Tajné poselství Egypta aneb rozhovor s egyptologem Jaromírem Kozákem

        Český egyptolog Jaromír Kozák soustředil odborný zájem na Egyptskou knihu mrtvých. Jeho překlady těchto starobylých duchovních děl představujících vrchol egyptského myšlení přinášejí čtenářům netradiční interpretaci. Spočívá v poznání, že knihy mrtvých nejsou pradávnou náboženskou konstrukcí, ale popisem skutečných duchovních zkušeností, jež mohou mít význam i pro člověka na počátku 21. století. Tajemné pyramidy a významně mlčící Sfinga přitahují pozornost od nejdávnějších dob. Jedna z prvních civilizací, ležící v údolí Nilu, skrývá tak jedinečné památky, že existuje celý vědní obor, který se jí zabývá. Lákal již staré Řeky a Římany, ale soustavné zkoumání egyptské minulosti začíná až v novověku. Po Napoleonově vpádu do Egypta se v Evropě ocitlo ohromné množství staroegyptských památek, a když se v roce 1828 podařilo F. Champollionovi rozluštit jazyk a písmo starých Egypťanů, vznikla egyptologie jako vědní disciplína. Dodnes láká vědce i veřejnost, neboť nálezy v egyptských pyramidách v sobě mají tajemný náboj.

       KNIHY MRTVÝCH PROMLOUVAJÍ

       Vzpomínáte si, kdy jste se začal o Egyptskou knihu mrtvých zajímat?

       Kultura starého Egypta, její jazyk a zejména duchovní odkaz mne neodolatelně přitahovaly již od dětství. Můj zájem se brzy soustředil na Egyptskou knihu mrtvých, aniž jsem měl zpočátku k dispozici nějaký její překlad. V osmnácti letech zájem vyústil v rozhodnutí, že knihu mrtvých přeložím do češtiny. Opatřil jsem si různé cizojazyčné překlady, ale byl jsem zklamán - překladatelé sice znali staroegyptský jazyk, ale nerozuměli skutečnostem, o nichž hovoří. To bylo patrné již z toho, že texty v jejich podání nedávaly smysl a obsah ani neodpovídal názvům jednotlivých kapitol. Zprvu to byl jen pocit, ale později to mé studium potvrdilo v plném rozsahu. V každém případě platí, že znalost jazyka stojí při překládání takovýchto textů až na druhém místě, na prvním je vždy znalost věci.

       Pracoval jste na překladech sám, nebo vám pomáhali jiní egyptologové?

       O tom, že bych na překladu s někým spolupracoval, jsem nikdy neuvažoval. Svůj záměr jsem sdělil přijímací komisi při zkouškách na obor egyptologie, ale tehdy ani dlouho potom to nikdo nebral vážně. Shromáždil jsem hodně materiálu a po vyčerpávající práci se mi podařilo překlad Egyptské knihy mrtvých dokončit. Při práci jsem využíval svých egyptologických znalostí, ale i mnohem širšího spektra vědomostí, zejména z oblasti psychického výzkumu, kterým jsem se rovněž dlouho zabýval. Dokonce jsem se kvůli tomu stal i členem Britské společnosti pro psychický výzkum, nejstarší akademické společnosti světa v oboru. Mým vědeckým programem byly od začátku poznání a obnova egyptského duchovního odkazu, tedy věc, jíž se zatím nikdo soustavně nezabýval. Setkával jsem se při tom často s nepochopením a slýchával, že přece žádná egyptská filozofie, natož skutečný duchovní odkaz neexistují. Ale antičtí autoři na egyptské nauky stále poukazovali, a starověcí myslitelé dokonce sami do Egypta cestovali, aby se tam učili. Dnes je již jasné, že egyptská filozofie i závratně hluboký duchovní odkaz samozřejmě existují. Egyptská kniha mrtvých je jedním z jejich nesčetných mistrovských děl.

       Sám jste se tedy pustil do nesmírně náročného díla. S jakými problémy jste se při překládání setkával?

