Je příjemný slunný víkend a tak mne napadlo, že bych si mohl vzít ven note book a napsat pár vět o oblasti kde jsem se již dlouho chystal něco napsat, ale nějak jsem se k tomu pod záplavou jiné práce pořádně nedostal. Nyní tento rest napravuji. Následující reportáž je v podstatě kompilujícím základem pojednání o kořenech a vývoji esoterismu v prostředí Třetí Říše včetně jejího vztahu k Tibetu a okultním vědám všeobecně. Již zběžně informovanému a orientovanému čtenáři je jasné, že velké množství velmi vysokých nacistických činitelů včetně Hitlera bylo více či méně zapleteno do celé řady různých okultních filozofií a spolků té doby. Ví se také, že v průběhu třicátých let 20. století iniciovala Třetí Říše celou řadu oficiálních výprav do nitra Tibetu. Tyto expedice pak vyvrcholily rozsáhlou delegativní výpravou, která byla reakcí na oficiální pozvání tibetské vlády. Následující reportáž si v žádném případě neklade za cíl rozmotat spletité klubko celé řady záhad a tajemství spojených s touto problematikou. Spíše se bude snažit případnému zájemci předat ucelený balík základních fakt a souvislostí, které s okultismem Třetí Říše nutně souvisí.
Možná že by někoho postoj Tibetu překvapil. Ve skutečnosti byl výsledkem celé řady, pro tuto zem, velmi nepříjemných okolností. Tibet velmi dlouhou dobu snášel čínskou nadvládu se snahou o jeho připojení ke svému impériu. Bohužel britská neschopnost zbránit čínské agresi vykonala také svůj díl. Stalin stojící v čele Sovětského Svazu zcela nepokrytě pronásledoval budhismus, speciálně pak jeho tibetskou formu, která byla velmi často praktikována v Mongolsku, ale i v pohraničních sibiřských provinciích s touto zemí a Čínou. Naproti tomu uvnitř Mongolska byla tibetská odnož budhismu podporována ze strany Japonska. Dokonce došlo k tomu, že část vnitrozemí Mongolska (Manchukuo) se připojilo k Japonsku jako loutkový stát "Manchuria". Japonsko tvrdilo, že je onou bájnou Shambalou a tak se japonská imperiální vláda snažila ideologicky získat podporů Mongolů pro invazi do pohraničních sibiřských oblastí Ruska.
Tibet měl s komunistickou vládou SSSR velmi nepříjemné zkušenosti. V roce 1936 podepsalo Německo a Japonsko vzájemnou úmluvu, která deklarovala jejich společné nepřátelství co se týče mezinárodní politiky šíření komunismu. Tibetská vláda proto zvažovala možnost získat jakýsi ochranný status právě pod vojenskou a politickou záštitou Japonska. A tak pozvání oficiální delegace nacistického Německa na návštěvu Tibetu bylo pouze podtržením kontextu výše uvedených souvislostí. Jenže v srpnu 1939 krátce po německé expedici do Tibetu Hitler porušil avízovanou smlouvu s Japonském a podepsal dnes již poměrně známý nacisticko sovětský pakt. V září 1939 sovětská armáda na hlavu porazila Japonce, které napadlo sibiřské pohraniční území. V souvislosti s tím vzali postupně za své všechny sliby a závazky, které byly navázány na Německo - Japonskou smlouvu a Německo - Tibetské dohody.
Celá řada poválečných spisovatelé okultní resp. esoterické literatury tvrdí, že právě filozofie buddhismu a legenda o Shambale hrály velkou roli během série Německo - Tibetských setkání na nejvyšší úrovni. Pojďme tento problém prozkoumat detailnějším způsobem.
Mýtus Thule a Vrilu
Jeden z kořenů nacistické okultní filozofie je spojen s mýtickou prehistorickou zemí zvanou Hyperborea - Thule. Tak jak Platon cituje egyptskou legendu dávno zaniklé země uprostřed oceánu zvané Atlantida, tak Herodotus zmiňuje egyptskou legendu o prastarém kontinentu Hyperborea. Tato zem měla ležet kdesi na dálném severu. Když změna klimatu, (zřejmě způsobená aktuálním problémem jež souvisel se zemskou osou), způsobila, že ledový příkrov zničil tuto oblast počali se obyvatelé z těchto končin stěhovat směrem k jihu.
