Tajné proroctví mnicha Abela (2)

V tuto chvíli se mnich Abel rozplakal, ale přes slzy tiše pokračoval dále….

„Skrze krev a slzy zvlhne země. Potoky krve potečou. Bratr proti bratrovi povstane. Oheň a meč se stanou věrnými nástroji v invazi cizinců a nepřátel, kteří jako štír svým jedovým ostnem budou bičovat ruskou zem. Ano, ano, „Anděl Páně“ vylije velké vědro pohromy na tuto zem. V krátkém sledu přijdou dvě války (I. a II. světová válka) a jedna horší než druhá. Původní ideje ruského národa zaniknou v ohni a plamenech, ve kterých ukončí svou pouť i poslední zmučený král ruské země.“

„Takže ruská země nebude spasena?“, zeptal se Pavel Petrovič.

„To co není možné skrze člověka, je možné skrze Boha“, odpověděl Abel. „Bůh možná váhá s pomocí, ale cítím, že nakonec poskytne této zemi prostředek vedoucí k jejímu spasení.“

Tak přesně taková předpověď byla zaznamenána a sepsána a vložena do obálky, která byla opatřena osobní pečetí císaře Pavla Petroviče. Nakonec byla připsána tato věta: „Potomci mého rodu mohou otevřít tuto obálku přesně sto let po mé smrti.“ Pavel Petrovič zemřel v noci z jedenáctého na dvanáctého března (podle starého kalendáře) roku 1801.

Obálka s obsahem byla po celou následující dobu uchovávána ve zvláštní místnosti „Gatčinského paláce“. Všichni následovníci o této obálce věděli, ale nikdo se neodvážil obejít vůli jejich předchůdce. Až na cara Mikuláše Alexandroviče o sto let později v roce 1901 padl los, aby otevřel tajemnou obálku a vyjevil ostatním její obsah. (Obr. vlevo: Demonstrace vojáků v březnu roku 1917 namířené proti zadržení a věznění Mikuláše II.)

Ráno dne 12. března roku 1901 se císař a císařovna vydali z Alexanderského paláce do Gatčinského paláce otevřít přísně střeženou obálku. Každý byl zvědavý, co se v ní nachází. Na tento den si nachystali i zajímavý výlet, který sliboval nevšední zábavu. Jenomže o několik hodin později se oba dva vraceli s nesmírně smutným, ne-li př