"TÝDENNÍ SPECIÁL": "ASTRÁLNÍ CESTOVÁNÍ - ŽIVOT PO ŽIVOTĚ A TAJEMSTVÍ INKARNACE" (6)

V roce 2001 publikoval holandský kardiolog dr. Pim van Lommel v časopise „Lancet“ článek, ve kterém popisuje 150 případů srdeční zástavy, během kterých u postižených jedinců došlo k jevu zvanému „NDE“. Tento materiál byl záhy přeložen do mnoha jiných jazyků a v podstatě se dá říci, že oběhl celý svět. Ve skutečnosti je již pozoruhodné to, že všichni tito jedinci vůbec nějaké pocitové zkušenosti zaznamenali. Jde totiž o to, že hlavní názorová linie neurovědy je přesvědčena o tom, že aby k záznamu podobných zkušeností došlo, musely by být některé specifické části mozku (mozkový kmen, frontální cortex) funkčně interagující.

Ale v okamžiku, kdy srdce přestane pracovat, počne kolabovat krevní oběh a mozek není schopen dostatečně dobře fungovat. Souběžně s tímto stavem by měl tedy nastat i kolaps vědomí. Jenomže se dějí věci právě opačného charakteru. Nejenže vědomí zůstává aktivní, ale ještě navíc se jeho kvalita významným způsobem rozšiřuje a prohlubuje v kognitivní oblasti působnosti. Jev zvaný „NDE“ tedy sám o sobě neodráží materialistické názory na fungování mysli, ale naopak potvrzuje tradiční pohledy na vědomí jako na zcela nezávislou realitu, která během fyzické smrti není zničena.

Během „NDE“ se jakoby obrazně řečeno „protrhává“ jakýsi zvláštní blokující filtr a dochází doslova k záplavě vědomí, která je doprovázena neoslňujícími světelnými a mnohdy i barevnými efekty a hlubokým stavem blaženosti. V podstatě lze říci, že i po fyzické smrti, když daná osobnost disponuje již dávno nefungujícím mozkem, se spouští proces hlubokých a vědomých zkušeností. V tomto ohledu jde skutečně o mimořádný objev. Co to znamená? Bylo by chybou soustředit se pouze na jeden pramen důkazů. Jak vidno, postupně se dostáváme do bodu, kdy zjišťujeme, že vědomí je základem všeho, ale nevíme o něm prakticky nic.

Ovšem existují jeho jisté specifické rysy, které pro naše účely mohou mít přímo sugestivní povahu. Fyzik Steven Weinb