V roce 1679 napsal švédský autor Olaf Rudbeck pojednání o Atlanťanech a Hyperborejcích, které umístil hluboko k severnímu pólu. Je zajímavé, že tento autor zcela jednoznačně vzájemně spojuje obyvatele těchto dvou civilizací. Na první pohled se jedná o chybu jelikož je dnes již zřejmé, že obě dvě civilizace jsou umístěné ve zcela jiných časových pásmech lidské evoluce. Hyperborea daleko předbíhá Atlantidu. Přesto existuje jedno poměrně logické vysvětlení. To mne napadlo poté co jsem si prostudoval některé z dalších Rudbeckových spisů. Rudbeck sice dost komplikovaně, ale na svou dobu poměrně zajímavým způsobem rozebírá originální otázku genetických souvislostí mezi Hyperborejci a Atlanťany. Mé překvapení bylo o to větší, když jsem zjistil, že v soudobé literatuře zabývající analogickými otázkami tato myšlenka zcela chybí. Bohužel nemám tu dostatek prostoru k tomu, abych detailněji rozvedl všechny souvislosti navázané a toto téma, ale učiním tak při nejbližší příležitosti.
Podle celé řady badatelů byla Hyperborea rozdělena do dvou poměrně rozsáhlých ostrovů. První z nich se jmenoval Thule a druhý Ultima Thule. Podle těch samých badatelů jsou tyto dva ostrovy v době současné identifikovány s Islandem a Grónskem. Možná na první dojem spekulativní teze, ale nepostrádající patřičnou logiku.
Druhá skupina badatelů inklinující k zemské dutosvětosti umístila Hyperboreu do nitra Země. Konečně když se tam vešla Shambala a nebo Agharta proč by tam nemohla být i Hyperborea (pokud nejde ovšem o jednu o tu samou věc pod různými názvy). Záležitost jakési rozsáhlé dutiny uvnitř naší planety vzešla z teorie sira Edmunda Halleye (objevitel známé komety, která na jeho počest obdržela jeho jméno). Tato teorie si později našla možná překvapivě mnoho přívrženců. Jedním z nich byl i známý vizionář a spisovatel Jules Verne, který tuto myšlenku zinscenoval v příběhu pod názvem: "Cesta do nitra Země". Asi se mnohý čtenář podiví, ale ani dnes není tato teorie zcela zavržena (i když je podstatně upravená soudobým moderním poznatkům) a má své přívržence i v klasickém vědeckém světě.
Pojďme se posunout zase o kousek dál. V roce 1871 britský romanopisec Edward Bulwer - Lytton podivuhodné literární dílo pod názvem "The Coming Race" (Přicházející Rasa). V tomto díle se rozepisuje o jisté nadřazené rase, kterou označuje termínem "Vril - ya". Tato rasa žije pod zemí, ale plánuje dobýt svět pomocí psychokinetické energie. V podobném duchu se rozepisuje i francouzský autor Louis Jacolliot ve spisech "Les Fils de Dieu" (Synové Boha - 1873) a "Les tradice indo - européeenes" (Indoevropské tradice - 1876) kde stejně tak jako Lytton spojuje thuleánce s tajemnou energií vril pomocí které chtějí dobýt svět na povrchu.
Německý filozof Friedrich Nietzsche (1844 - 1900) také zdůrazňoval pojetí nadčlověka. Velmi zřetelně je tato inklinace patrná v jeho díle "Der Antikrist" (Antikristus - 1895). Nikde ale nezmiňuje sílu či energii "vril".
Jiný pisatel a obhájce indické svobody Bal Gangadhar Tilak ve spise "The Arctic Home of the Vedas" (Arktida domov Védů - 1903) naznačuje stěhování Thuleánců směrem k jihu kde se smísili s původními kmeny aryjské kultury. V souvislosti s tím se zdá, že mnoho Němců odvozovalo svůj původ od aryjské kultury. Samozřejmě, že Hitler patřil mezi ně.
Společnost Thule a založení nacistické strany
V roce 1910 německý překladatel spisu "Old Norse Eddas" Felix Nieder založil "Společnost Thule". V roce 1918 pak Rudolf Freiherr von Sebottendorf vytvořil její mnichovskou pobočku. Sebottendorf žil před tím nějakou dobu v Istanbulu, kde v roce 1910 založil tajnou společnost, která spojovala esoterický sufismus s zednářskou filozofii. Jsou známé skutečnosti o tom, že tento muž jistý čas koketoval s tureckým hnutím "Mladí Turci", kteří v letech 1915 - 1916 stáli za genocidou v Armenii.