       Především šlo o interpretaci překládaných textů, zde jsem se s většinou kolegů neshodl. Jako největší problém dnešní egyptologie vidím její přílišnou specializaci. Vědec-egyptolog obvykle nevidí za hranice svého oboru a egyptské nálezy nemůže interpretovat v takových souvislostech, jaké by byly třeba. Paradoxně tak často činí spíše v kontextu naší kultury než egyptské. Vede ho dnešní způsob uvažování, zcela odlišný od tehdejšího egyptského. Egypťané nám ovšem zanechali takové množství památek, že v nich je také klíč k jejich myšlení. Z mých debat, i se zahraničními kolegy, vyplynulo, že se nikdo nepokoušel vmyslet se do tehdejšího způsobu myšlení; snad to nikoho ani nenapadlo. A to přesto, že všude v Egyptě nalézáme symboly, a ty dohromady vytvářejí systém, jemuž lze porozumět. Je to dokonce nevyhnutelné, nechceme-li jen katalogizovat nálezy a popisovat ruiny. Egyptský duchovní odkaz však v ruinách není, a byť nemáme k dispozici zdaleka vše, co jej tvořilo, dodnes nám nabízí mnohem více, než dokážeme přijmout. Při své práci jsem usiloval nejen o dokonalý literární překlad, ale také o rekonstrukci smyslu dávných textů, tedy toho, co dílo mělo čtenáři říci. Dospěl jsem při tom k závěru, že Egyptská kniha mrtvých není souborem fantastických náboženských představ, jak na toto dílo ve většině případů hledí dnešní věda, ale že popisuje skrytou duchovní skutečnost. Porovnáme-li například Egyptskou knihu mrtvých s výsledky, k nimž dospěla transpersonální psychologie, zjistíme šokující shodu. Egyptská kniha mrtvých jde v mnoha ohledech dokonce ještě mnohem dál a hlouběji.

        TAJEMSTVÍ ZASVĚCENCŮ

        Myslíte, že vhled do skrytých duchovních skutečností měli všichni Egypťané, či jen nejvyšší vrstva chrámových zasvěcenců?

        Zcela jistě existovalo odstupňování podle vývoje dosaženého jednotlivcem, což se tehdy odráželo i v jeho společenském postavení. Badatele však udivuje paradoxní skutečnost, že duchovní znalosti ve starém Egyptě průběhem času spíše upadaly, než rostly. Při zkoumání duchovního světa starých Egypťanů rovněž narážíme na zásadní problém, spočívající v odlišném způsobu myšlení. Od dob starých Řeků myslíme fragmentárně, zatímco Egypťané měli naprosto celostní, holistické myšlení. I struktura jejich jazyka to jednoznačně ukazuje. Neuvědomí-li si badatel uvedené skutečnosti, nemůže staroegyptským literárním dílům porozumět, jeho doslovný překlad bude mnohdy paradoxní a nebude dávat smysl. Zjistil jsem třeba, že náboženské texty, jež mnohdy jako by nedávaly smysl, otevírají své poselství v okamžiku, kdy čtenář dokáže proniknout pod jejich povrch. Plně se to projevilo při překladu Egyptské knihy mrtvých.

       Zájem o tajné poznání Egypta měli již staří Řekové. Nesetkáváme se například v řecké filozofii právě s egyptskými impulzy?

       Egyptský vliv je v antickém světě nejzřetelnější v podobě tzv. hermetických spisů. Otázkou je doba jejich vzniku - dnešní věda se domnívá, že byly sepsány až v pozdní antice, podle mě je to však krajně nepravděpodobné, protože pak by vznikly doslova z ničeho. Když jsem začal srovnávat egyptské a řecké texty, ukázalo se, že hermetická filozofie je vlastně interpretací egyptského duchovního odkazu.

