TAJEMSTVÍ SATURNOVÝCH PRSTENCŮ (1)

Saturn – na počátku

Saturn je planeta, která klame své pozorovatele od samého počátku, kdy lidstvo začalo systematicky zkoumat oblohu, což je minimálně před padesáti staletími. V nejstarší historii byl Saturn spojován s různými osudovými událostmi týkajícími se každodenního života. Tato situace se nezměnila až do počátku 17. století, kdy Galileo a jeho současníci začali prostřednictvím dalekohledů systematicky zkoumat planetu Saturn a její prstence.

V tehdejší době pozorovatelé dokumentovali Saturnovy prstence různými tvary a různým uspořádáním. Tyto prvky byly v podstatě důsledkem používání velmi špatné optiky, která skutečný design prstenců výrazně zkreslovala. Tato skutečnost ovlivnila také citace týkající se tloušťky jednotlivých prstenců, které se pohybovaly od 335 kilometrů až po pouhých 16 kilometrů. Popisované rozdílnosti týkající se struktury prstenců byly skutečně v 18. a 19. století velmi alarmující. Intelektuální spory na toto téma utnul v roce 1862 astronom W. R. Dawes, který prohlásil, že Saturnovy prstence musí být ve skutečnosti neuvěřitelně tenkého charakteru.

Poprvé ke konci 18. století byly na okraji roviny prstenců pozorovány jakési velmi zvláštní světelné body. Jedno z takových pozorování dokonce popisuje i pohyb tohoto světelného bodu. Na druhou stranu tyto světlené jevy neměly nikdy velmi dlouhého trvání (v podstatě méně jak 16 hodin) s tím, že rozhodně nešlo o přirozené satelity této planety. Astronom Wiliam Herschel postuloval v roce 1789, že za takovou intenzivní září musí být zodpovědné nějaké nestabilní zdroje energie.

Přítomnost světelných bodů uvnitř Saturnových prstenců byla hlášena i nadále. Zřejmě nejvíce ohromující a dodnes velmi známé pozorování světelného zdroje uskutečnili ve dvacátém století dne 9. února 1917 astronomové Mauricie Ainslie a John Knight z Velké Británie. Světelný zdroj byl od obou dvou jedinců sledován zcela nezávisle. Jas zdroje byl tak intenzivní, že Ainslie vnímal tento objekt jako „hvězdu&#822