TEORIE RELATIVITY JE DROGA, KTERÁ FYZIKY ZBAVUJE ROZUMU ANEB VESMÍR S TRIKY, KAŠPÁRKOVÉ DIVADLO I EGREGOR (1)

Na scéně je nekonečno

Co chápe člověk nezatížený teorií relativity (budeme mu říkat člověk normální), to relativisté nechápou – a naopak. Takže normální lidé mi sdělovali, že za vysvětlení tří kategorií „nekonečno, libovolno, konkrétno“ jsou rádi. Pochopili stať o tom, že v naší realitě vesmíru neexistuje nic nekonečného (nic konkrétního nemůže být nekonečné), protože nekonečno nemá ani jeden rozměr. A vše, co má aspoň jeden rozměr, to lze rozdělit na libovolný počet dílů, ale na nekonečný počet nikdy. Takže například úsečku nikdo neumí rozdělit na nekonečný počet úseček. I kdyby byly dlouhé jen žádná celá, miliarda nul a na konci jednička, vždycky to budou úsečky a bude jich přesný počet, nikoli počet nekonečný.

Relativisté však na to mají fígl (jako na všechno). Neřeknou, jak konkrétně je ta úsečka malilinkatá – to by je usvědčilo z falše – ale řeknou, že je nekonečně malá a není to úsečka, nýbrž bod. A mají vymalováno, protože nekonečně malých bodů lze v každé úsečce „nasekat“ nekonečno… Toto tvrzení obhajují zuby nehty, protože TR s nekonečny počítá a podle renomovaných relativistů je ve vesmíru i předpovídá. Co na tom, že v realitě a dokonce ani na úsečce neumí nekonečno nikdo z nich dokázat? To je detail a těmi se oni netrápí.

Pozor, přichází pozorovatel

Než Albert Einstein vstoupil do fyziky, pozorovatele v ní nikdy nikdo nezpozoroval. Všechny fyzikální jevy se bez něho v pohodě obešly (miliardy let), a Newtonovy zákony jakbysmet.

Pak přišel rok 1905, publikování Einsteinovy speciální teorie relativity (STR) a v ní vzorce postavené výhradně na tom, co pozoruje pozorovatel (řecky egregor) – navíc v různých soustavách i úhlech pohledu. To je pravá podstata STR a zároveň kořen všech jejích bludů.

V minulém materiálu jsem onoho pozorovatele nazval Fantom Radar Radarovič, zkráceně FRR, tak u toho můžeme zůstat. A prozatím si jeho roli i výkony představíme v úsměvném obrazu, jenž popisuje samotného pozorovatele z různých úhlů pohledu:

Růžoví sloni Erwina Schrödingera

O nesmysl podobné ráže se relativisté bezděky postarali i v populárním případu pana Schrödingera. Ten zavřel kočku do krabice, v níž byl mechanismus, který naprosto náhodně (padesát na padesát) rozbil, či nerozbil, ampulku s jedovatým plynem. To znamená, jak oficiálně tvrdí fyzikové, že dokud se pozorovatel do krabice nepodívá, je pro něho Micka živá i mrtvá zároveň.

Pan Schrödinger chtěl tímto myšlenkovým pokusem původně upozornit na podivnosti a díry v teorii kvantové mechaniky, ale světe div se – žádný fyzik patrně neodhalil pravou podstatu tohoto problému… Tou je jednoznačně postava pozorovatele.

Samozřejmě že Micka v krabici není živá i mrtvá zároveň a je jí úplně jedno, co si myslí Fantom Radar Radarovič, ať už přešlapuje u krabice, nebo na druhém konci vesmíru.

Tento fyzikální jev, jakož i veškeré jevy klasické mechaniky, jsou na FRR naprosto nezávislé.

Nic na nich tedy nemění, zda je pozorovatel zjistí rychlostí světla, nebo až za bůhví kolik let.

A protože jde o myšlenkový experiment, ze kterého samotnému panu Schrödingerovi nebylo moc dobře, domyslíme jej do šťastného konce. FRR necháme šňupnout dávku kokainu, takže při pohledu do krabice neuvidí Micku ani živou, ani mrtvou, ale uvidí růžové slony, což ho rozveselí. Jedno nebezpečí tady ale přesto je: může se stát, že když FRR sdělí relativistům, co zcela nečekaně vypozoroval, tak se jim nad touto změnou zavaří mozkové závity…

A ještě perlička. Svérázné řešení celého případu nabídl Stephen Hawking: „Když slyším o Schrödingerově kočce, beru do ruky pušku.“ Zda na sebe, na kočku, na Erwina Schrödingera, nebo na FRR z TR, to neuvedl. Inu – detail.

Tuhá zápletka s miony

S relativisty je to opravdu těžké. Logika jim nic moc neříká (v některých případech ji dokonce cíleně zakazují), o to více však sázejí na virtualitu a v různých příkladech nehrají podle jednoho notového listu – přestože si všichni dohromady notují.

V minulém materiálu jsem napsal, že mionům se při jejich rychlosti nemůže zpomalovat čas podle vzorců STR. Jinak by foton v úseku, v němž letí spolu s mionem, musel podle stejných vzorců absolvovat čas dělený nulou. Na tento výrok relativisté reagovali tím, že u času fotonů nelze uplatňovat vzorce STR, neboť to vyplývá z Einsteinova postulátu: rychlost světla je ve všech inerciálních soustavách neměnná…

Taková argumentace je ale vzhůru nohama. Nevyvracel jsem zde konstantní rychlost světla („c“), nýbrž nesmysly plynoucí ze vzorců STR. Podstata sporu byla tedy v tom že se mionu, letícímu vedle fotonu, nemůže zpomalovat čas (protože jinak by neplatila konstanta „c“).

K co nejlepšímu vyjasnění tohoto sporu jsem pak adresoval relativistům asi dvacet dotazů. A výsledek? Jak si ukážeme v následujícím příkladu, jejich triky i virtualita jsou neuvěřitelné.

Kdo nelítá, naměří, ale neví…

Miony vznikají v atmosféře, a my je kupříkladu ve výšce 10 kilometrů svěříme studentovi, který ještě o TR neslyšel, má pouze stopky a měřič vzdáleností.

Pokud mionu při rychlosti 0,998 „c“ naměří čas 2,2 mikrosekundy života (dobu od vzniku do rozpadu), zjistí, že absolvoval dráhu 659 metrů. Nic zvláštního, klasická fyzika.

A když mion dorazí na Zem (což se celkem běžně děje), naměří mu čas 34,5 mikrosekundy. Je ale pravda to, co hmatateně naměřil? Podle FRR je to celé jinak. Naštěstí prý platí STR, neboť bez ní by se ten druhý případ uskutečnil pouze v rámci pravděpodobnosti a to jen jednou za několik milionů let. Zároveň FRR ukáže studentovi, jak je nutno miony měřit správně: letí se podél nich se stopkami, na kterých se prodlužuje čas a ten je pak vzorci STR potvrzen. Nebo naopak – vzorce určují, že když FRR letí v soustavě s mionem, naměří stopky prodloužený čas jeho života. Ale že by v onom delším čase mion logicky a měřitelně prolétl i delší dráhu, to teorie zakazuje. Proč? Protože podle STR mion sice má téměř světelnou rychlost, ovšem jeho dráha je při prodlouženém času nulová… Chudák student.

Kdo nebere drogu TR, ten dost těžko přijme, že mionu se při jeho rychlosti prodlouží čas života (proto dopadne až na Zem), ale potřebnou dráhu 10 kilometrů zároveň neproletí.