       Dochovala se převážně v řečtině, proto jsme ji poněkud krátkozrace přičítali Řekům. Jejími tvůrci však nejsou oni, protože neměli možnost dostat se tak dalece do nitra chrámu, nýbrž sami Egypťané. Pokládám to za neuvěřitelný výkon: nejde totiž o pouhý překlad do řečtiny, Egypťané dokázali přeložit do řeckého myšlení i svou egyptskou duchovní mentalitu. Holistické myšlení starého Egypta tu bylo převedeno do myšlení fragmentárního, aby bylo Řekům srozumitelné jazykově i myšlenkově. Podařilo se mi najít řadu egyptských textů, které tuto neuvěřitelnou skutečnost potvrzují, známe i jména hlavních představitelů tohoto hnutí, které se snažilo předávat moudrost Egypta řeckému světu, a tím k ní pro nás zachránilo klíč.

       Myslíte, že ve starém Egyptě byli lidé, kteří by právě o to usilovali? Proč by se tolik snažili předávat svá duchovní tajemství řeckému světu, který ze svého hlediska pokládali za méně vyvinutý?

       Uvědomovali si, že vláda Egypta upadá. Z bezkonkurenční velmoci se stala země vážně ohrožovaná jinými státy a Egypt byl nakonec několikrát za sebou poroben. Když se Egypťanům podařilo z jedné takové poroby způsobené Asyřany se osvobodit, objevilo se právě toto hnutí. Vůdčí osobností se stal zřejmě egyptský velekněz Petosiris působící v Hermopoli, který začal připravovat první hermetické spisy v řečtině. Jeho hrobka patří dodnes k nejunikátnějším.

       CO VĚDA NECHCE VĚDĚT

       Jak bylo vaše dílo přijato egyptology a širší veřejností?

       Veřejností širší jednoznačně pozitivně, Egyptská kniha mrtvých měla velký úspěch. Ale pokud jde o odborníky, setkal jsem se jak s projevem velkého uznání od profesora Vernera, tak i s takovým nepochopením vysloveným nejmladšími absolventy oboru, za nímž se mohlo skrývat až nepřátelství. Pominu-li možné osobní důvody, stala se asi nejpodstatnějším důvodem odmítavého stanoviska skutečnost, že jsem se zásadně rozešel se svými kolegy právě v otázce interpretace. Jak jsem už uvedl, tradiční vědci považují Egyptskou knihu mrtvých sice za důležité náboženské dílo, ale podle nich obsahuje pouze fantastické a rozporuplné smyšlenky. Já ale ukazuji, že dílo má smysl úplně jiný. Moji kritici také zaměnili otázku překladu a mých komentářů, což jsou velmi odlišné kategorie.

        Je problém interpretace staroegyptských textů celosvětovou otázkou? Proč někteří vědci odmítají připustit, že by egyptské texty mohly představovat živé poznání?

        Diskuse o tom se vede na celém světě. Ale je třeba říci, že se stále více začínají ozývat hlasy nesouhlasící s úzkým pohledem na tuto otázku. Paradoxně právě neegyptologové mohou mnohdy říci k problému více než egyptologové samotní, neboť ti někdy mají omezený zorný úhel, daný opakováním stanoviska svých učitelů, takže některé názory se tradují již pěkně dlouho. Jediným potřebným klíčem je jazyk, pak už stačí jenom přemýšlet na podkladě nálezů. Byl jsem například některými kolegy kritizován dokonce v novinách, nikoli v odborné publikaci, což pokládám za nekorektní. Vyjádřili zde totiž svůj názor bez toho, že by se jen pokusili, abych jim podal vysvětlení některých sporných otázek. Jinak mě to ale příliš nepřekvapilo - má interpretace musela mnohé kolegy vyvést z míry už jen tím, že jsem operoval s některými prvky, jež se v egyptologické literatuře dosud neobjevily. V každém případě není na místě, řeší-li se odborný spor přes média. Kritikové mi například vytýkali, že jsem zavedl do egyptského prostředí indické prvky, které tam prý nikdy nebyly. To by bylo vážné pochybení, kdyby to byla pravda. Jednalo se o otázku hadích sil. Ale já jsem je po dvaceti letech práce ve staroegyptských pramenech jednoznačně identifikoval. Ostatně první odkazy na existenci hadích sil ve starém Egyptě jsou už publikovány také ve světě a s nimi i výzva, že zpracování této problematiky je svrchovaně důležité a musí být co nejrychleji provedeno. Zde o tom hovořím proto, že ukazuje typické postoje: hadí síly jsou považovány za indickou mystickou konstrukci, tudíž nikdy neexistovaly. Ale ony existují a jsou základem psychoenergetiky každého organismu. V Evropě je například nezávisle objevil Wilhelm Reich. Znalosti o nich se vyskytují celosvětově a zatím se mi zdá, že ty egyptské jsou nejdokonalejší.

