Tajemství Aldebaranu.....? (3)

O čtyři měsíce později, v září 1947, pouhých osm měsíců po zrušení antarktické mise admirála Byrda, se Velitelství strategického letectva (Strategic Air Command) rozhodlo podniknout detailní mapovací a průzkumnou misi na severní pól.

Na Aljašce, u Fort Richardson, byla za tím účelem zřízena rozsáhlá podpůrná základna pro stroje B-29. Ty byly ale kromě fotoaparátů vybaveny i nejmodernějšími elektromagnetickými scannery, senzory a detektory magnetických emisí. A přesně jak to popisoval Byrd, i tady u severní točny byly spatřeny „letouny létající obrovskými rychlostmi od pólu k pólu“. Posádky letounů u výslechů prohlašovaly, že viděly vertikálně vypouklé metalické talíře zaparkované na ledových krách, další vyletující z vody a zase se do ní vracející, a prý i některé, co honily jejich B-29ky.

Veškeré důkazy, pásky, filmové kotouče a dokumentace, to vše bylo okamžitě prohlášeno za tajné a spěšně převezeno do Washingtonu D.C.

Podle ukořistěných záznamů měli Němci v plánu postavit levitující válec o velikosti „Zeppelinu“, kterému chtěli říkat „Andromeda“.

Tento stometrový obr měl být schopen převážet v sobě až pět menších průzkumných strojů Vril a Haunebu. Na počátku padesátých let se muži jménem George Adamski podařilo vyfotografovat UFO, které velice nápadně připomínalo právě tento design.

Adamski později tvrdil, že se nedaleko městečka Desert Center v Kalifornii osobně setkal s „nordicky“ vypadajícím mimozemšťanem, který mu tvrdil, že pochází z Venuše. (což je zřejmý nesmysl, ale to ještě neznamená že k nějakému podobnému setkání nemohlo dojít - zvláště když si za mimozemšťany dosádíte někoho jiného.... poz. red.).

Je pozoruhodné, že fotografie průzkumného letounu, kterým tento návštěvník přiletěl, vykazují v podstatě identický design, jako měly německé stroje Haunebu II.

Přestože Adamski byl později odhalen jako podvodník, zprávy o UFO nápadně podobných „venušánskému průzkumnému kluzáku“ se objevovat nepřestaly a pocházely z různých míst po celém světě.

V roce 1954 byl prý prezident Dwight Eisenhower tajně povolán na letiště MUROC poblíž Palm Springs v Kalifornii, aby se tam sešel s mimozemšťany.

Jedna ze skupin prý byla „nordického“ vzezření a nabízela Ikeovi technologii volné energie výměnou za nukleární odzbrojení – prezident to odmítl!

A příběh pokračuje dál – „nordičtí“ mimozemšťané se měli následně také setkat s papežem Piem XII. (viz. obr. vlevo) ve Vatikánu.

A ve všeobecném povědomí také zůstává skutečnost, že Německo bylo během války těsně napojeno na Argentinu a státy Jižní Ameriky obecně. A dílem zvláštní náhody se děje, že i dnes jsou z mnoha oblastí latinské Ameriky pravidelně hlášena pozorování UFO, společně se šuškandou o tajných německých základnách vysoko v zasněžených peruánských horách nebo hluboko v srdci brazilské džungle…

Podívejte se na tento známě vypadající objekt, údajně vyfotografovaný poblíž Limy v Peru v roce 1973.

Ale asi nejočividnějším vodítkem k domněnce o spojení mezi Německem a UFO je slavný případ Billyho Meiera ze Švýcarska.

V roce 1975, třicet let po zmizení vůdčích osobností společnosti Vril, začal švýcarský farmář tvrdit, že je v kontaktu s dívkou z „Plejád“ jménem „Semjase“. Popis dívky byl pozoruhodně podobný vizáži „Vrilek“ – německých děv z roku 1919. Tato vesmírná dívka prý také měla dlouhé blond vlasy a také plynně mluvila rakouskou němčinou. Také toho hodně věděla a otevřeně podala zevrubné informace o německých projektech výroby létajících talířů za druhé světové války. (Další velmi kontroverzní případ.... pozn. red.).

Byly paprskové lodi („beamships“), které popisovala Semjase, novodobou obdobou starých strojů Haunebu?

A přesto tu zůstává hádanka z nejdůležitějších: pokud moderní zbytky Třetí říše přetrvaly až do této doby a pořád měly pod kontrolou tak nedozírně pokročilou technologii, proč by prostě neudělaly ten pro ně tak snadný krok a neovládly svět jedním konečným úderem?

Nebo si uvědomily, že takové vítězství by bylo jen zbytečným gestem?

Předpokládejme, že přeživší z Třetí říše se od svých aldebaranských učitelů dozvěděli tajemství starých Sumerů – totiž že každých 3600 let je povrch planety Země zdevastován okolo prolétající trpasličí hvězdou, která doprovází naší sluneční soustavu vesmírem.

A že bylo vypočítáno, že tato temná hvězda bude kolem vnitřních planet prolétávat znovu někdy v počátečních letech 21. století.

Mohli se proto přeživší nohsledi Třetí říše nemoudře rozhodnout, že opustí zemský povrch, v odlehlých oblastech Antarktidy vybudují tvrzené a opevněné podzemní „úkryty“ a pečlivě se připraví na průlet temné hvězdy?