Turecko a Neměcko byly za I. světové války spojenci. Když se Sebottendorf později vrátil do Německa stal se členem "Germannen Orders" (Orders of Teutons). Tuto tajnou společnost založil v roce 1912 jako pravicové uskupení ve kterém jsou patrné rysy skrytého antisemitismu. V tom jistém čase se antisemitismus stává přirozenou součástí i již proklamované "Společnosti Thule" přičemž její velmi aktivní mnichovská odnož se stává centrem kontrarevolučního hnutí.
V roce 1919 uvádí do prostředí výše uvedené společnosti člen jejího vnitřního kruhu Dietrich Eckhart i samotného Adolfa Hitlera. Ten se v mládí soustředil na jisté okruhy mystické filozofie a theosofie ve kterých však nijak nevynikl. Eckhart ho údajně začal učit pracovat s energií Vrilu. V roce 1920 se Hitler stává předsedou Německé dělnické strany, která je přejmenována na "Stranu Národně Socialistickou" (nacistickou).
Haushofer, Společnost Vrilu a geopolitika
Další člověk, který velmi ovlivňoval Hitlerovo myšlení byl Karl Haushofer (1869 - 1946), který byl hlavním vojenským poradcem pro japonském otázky. Stal se jím po rusko - japonské válce v letech 1904 - 1905. Haushofer byl fascinován japonskou kulturou a je pravděpodobné, že stál za pozdější již zmiňovanou Japonsko - Německou aliancí. Velmi ho zajímala také indická a tibetská kultura, učil se sanskrt a prohlašoval, že navštívil Tibet.
V době kdy jako generál sloužil v I. světové válce založil v roce 1918 v Berlíně "Vril Společnost" . Již mnoho lidí se mne ptalo jaký je rozdíl mezi "Thule Společností" a "Vril Společností". Nechci to tu nijak detailně rozebírat i když podrobná analýza by byla na jednu celou kapitolu. V podstatě obě dvě společnosti sdíleli stejný filozofický základ a úzce spolupracovali. Velké množství členů jedné společnosti byli zároveň členy i druhé společnosti. Lze konstatovat, že "Vril Společnost" byla jakýmsi vnitřním kruhem "Thule Společností"- jádrem a nadřízeným článkem. Hledala kontakt s nadpřirozenými bytostmi a především se snažila nalézt zdroje energie "vril". Mimoto Haushofer vyvinul i jinou velmi nepříjemnou aktivitu. V podstatě šlo o nauku, která se jmenovala geopolitika. Definicí této pseudovědy se tu nebudu raději ani zaobírat a zvědavý čtenář si může základní postuláty nalézt v každém trochu obsažnějším slovníku.
Jedním z velmi nadaných studentů pana Haushofera byl Rudolf Hess, který byl Hitlerovi představen v roce 1923 v době kdy pozdější vůdce Třetí Říše trávil čas ve vězení za svůj neúspěšný puč. Hitler byl natolik ovlivněn Haushoferovou pseudovědou, že když v roce 1933 se stál německým kancléřem přijal geopolitiku za svou politiku podmanění si východní Evropy, Ruska a centrální Asie. Klíč k úspěchu viděl v nalezení předků své pseudoaryjské rasy někde v centrální Asii jakožto strážce tajuplné energie "vril".
Na tomto místě bych rád uvedl pár informací k svastice. Jde o starověký indický symbol tzv. "nezměnitelného štěstí". Sanskrtské slovo "svastika" tedy znamená zdar a nebo štěstí. Používali jí hinduisté, budhisté a další ideologické enklávy po tisíce a tisíce let. Z hlediska ikonografického jde o velmi důležitý symbol, který nalezl svou tradici nakonec i v prostředí Tibetu. Je velmi zajímavé, že se svastika objevuje i v prostředí zcela odlišných západních kultur. Můžeme tak definovat, že jde skutečně o významný globální symbol. Její analogii můžeme vnímat v podobě písmene "G" v prostředí runového písma, symbolizuje také atribut "kosmického architekta" či geometrie jako takové.
Svastika byla také tradičním symbolem starobylého mýtického norského boha hromu a síly (ve skandinávských jazycích známý jako Thor, v němčině jako Donner, v pobaltských jazycích jako Perkunas a ve slovanských jazycích včetně češtiny a slovenštiny jako Perůn). A k tomu ještě jedna malá zajímavost pro sběratele perliček. Právě kvůli asociaci ve vztahu k hromu (hluku) přebrala po I. světové válce (když získaly nezávislost) Litva a Finsko svastiku jako znak pro své vojenské letectvo.