        Tím je váš přístup ale velmi neortodoxní, protože současná věda jen neochotně připouští, že by bylo možné vysvětlovat jeden vědecký obor s pomocí oboru jiného.

        Praxe ale jednoznačně ukazuje, že k zásadním objevům došlo při interdisciplinárním přístupu.

        PŘÍLIŠ ŽHAVÁ MINULOST

        Mohlo by se zdát, že dějiny Egypta a jeho myšlení nemají se současností mnoho společného. Je však zřejmé, že nálezy v Egyptě se těší poněkud neočekávané pozornosti nejen ze strany egyptologů, ale například i světových velmocí. Máte pro to nějaké vysvětlení? Jaká je spojitost starého Egypta s dneškem?

        Jedním z důvodů je možné využití těchto poznatků pro moderní ovládnutí světa. My se dnes domníváme, že vývoj člověka a lidstva postupuje vpřed, že se složitější a hlubší poznání současnosti vyvinulo z jednoduššího poznání dřívějších dob, ale tak tomu vůbec nemusí být. Zřejmě existovaly mnohem vyspělejší civilizace, jejichž pozůstatky mají mnoho co říci dnešnímu světu, a podle všeho se jeden z jejich archivů nachází na egyptském území, v Gíze. Tento archiv byl rovněž nejspíš důvodem, proč Egypťané přišli do Egypta. Samozřejmě, že hrozí nebezpečí zneužití pradávných znalostí - mohlo by se jednat o různé, dnes neznámé zbraně, působící zejména v oblasti lidské psychiky. V této souvislosti si rovněž můžeme položit otázku, zda některé filmy a knihy z oblasti sci-fi nemají za úkol preventivně zamlžovat jisté skutečnosti tím, že je dopředu diskreditují jako výmysl spisovatelovy fantazie. Kdo by potom třeba náhodou narazil při zkoumání historie na něco podobného, nemohl by to zveřejnit, neboť by se tím zesměšnil jako opakovatel fantastických příběhů.

        Očekáváte, že dojde k nálezu archivu starých Egypťanů?

        Podle všeho už bylo určeno místo, kde se nalézá. Je však otázka, zda se hledačům podařilo do něj vstoupit, protože si lze představit, že je důkladně chráněn. Pomocí radarů byly objeveny různé dutiny pod Sfingou, které pravděpodobně tento archiv obsahují. Dokonce byly části těchto prostor nafilmovány a zveřejněny v dokumentárním filmu o Egyptě, kde byl průvodcem Omar Sharif. V televizi bylo možné vidět sice jen značně sestříhanou verzi, ale film v každém případě potvrdil, že se pod Sfingou určité prostory nalézají.

        Existovalo tedy prapůvodní poznání, s nímž se setkáváme jak v Egyptě, tak třeba v Tibetu a možná i jinde?

        Vypadá to tak, a proto není od věci navzájem porovnávat různé kultury. Počátek tohoto poznání by se mohl vztahovat k nějaké staré zničené kultuře, pravděpodobně Atlantidě či druhé zaniklé pevnině známé jako Mu. Její existenci potvrzuje i samotná Egyptská kniha mrtvých, nehledě na další informace, které o této pevnině máme. Vezmeme-li v úvahu Egyptskou a Tibetskou knihu mrtvých, asi nelze předpokládat, že by její autoři vzájemně opisovali. Jsou odděleni v prostoru i čase, ale vztahují se k jediné skutečnosti, a proto jejich díla musejí obsahovat totéž. Odlišná je jen vnější forma plynoucí z konkrétní kultury, a to nám zároveň zpětně potvrzuje, že od sebe neopisovali. Zde byla také hlavní teze mého překladu.

