherentní portrét pozemské bohyně. Mám podezření, že představivost Mexičanů byla zastíněna působením černé magie, jež zahrnovalo zavedení kultu mužského bojovníka, soustředěném na Nanahuatlu, nenasytném slunci, jež pije krev. Tento bůh zobrazen s ohavnými vředy představuje pravděpodobně slunce s jeho slunečními skvrnami.

Tento mýtus je neobvyklým a je známo, že je výtvorem zlého čaroděje Tlacaelela, blízkého poradce ohledně války a magie čtyř vládců. Přinutil svého strýce Izcoatla, aby nechal spálit posvátné spisy Toltéků, a aby napsal historii Mexika, která bude vyznávat mystiku mužského bojovníka a oběť slunečního srdce (Dobytí Mexika/The Conquest of Mexico, Hugh Thomas) Před spálením knih křesťanskými misionáři, kteří je přeměnili v odlišný kult oběti, Aztékové spálili knihy Toltéků.

Mytologické obrazy a příběhy ve fylogenetickém záznamu jsou často tímto způsobem přepsány, tedy brutálním potlačením a kulturní genocidou, ne-li psychickou manipulací, lží a hrozbami. Psychospirituální trauma z takového průběhu událostí je pro náš druh devastující. Celý rozsah mesiášských mýtů představuje přepsání původního záznamu lidsky řízenou činností. Ve "Sdílení mýtů o Gaie" zdůrazňuji, že skutečná kreativní mytologie — tedy mýtus udávající směr, který dokáže vzdělat a vést náš druh způsoby, které jsou slučitelné s jeho skutečným potenciálem — nemá žádného autora.

Mýtus o návratu Quetzalcoatla byl vytvořen toltéckými mudrci, kteří, jak se domnívám, poznali fylogenetický vývoj tak, jak šamani v mnoha kulturách poznávají a to prostřednictvím vizionářského transu, vyvolaného požitím psychoaktivních rostlin. Viděli tento záznam a také viděli, jak ho přepsat, aby pro Aztéky připravili katastrofický mocenský pád. Toto je jeden z dokonalých činů magického realismu všech dob.

Pokud mohli Toltékové svým vytvářením mýtů zničit civilizaci, jaký mýtus můžeme vyčarovat, abychom stvořili novou civilizaci?

V těchto esejích o roce 2012 se snažím dekódovat fylogenetický záznam, mytologický příběh lidské evoluce. Přestože riskuji, že to bude znít arogantně, tvrdím, že to mohu dělat, protože k tomu mám potřebné nástroje a trénink. (Také čas: obecná mytologie lidstva je složitá a rozsáhlá. Dokonce i mýty míst a náboženské mýty jsou extrémně zhuštěné a vyžadují roky podrobného zkoumání. Brundage rozlišuje osm cyklů aztéckého mýtu, z nichž příběh o Quetzalcoatlovi je jedním a ne zrovna moc odhalujícím.) Dekódování mýtů není práce pro amatéry, ale tvoření planetárních mýtů je otevřený proces, kterého se mohou zúčastnit mnozí lidé. Velmi rád bych učil, jak je vytvářet ve skutečném životě s výhodou přijetí a spolupráce skupiny lidí, kteří budou se mnou v přímém fyzickém kontaktu, ale to není tento případ, takže to vyučuji tak nejlépe, jak mohu, ve sterilním prostředí kyberprostoru....

Metoda kreativní mytologie či dynamické mytologie, jak ji raději nazývám, spočívá v ponoření se do původních obrazů a jejich přepracování do novodobého jazyka. Vezměme si obraz orla a stromu, ústředního motivu v mýtu o založení Mexika. Vzdálené národy předků byly vedeny pěti nadpřirozenými bytostmi, Mixcoatl, "Hadi z oblak", kteří přišli ze severu. (Antropologicky mohou představovat kulturu šamanských lovců-bojovníků, kteří překročili Beringovu úžinu během mladšího paleolitu.) Během cyklu Mixcoatlů předcházel dlouhý řetěz magických událostí exodu Chichimeků na jih – příběh je tak obsáhlý, že legenda o Quetzalcoatlovi se zdá být téměř krátkou poznámkou pod čarou. Když dorazili do údolí Mexika, stali se svědky znamení: orel s hadem ve svém zobáku přistál na kaktusu nopal. Přesně na tomto místě založili jezerní město Tenochtitlan, "místo blízko kaktusu nopal." (Codex Borgia, keř kaktusu nopal roste z těla Matky Země. Kresba z knihy od Brundage, Páté slunce).

Co si z tohoto obrázku, moji bystrozrací přátelé, vyvodíte?

Dovoluji si tvrdit, že z toho nemůžete téměř nic vyvodit v běžném stavu pozornosti. Tento typ mytologických obrazů je jako ikony ve fylogenetické paměťové bance. Můžete na ikonu neustále klikat a nikam se nedostanete, dokud nejsou nainstalovány správné aplikace. Stejně jako Alenka si musíte vzít "pilulku" mysl-měnící látku, která umožňuje přístup k fylogenetickému materiálu. To udělejte a poté nad tímto obrázkem kontemplujte a uvidíte, jaký neobyčejný úsudek vám k tomuto obrázku přijde.

Přepisování je při těchto bádáních velkým problémem. Všude kam se podíváte pošpiňuje vložený mesiášský příběh naši paměť fylogenetických záznamů. Při těchto řádcích očekávám silný protest: Jak mohu tvrdit, že mesiášský obraz nepochází z těchto původních záznamů? Že téma spásy a oběti není tak platné jako cokoliv dalšího, jež lze nalézt v obsáhlé bance archetypálního materiálu, vytvořeného lidským psyché? Ano, toto tvrdím. Bude těžké, pokud ne nemožné pro některé lidi přijmout, že "cokoliv" není pravidlem pro mýtus, ukazující směr pro lidstvo.

Existují skutečné pravdivé mýty, jež jsou výsledkem našeho spojení s vesmírem, přírodou a všemi druhy a ještě je zde přepsání, přetvoření vzácných myšlenek, záměrné poškození, překroucení představ. Pokud někdo toto nedokáže rozlišit, není oprávněn komentovat planetární tvorbu mýtů. Pokud je to sporný postoj, ať tomu tak je. Nevzal jsem na sebe toto poslání, abych vyhrál soutěž popularity. Po dokončení "Nikoli podle Jeho obrazu", jsem se cítil jako Dylan, který zpívá ve své písni "Not Dark Yet":

I been down to the bottom of a world full of lies,
I ain't lookin' for nothin' in anyone's eyes.

Byl jsem na dně světa plného lží,
nic již nehledám v očích druhých.

Jak se bod jarní rovnodennosti od 10. století posunuje pod tabulku osudu, dostali jsme se do doby, kdy se dokážeme naučit rozlišovat. Netvrdil bych, že naše budoucnost na tom závisí. Naše budoucnost závisí na Gaie. Řekl bych, že vyprávění o naší budoucnosti a naše přímá spoluúčast na vlastním příběhu Gaiy závisí na tomto problémovém rozlišení.