Někdy na konci 19. stol. přijal svatiku jako emblém pro "Neo - Paganské" hnutí v Německu Guido von List. Pro upřesnění Němci nikdy nepoužívali původní sanskrtské označení pro tento symbol, ale vždy ho nazývali "hakenkreutz" (hákový kříž). Později i "Společnost Thule" převzala hakenkreutz jako část svého vlastního emblému v kruhu se superponovanou německou dýkou. A konečně v roce 1920 podle návrhu dr. Friedricha Krohna adoptoval Hitler hakenkreutz v bílém kruhu pro ústřední vlajkovou ikonu nacistické strany. Jako pozadí pak vybral rudou barvu coby symbol rudé vlajky svého soupeře - komunistické strany.
A nyní malé upřesnění. Francouzští výzkumníci Louis Pauwels a Jacques Bergier ve svém spise: "Le Matin des Magicienes" (1962) v českém překladu (Jitro kouzelníku, vyd. např. nakl. Svoboda v roce 1990) se píše, že Haushofer přesvědčil Hitlera k užívání svastiky. Zřejmě vycházeli z Haushoferova zájmu o indickou a tibetskou kulturu. Tento počin je ale ve skutečnosti nereálný jelikož je nyní velmi dobře prokázáno, že se Haushofer s Hitlerem až do roku 1923 prostě nemohl setkat. Tento symbol se však na vlajce nacistické strany objevuje již v roce 1920.
Jenže v inkriminované velmi pohnuté době existovaly v Německu i další esoterické a okultní strany a hnutí. Jejich osud byl bohužel velmi rychle zpečetěn. Velmi intenzivní rivalita panovala především v první polovině dvacátých let. Tragickými událostmi se to tu jen hemží a nemusíme pro ně bohužel chodit vůbec daleko. Tak například v roce 1925 je nalezen zavražděn zakladatel "Antroposofické společnosti" pan Rudolf Steiner. Dnes víme, že za zosnováním této vraždy tenkrát stála právě nechvalně známá "Thule Společnost". Hitler s neuvěřitelnou zarputilostí pokračoval v persekuci antroposofistů, theosofistů, zednářů a nebo rosekruciánů.
Pod vlivem Nietszcheho a "Thule Společnosti začal Hitler věřit, že křesťanství bylo vadným náboženstvím a svou destruktivní sílu začal obracet i tímto směrem. Přesto však existovalo jedno jediné náboženství ke kterému byl vynímečně tolerantní a dá se říci, že k němu dokonce choval i jistý druh úcty. Byl to budhismus.
Budhismus v nacistickém Německu
Následující informace mohou být pro celou řadu čtenářů velmi překvapivé, ale jsou výsledkem posledních prominentních studií v této oblasti a tak se mohou stát zajímavým poučení pro všechny hledající na poli moderní filozofie a esoteriky.
V roce 1924 založil Paul Dahlke "Buddhistischen Haus" (Budhistické centrum) ve Frohnau v Berlíně. Bylo volně přístupné členům všech buddhistických tradic. V roce 1933 dokonce hostilo první evropský buddhistický kongres. Nacisté umožnili aby v průběhu II. světové války zůstalo toto centrum otevřené, ale důsledně ho kontrolovali. Jakmile někteří členové se dokázali orientovat v čínštině a nebo japonštině, pak byli využíváni jako překladatelé pro vládu za oplátku k loajální vládní politice směrem k této filozofii.
Ačkoliv nacistický režim zavřel "Buddhistische Gemeinde" (Budhistickou společnost)v Berlíně jež byla aktivní od roku 1936 a v roce 1941 zatkla jejího zakladatele Martina Steinkeho, ukazuje se, že nacisté obecně buddhisty nepronásledovali. Po svém propuštění pokračoval Steinke a několik dalších v přednáškové činnosti o buddhismu v Berlíně. Sice neexistuje žádný objektivní důkaz, ale nepřímo lze konstatovat, že učitelé tibetského buddhismu uvnitř Třetí Říše fakticky a vcelku svobodně operovali.
Na závěr této pasáže jedno pragmatické vysvětlení. Nacistická politika tolerance k buddhismu se neukazuje jako nějaký vliv buddhistické výuky na Hitlera a nebo nacistickou ideologii. Je daleko pravděpodobnější a logičtější, že si Německá vláda nepřála takto poškozovat vztahy s jeho spojencem Japonskem.
