Ojedinělý je příklad hieroglyfů i v jinak nikoli právě obvyklém chrámu v Abydu. Tanky, vrtulníky a ponorky — technologie dvacátého století ve staroegyptském monumentu! Jak si to lze alespoň do určité míry vysvětlit? Jak známo, vysvětlení egyptologů zní takto: „Dvě různé vrstvy hieroglyfů se propojily a čistě náhodně vytvořily moderním dojmem působící struktury." S takovým vysvětlením se můžeme jen stěží smířit. Jak jsme zjistili, neuspěla ani jiná „normální" vysvětlení. To, co zůstává, je natolik fantastické, že se tomu „zdravý lidský rozum" brání uvěřit! Je to tedy opravdové dilema.
Ale nic naplat, zaznamenané skutečnosti vyžadují konkrétní vysvětlení a dříve nebo později si budeme muset všichni rozšířit obzory, abychom pochopili, co se kolem nás děje. Každý, kdo aspoň jednou prožil mimořádnou zkušenost, například v Královské komoře Velké pyramidy nebo i na úplně jiném místě na světě, dobře ví, jaký boj se potom odehrává v jeho mysli. Ze všeho, co je nám důvěrně známé, jsme najednou vrženi do cizího, neznámého světa. Všechno, co nemůžeme pochopit a co jsme nezažili jako zkušenost, nám nahání obrovský strach. Proto se koneckonců všichni bez výjimky vyhýbáme možnosti vzít na vědomí existenci ojedinělých a cizorodých fenoménů. Také věda projevuje sklon k pohodlnosti. Co se nehodí do stávajícího konceptu, je zapotřebí odmítnout a rychle označit za nevědecké.
A pak existují celé speciální oblasti, které jsou tak jako tak obskurní, ale projekty tajných služeb a armádních složek v nich postoupily natolik, že civilní výzkum je v porovnání s nimi dosud v plenkách. Zdá se, že jednu možnost prostě nemůžeme vyloučit: i hieroglyfy v Abydu mohou být výsledkem supertajného projektu 20. století. Opět budu chvíli uvažovat pod vaším dozorem: ony anachronické obrázky by mohly být čímsi jako zkamenělými reminiscencemi na věštecký sen jakéhosi egyptského zasvěcence, jenž podnikl mentální cestu do naší doby. Ale jaký důvod by měl k tomu, aby cestoval zrovna do našeho století? Mohl by si přece vybrat z mnoha epoch a mohl by spatřit mnohé působivější události a artefakty než válečné prostředky, ačkoli by nejspíš vůbec nerozuměl jejich smyslu a účelu.
Kromě jiného právě proto si myslím, že se musíme v čase orientovat úplně jinak, abychom se dostali k nějakému vysvětlení. A přitom znovu narazíme na tvrdošíjné fámy, jež však pokaždé potvrzuje celá řada na sobě nezávislých svědků. Stavu absolutní průkaznosti se s ohledem na extrémní utajení samozřejmě nedá nikdy dosáhnout. Domnívám se, že každý, kdo je s to předložit nesporný důkaz dále popsaného scénáře, s ním nemůže vystoupit na veřejnost, aniž by se tím zároveň nevystavil nebezpečnému ohrožení života. Musíme tudíž tyto myšlenky nutně přijímat jako spekulativní - ale jejich skutečné pozadí má velice solidní základy. Takže oč vlastně podle těchto fám jde? Ve 20. století byly prováděny za nejpřísnější mlčenlivosti a s vyloučením veřejnosti určité experimenty. Byly to odvážné pokusy s cílem přemístit člověka fyzicky v časoprostoru nejen do různých minulých dob, nýbrž i do budoucnosti. Avšak k výzkumu stop po časových manipulacích máme k dispozici pouze minulost. A proto se setkáváme s anachronismy.
V této knize jsem se zcela záměrně omezil na podobné četné anomálie ze starého (a přesto tak moderního) Egypta, ačkoli podobné rarity můžete nalézt na celém světě. Egypt však vyniká tím, že tam v současnosti panuje neobvyklý tajný ruch a že v někdejší říši faraónů na sebe narazily dvě mocné síly - vesmírní „prabohové" a technologie dvacátého století. Jako celek to vlastně představuje pozitivní zpětnou vazbu, nekonečnou smyčku. Archeologické poznatky o této staré kultuře nás magicky přitahují. Kdo by jednou nechtěl cestovat v čase do Egypta? A tajné organizace, které jsou na základě dlouhé tradice skvěle informovány o existenci dalekosáhlého tajného vědění Egypťanů, mají i další důvod, aby se dostaly k jeho kořenům.
Přes nepřetržité úmyslné zesměšňování tohoto tématu existují dnes úctyhodné indicie o přítomnosti mimozemské inteligence na naší planetě, která se už dlouho zdržuje v naší blízkosti. Známe neméně závažné náznaky toho, že jedno velice tajné seskupení především severoamerických, ale snad přesněji řečeno světovládných mocenských struktur (vyhýbám se označení vláda USA, protože není ani přibližně přesné!) disponuje částmi mimozemské technologie a informacemi, které mu pomáhají při realizaci účinných experimentů s časem. Tyto zdařilé pokusy představují neocenitelný mocenský faktor a skýtají i možnost dobrat se zdroje nesmírného egyptského vědění - nebo se k němu alespoň přiblížit. Jak to ale vypadá s důkazy tohoto (v časoprostoru) opravdu ztřeštěného scénáře?