Mohou být neuvěřitelné levitující stroje a technologie na bázi volné energie, které si vysnili členové společností Thule a Vril, pečlivě schovány v zásobě, dokud nenastane slibovaný „Nový věk“ – éra časů budoucích, kdy se Země zotaví z agónie po zničujícím přiblížení temné hvězdy…?

Tyto otázky jsou zatím čistá spekulace a je skutečně ve hvězdách zda někdy na ně dostaneme odpověď.

Mezitím si v prvním desetiletí dvacátého prvního století získalo pátrání po rozkrytí záhad nacistických talířů a tajemství Aldebaranu mnohem větší pozornost, než jakou kdy mělo. Je to téměř ironie, když dnes realitou všedního dne je, stejně jako tomu bylo v předválečném Německu, nebezpečná závislost západní společnosti na zahraničních zdrojích ropy, které ovládají nepřátelsky laděné muslimské národy.

Spočívá odpověď na toto dilema ve volné energii či antigravitaci?

A konečně nyní na povrch vyplulo i tajemné letadlo TR-3B. Údajně jeden z posledních letounů Amerických vzdušných sil, který využívá technologii stealth a který je stále nasazován, je tzv. „Astra“, jinak známá jako TR-3B.

Tento stroj má tvar trojúhelníku a je schopen kolmého pohybu, stejně jako všech ostatních pohybů běžně spojovaných s pohyby UFO. Tenhle kousek se vyrábí ve dvojím vyhotovení – ve verzích dlouhých 90 a 200 metrů. Jejich pohon je označován jako „Magnetic Field Disruptor“ [antigravitační], a způsobuje ho rtuťová plazma rotující 50 000 otáčkami za minutu a stlačená na 250 000 liber na čtvereční palec (nějakých 17 575 kg /cm2) . (Vzpomeňme ná známé "belgické ufo" ve tvaru trojúhelníku, pozn. red.).

To snižuje gravitační hmotnost letounu o celých 89 %. Zbylých 11% tíhy stroje zdvihá pohon, jež je zajištěn impulsními raketami umístěnými v rozích trojúhelníkové konstrukce stroje, které jsou schopné pracovat ve více režimech. Mohlo by být toto letadlo ošklivou sestřičkou Haunebu III?

Je zajímavé zaznamenat, že ve starověké Indii znamenal výraz „Astra“ něco jako „strašlivou“ vzdušnou zbraň…

Pokud se vám informace v odstavcích výše zdají přitažené za vlasy a přemrštěné, pouvažujte nad tímto výrokem Bena Riche, bývalého ředitele tzv. „Skunk-Works“ společnosti Lockheed v oblasti 51:

„V současné době už disponujeme prostředky umožňujícími mezihvězdné cestování, ale tyto technologie jsou pod zámkem a jsou označené jako „černé projekty“. Vyžadovalo by to nějaký boží zásah, aby byly z temných kobek vytaženy a předány lidstvu k jeho prospěchu.“

Rich také bývá citován, jak kdysi řekl:

„Ať už si představíte cokoliv, my už víme, jak to udělat.“

Text výše je v podstatě celý pouhou „legendou“. Neexistují žádné nezvratné důkazy, které by potvrdily jeho pravost a autenticitu.

Sepsané poznatky jsem poslepoval z textů Jan Van Helsinga, Vladimira Terziského, Wendella Stevense, z materiálů na stránkách „Grey Falcon“ a z videa s názvem UFO Secrets of the Third Reich.

Na pokročilé, a tedy doposud utajované nacistické technologie též vrhá zcela nové světlo právě vydaná kniha Nicka Cooka, The Hunt for Zero Point (Hon na nulový bod).

A také vřele doporučuji vaší pozornosti další dvě novější knihy: Dark Mission Richarda Hoaglanda a The Rise of the Fourth Reich Jima Marrse, které obě sledují poválečnou stopu pozvolného a skrytého nacistického vlivu na americkou politickou scénu, armádu a vesmírný výzkum. Tento vliv trvá dodnes.

V konečném součtu jsou tu dvě možnosti: buď je celý příběh čirou fantazií, nebo byla nacistická tajemství antigravitace „uklizena“ spojeneckými špionážními silami a ty jim daly nálepku ještě tajnější než přísně tajné, přičemž všechny přímé důkazy byly úzkostlivě zničeny nebo skryty tak, že je už nikdy nikdo nenajde.

Na druhou stranu je třeba poznamenat, že pokud by antigravitační propulzní systém skutečně existoval, jak to tvrdí legenda společnosti Vril, veškerá letecká technika, letectví a kosmonautika, jak je známe, by bylo přes noc možné hodit do starého železa – a to se jedná o obrovská multimiliardová průmyslová odvětví, úzce spjatá s ropnými společnostmi a kartely. Zde by se tedy zájmy na zatajení veškeré pokročilejší technologie jistě našly. Tyto firmy by byly naprosto vyřízené, proto je možné, že jsou to právě ony, které se snaží jakékoliv pádné důkazy o existenci antigravitačního výzkumu v Německu zastřít a zamést pod koberec.

Rockefellerova nadace prý v roce 1946 zaplatila 139 000 amerických dolarů, aby zajistila vydání „oficiální“ historie druhé světové války, ze které byly vymazány všechny zmínky o mystických a okultních zájmech Třetí říše.

Jedním z hlavních dodavatelů Rockefellerovy nadace byl… Standard Oil!