Ahnenerbe
V rcce 1935 pod vlivem Hushofera pověřil Hitler Frederika Hielschera založit "Ahnenerbe" (Úřad pro studium rodového dědictví). Ředitelem této ďábelské instituce se stal plukovník Wolfram von Sievers. Úřad vytvářel mnohačetnou aktivitu, mimo jiné vytvářel intenzivní badatelskou aktivitu v oblasti původu, významu a využití runového písma, pátral také po původu svastiky a po původu aryjské rasy. Tibet se stal velmi důležitým geografickým článkem tohoto výzkumu.
V letech 1784 - 1842 žil jistý maďarský učenec - podivín, který byl posedlý hledáním původu maďarského národa. Jmenoval se Alexander Csoma de Koros (přehlasovaná obě "o") (Korosi Csoma Sandor). Ve svém bádání vycházel z jisté lingvistické příbuznosti mezi maďarštinou a tureckou skupinou jazyků. Přišel na to, že kořeny maďarského národa leží v "Zemi Yugurs" (Uighurs) na východě Turkistánu (Xinjiang, Sinkiang). Věřil tomu, že kdyby se mohl dostat ještě dál, do oblastí Lhasy nalezl by tam klíče vedoucí k pochopení původu svého národa a místo prapůvodní vlasti.
Maďarština, finština, turecké jazyky, mongolština a jazyk Manchu patří do společné tzv. Ural - Altaické skupiny jazyků. Tato skupina je také známá jako "Turánská rodina" podle perského slova "Turan" pro Turkestán. Od roku 1909 v Turecku existovalo pan - Turánské hnutí, které se separovalo do společnosti "Mladí Turci". Již jsem se o tomto hnutí krátce zmínil v souvislosti s Rudolfem Freiherrem von Sebottendorf. V roce 1920 pak vznikla Turánská aliance i v Maďarsku. V roce 1921 byla v Japonsku ustanovena "Turánská Mezinárodní Aliance" a na začátku třicátých let 20. stol. "Japonská Turánská Společnost".
Haushofer si byl nepochybně vědom těchto aktivit jež hledaly původ Turánské rasy v centrální Asii. Tyto se snahy se velmi dobře kryly s aktivitou "Společnosti Thule" upínající pozornost také k výše uvedené oblasti.
Haushofer ovšem nebyl jediným člověkem, který významně ovlivňoval projekt "Ahnenerbe". Jiným takovým mužem byl Hielscherův přítel jakýsi Sven Hedin. Agent, který operoval v oblasti Švédska a člověk, který vedl v letech 1893, 1899 - 1902 a 1905 - 1908 výpravy do Tibetu a v letech 1927 - 1930 výpravu do Mongolska. Jistou zajímavostí je určitě fakt, že v době Olympiády v Berlíně v roce 1936 jej Hitler pozval do Německa a vyzval jej k tomu, aby se zhostil zahajovacího projevu této mezinárodní akce.
V roce 1937 připojil Himmler Ahnenerbe jako oficiální organizaci k SS a jmenoval prof.Waltera Wusta (přehlasované "u"), jenž byl v tu dobu předsedou "sanskrtského oddělení" na Ludwig - Maximilianově Univerzitě v Mnichově, novým ředitelem této instituce. V roce 1943 vznikl při "Ahnenerbe" "Tibetský Institut", který byl záhy přejmenován na "Sven Hedin Institut fur Innerasien und Expeditione" (Sven Hedinův ústav pro vnitřní Asii a expedice).
Nacistické výpravy do Tibetu
Jedním z nejaktivnějších účastníků německých expedic do Tibetu byl lovec a biolog Ernst Schaffer (přehlasované "a"). Osobně se zúčastnil dvou výprav v letech 1931 - 1932 a 1934 - 1936. "Ahnenerbe" pak sponzorovala třetí výpravu (1938 - 1939) v rámci oficiálního pozvání tibetské vlády. Tato událost se přesně kryla s obnovenými tibetskými kontakty s Japonskem. Tibetská vláda si přála udržovat upřimné vztahy s Japonskem a jejich německým spojencem jako protiváhu proti britské a čínské opozici. A tak tibetská vláda přivítala německou delegaci při příležitosti oslav Noveho roku (Losar) ve Lhase.