      DLOUHÁ CESTA K EGYPTU

      Co pro vás egyptologie znamená a jak jste se k ní dostal?

      O minulost jsem měl zájem již od nejútlejšího mládí. V osmi letech jsem se stal členem České archeologické společnosti a od devíti jsem se specializoval na Egypt. Tehdy to byl značný problém, především kvůli literatuře, která byla prakticky nedostupná.

       V osmi letech mají kluci zájem spíše o fotbal než o studium dávných kultur. Jakto, že vás Egypt oslovil tak brzy?

       Děti si hodně vzpomínají na své minulé existence. Jako chlapec jsem jednou viděl film z egyptských vykopávek (nebyly to žádné monumentální památky) a i drobné nalezené předměty mne naprosto fascinovaly jako něco důvěrně známého. O několik let později, když mi bylo asi jedenáct let, četl jsem knížky Vojtěcha Zamarovského, což tehdy byla asi jediná česky psaná literatura o starém Egyptě. Od samého začátku jsem měl přízračný dojem, jako bych se najednou ocitl doma.

       Ale už tehdy jsem začal polemizovat s tím, jak pan Zamarovský představoval starou egyptštinu. Tenkrát jsem to pochopitelně nemohl obhájit, ale později mi dala zkušenost za pravdu. Dodnes třeba nesouhlasím s tvrzením, že Egypťané nepsali samohlásky - můj výzkum ukazuje, že v egyptském písmu samohlásky jsou.

       Byl tedy váš zájem o Egypt věcí osudovou, související s reinkarnací?

       Skutečně to tak vypadá. Táhlo mne to k Egyptu nesmírnou a v podstatě jinak nevysvětlitelnou silou. V průběhu let se mi potom vynořila řada vzpomínek na minulé životy. Mezi nimi i několik existencí z různých dějinných období starého Egypta. Ty jsou nejsilnější. Pro mou dnešní práci byl nejspíše nejklíčovější život za doby 12. dynastie, kdy se zdá, že jsem se podílel na redakci Egyptské knihy mrtvých a vlastně se po celý tento život velmi aktivně a hlavně prakticky zabýval záhrobním životem. To by snad mohlo i vysvětlit, proč jsem uspěl lépe tam, kde se to nepodařilo zkušenějším kolegům na poli egyptologie. Často se mi též stávalo, že vzpomínkami získané poznatky nesouhlasily s tím, co jsem o Egyptě předtím četl v knihách, ale následně se správnost mého poznání vždy potvrzovala.

       Kam vás dále zavedla touha po starém Egyptu? Začal jste studovat egyptologii?

       Zjistil jsem sice, že u nás existuje Egyptologický ústav, ale jeho existence byla v komunistické zemi tak dobře utajena, že jsem dlouho nevěděl, kde vlastně sídlí. Pátral jsem i v Orientalistickém ústavu, avšak ani tam mi nedokázali poradit. Tajnůstkářství snad souviselo se snahami režimu českou egyptologii po roce 1969 úplně zlikvidovat. Nebýt profesora Vernera, asi jsme o ni přišli, přestože nyní patříme - alespoň pokud jde o vykopávky - mezi špičku.

      Egyptologii jsem toužil studovat odmalička, jenže tehdy to v podstatě nebylo možné. Za komunismu byla ultraelitářským oborem, kam se mohli dostat jen největší prominenti, jelikož zde byla zajištěna práce v zahraničí. Studoval jsem tedy sám a co se dalo, což ovšem nebylo mnoho. Samozřejmě jsem brzy zjistil, že s češtinou se v oboru daleko nedostanu, a začal jsem se proto věnovat světovým jazykům.

      Významnou událostí na této cestě bylo, když jsem se seznámil s přítelkyní mojí matky, rodilou Angličankou, která mne začala učit anglicky a obstarávala mi odbornou literaturu z Anglie, dokud jsem si pro ni nemohl začít jezdit sám.

       Ale snaha slavila nakonec úspěch a vy jste se stal studentem egyptologie?