V současnosti známé programy, které se zaobírají cestami časoprostorem, přirozeně byly a jsou prováděny s nejvyšším utajením. Samy o sobě jsou nesmírně složité, ale při jejich potvrzení hrají svou úlohu další potíže. Na nich zúčastněný personál se podle svědeckých výpovědí podrobil vymývání mozků a získal naprosto novou totožnost. Je toho známo jen málo, ale i to málo je jen obtížně pochopitelné, protože je odpovídajícím způsobem komplikované. Jedná se o dlouhý příběh, jehož podstatné detaily vešly ve známost jen díky náhodným událostem. Existují však obsáhlé publikace, v nichž někteří přímí účastníci vypovídají o těchto projektech; ve zkratce se o některých zmíním Především se prostě a bez příkras soustředím na výpovědi svědků. Půjde o tvrzení, jejichž pravdivost nemohu ověřit.
Přesto se však v působivém množství podrobných informací natolik shodují, že hrubé zfalšování věcného obsahu mi připadá nanejvýš nepravděpodobné. Fantastické dějiny experimentů nás zavádějí zpět až na začátek této knihy, tedy do roku 1943 -k záhadnému experimentu Filadelfie. Určitě si ještě vzpomínáte: torpédoborec USS Eldridge měl být radarově zneviditelněn tím, že byl kompletně zahalen do „magnetické láhve". Tento test byl v podstatě dokonalým předchůdcem maskovacích technologií dnes známých jako Stealth. Projekt „Rainbow", jak byl vlastně Filadelfský experiment původně označován, měl status přísně tajné operace a jeho posláním bylo přispět k tomu, aby byla ukončena druhá světová válka pomocí techniky, jež byla nesrovnatelně vyspělejší než technika nepřítele.
Eldridge skutečně zmizel z radarové obrazovky, když byl magnetický obal aktivován. Ale stalo se mnohem více: loď byla neviditelná, a dokonce fyzicky zmizela z časoprostorového kontinua! Rozplynula se a znovu se materializovala až v několik set mil vzdáleném Norfolku (Virginie). Výpovědi o tomto experimentu jednohlasně vypovídají, že pokus byl z přírodovědeckého a technického hlediska dokonale úspěšný, ovšem pro posádku lodi přinesl katastrofální vedlejší účinky. Členové posádky byli vytrženi ze svého existenciálního časoprostorového pevného bodu. Když se loď znovu zhmotnila, jejich těla zčásti splynula s ocelovými strukturami Eldridge. Už v přípravné fázi tohoto projektu byly vysloveny vážné pochybnosti, zda pokus skutečně proběhne podle plánu.
Na experimentu se podílely renomované osobnosti světového výzkumu. První teoretické základy vytvořil německý matematik David Hilbert už v roce 1912. Po něm pojmenované „Hubertovy prostory" se staly východiskem pro studium nových matematicko-fyzikálních struktur v časoprostoru. Hilbert se v roce 1926 sešel s geniálním matematikem Johnem von Neumannem, Němcem maďarského původu, jedním z průkopníků počítačové techniky, jenž dokázal i nejsložitější vzorce a teorie realizovat a pozoruhodně prakticky aplikovat. Projektu se zúčastnil i Nikola Tesla, o němž dnes etablovaná věda téměř zarytě mlčí, a svým dílem k němu prý přispěl i Albert Einstein svými výzkumy jednotné teorie pole. Badatelská elita se sešla v americkém Princetonu, kde byl v roce 1933 za účasti Einsteina založen legendární Institute for Advanced Study.
Je zajímavé, jak byl zdůrazněn do budoucnosti orientovaný charakter tohoto institutu: Institut pro pokročilé studie! Tesla, jenž byl formálně ředitelem této instituce, si s von Neumannem nijak zvlášť nerozuměli. Především v jednom bodě zastávali naprosto odlišná stanoviska. Tesla neskrýval obavy, že pro posádku může experiment znamenat příliš velkou fyzickou zátěž, a proto žádal o více času na testy, zatímco von Neumann naléhal na jejich co nejrychlejší provedení. Když Tesla v březnu 1942 z programu odstoupil, stal se von Neumann novým šéfem. Provedení pokusu bylo od této chvíle neodvratné. Po tragickém výsledku testu z 12. srpna 1943 byl tým projektu „Rainbow" rozpuštěn a dr. von Neumann přešel do projektu Manhattan, výzkumu zaměřeného na tajnou konstrukci první atomové bomby.
Celý příběh tím ovšem ani zdaleka neskončil. Koncem čtyřicátých let se znovu objevil velký zájem o události z roku 1943, čímž se o projektu „Rainbow" začalo znovu diskutovat. Dr. von Neumann a členové jeho skupiny byli povoláni, aby dodatečně zjistili, co se tehdy skutečně stalo a proč se experiment vymkl kontrole. Všechno přece fungovalo dokonce mnohem lépe, než se obecně očekávalo, avšak lidé na palubě Eldridge se stali nechtěnými obětmi. Tak byl původní „Rainbow" připojen k projektu na kontrolu počasí („Phoenix"), aby byla nalezena odpověď. Hlavní centrálou nově vytyčeného výzkumu byly brook-havenské laboratoře na Long Islandu, protáhlém ostrově přímo před New Yorkem. Von Neumann dospěl po dlouholetých výzkumech k zajímavému objevu.
-pokračování-
partner Matrix 2001