Během slavností se stala jedna velmi zajímavá a podivná událost. Jednoho večera se k vzájemným rozhovorům sešel za německou stranu Ernst Schaffer se známým tibetským věštcem Nechungem. Překladatelem byl čistý Japonec a bývalý generál tibetské armády Tsarong. Nikdo neví co se tam přihodilo, ale faktem je, že Tsarong nebyl schopen zdaleka vše přeložit (zřejmě z obav jak bude reagovat německá strana jelikož šlo o informace týkající se budoucnosti Třetí Říše) a diplomaticky to odůvodňoval tím, že není autorizován prozrazovat všechny detaily, které věštec podává. Přesto Schaffer mnohé pochopil a zcela otřesen tím co uslyšel věděl, že nikdy nebude moci prezentovat tyto informace v rodném Německu.
Němcům nemírně záleželo na přátelských vztazích s Tibetem. Na druhé straně byla pochopitelně naturální Tibetská filozofie na hony vzdálená té Německé. Jedním z členů Schafferovi expedice byl antropolog Bruno Beger jenž byl odpovědný za tzv. "rasový výzkum". V roce 1937 ve spolupráci s H.F.K. Guntherem (přehlasované "u") se účastnil projektu, který byl soustředěn do oblasti západního Tibetu v rámci kterého se měly vědecky vyšetřit antropologické charakteristiky tibetských lidí. V rámci této aktivity byla zkoumáno asi přes tři sta tibetských občanů různého věkového rozložení. Projekt byl po několika měsících uzavřen s tím, že Tibeťané jsou z pohledu antropologické vědy prostředníkem mezi mongolskými a evropskými kulturami (přičemž prý údajně vykazovali překvapivě mnoho antropologických markerů, které jsou charakteristické pro jisté skupiny evropské aristokracie).
Pár poznámek závěrem
V současné době se na našem trhu objevila celá řada publikací pojednávající o pozadí okultismu a esoteriky v období "Třetí Říše". Mezi autory takových pojednání patří např. Trevor Ravenscroft - tuším, že u nás před pár lety vyšly dvě knihy z nichž jedna se jmenovala "Kopí Osudu". Autor tvrdí, že pod vlivem Haushofera a "Společnosti Thule" vysílalo Německo každoročně v letech 1926 - 1943 výpravy do Tibetu. Jejím posláním bylo najít a udržovat kontakty s aryjskými předky v Shambale a Aghartě - jakými pod zemí skrytými enklávami v oblasti Himalájí. Podle těchto informací prý Shambala jakoukoliv pomoc odmítla, ale Agharta souhlasila.
Pomineme-li tu skutečnost, že Himmler nezaložil "Ahnenerbe", nýbrž spíše začlenil v roce 1937 do složek "SS" Ravenscroftův materiál obsahuje ještě jiné pochybná tvrzení. Dalším hodně podstatným pochybením se podle mého úhlu pohledu na věc jeví informace o podpoře Agharty Německu. V roce 1922 polský vědec Ferdinand Ossendowski publikoval materiál pod názvem "Beasts, Men a Goods" kde popisuje své cesty přes Mongolsko. V této souvislosti se zmiňuje i o jakési podzemní zemi jménem Agharta, která by se měla nacházet někde v oblasti pouště Gobi.
Německý překlad Ossendowskeho knihy vyšel v roce 1923 pod názvem "Tiere, Menschen und Gotter" (s přehlasovaným "o") a stala se záhy poměrně populárním dílem. Nicméně v roce 1925 Sven Hedin zveřejnil některé své odborné analýzy k této publikaci přičemž vyzvedl Ossendowský informace od Aghartě zřejmě převzal od jiného autora - Yvese d´Alveidry a jeho románu z roku 1886 "Mise de Inde en Evropa" (Indická Mise v Evropě). Jak jsem již několikrát naznačil Hedin měl ohromný vilv na "Ahnenerbe" a je tak velmi nepravděpodobné, že by tento úřad vyslal do Asie výpravu specificky za účelem najít Shambalu a Aghartu a následně od nich obdržet pomoc.
Je nedělní odpoledne, slunce zápolí s mraky na obloze a já jsem dokončil výše uvedenou reportáž, ve které jsem se snažil poukázat na některé klíčové aspekty o které se alespoň v počátcích opírala esoterika "Třetí Říše". Budu rád, když předmětné informace budou zhodnoceny hledajícím čtenářem jehož pozornost se třeba dominantně soustřeďuje na různé záhadologické a mystické úkazy Třetí Říše.
(c)2006 Jaroslav Chvátal
partner Matrix 2001