       Došlo k tomu mnohem později, v roce 1989. Tehdy jsem už vůbec neuvažoval, že bych se egyptologii věnoval profesionálně, i když zájem trval. Pracoval jsem v oblasti počítačů a zcela náhodou - pokud ovšem nějaká náhoda vůbec existuje - jsem konečně našel Egyptologický ústav. Mým prvním krokem byla nabídka, že budu pro ústav zajišťovat počítačové služby. Při té příležitosti jsem se seznámil s již zmíněným profesorem Vernerem a požádal ho, zda bych mohl využívat ústavní knihovnu. Souhlasil, a tím mi otevřel cestu k dalším zdrojům. Když zjistil hloubku mého zájmu, vyzval mě, abych se přihlásil ke studiu, protože tehdy se po devatenácti letech opět na filozofické fakultě otevíral egyptologický ročník. Okamžitě jsem si podal přihlášku, ačkoli nebyl čas na přípravu ke zkouškám.

       V červnu 1989 jsem sice přijímací zkoušky složil, ale přijat jsem nebyl. Nevzdal jsem se a nastoupil jako mimořádný student. Pak přišel listopad, a když se po skončené stávce studentů obnovovala výuka, fakulta vyhlásila, že studenti mají možnost si upravit své studijní poměry. Tehdy jsem přestoupil z mimořádného studia na řádné. Ve třetím a zejména čtvrtém ročníku jsem se však dostal do natolik svízelné osobní i finanční situace, že jsem studium na fakultě musel ukončit.

       VÝHLEDY DO BUDOUCNA

       Na jakém projektu pracujete?

       V oblasti egyptologie jsem dokončil překlad třetího dílu Egyptské knihy mrtvých, měla by vyjít v nejbližší době. Je to průvodce s mojí rekonstrukcí jádra celého díla a některými dalšími unikátními texty. Především jsem se snažil přiblížit knihu mrtvých čtenáři tak, aby jí mohl porozumět. V současnosti pracuji na srovnání Egyptské a Tibetské knihy mrtvých, jejichž svědectví se neuvěřitelně shoduje. Intenzivní pozornost rovněž věnuji otázkám reinkarnace, kterou nepojímám jako nějakou náboženskou představu. Zajímá mě především, zda existuje, nebo ne. Mé bádání přitom jednoznačně dokazuje, že reinkarnace existuje, je možné to i dokázat. Argumentů mám dostatek a nyní na tom pracuji. Bude to nejspíš dosti rozsáhlá práce, neboť téma reinkarnace zahrnuje mnoho oborů a obsahuje nepředstavitelně velké množství informací. Dnes bychom vlastně mohli označit nauku o reinkarnaci za samostatný vědecký obor. Až bude důkaz předložen, nepochybně se jím stane.

       Co dalšího ještě připravujete?

       Zvláštní téma pro mne představují již zmíněné hadí síly, s nimiž mám i jistou osobní zkušenost. Věnoval jsem se například výzkumu psychoenergetického léčitelství a na jeho základě se mi podařilo vypracovat ucelený systém. I s ním by čtenáři měli mít možnost se seznámit ještě letos. K tisku je rovněž připravena Etiopská kniha mrtvých, která nabízí deset unikátních textů, jež se zachovaly ve staré etiopštině (gaezu) a koptštině.

       Dalším zajímavým projektem je zapomenutá kapitola české historie, kterou představuje spiritistické hnutí. Podařilo se mi zjistit, že sahá do minulosti hlouběji, než se zatím soudilo, a skuteční spiritisté rozhodně neodpovídali obecné představě jakýchsi blouznivců našich hor. Naopak, významnou měrou se podíleli na veřejném životě, a dokonce i na vzniku Československé republiky.

        V dohledné době za nejdůležitější pokládám zmíněné podání důkazů o existenci reinkarnace, nebo naopak její vyvrácení, a také zpracování dějin reinkarnace. Potřebujeme o ní poznat pravdu, od tohoto poznání se vše odvíjí. Dnes máme k dispozici takové množství materiálu, že je již podání důkazu možné. Dopady takového zjištění by byly samozřejmě zcela zásadní.

Matrixem převzato z: http://mujweb.cz/zabava/slavko/